Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Martin Šonka: "Red Bull Air Race
je pro mě životní zkušenost."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní


Jméno: Martin Šonka
Datum narození: 26. 3. 1978
Znamení: beran
Bydliště: Pardubice
Disciplína: letecká akrobacie, Red Bull Air Race
Úspěchy: 2006 - Mistrovství ČR, Unlimited, motorový, 3. místo
2007 - Mistrovství ČR, Unlimited, motorový, 2. místo
2007 - MS, Unlimited, motorový, 29. místo
2008 - Mistrovství ČR, Unlimited, motorový, 1. místo
2008 - Světový pohár, Unlimited, motorový, 3. místo
2009 - World Air Games, Unlimited, motorový, 5. místo
2009 - MS, Unlimited - Free Style, motorový, 9. místo
2010 - Red Bull Air Race - 14. místo

Martin Šonka létá, létá a létá. Když zrovna nezávodí v Red Bull Air Race, pracuje jako vojenský stíhací pilot, ve zbylém čase pak trénuje „kotrmelce“ při akrobatickém létání, nebo relaxuje na větroni. Že se to na první pohled může zdát někomu trochu jednotvárné? Ani náhodou. Každá disciplína je jiná, každá jinak zajímavá a každou má Martin Šonka rád, protože jak sám říká, je šťastný při každém letu. A jak to všechno vzniklo? „Když jsem se při letu podíval dolů, tak jsem si řekl - tohle je krásné, tohle je pro mě.“ Ale od začátku…

K létání jste objevil cestu sám, nebo vás nasměroval někdo z rodiny?

Táta, i když sám nikdy nelétal, byl velký fanda do létání a doma měl narvanou knihovnu knížkami o letadlech hlavně z druhé světové války. Já si v nich od malička listoval a všechno kolem letadel mě zajímalo. Skládal jsem také modely, nejdřív nelétací, později i létací, ale v 17 letech mi už modely nestačily, a tak jsem rozbil prasátko, vzal z něj do kapsy 500 Kč a vydal se do aeroklubu v Táboře, že chci letět. Vysvětlili mi, že k sobě potřebuji ještě další tři lidi, já na to, že jsem sám, že nikoho neseženu, a nemínil jsem odejít. „No tak počkej," řekli mi a vytáhli dvoumístného motorizovaného větroně. Za 15 minut letu jsem zaplatil 490 korun a bylo rozhodnuto. „Přihlaste mě do kurzu, chci tu začít lítat,“ řekl jsem jim po přistání.

Takže jste do toho skočil rovnýma nohama…

No, ono to bylo ještě trošku komplikovanější, protože já jsem přišel s tím, že chci létat hned to léto. Oni mi vysvětlili, že to tak nejde, že člověk musí nejdřív přes zimu projít teoretickým školením. Na to já, že rozumím, ale jestli bych nemohl dostat nějaký rychlokurz, protože bych chtěl lítat hned. To samozřejmě nešlo, ale poradili mi, že rychlejší je začít skákat na padáku, a tak jsem začal skákat.

Ale na letadlo jste nezapomněl.

Nezapomněl, hned příští jaro jsem začal létat na větroni. Dodnes skáču a líbí se mi to, ale letadla jsou pro mě prostě ještě lepší.

Jak se člověk dopracuje k tomu, aby mohl začít sám řídit třeba větroně?

Tam to jde rychle, protože řízení větroně je poměrně jednoduché. Výcviková osnova je postavená tak, že nejdřív za vámi sedí instruktor a vy zkoušíte zprvu jednoduché zatáčky, pak náročnější a náročnější manévry a když instruktor uzná, že žák už vše zvládá, pustí ho nahoru samotného. A pak už se v tom člověk veze…

Jaký je to pocit řídit poprvé letadlo úplně sám?

Nádherný, je to obrovská euforie a radost.

Ve větroni je navíc ticho, takže člověk může mít pocit, že tam nahoru opravdu patří. To musí být hezké…

Tak ve větroni je normálně ticho, ale protože já jsem tam řval radostí, tak tam zas takové ticho nebylo. (smích)

U skákání a větroňů jste ale nezůstal a časem jste se dopracoval i k motorovému létání. Kdy to bylo?

V době, kdy jsem začal na větroních, jsem ukončoval střední školu a rozhodoval se, co dál. A protože jsem měl od mala plnou hlavu stíhaček, přihlásil jsem se na letecký obor na vojenské akademii.

Tam jsou jistě vysoké nároky pro přijetí. Co všechno člověk musí splňovat?

Každý uchazeč, který nastupuje, musí splňovat tu nejvyšší zdravotní kvalifikaci, takže na začátku je největším sítem Ústav leteckého zdravotnictví v Praze, kde vás tři dny testují, šťourají ve vás a fotí si vás ze všech možných stran. Přes tuhle prohlídku řada kluků neprošla.

Ale vy jste měl to štěstí. Projevilo se už na akademii, že jste na létaní šikovný?

Tak já nevím, jestli se to projevilo doteď. (smích)

Dobře, ale neříkali vám tam: „Tak hochu, ty na lítání můžeš zapomenout.“

Tak to ani ne. Ale první dva roky jsme měli čistě jen teorii, kterou v prvním roce nezvládlo 10 z 22, takže nás zbylo 12. Ve třetím ročníku pak přišel i praktický výcvik. Začínali jsme na malém sportovním letadle Zlín 142, to je dvoumístné cvičné letadlo.

Během svého studia na akademii jste stále létal i ve svém mateřském aeroklubu v Táboře?

Jasně. Moji tamní instruktoři tehdy závodili v akrobacii na větroních, takže mi občas ukázali nějaký prvek a mě se to strašně líbilo. Jakmile jsem tedy měl dostatečný nálet, udělal jsem si akrobatický kurz na větroni a začal také závodit. Podobné to bylo s motorovými letadly ve škole. Tam se do výcviku také zařazovaly akrobatické prvky, aby se poznalo, jak se kdo orientuje v prostoru a jestli se mu nedělá špatně. No a to bylo taky moc fajn, takže jsem začal závodit i v motorové akrobacii a už mi to zůstalo.

Vy jste asi nikdy nepotřeboval kinedryl do auta, že?

A víte, že ano? Když mi bylo asi pět let, tak jsme jeli do Bulharska a já celou cestu prozvracel. Ale od té doby se to hodně zlepšilo.

To se pořádně zlepšilo, když vidím, jakých kousků jste dnes schopen. Nicméně ještě ke škole. Podařilo se vám dosáhnout toho, proč jste na ni nastupoval?

Ano, byl jsem jedním z těch šťastných, kteří byli ve třetím ročníku vybraní na stíhačky. To bylo splnění jeho dětského snu.

Takže jste se opravdu stal stíhacím pilotem. Má člověk po dokončení vojenské akademie nějaké závazky k armádě?

Máte závazek, který činí dvojnásobek délky studia, a ten musíte odsloužit. Samozřejmě že se můžete i vyplatit a odejít dřív, to se ale moc nestává, protože není hezčího povolání. Jen pár kolegů odešlo k aerolinkám.

Tak to musí být zas úplně jiné létání…

Je to jiné. Protože u dopravních letadel, pokud vše funguje, jak má, odstartujete, zapnete autopilota a letíte několik hodin z bodu A do bodu B. Pak autopilota chvilku před přistáním vypnete a přistanete. Takže to není taková zábava jako u našeho létání, nelítáte na zádech… Je to také velice krásné a náročné povolání, ale mě více naplňuje létání v armádě.

No, to jsou myslím cestující dost rádi, že se nelétá hlavou dolů! Nicméně je jasné, že stíhačky budou asi větší dobrodružství. Kolik toho v armádě tak ročně nalétáte?

Člověk v armádě stráví ve vzduchu kolem 150 hodin ročně. Letové dny jsou většinou úterý, středa, čtvrtek a každý z těch dní alespoň jednou nebo dvakrát letíte, takže máte pocit, že v letadle sedíte vlastně pořád. Příprava na každý let je velice náročná, takže se ani víc letů nedá stihnout. Byly ale i doby, kdy piloti nalétali 10 - 20 hodin ročně a to pak byl strach do toho sednout.

Vedle toho, že se živíte jako stíhací pilot, děláte stále také akrobacii, a to tak dobře, že vás v roce 2005 pozvali do reprezentace. Co pro vás tahle nabídka znamenala?

Velký závazek a zodpovědnost. Dnes ale reprezentace funguje jinak než dřív. Dříve člověk létal více méně zadarmo a stát ho jako svého reprezentanta dotoval a podporoval. Dnes si musíte všechno platit sami.

To musí být finančně dost náročné. I za takových okolností je pro vás zajímavé reprezentovat zemi, která Vaše snažení nijak nepodporuje?

Já jsem takový vlastenec, takže je to pro mě prestižní záležitost a jsem na to hrozně hrdý. Je ale samozřejmě pravda, že pokud od státu nedostanete nic, tak reprezentujete spíš svoji peněženku a to, kolik jste schopný do toho dát. A to je smutné.

To je pravda. Veselejší asi bude téma Red Bull Air race. Vy jste se jako první a jediný český pilot probojoval do této velmi prestižní soutěže přirovnávané ke vzdušné F1. Jak se vám to podařilo?

Tenhle sport jsem vždy sledoval, ale když jsem viděl jména pilotů, kteří tam závodí, nikdy by mě nenapadlo, že bych mezi ně někdy mohl patřit. Ale pak přišel den, kdy jsem stál v Abu Dhabi se svým letadlem v hangáru, na kterém bylo moje jméno. Sny se někdy plní. Všechno to začalo tak, že mě v roce 2007 oslovili lidé z Red Bullu na MS ve Španělsku, jestli bych neměl zájem v soutěži létat. Tahle nabídka neznamená, že hned začnete závodit, ale můžete nastoupit do tréninkových a kvalifikačních campů, kde vás dále sledují, a pokud se osvědčíte, máte možnost získat superlicenci.

Kolik vás v tréninkovém campu bylo?

Nastoupilo nás tam pět, superlicenci, tedy certifikát, že jsme schopní v tomto závodě létat, jsme dostali dva. Věděli jsme tedy, že někdy v budoucnu budeme v závodě létat, ale nevěděli jsme kdy. To bylo na podzim minulého roku. Jenže ze soutěže právě odcházeli dva piloti, takže jsme se v prosinci dozvěděli, že budeme závodit už v únoru a že si tedy do té doby musíme sehnat letadlo a tým čítající minimálně manažera a mechanika.

Jako největší položku bych tu viděla letadlo. Kolik taková sranda stojí?

Nové zhruba 10 miliónů.

I kdybyste nakrásně měl právě deset miliónů po kapsách, jak je takové letadlo dostupné? Dá se hotové koupit, nebo se staví na zakázku?

Letadla pro tento závod se staví na zakázku. Konstrukčně vycházejí z akrobatických letadel, ale jelikož tam nejde o akrobacii, ale čistě o rychlost, jsou tyto stroje hodně odlehčené a mají aerodynamické doplňky, které snižují odpor vzduchu. Postavit takové letadlo trvá tak půl roku, který já neměl. Měl jsem ale štěstí, že jedním ze dvou pilotů, kteří odcházeli, byl Američan Mike Mangold, mimochodem dvojnásobný mistr světa v Air Race, a ten měl své letadlo na prodej. Já ho samozřejmě nebyl schopný hned zaplatit, ale domluvili jsme se, že mu jej budu splácet přes sezónu z peněz, které si závoděním vydělám.

Tak to už jste měl letadlo a co mechanik? Toho jste také podědil?

Dělal jsem si na něj zálusk, ale vyfoukl mi ho ten druhý pilot, se kterým jsem do Air Race přišel, takže jsem musel hledat. Nakonec se mi podařilo sehnat mechanika, který dřív pracoval pro jednoho anglického pilota, a tak měl zkušenosti. Bylo to fajn, protože, když jsme potřebovali něco sehnat do letadla, vždy věděl, kam zavolat, což byla obrovská pomoc.

Teď ale k vlastním závodům. Můžete pro neznalé přiblížit, o co v Red Bull Air Race vlastně jde?

Jedná se o sérii závodů, které se konají v těch nejexklusivnějších světových destinacích a jde v nich o rychlost. Rychlostí přes 300 km/h musíte proletět zhruba šestikilometrovou trať, která je vytyčena červenými a modrými pilony, přičemž modrými pilony musíme proletět s křídly v horizontu a červenými v devadesátistupňovém náklonu s maximální povolenou odchylkou 10 stupňů. Letíte ve výšce mezi 10 - 20 metry.

Jak jste se jako zkušený akrobatický pilot popral s rolí úplného nováčka při prvním startu na Air Race? Byla velká nervozita?

Nervozita ani ne, spíš napětí a koncentrace před letem. Je to taková rychlost, že proletíte trať, ani nedýcháte.

Za jak dlouho asi trať proletíte?

Asi za minutu a půl.

Tak to se ještě dá vydržet nedýchat. (smích) Jak se člověk cítí po fyzické stránce při takové rychlosti a přetížení?

Tak zkušený pilot je už na tyto stavy zvyklý a umí s nimi pracovat, přesto je to ale obrovský náročné, a proto byla právě pro tento sport vyvinuta speciální kombinéza, která je velmi těsná a funguje tak, že mačká nohy a napomáhá tak předejít odkrvení hlavy a následnému omdlení. Pilot si ještě pomáhá i kontrakcí svalů nohou a břicha.

Četla jsem i takové šílenosti, že při přetížení, jakému čelíte při závodě, ztrácíte periferní vidění i barevné vidění…

To nejsou šílenosti, to je běžná věc, se kterou se v letectví setkáváte běžně a u vojenského létání s rychlými letadly pořád. To pak buď musíte ubrat z manévru a hned se vám zas vidění vrátí k plnému rozsahu nebo víc zatnete svaly na nohou a ono se to zase zlepší. Všechny tyto cviky na rezistenci proti přetížení krásně fungují a zkušený pilot nikdy nedopustí, aby se uspal, i když takových případů bylo v historii letectví jistě spousta. Výhodou ale je, že jakmile přetížení ustane, vědomí hned naskočí.

Takže potřebujete svaly, a tedy asi i celkově dobrou fyzickou kondici. Cvičíte?

Snažím se, nikdy jsem se neštítil žádného sportu, dlouhá léta jsem dělal sportovní gymnastiku. Vždy jsem měl rád posilovnu a hodně jsem cvičil, ale od letošního roku je v Air Race nové pravidlo, kdy byla stanovená váha pilota na 82 kg. Pokud vážíte míň, dostanete závaží, pokud víc, je to váš handicap. A já jsme vzhledem ke své výšce vážil samozřejmě víc, a to o 10 kg, což je u takhle rychlostního sportu znát. Takže mou snahou nyní bylo dosáhnout kompromisu, kdy bych byl při co nejnižší váze stále ještě v dobré tělesné kondici.

Tak to jste takový letecký žokej.

Tak. Takže se cvičení omezilo jen na svaly krku a vzpřimovače zad, protože víc svalové hmoty jsou pro mě kila navíc. Vedle fyzické kondice je ale pro tento sport rozhodující hlavně hlava. Při závodu se musí pilot rozhodovat ve zlomku vteřiny, neustále musí počítat s větrem a kalkulovat, jak do brány nalétnout. Pilony jsou od sebe 13 m, rozpětí letadla 8 m, takže pokud nalétáváte kolmo, máte na každé straně 2,5 m rezervy. Pokud ale nalétáváte šikmo, může být ta rezerva také třeba jen 5 cm. Pilot tedy musí mířit opravdu přesně a maximálně se koncentrovat.

Jak je tento sport atraktivní pro diváky?

Obrovsky. Na počty diváků trhá rekordy. V Riu přišlo na kvalifikace 400 tisíc lidí, v Maďarsku přijde na závod běžně milión diváků, jeden rok dokonce přišlo milión a půl. Tam je to ale dáno tím, že Maďaři nemají žádného Jágra ani Neumanovou, ale mají pilota Petera Besenyeiho, který je velmi populární a snad už desetkrát získal titul sportovce roku.

Tak snad se i český fanoušek pochlapí a vy budete mít také zaděláno na sportovce roku. Co myslíte, že se divákům na těchto závodech tak líbí?

Tak je to rychlé, nízko nad zemí, kouří to a diváci mají před sebou jako na dlani celou trať. Formát tohoto závodu je opravdu vydařený a navíc, lidé mají extrémní sporty rádi.

Stal se někdy během závodů Air Race nějaký karambol?

Zrovna letos. Brazilec, který se mnou nastupoval do závodů, udělal ze svého letadla ponorku, ale byla to čistě jeho chyba. Chtěl letět ostřeji, než bylo letadlo schopné, porušil proudění vzduchu kolem křídla, ztratil vztlak a plácl sebou o hladinu. Nic se mu ale nestalo.

Jako bych přímo slyšela to nadšení diváků!

Tak samozřejmě, že diváci byli nadšení, video toho pádu mělo během pár hodin milión zhlédnutí a patřila mu i titulní stránka australského deníku. Samozřejmě, že tohle by se ale stávat nemělo. Skvěle při této nehodě zapracoval záchranný tým patřící k závodu Air Race, který k letadlu dorazil už 20 vteřin po pádu, a minutu po nárazu již tahali pilota na člun a vezli ho do nemocnice.

Skvělá organizace. Je pak to letadlo ještě použitelné?

Ne, tak na trsátka. (smích)

OČIMA AUTORKY

Martin Šonka je člověk od pohledu spokojený a jak by ne. Splnil si svůj dětský sen a splnil si dokonce i to, o čem se mu ani nesnilo. A to mu je teprve 32 let. Co dál? „Chci být několikanásobným mistrem světa v akrobacii, několikanásobný mistr světa v Air Race, prostě dokázat to, co ještě nikdo nedokázal a pak, i když to asi není moc reálné, bych se chtěl podívat do vesmíru,“ jmenuje Šonka své cíle, jako by četl nákupní seznam. No věru, nemalé cíle, říkám si v duchu a on, jako by mi četl myšlenky, dodává: „No, neříkám, že to tak bude, ale že bych chtěl.“ A co na to já? Ne „chtěl bych“, pane Šonko, ale „chci“ - přesně jak jste to řekl napoprvé. Protože „chtěl bych“ neznamená nic, zato „chci“ dělá divy! Hodně štěstí na Vaší cestě ke hvězdám.

Nehody se tedy stávají. Nenapadne vás to někdy při letu a nepřepadne vás strach?

Já na to naštěstí netrpím. Strach není dobrý. Strach svazuje, zpomaluje a způsobuje, že děláte věci jinak, než jste zvyklý.

Máte alespoň stále respekt?

Respekt stoprocentně mám a doufám, že si ho udržím, protože existují studie kariéry pilota, ve kterých je popsáno několik období, kdy si člověk začne myslet, že už všechno umí, a to pak může pořádně bolet. Člověk si stále musí uvědomovat, že je nahoře stále jen na návštěvě.

Nyní má Red Bull Air Race roční pauzu, takže po půlročním neplaceném volnu už zase vojančíte?

Ano, už tři týdny.

A jak vás kolegové teď berou, mají k vám teď větší respekt?

To vůbec neřeším.

Ale asi se ptají, ne?

Tak samozřejmě se ptají a já jim rád vyprávím. Ale vyprávím, jen když se někdo zeptá, protože nechci, aby to znělo jako chlubení. Zároveň mě to ale mrzí, protože já se chci podělit o to, co jsem zažil. Byla to pro mě obrovská zkušenost! Neskutečně nádherné, ale samozřejmě i obrovsky náročné létání po celém světě. Vždy jsem pracoval jako státní zaměstnanec a najednou jsem byl šéf týmu a rozhodoval o částkách, které jsem v životě ani neviděl. Takže to byla po všech stránkách skvělá zkušenost do života.

Pro další informace o Martinu Šonkovi a jeho aktivitách navštivte stránky www.martin-sonka.cz


Martin Šonka na Memoriálu Martina Stáhalíka v Příbrami

Martin Šonka, SU-31M, Příbram from Martin Šonka on Vimeo.




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

11.10.10:45dunnoWayne - ..v pořádku, nic proti tomu nehrotím, zkrátka pro mě je za..
11.10.10:31drobeček - Mě se tyhle sobotní rozhovory moc líbí. Nejsou to sice kul..
11.10.10:23CIZOPASNIK - Málo kulturistu? Tak to napiš Lukášovi Roubíkovi. Ale asi ..+1
11.10.10:13dunnoWayne - je jich tu co se týče konkrétně kulturistu málo ale John u..
11.10.10:08CIZOPASNIK - Johne, opravdu je tu na tvůj vkus málo rozhovorů s kulturi..+1
09.10.22:30Johncreasy - Není v silových a bojových sportech dost skutečných sporto..-2
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie