Váš příběh: Změny přišly
až s tvrdým tréninkem

Jsem studentem střední školy. Mezi mé záliby patří posilovna a autocross. V těchto dvou sportech bych chtěl něčeho dosáhnout, a proto se snažím, jak jen se dá. Když jsem byl malý, tak jsem se jen "flákal", ale teď si život bez posilovny nedokážu představit.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Když mi bylo asi 12 let, stal se mi na kole ošklivý úraz páteře - odnesly to 3 bederní obratle - jen kvůli tomu, že jsem se chtěl předvést před kamarády. Skončil jsem na měsíc v nemocnici a na další 2 měsíce doma, ale naštěstí to nezasáhlo míchu a obešlo se to bez operace. Když se člověku stane něco podobného, začne přemýšlet. Začne si dávat větší pozor na své zdraví a dokonce se i k ostatním lidem začne chovat ohleduplněji. Ale i přes tohle všechno jsem se ke kolu zase vrátil a zkoušel nové a nové věci.

Jenže jak plynul čas, přestávalo mě kolo bavit a zkusil jsem box. U boxu jsem vydržel několik měsíců, získal jsem fyzičku a nabral i trochu svalové hmoty, ale jednoho dne to přišlo. Můj první zápas v životě. Byl jsem strachy bez sebe a adrenalinu jsem měl na rozdávání. V hlavě jsem měl jen jediné: Co se bude dít? Když zápas začal a padlo prvních pár ran, zjistil jsem, že to není zas tak hrozné a že bych mohl dokonce i vyhrát. Celý zápas trval několik minut, ale byl fyzicky nesmírně náročný. Nakonec jsem vyhrál, ale zjistil jsem, že na to nemám povahu - jen tak někoho "zmlátit“. Takže když začaly prázdniny a tréninky skončily, začal jsem s kamarádem chodit do posilovny. V té době mi bylo 16 let, moje výška byla 175 cm a váha pouhých 62 kg. Dokážete si představit, jak jsem asi vypadal...

Začátky byly těžké, a proto jsem si řekl, že si na měsíc zaplatím osobního trenéra, abych se naučil základy. Uplynul měsíc a já si myslel, že když začnu používat různé doplňky, jako jsou kreatin, aminokyseliny, proteiny atd., že během několika měsíců, nejlépe týdnů, budu vypadat úplně jinak. Když jsem o tom řekl trenérce, všechno mi zakázala a vysvětlila mi, že je to pro začátek úplně zbytečné. Poslechl jsem ji a začal raději pořádně jíst a snažil jsem se dodržovat jídelníček, jak nejvíce to jen šlo. Za pár měsíců už byly vidět první výsledky. Přibral jsem na váze a vážil přibližně 65 kg. Dokonce i lidé kolem si začali všímat změn a to mě velice potěšilo. Nic ale netrvá věčně, růst se zpomalil a výsledky nebyly tak velké jako ze začátku. Začal jsem ztrácet motivaci a místo cvičení jsem se začal bavit s kamarády, koukat po holkách atd. A to se nemělo stát. Bylo to čím dál tím horší, tak jsem si řekl, že to takhle nepůjde. Když už jsem nechal boxu, tak nenechám i posilovny. Proto jsem se domluvil se sousedem, jestli nemůžu chodit do posilovny s ním. Souhlasil a já konečně začal chodit do posilovny, do které chodí skoro jen samí chlapi.

Není to sice žádná posilovna plná nablýskaných strojů, kdejakých vymožeností a hezkých holek, ale zato se v ní cvičí pěkně tvrdě a to já přeci chci. Po pár dnech tréninku jsem konečně poznal, jaké to je doopravdy tvrdě cvičit. A po pár měsících se taky dostavily výsledky. Z 65 kg bylo najednou 70 kg, obvod paže se zvětšil asi o 2,5 cm a já se cítil prostě skvěle! Kamarádi ze základky mi začali říkat, že jsem se postavou změnil k nepoznání, což mě hodně potěšilo. Někteří dokonce chtěli vypadat jako já, což mě těšilo ještě více. Několik z nich začalo posilovat taky a cvičíme spolu dodnes. Mým cílem je mít do roka alespoň 80 kg, stále se jen zlepšovat a nikdy více neudělat tu chybu, kterou jsem udělal na kole.