Příběh: Franto, ukaž bicák!

Pepa s Frantou sedí u stolu, soustředěně pozorují sytě červenou dózu až po okraj naplněnou tabletami netušené síly a schopností. Obalu dominuje fotografie kolosálního svalovce s bicepsy velikosti kopacích míčů, pokrytého spletí žil tlustých jak kotevní lana a výrazem masového vraha ve chvíli, kdy mu v nápravném zařízení s nejvyšší ostrahou naservírují kapustové karbanátky. Zbytek místa na etiketě je vyplněn seznamem obsažených látek nahánějícím strach. Názvy evokují spíše představu laboratoře na výrobu chemických zbraní než produktu určeného pro růst svalů.

"Seš si tím jako úplně jistej, jo?" Franta si ze vzdálenosti asi 10 centimetrů nedůvěřivě prohlíží masivní bílou tabletu, která leží před ním na desce stolu. "Přece nejsem blbej, ne, dyk to tady píšou - extrémní napumpování a vzrůst svalových objemů!" konstatuje Pepa s neoblomnou jistotou. "L-arginín alfa ke-to-glu-ta-bublát. Ježíš, Pepo, tohle když sežeru, tak mě vynesou v dřevěný bedně!" Frantovo počáteční nadšení, které vyvrcholilo poté, co svému nejlepšímu kamarádovi Pepovi ukázal jeden z vánočních dárků, se pomalu vytrácí s každou další minutou, kdy studuje obal "Extreme Anabolic NO Active Boosteru". Pepa byl první, komu se pochlubil. Pochopitelně, vždyť je to na danou problematiku odborník na slovo vzatý a na střední škole patřil mezi vyhlášené svalovce. Alespoň to tedy říkal, přeci jen už to bude pár let (zhruba čtvrt století), ale Franta o tom ani na vteřinu nepochyboval, protože si Pepa svojí nevídanou silou vysloužil přezdívku "Samson". Nikdy se sice nepochlubil, jak k ní přišel, ale připodobnění k biblické postavě, honosící se nadlidskou silou jistě nevzniklo jen tak náhodou.

"Franto, ti povidám, to je jasný jak facka! Normálně to tam loupneš a hned začnou působit ty vzrůstový procesy. Jako že všechny ty látky začnou působit, hlavně ten oxid a ten... no... kra... kre... krevetín. To ti povidám, když jsem já tenkrát vzpíral, tak jsme měli jenom kvasnice a někdy jsme i ujídali zvířatům z koryta. To ti povidám, to byla jiná doba. Dneska to je úplně něco jinýho, jen se podivej! To působí přímo na buňky, ty pak rostou jako splašený."

Pepův profesionální výklad na Frantu hluboce zapůsobil a konečně ho zbavil všech zbývajících pochybností. Jedním rozhodným pohybem sebral tabletu a s gestem ostříleného kulturistického mazáka ji hodil do pusy a zapil třemi vydatnými doušky. Napětí, které následovalo, bylo pak přímo hmatatelné. K páru Pepových očí, které se doslova hypnotickým pohledem upřely na Frantovy bicepsy, se přidal bezmála tucet dalších od ostatních chlapů v místnosti. Věděli, že jsou svědky něčeho velkého - něčeho mimořádného.

P: "Tak co, vo*e, cejtíš něco?"
F: "Já nevim, co mám přesně cejtit?"
P: "No, přece to napumpování, ne? Takovej ten pálivej pocit."
F: "Myslíš jako když mi chytly gatě od letlampy u Jardy v garáži?"
P: "Jó, jasně! To je přesně vono! Cejtíš to?"
F: "Ne."
P: "To neni možný. Ani trochu?"
F: "Možná trochu, ale fakt málo."
P: "Tak to je jasný, potřebuješ větší dávku. Kopni do sebe ještě tři kusy!"
F: "Hele, Pepo, já nevim, se předávkuju nebo tak něco a švihne to se mnou."
P: "Tak sakra chceš vypadat jako ten kořeň na tý piksle, nebo ne?"
F: "Jako takhle úplně ne, to by mě Libuš vyhodila z domu, ale třeba poloviční, to asi jo, prostě abych byl pořádná vazba."
P: "Tak vidíš, chceš bejt pořádný zvíře, tak tomu taky musíš něco obětovat, jinak to nejde. Každá sranda něco stojí, tak to do sebe kopni a nedělej fóry. Buď sakra chlap!"
F: "Kurňa, Pepo, máš pravdu, když něco chci, musim si za tim jít."

K údivu ostatních (nikoliv ovšem místního guru Pepy) do sebe Franta háže bezmála plnou hrst tablet. Po chvilce dušení je úspěšně polyká a unaveně se opírá o opěradlo židle. Asi vlivem působení obrovského množství účinných látek se mu na chvíli zatmělo před očima, ztratil rovnováhu a ozýval se i nepříjemný houpavý pocit v žaludku. Nepříjemné vjemy ale pomalu ustupují a Franta se náhle cítí nějaký... větší, nebezpečnější. Jeho smysly jsou najednou ostřejší, svaly pod kůží začínají lehce vibrovat, jako by žily vlastním životem. Po celém těle mu vyraší kapky chladného potu, jak se naplno rozbíhají růstové procesy, téměř jako by procházel nějakou šílenou metamorfózou, ne nepodobnou těm z hororových filmů, kdy se běžný smrtelník mění v děsivé monstrum. Cítí se náhle jako nebezpečná šelma - predátor připravený skolit jakoukoliv kořist. Rozhlíží se po místnosti a vidí, jak si ho ostatní chlapi prohlíží s viditelným respektem.

"Franto, Frantóó!" Franta se probírá z transcendentálního stavu, když jej Pepa tahá za rukáv trika. "Jsi v pohodě?" Frantova chvilková ztráta vědomí zjevně Pepu trochu polekala.

F: "Jasně, je mi fajn. Asi už to zabírá, cejtim se fakt dobře."
P: "Tak to je bomba, vo*e, ukaž bicák!"
F: (Vyhrnuje si rukáv trika a napíná nejmohutnější sval na těle.)
P: "No, ty krááávo, to je macek!"
F: "Myslíš? To přeci neni možný, aby to fungovalo tak rychle, ne?"
P: "Jasně, že jo, dyk ti to povidám, tyhle dnešní suplimenty jsou fakt vymakaný. Stačí to brát pár dní a jednou se ráno vzbudíš a neprojdeš dveřma, už jsem takový případy viděl."
F: "To bude Libuš čumět. Já jí dám Stalóna. Vždycky heká, jakej je to chlap, když ho vidí v televizi. Teď teprve uvidí, jak vypadá pořádnej tyranosaurus!"

Franta byl v tu chvíli na vrcholu blaha. Několik odvážlivců vstalo od stolu a s obdivným pohledem si přišli ohmatat jeho biceps, který jako by rostl snad každou vteřinou přímo před očima. Dokonce se našel i jeden, který jej vyzval na souboj v páce. Svoji pošetilost si uvědomil o několik málo vteřin později ve chvíli, kdy klouby jeho ruky v obrovské rychlosti bolestivě narazily na tvrdou lakovanou desku dubového stolu - neměl nejmenší šanci vzdorovat nespoutané explozivní síle, která Frantovi proudila žilami a stavěla ho na úroveň komiksových superhrdinů s vlajícím tesilovým pláštěm a lakovanými holínkami.

Po triumfálních okamžicích slávy ale přišel nečekaný zvrat. Nepříjemné pocity, které Franta zažíval krátce po spolknutí velké dávky "Extreme Anabolic NO Active Boosteru", se vrátily a ke ztrátě rovnováhy a rozhoupanému žaludku se navíc přidalo ještě rozmazané vidění a naprostá ztráta orientace. Franta vyrazil od stolu s akcelerací sprintera světových kvalit, porazil pár židlí a mohutným skokem zmizel na toaletě, odkud se po chvíli začaly ozývat dávivé zvuky, které trvaly dlouhé minuty. Ke stolu se pak Franta nejistým krokem vrátil bílý jako stěna a zcela vyčerpaný se svalil zpátky na židli.

"Ti to asi nějak nesedlo," zhodnotil Pepa znalecky konečný výsledek prvního dne suplementačního programu. "Jsem to asi neměl zapíjet tim becherem, možná mi nesednul ten kozel, s dvanáctkou se to moc nesnese, kdybych si dal desítky jako dycky, tak by to bylo v pohodě," analyzoval Franta a smutně si prohlížel zbytky částečně natrávených utopenců, které se mu během předchozích minut strávených v předklonu u záchodové mísy usadily na triku (vzpomínal si, že zahlédl letět vzduchem i několik zázračných tablet). Biceps, který ještě před chvílí hrozil roztrhat rukáv trika, opět splaskl na původní velikost a veškerý pohled tygra ve Frantových očích byl náhle ten tam. Navíc se v hospodě U čápa změnilo i společenské klima. Cizinci u okolních stolů, kteří ještě před pár minutami obdivně pokyvovali hlavami, když Franta vytasil z rukávů své pětatřiceticentimetrové kanóny, se teď významně pochechtávali. A to nejhorší mělo teprve přijít...

"Tak ale chlapi, už toho mám tak akorát dost. Zase je celej hajzl poblitej! Koukejte zaplatit, sbalte si ty srágory, co jste si sem přitáhli, a padejte domu!"

Hostinského výzva, podpořená opravdu nepřátelským pohledem, nenabízela příliš prostoru k diskusi. Dokonce i vyhlášený silák "Samson" Pepa jen mlčky nasucho polknul poté, co zahlédl gigantická chlupatá předloktí, která hostinskému visela z vyhrnutých rukávů flanelové košile a která přímo evokovala představu vyražených zubů, kutálejících se všemi směry po podlaze.

Franta s Pepou zaplatili (nezdálo se ovšem, že štědré spropitné, které hostinskému zanechali, nějak zlepšilo jeho náladu) a odebrali se velmi nejistou chůzí směrem domů.

F: "Já na to asi kašlu, hele, víš jak, ještě by mi bylo všechno oblečení malý a ženskejm se tyhle obrovský svaly stejně nelíbí."
P: "Hele, máš pravdu, je to o ničem, ty svalovci jsou stejně všichni impotentní."
F: "Si taky myslim, radši zůstanu normální chlap, sice bez svalů, ale pořádnej samec."
P: "Máš recht, vo*e!"
F: "Nezajdeme ještě na pár kousků do Lípy?"
P: "Já nemůžu, musim vyvenčit toho zmetka malýho."
F: "Jak se ta čivava vlastně jmenuje?"
P: "Samson."

Pevně věřím, že budete tento příběh brát s nadhledem a jsem přesvědčený, že naprostá většina Vás, čtenářů, se Pepovi a Frantovi ani v nejmenším nepodobá a Váš přístup nejen ke sportu a suplementaci je mnohem zodpovědnější a sofistikovanější a podobné eskapády jako aktéry příběhu Vás nemohou potkat.