Váš příběh: Stačí věřit,
že to dokážete

Už od školy jsem chtěl být lepší. Ne lepší než ostatní, ale lepší než jsem teď, ovšem při pohledu do zrcadla to byl jen nějaký vychrtlý kluk, který jen snil, že bude mít svaly. Chuť být lepší mě dohnala k chození do posilovny, bez které si to teď nemohu představit. Nikdy jsem toho nelitoval a jsem rád, že jsem se rozhodl pro tento "životní styl".

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Můj idol byl vždy Sylvester Stallone, a tak jsem chtěl být jako on. Při pohledu do zrcadla jsem ale viděl jen nějakého vychrtlého kluka. Provokování a povyšování ostatních mě dovedlo k zamyšlením se nad sebou. A tak jsem udělal jeden z nejlepších kroků mého života - začal jsem posilovat.

O posilování jsem se začal zajímat už kolem třinácti, ovšem pouze o cviky, protože jsem ještě nevěděl, že nějaká pravidelná strava nebo suplementy mají velký vliv na výsledky. A to byl první pokus, jak začít cvičit. Samozřejmě, že doma, protože místní fitness centrum bylo přístupné až od patnácti let, a tak jsem si našel tátovy činky a začal cvičit. Naivně jsem si myslel, že když si občas zaposiluju, budu mít postavu jako Sly Stallone. Změny nepřicházely, a tak jsem toho nechal jako spousta lidí v mém věku, u kterých nebyly vidět nějak výrazné změny.

Druhý a doteď zatím úspěšný pokus nastal ve čtrnácti letech, kdy jsem dostal (náhodou) první protein a to mě motivovalo. Začal jsem pravidelně jíst, pořídil si činky a začal jsem tvrdě cvičit. Asi 3x týdně jsem se zdokonaloval ze začátku jednoduchými cviky, jako jsou kliky, shyby a tlaky (mimochodem jsem nikdy necvičil nohy, což byla chyba, které teď lituji) a začal jsem pořádně jíst - samá kuřata a ryby, i když k masu jsem neměl zrovna pozitivní vztah. Bylo pro mne obtížné nabrat, protože jsem se odjakživa řadil mezi ektomorfy, a k tomu jsem byl ještě největší ve třídě (ve 14 letech asi 184 cm a váha jen asi 63 kg, tak si možná dokážete představit, jaká jsem byl "špejle"). Postupně jsem zvládal čím dál větší váhy a koupil si i hrazdu do dveří, kterou mimochodem můžu doporučit, protože i přes mou nedůvěru od doby, co jsem jí koupil, pořád drží. Můj cíl byl v té době hlavně nabrat a vyrýsovat nějakou tu svalovou hmotu.

I přesto, že jsem nabral pouhá 4 kila, jsem byl (oproti vrstevníkům) celkem dobře vyrýsovaný a kupodivu jsem si získával respekt i u těch, co mě dříve neustále provokovali nebo i mlátili. Dost lidí z mého okolí si toho všimlo a to mi dodávalo ještě větší chuť do posilování.

V té době jsem neměl příliš kamarádů, protože jsem na ně neměl moc času, a tak jsem se doma dřel, zrovna když kluci z "frajeřiny" kouřili a pili.

Asi před rokem začal největší zlom. Dostal jsem encefalitidu (nemoc od klíštěte), takže jsem jel asi na 2 týdny do nemocnice, kde jsem mimochodem potkal kluka, se kterým v současnosti chodím do posilovny. Díky nemoci jsem měl zakázanou jakoukoli fyzickou aktivitu po dobu asi 6 měsíců. Snažil jsem se aspoň nejíst tučná a jinak nutričně špatná jídla a pořád dodržovat pravidelný přísun potravy. I přesto se mi hmotnost vyhoupla lehce nahoru a už jsem nebyl tak vyrýsovaný jako dříve.

V říjnu 2009 jsem s neuvěřitelnou chutí začal posilovat a výsledky se dostavily celkem rychle. Pořídil jsem si také nějaké suplementy (gainer, protein). Dokonce i na Vánoce jsem se držel, snažil jsem se nesníst všechno to výborné cukroví a dopadlo to celkem dobře.

Po silvestru, v době mých narozenin, jsem (konečně!) začal chodit do místní malinké posilovny. První vstup mě skoro odradil, protože jsem nevěděl, jaký stroj je na co, a střídal jsem to po pěti opakováních. Bohužel zde byl velice mizerný personál (jedna paní, která jen vybírala peníze, a když jsem se jí pokusil zeptat, jestli by mi neporadila, řekla, že od toho tady není).

A tak jsem dělal všechno tak, jak bych dělat neměl. Časem jsem na tu správnou techniku přišel buď z videí nebo od kluků, co tam chodili. Byl jsem vděčný za každou radu, i když ze začátku jsem si nenechal poradit a trval jsem na tom, že všechno vím. V současnosti mám 187 cm a 71 kg a svalová hmota opravdu narostla. Posilování se teď stalo opravdu mým životním stylem, u kterého doufám vydržím co nejdéle.

Stačí věřit a hned to nevzdávat.