Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Ladislav Kurčík - rozhovor (I.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti
Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.

Ladislav Kurčík se narodil 23.5.1968. Svojí první soutěž absolvoval v roce 1984, později se stal trojnásobným mistrem České republiky, mistrem Evropy 1996, vybojoval druhé místo na Evropě 2001 a na mistrovství světa v roce 2001 skončil čtvrtý. K našemu rozhovoru jsme se sešli ve Factory Pro na Smíchově a postupně jsme prošli celou Láďovu soutěžní historii. Jen připomínám, že veškeré použité fotografie jsou staré cca 1 týden.

Pamatuješ si ještě svojí první soutěž?

Ano, byl to krajský přebor mladšího dorostu v roce 1984. Tenkrát to ještě nebyly závody tak, jak je známe dnes, byly tam mimo jiné třeba i disciplíny jako jsou trojskok, šplh a myslím, že i bench-press... A to mě strašně nebavilo a ani výsledek si nepamatuji. Potom jsem ale za měsíc startoval v Brně na mistrovství Moravy, stálo nás tam asi 30 kluků a já vyhrál estetickou část. Ta silová dopadla zase ne zcela dobře. Ale první seriozní soutěž, která rozhodla, že kulturistika pro mě bude "ano", byla v roce 1985, kdy jsem vyhrál krajský přebor staršího dorostu, následnou ČSR i mistrovství Československa.

[urlG]807_1[/urlG]807_1[//urlG] [urlG]807_2[/urlG]807_2[//urlG] [urlG]807_6[/urlG]807_6[//urlG]

Pak následovala řada dorosteneckých a juniorských soutěží, ale to vše přerušila nemoc...

To začalo po návratu z vojny. V roce 1990 jsem se připravoval na závody, tehdejší GP Podřevnicka, což byl věhlasný závod, kde startovali i reprezentanti a já tam skončil těsně druhý, hned za Jardou Sukupem v kategorii do 80kg. Za mnou skončil třeba tehdejší reprezentant Julek Šafr, úřadující mistr republiky Mirek Juříček, čili tam byla forma opravdu dobrá. Navíc jsem o 14 dní později vyhrál i GP Opava a tehdy jsem si říkal, že se snad dostanu i do reprezentace...

Jenže v tu chvíli přišlo onemocnění. Já o něm nechci nikde příliš mluvit, bylo ale dost vážné a potýkal jsem se s ním rok a půl s tím, že mě to z kulturistiky naprosto vyřadilo. Na druhou stranu jsem se ale za tu dobu naučil hodně moc o životě, člověk pochopí, že pokud nejde o život, a mě o něj šlo, tak nejde prakticky o nic. Ono to zní frázovitě, ale když to cítíš na vlastní kůži, navíc těsně potom, co jsi na vrcholu svojí formy, kdy to ze dne na den vypadá na odstřelenou kariéru a ty najednou ležíš v nemocnici napojený na kapačky, tak i v tom věku 22 let začínáš přemýšlet, že ten život taková úplná sranda nebude. Ale tohle celé mě paradoxně odpíchlo k té velké kulturistice, která přišla potom, protože myšlenky na ní mě po celou dobu nemoci držely nad vodou...

K tréninku jsem se vrátil v roce 1992 na podzim, tj. přesně po dvou letech. Tenkrát jsem si vlastně ani nepřipouštěl, že bych měl jakkoliv přestat, protože kulturistika pro mě byla naprosto všechno. Říkal jsem to i svojí lékařce, říkal jsem jí třeba, že se na jaře dostanu do nominace na mistrovství Evropy a ona se na mě chudák dívala a řekla: "Ty se už určitě nikdy v životě do žádné nominace nedostaneš." Ta nemoc byla totiž taková, že když jsem třeba odjel na týden z nemocnice domů a potom jsem se vrátil, někdo z kamarádů tam chyběl...

Co následovalo po této přestávce...

Zkusil jsem to hned za rok, na podzim v roce 1993 a to opět na GP Opava, ale nedopadlo to příliš dobře. Byl jsem sice pátý a to už to byla i tenkrát velmi dobře obsazená soutěž, ale vnitřně jsem měl větší ambice. Nebylo to prostě ono. Pak jsem ale soutěže na chvíli opustil, začal jsem pouze trénovat a takový opravdový začátek byl v roce 1995, kdy jsem vyhrál oblastní přebor, mistrovství Moravy i mistrovství republiky a hned jsem se dostal do národního týmu, což byl pro mě klukovský sen. Já patřím do generace lidí, kteří obdivovali Minaříka, Stacha, Jastrzebského a pro nás bylo těch několik tehdejších reprezentantů naprostými bohy a i díky tomu pro mě start na mistrovství Evropy znamenal mnohem více, než jet se podívat na nějakou Olympii, o které jsem věděl, že se odehrává někde ve vesmíru a je pro nás strašně vzdálená. Možná i to byl trochu důvod, že jsem se tam prosadil, protože pro mě byla tou Olympií Evropa. Rok 1995 byl tedy ten, kdy se to definitivně povedlo.

[urlG]807_4[/urlG]807_4[//urlG] [urlG]807_5[/urlG]807_5[//urlG] [urlG]807_3[/urlG]807_3[//urlG]

Potom přišla Evropa v Istambulu, jaká byla?

Naprosto úžasná. Byla to moje první Evropa a já jsem tam prožíva neskutečné zážitky. Byl to můj první start za národní tým a já tam prožíval svůj klukovský sen. Ještě teď mám doma schovanou pozvánku do národního týmu, kterou jsem dostal v Brně na nominaci. Oni měli jet původně Šafr a Klíma a bylo velmi nepravděpodobné, že by místo nich jel někdo jiný. Najednou tam ale za mnou přišel Tomáš Kolínský a to se mi na něm potom strašně líbilo, když byl on totiž státním trenérem, nehrozilo, že někdo, kdo je jméno, za každou cenu pojede. Ono to neplatí ani dnes, protože nakonec jede stejně ta kvalita a já i klukům, kteří tvrdí opak, říkám, že to tak není. Není to prostě pravda a i já jsem se tenkrát přesvědči, že i přesto, že jsem pro Tomáše naprosto neznámý, mohu jet na Evropu právě já.

Tenkrát to bylo tak, že rok předtím končili kluci na Evropě kolem osmého nebo devátého místa a tak jsem si říkal, že skončit do desítky by byl úspěch. Mě tam ale všichni připadali strašně dobří a já tam byl jako Alenka v říši divů. Obrovská hala snad pro 15.000 lidí byla narvaná, se mnou ty osobnosti jako je Pavel Vitha nebo Luboš Černý, pro mě naprosto neskutečná jména a najednou jsem slyšel, že udělám stejný výsledek, jako oni. Naposledy mě tenkrát medaili Roman Vrábel v roce asi 1992 a potom stále nikdo až do tohoto roku, kdy se to protrhlo. Luboš skončil druhý, Pavel druhý a já čtvrté místo - na svojí první Evropě.

Když jsme před finálem přijeli k hale, byla tam před vchodem obrovská spousta lidí a dovnitř pouštěli skutečně jen finalisty, ostatní museli čekat, až se otevře hlavní vchod. A já to vidím jako dneska, jak se tam Tomáš Kolínský procpal, přes takové skleněné dveře a dostal kartu závodníků, kteří jdou do finále. Nejdříve volal na Vithu a ten se protlačil mezi lidma za ním. To bylo docela jasné, že půjde a já jsem začal tak trochu couvat, ale on za chvíli: "Láďo, polez, pojď vole, seš tam!" a já jen říkám: "Kde jsem?" a vůbec jsem tomu nevěřil. A on jen: "Protlač se mezi nima, jsi ve finále!" Ještě teď mi z toho mrazí...

To finále jsem si ale dost vybojoval, byla tam o něj hodně velká tlačenice. V kategorii bylo 26 borců a já zaujal nějakého rozhodčího, který mě začal tahat a já jsem typ, že když mě vytáhnou, tak se promačkám, naopak bych měl problém, pokud by mě nechali čekat, protože pak už nic neudělám. Ale jakmile mi dají šanci, vymačkám ze sebe víc než ve mě je a přesně to se stalo i tady v semifinále. Potom ve finále jsem se rozcvičoval s Alešem Vavříkem a on říká: "Hele, ten Němec je trochu zataženej a ten Rusák tě taky neudělá..." A já na něj jen: "Co to tady uvažuješ, to jsou adepti na medaili! To je už dobrý, jsem ve finále..." A prožíval jsem to tak, že už dál prostě nic nemusím. Nakonec jsem skončil čtvrtý a bylo to jen o dva body. Po semifinále jsem byl dokonce třetí a pak si člověk už i začal říkat, měl jsem do toho šlápnout víc... Ale stalo se.

Co následovalo po Evropě?

Ten rok jsem už žádné závody nejel, ale byl tam celkový obrat v celém pojetí, protože jsem se dostal do naší absolutní špičky a najednou jsem se začal objevovat v časopisech, nastala spousta exhibic a opravdu o mě byl zájem. Objevil se i sponzor a najednou to všechno fungovalo tak, jak si člověk přál. Závody jsem ale v plánu neměl, řešili jsme sice, jestli jet na mistrovství světa na podzim, ale tam bylo jasné, že pojede Štefan Orozs a i když bych se mohl také připravit, abych jel s ním, nějak mě to nelákalo. Tak jsem se začal připravovat na další rok, kdy jsem chtěl získal medaili v devadesátce.

Ale pokud se nepletu, startoval jsi nakonec v kategorii do 80kg...

Já jsem před touto Evropou vyhrál republiku ve svojí váze a i když absolutku vyhrál Venca Speierl, nominaci jsem jasně vyhrál já. Tam mě tehdy začala nominační komise stavět i mezi těžké kluky, velmi dobrý tam byl třeba Martin Marek, a já měl jít opravdu v devadesátce a to s váhou mezi 83-84kg. Tomáš Kolínský byl v tomhle směru dobrý, že mě klidně do devadesátky i s touhle váhou poslal, protože věděl, že vypadám těžší a prostě se toho nebál. Takže bylo rozhodnuto, že já budu do devadesáti a osmdesátku bude mít Pepa Dubrava. Když jsme potom přiletěli do Rumunska, měl nás v Bukurešti čekat charter a on to byl autobus. A v Rumunsku nejsou žádné dálnice. Já jsem se ptal ještě řidiče, jestli jedeme po dálnici a on na to jen: "Jasně, highway, all road are highway!". Jenže on tím myslel asi jen prvních 80 metrů z letiště a pak nastala šestihodinová šílená cesta. Potom, když jsme dojeli do hotelu, jsem se postavil na váhu a měl jsem 81,2kg! Byli jsme hodně unavení a Tomáš Kolínský říkal jenom: "To bude pěkná devadesátka" a šel pryč. Za hodinu se ale vrátil a říká: "Hele, Kurčo, my jsme teď o tobě mluvili a bude to dobrý, to jo, ale dokážeš si představit, kdybys to vyždímal do osmdesátky? No ne, já ti do toho nechci mluvit, ale byl by to titul!" A šel zase pryč. Já to v tu chvíli neřešil, ale on za chvíli přišel znova: "Dobrý, dobrý. Ale to bych teda nechtěl vidět... já tě netlačím... ale kdybys to stáhnul... to bys viděl!". A když se tohle stalo asi po čtvrté, tak jsem mu na to kývnul, že to zkusím. Tomáš vyběhl z pokoje a po chvíli se vrátil s šálkem kávy a jedním chlebíkem. To bylo v pátek ráno a vážení mělo být až večer a Tomáš říká: "Tak tohle máš na celý den". A protože byl veselá kopa, tak dodal: "A dám ti jednu dobrou radu: rozděl si ten chlebík na čtyři díly." A to bylo všechno. Já jsem tam celý den potom padal na hubu, ale nálada byla skvělá a nakonec, když jsem se večer postavil na váhu, tak to začalo lítat na 79, potom 80, 81, 80, ale Santocha kývl a byl jsem tam. Když jsem potom přišel do haly na soutěž a začal jsem se rozcvičovat, Maďaři na mě koukali a říkali, proč se rozcvičuju, že mám ještě čas. Jenže to měla jejich kategorie a ne moje, ale poznal jsem, že to vypadá vážně dobře. Postavili jsme se na pódium a já šel na první vyvolání. Bil mě tam trochu jeden Polák a k němu Holanďan, takže nakonec to bylo těsně o jeden bod, Polák, Holanďan a já a za námi díra. A já si říkal, to není možné, musím alespoň jednoho z nich udělat. A nakonec to dopadlo a já v neděli ve finále udělal oba. Pravdou totiž je, že jsem byl v tu sobotu hodně vyšťavený, měl jsem jen 80,5kg, ale na neděli jsem to docukroval na 82,2kg a Evropa byla moje.

Večer po soutěži jsme šli vyjíst jednu tamní pizzérii. Na tohle byl expert Venca Speierl, on byl naprosto výborný parťák a tam mi Tomáš Kolínský říká: "A co teď? Přišlo to brzo, viď? Já to plánoval tak za rok..." Tam jsem v tu chvíli myslel, že zkusím na podzim mistrovství světa, ale nakonec z toho sešlo, protože jsem se ženil, měli jsme malého kluka a tak jsem všechno nechával na mistrovství světa v roce 1997, které se mělo konat v Praze.

Takže k té nešťastné Praze...

Pokračování zítra...



Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

25.07.10:27Ronnie - Pokračování tu je, konkrétně zde: [url]index.php?clanek=80..
25.07.10:25eXo - aj ja chceeeeem
21.07.18:34Kódl - pokračování:-9
03.07.12:21Gunter - Dost dobré, hlavne je tam cítit silu kolektývu...:-)
27.04.09:13zacatecn1k - ja chci pokracovani :´o( :´o( :´o(
27.04.09:08magistr - ..fakticky nádhernej článek, díky Láďovi..to by si měli po..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie