Mastné kyseliny
omega-3 a omega-6

O prospěšnosti konzumace omega-3 mastných kyselin bylo ve srovnání s mastnými kyselinami omega-6 publikováno v odborném tisku mnohem více prací. Co jsou tedy mastné kyseliny a proč je důležitý jejich příjem v potravě ve správném poměru?

Omega-3 a omega-6 v organismu

Obě tyto mastné kyseliny tvoří důležitou složku buněčných membrán a jsou prekurzory mnoha dalších sloučenin v organismu, např. těch, které se podílejí na regulaci tlaku krve a na projevech zánětlivých procesů. Omega-3 mastné kyseliny mají ochranný účinek proti onemocněním srdce a různým zánětům. V poslední době vzrůstá zájem o poznání úlohy omega-3 mastných kyselin při prevenci cukrovky a některých typů rakoviny (1).

Lidské tělo je schopné si vytvořit všechny mastné kyseliny, které potřebuje, s výjimkou dvou: linolenové kyseliny (LA), což je omega-6 mastná kyselina, a alfa-linolové kyseliny (ALA), tedy omega-3 mastné kyseliny. Tyto mastné kyseliny musí organismus získat z potravy, proto jsou označovány jako „esenciální mastné kyseliny“. Obě jsou nutné k zajištění růstu, mohou být však užity i k syntéze dalších mastných kyselin (např. arachidonová kyselina, čili AA, je tvořena z LA). Vzhledem k tomu, že konverze na omega-3 mastné kyseliny ikosapentaenovou (EPA) a dokosahexaenovou (DHA) je omezena, doporučuje se do stravy zařadit i zdroje těchto mastných kyselin. ALA i LA se nacházejí v rostlinných olejích. Ačkoliv hladina LA je obvykle mnohem vyšší než ALA, olej řepkový a olej z vlašských ořechů patří mezi velmi dobré zdroje ALA: EPA a DHA se nacházejí v tučných rybách (např. losos, makrela, sleď). AA lze získat ze živočišných zdrojů - z masa a žloutků.

Poměr omega-3 / omega-6

Metabolismus LA a ALA v lidském těle je řízen enzymem D6-desaturasou, což je patrně důležité pro zajištění zdraví, neboť příliš vysoký příjem LA by snižoval množství D6-desaturasy využitelné pro metabolismus ALA, což může zvyšovat riziko výskytu onemocnění srdce. Tento názor byl podporován zjištěnými údaji, které dokazují, že v průběhu posledních 150 let se zvýšil příjem omega-6 a snížil příjem omega-3 mastných kyselin v přímé souvislosti s nárůstem nemocí srdce. Tak byl vyvinut návrh „ideálního“ poměru omega-3 a omega-6 mastných kyselin (2).

Přestože je tento poměr spojován se sníženým nebezpečím výskytu chorob srdce, dosud nebyl přesně identifikován a někteří odborníci nyní uvádějí, že je méně důležitý. Proto bude vhodnější zaměřit se na absolutní hodnoty hladiny příjmu. Výzkumná zpráva z této problematiky uvádí, že prosté zvýšení množství ALA, APA a DHA ve stravě ovlivní žádoucí zvýšení hladiny těchto mastných kyselin v tělesných tkáních a že snižování příjmu LA a AA není nutné (3).

Používaná metoda dále nerozlišuje mezi stravou s adekvátním množstvím omega-6 a omega-3 a stravou s nedostatkem obou těchto mastných kyselin.

Příjem

Doporučený příjem omega-3 je v jednotlivých zemích různý - od 0,5 do 2 % přijaté energie. Doporučený příjem ALA se pohybuje mezi 0,6 až 1,2 % energie, neboli 1 - 2 g denně. Studie příjmu různých typů tuku prokázala, že aktuální příjem ALA se pohybuje od 0,6 g/den (Francie a Řecko) do 2,5 g/den (Island) u mužů a od 0,5 g/den (Francie) do 2,1 g/den (Dánsko) u žen (4). Ve většině případů jsou tyto příjmy velmi nízké a zvýšení spotřeby potravin s vyšším obsahem omega-3 mastné kyseliny by bylo ve všech případech žádoucí a prospěšné. Bylo by možno toho dosáhnout například konzumací tučných ryb jedenkrát až dvakrát týdně a příležitostnou náhradou slunečnicového oleje olejem řepkovým.

Struktura omega-3 a omega-6 mastných kyselin

Přibližně 90 % tuků v potravě je ve formě triglyceridů tvořených mastnými kyselinami a glycerolem. Mastné kyseliny sestávají z řetězce atomů uhlíku s methylovou skupinou na jednom konci a kyselinovou skupinou na konci druhém. Každý uhlíkový atom v řetězci na sebe váže určitý počet atomů vodíku - konkrétní počet vodíkových atomů záleží na tom, zda se jedná o tuk nasycený, nebo nenasycený. Nasycené mastné kyseliny obsahují maximální možný počet vodíkových atomů, zatímco nenasycené mastné kyseliny postrádají některé vodíkové atomy, neboť jsou nahrazeny dvojnými vazbami mezi uhlíkovými atomy.

Jestliže v jedné molekule je jedna dvojná vazba, je tuk označován jako „mononenasycený“, v případě dvou a více dvojných vazeb pak „polynenasycený“. Mastné kyseliny omega-3 a omega-6 tvoří v obou případech polynenasycené tuky, rozdíl je v poloze prvé dvojné vazby. V omega-3 mastných kyselinách je prvá dvojná vazba na 3. atomu uhlíku, zatímco v omega-6 je na 6. atomu uhlíku, počítáno od methylového konce (označovaného jako omega).

Zdroje:
1. Lunn J. a Theobald H. The health effects of dietary unsaturated fatty acids. In: Nutrition Bulletin, 2006. 31:178-224.
2. Simopoulos A. The importance of the omega-6/omega-3 fatty acid ratio in cardiovascular disease and other chronic diseases. Experimental Biology and Medicine. Publikováno on-line 11. 4. 2008. 10.3181/0711-MR-311.
3. Starley J.C. et al. UK Food Standards Agency Workshop Report: the effects of the dietary n-6: n-3 fatty acid ratio on cardiovascular health. In: Briitish Journal of Nutrition, 2007. 98:1305-1310.
4. Hulshof K. F. et al. Intake of fatty acids in Western Europe with emphasis on trans fatty acids the TRANSFAIR study. In: European Journal of Clinical Nutrition, 1997. 53: 143-167.