Na serveru Dailymotion.com je k dispozici bezmála dvacetiminutová reportáž o francouzském profesionálovi Alexandru Natafovi, kterou s povděkem okomentoval web Blog-musculation.com jako ukázku toho, že být kulturistou neznamená být jen hromadou svalů posedlou neustálým růstem. Pojďme se podívat, co na sebe tento francouzský obr prozradil. Video najdete níže, jeho přeložené shrnutí ještě níže. No a úplně nejníže je jako obvykle místo pro Vaše názory a komentáře.
Alexandre Nataf - reportáž
V laboratoři aneb Alex v rouše "beránčím"
Studiu biomedicíny se věnoval deset let a nyní je jeho denním chlebem práce v hematologické laboratoři. V první části reportáže se s Alexandrem Natafem ocitáme na jeho pracovišti. Ve chvíli, kdy si obléká svůj bílý plášť (0:18), se otázka reportérky, jestli se plášť na jeho postavu shání lehko, přímo nabízí. Odpověď zní: "Ne, není to snadné... Zase se do něj nemůžu dostat, je pro mě opravdu moc těsný. A to už pro mě speciálně sehnali velikost 6." Podobný problém, který mu způsobuje jeho obrovská postava, popisuje, když usedá do svého auta: "Není to jednoduché, ale nejtěžší je pak vylézt." (4:34)
Z rozboru krve Alexandre diagnostikuje, zda se u pacienta vyskytuje rakovina, nebo ne, případně v jakém rozsahu. Jeho práce tedy vyžaduje přesnost a spolehlivost, chyba by měla vážné následky. V tomto zaměstnání je už čtyři roky a to, jak vypadá, samozřejmě vzbuzuje různé reakce jeho spolupracovníků a lidí, se kterými při své práci přijde do styku. Jedna jeho kolegyně přiznává, že Alexandrova svalnatá postava je v lékařském prostředí ojedinělá a může překvapit. Lidé by spíše hádali, že pracuje jako technik nebo hlídač, na lékaře by jej netipovali. To jsou však dle Alexe prostě jen předsudky o tom, co jsou kulturisté zač.
Lidé mají často představu, že svalovci nejsou zrovna inteligentní, což je úplná hloupost... Já jsem tu právě proto, abych tento jejich názor změnil.
Alexandre Nataf
Po dvanácté minutě videa máme možnost sledovat tohoto profesionálního kulturistu, jak jede k akutnímu zásahu - při operaci potřebují na sále co nejdříve zjistit, zda je u pacienta podezření na rakovinný nádor, aby podle toho mohli případně změnit postup.
Svaly, pot a Veronika
V další části reportáže se s Alexandrem podíváme do posilovny, kam míří se svou ženou Veronikou. (Její profil s fotografiemi z jednoho kulturistického fóra najdete zde.) Ta je jeho trenérkou a při tréninku a v dietě je pro něj hlavní podporou. O tom, že je Natafovi jeho manželka více než důstojným sparing partnerem, nezapochybujeme ani na chvíli, když vidíme záběry z jejich společného tréninku (po třetí minutě). Ovšem ani Veronika to se svým mužem nemá v posilovně lehké. V jednu chvíli (3:40) vidíme, jak se po odcvičené sérii na Alexandra obrátí s výčitkou, že za ní stál příliš blízko, načež jí on s úsměvem odpoví, že to bylo schválně, protože tak je to těžší.
Vzhledem k tomu, že Alexovi kulturistika zabírá veškerý volný čas, říká, že by nemohl žít se ženou, které tento způsob života není blízký. Veronika, jež je do kulturistiky stejně zapálená jako on, je pro něj tedy ideální partnerkou. (Skalní příznivci ženské kulturistiky mě asi nebudou mít rádi, ale nemůžu si odpustit jednu otázku: Když si video pustíte zhruba od 3:10 a zavřete oči, identifikovali byste ten hlas jako ženský?) Na videu můžeme také vidět, jak Veronika Alexandra natírá barvou (9:39), nebo záběry z jejich svatby v Las Vegas (po osmé minutě).
Chci intenzitu, dostat ze sebe sto padesát procent, jít za své limity.
Alexandre Nataf
Tento přístup a intenzivní trénink pět dní v týdnu patnáct let vedly k tomu, jak nyní Alex vypadá. Sám o sobě říká, že je perfekcionista a vidí na sobě hlavně nedostatky, nicméně jeho obdivovatelé ve fitku (viz např. 4:04 nebo 9:50) jej mají za vzor. Jeden z nich říká: "Je mi vzorem - svým odhodláním, tím, jak dělá všechno naplno - studium, kulturistiku..." Sám Nataf ale podotýká, že tak oblíbený a obdivovaný je jen v prostředí posiloven a mimo kulturistický svět už tomu tak není. (10:48) O tom se můžeme přesvědčit, když se s ním a Veronikou vydáme na návštěvu k rodičům...
Kulturistická strava a hlas francouzské tradice
V kontrastu s prostředím posilovny, kde je Alexandre obdivovanou osobností, působí záběry ze společného oběda s rodiči úsměvně. Člověk se neubrání pocitu, že zařadit do jídelníčku doplňky ve formě kapslí a prášků, které si u stolu kulturista dávkuje z plastových piksel, je ve Francii skoro prohřeškem proti dobrým mravům. Když se na jídelním stole objeví tři dózy suplementů a na talíři Alexe několik tobolek, které se chystá pozřít, ptá se pan Nataf starší, kam se poděla gastronomie. On nikdy nejedl s tolika pikslami na stole! (4:56) Nevím, jak Vy, ale já v jeho hlase cítím takový jemný emocionální podtón nespokojenosti, byť se zřejmě snaží zůstat neutrální. (Podobně v čase 5:17, když se syna ptá, k čemu ty jeho pilulky jsou, a dostává se mu vysvětlení, že mají zabránit katabolismu.) Jeho manželka vyjadřuje své rozpaky nad životním stylem svého syna úplně neskrytě: "Je to podle mě trochu škoda. Připadá mi, že můj syn je zdeformovaný." Směrem k Alexovi pak říká: "Nemůžeš popřít, že jsi unavil své tělo mnohem více než jiní kluci v tvém věku. Excesy ve stravování, přemírou sportu..." (5:55)
Připadá mi, že můj syn je zdeformovaný.
Paní Natafová
Alexandre však říká jasně: "Pro mě by bylo praktické, kdybych mohl všechno své jídlo nahradit tabletami." Jak podotýká komentátor, vlastně už to skoro dělá, hlavně v době, kdy se připravuje na soutěže. V reportáži seznamuje diváky se suplementy, které používá: po tréninku kreatin v kombinaci s rychlými cukry, aminokyseliny, dále pak vitamíny a minerály. Dodržovat přísnou dietu vyžaduje pevnou vůli, která je Natafovi vlastní. V kulturistice ji může na rozdíl od své práce naplno využít, což mu přináší větší uspokojení: "V práci tu nemoc jen objevím, někdy zavčas, někdy už je pozdě, ale nemůžu s tím nic udělat. Zato v kulturistice to mám pod kontrolou - můžu se zlepšovat, můžu pracovat na svých slabých místech. (7:24) Po 13. minutě videa můžete sledovat, jak se Nataf jako každý den probouzí ve tři hodiny ráno, aby si dal svůj noční protein. Jak říká, je to jeho sedmé jídlo od rána předchozího dne. Při setkání s fanoušky uvedl, že měsíční strava jej přijde na 500 eur.
Závěr
Co dodat závěrem? Reportáž představuje Alexandra Natafa jako člověka žijícího životem, jenž se vymyká normálu, takže se na něj někdy okolí dívá skrz prsty, nebo minimálně s nedůvěrou. Několikrát se zde zdůrazňuje, že má Nataf mívá ve svém zaměstnání kvůli kulturistice problém s tím, aby mu lidé důvěřovali jako profesionálovi (mám teď na mysli medicínu, ne kulturistiku, kde mu profesionalitu asi věří každý už tak jaksi od pohledu...). Jak již ale bylo řečeno na začátku, chce právě tyto předsudky a nedůvěru lidí v inteligenci svalovců Alexandre měnit. Nuže, bon courage!