Váš příběh:
Jak (ne)naložit s talentem

Jsem manželkou chlapa, který je milujícím tátou našich dětí a skvělým partnerem jak do života, tak do posilovny. Vždy jsme spolu měli společnou lásku ke sportu. Ať už jsme se hecovali v posilovně, nebo jezdili s kočárkem na in-linech. Tímto článkem bych mu chtěla připomenout, co v životě dokázal a že ještě hodně věcí dokázat může. A vlastně vy všichni můžete, když o to budete hodně stát a místo řečí přejdete k činům. A nezahodíte talent pro pomíjivý pocit být in a oblíbený. Myslím, že láska k železu mu pořád zůstala, a jestli bude zase na pódiu, nebo bude připravovat na to pódium jiné, je ve hvězdách, ale fandit mu budu vždycky.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Dobrý den všem, chtěla bych napsat pár řádek o svém muži (Lukáš Skýpala). Popsat Vám, jak může vše někdy začít a skončit. Nevím, jestli dokážu vše zformulovat tak, aby se to dalo číst, nebylo to dlouhé a nudné... Pokusím se o to. A důvod mého psaní? Chtěla bych jej a jiné zde trochu motivovat a mému muži bych tímto chtěla dát najevo, že si ho vážím a kdyby zas někdy chtěl, vytvořím mu zázemí a půjdu s ním do toho.

Manžel Lukáš byl vždy pohybově nadané dítě - podle tvrzení jeho maminy. Zkoušel hodně sportů, nejdéle zakotvil u basketbalu a takewonda. V té době nahlížel do časopisů a začal doma zlehka zvedat činky. Bylo mu 14 let, když se dostal poprvé do fitka na tatínkovu firemní permanentku. Lehké rozkoukávání s kamarády vystřídala vášeň. Na zdi už nevisely postavy ze seriálů, ale fotky Arnolda. Postupně posilování vzdali všichni jeho kamarádi až na jednoho (ten pak jezdil s manželem na soutěže a když se sám neúčastnil, pomáhal s přípravou). Prý žádný čas a legrace pro mladé kluky. Kondiční posilování se změnilo v hecování a dřinu, jen aby „to“ rostlo a rýsovalo se „to“. Této nové droze se podřídilo vše včetně rodiny. Čokoládu vystřídala kvalitní strava a suplementy. Informace a motivace, to Lukáš hltal z časopisů či knih, které máme dodnes doma (Suplementy ve výživě, Kulturistika atd). Oblečení bylo jak jinak než od „Sama“ nebo „Bizona“.

Na první soutěž se dostal vlastně velice jednoduše. Všiml si ho pan Haloun, majitel FC Laguna České Budějovice. Šel prý kolem a jen vznesl dotaz, jestli to nechtějí kluci zkusit na soutěži. No a kluci chtěli! Měli cíl, měli pro co dřít ještě víc. První soutěž - mistrovství Čech staršího dorostu - se konala 3. 4. 1999 v Českých Budějovicích a hned napoprvé to byl úspěch: 3. místo v kategorii do 65 kg a postup dál. Pro patnáctiletého kluka se otevřela cesta za snem. Mistrovství republiky mladšího a staršího dorostu se konalo o týden později v Čelákovicích a domů z něj odjížděl vyčerpaný mladý hoch se zlatem na krku. První místo kategorie do 65 kg za mladší dorost. Cítil se jako král králů. Tento úspěch byl skvělou motivací to nevzdat, a tak celý příští rok dřel. Jezdil po soustředěních, do školy si k svačině nosil dva pytlíky vařené rýže, piloval pózování a „honil“ souměrnost, stával se vzorem mladších spolužáků. „Ani na tělocvik jsem nechodil, mohl bych zhubnout,“ řekl mi při jednom rozhovoru na toto téma. 1. 4. 2000 jel s tatínkem do Hrádku nad Nisou na mistrovství Čech staršího dorostu. Sebevědomí mu po předchozím úspěchu nechybělo. Soutěžících se na pódiu mačkalo 16 a každý se chtěl ukázat. Domů se vracel se 4. místem.

A pokračování? Další soutěž? Není. V tomhle věku měl velice dobře našlápnuto. „Došly svaly,“ zněla jedna z mnoha rádoby vtipných odpovědí na tuto otázku. Pravda je taková, že na kluka přišla „telecí léta“. Koupil si rychlé fáro, žil rychleji a na činky už nebyl čas. Dnes máme dům, dvě děti a blíží se výročí šesti let od svatby. Jako dárek jsem manželovi koupila jednoručky, ale dala jsem mu je dřív, nevydržela jsem to. Na tváři se objevil široký úsměv a každý den, když já koupu děti, se „protahuje“ na lavici. Jestli bude nějaká cesta vzhůru, je na něm. Ve svých 27 letech je mladý a má spousty možností, jak se svým talentem naložit. Já říkám: Nikdy neříkej nikdy...