Michaela Šrotířová
- rozhovor

V minulém rozhovoru jsme potěšili příznivce brutální svalové hmoty a představili si letošního absolutního mistra ČR v kulturistice Pavla Bretšnajdra. V dnešním rozhovoru naopak potěšíme oko fanoušků něžných svalů a představíme si absolutní mistryni ČR v bodyfitness pro rok 2010 Michaelu Šrotířovou, se kterou jsem se sešel při kruhovém tréninku v brněnském Gold’s gymu 16. června. Jaké jsou ambice letošní absolutní mistryně ČR či jaké nestandardní dietní a tréninkové postupy v průběhu roku dodržuje? To a mnoho dalšího se dozvíte z řádek a fotografií níže.

Míšo, po loňském druhém místě jsi v letošní sezóně získala na mistrovství ČR v bodyfitness žen nejen vítězství ve své kategorii nad 164 centimetrů, ale i titul absolutní vítězky. Při následném videorozhovoru v zákulisí (37:50) jsi neskrývala svou velkou radost, proto bych se tě nyní s odstupem několika týdnů rád zeptal, co pro tebe zisk titulu absolutní mistryně ČR v bodyfitness osobně znamená.

Znamená pro mě obrovský úspěch, štěstí a také možnost pokračovat dál na mistrovství Evropy a světa. Chtěla bych strašně poděkovat Viktoru Hellovi, který mě připravoval na mistrovství Evropy a forma byla úžasná. Moc jsem chtěla do finále, ale nečekala jsem, že se dostanu až na páté místo, to bylo opravdu super.

V Jihlavě na mistrovství ČR byla početná konkurence velmi kvalitních a dobře připravených závodnic. Očekávala jsi v průběhu dvoudenního mistrovství, že se ti nakonec podaří porazit doslova každou závodnici, kterou jsi na pódiu či v rozcvičovně potkala?

Nečekala jsem to a překvapilo mě, že Renata Ticháčková, moje konkurentka, nesoutěžila. Tím se mi poněkud otevřelo pole a soutěžila jsem tak s mojí další soupeřkou a kamarádkou Jolanou Václavíkovou. Rozhodně jsem ale takový výsledek nečekala, šokovalo mě to, což je vidět i z fotek nebo ze záznamu. Měla jsem obrovskou radost a nevěděla, jestli mám brečet, nebo se smát, bylo to prostě nádherné.

Tři týdny po mistrovství ČR ses zúčastnila i mistrovství Evropy, kde jsi v poli 15 velmi kvalitních závodnic vybojovala skvělé páté místo. Jak bys srovnala úroveň mistrovství Evropy s naším republikovým šampionátem a jaké další zážitky sis ze Srbska přivezla?

Srbsko je taková velice zajímavá země, která je asi tak 15 až 20 let za námi. Popravdě jsem myslela, že úroveň zázemí pro závodníky bude trochu vyšší. Závody nebyly špatné, ale zkrátka, co se týče prostředí a zázemí, tak to bylo na nižší úrovni než mistrovství ČR v Jihlavě. Jinak tam ale byli velice přátelští lidé. Potěšilo mě, že holky konečně pochopily, že bodyfitness není kulturistika - líbilo se mi, že startovní pole bylo vyrovnané a bylo to opravdu o bodyfitness, ne o kulturistice. Přiznám se, že když jsem na závody přijela, tak jsem si nejdříve říkala, že na to nemám a co tady vůbec dělám. Po semifinále jsem sestoupila z pódia se slzami v očích, ale můj doprovod mě dokázal dobře povzbudit a dodat mi energii, takže nakonec vše bylo tak, jak má být.

V roce 2008 jsi skončila na mistrovství ČR na šestém místě, v roce 2009 na místě druhém, v letošní sezóně ses stala absolutní mistryní ČR v bodyfitness. Jaké jsou nyní tvé další soutěžní ambice?

No, jsou hodně vysoké. Mě tenhle sport moc baví, každý sport mě odmalička hodně bavil. Chtěla bych se na mistrovství světa také dostat do finále. Nevím, jestli to bude letos, protože v této sezóně je moje velké přání na mistrovství světa vůbec být a budu dělat vše pro to, aby to na nominaci na GP Vyškov vyšlo. Nerada mluvím dopředu, ale věřím, že to vyjde.

Vraťme se ale nyní ve tvé sportovní kariéře o několik let nazpět až do chvíle, kdy to celé začalo. Vzpomeneš si ještě na to, jak ses poprvé ocitla v posilovně?

Ano, bylo to v době, kdy jsem dělala na úřadě a kolegyně mi řekla, že není spokojená se svými proporcemi, ale nechce se jí jít do posilovny samotné. Věděla, že jsem velký fanda do sportu, tak mě poprosila, jestli bych tam nešla s ní. Ona po 14 dnech odešla, a já už tam zůstala. Nikdy předtím jsem v posilovně nebyla, železo mi předtím nebylo blízké, měla jsem ráda spíš tanec. Tehdy, to bylo na podzim, se mě místní závodníci jako Luboš Ulman ptali, v čem závodím. Říkali něco o bodyfitness a já se jich ptala, co to je. A tím to začalo. Řekli mi, že na jaře jedu na závody. Já na to, že nejedu. Jela jsem. Připravovala jsem se sama, kluci mi sem tam něco řekli. Vyzkoušela jsem si to a bylo to něco neskutečného; tak mě to chytlo, že jsem do toho potom šla naplno.

Jak dlouhá doba tedy uplynula mezi první návštěvou fitcentra a prvními závody?

V říjnu jsem poprvé přišla do fitcentra a už v prosinci jsme měli s kluky nějakou exhibici, která měla úspěch. Když se zpětně podívám na fotky, musím říct, že jsem tehdy byla pěkná kulička, ale pak jsem se do toho až do května pustila. Po závodech jsem si ale vždy dávala od cvičení pauzu, protože mám ten dar od Boha, že neválčím s kilogramy, a po otci mám takovou sportovní stavbu těla, jakou mám.

Věnovala ses vedle posilování dříve i jiným sportům? Proč nakonec vyhrálo právě bodyfitness?

Sportům jsem se určitě věnovala již odmalička - od základní školy jsem dělala atletiku, gymnastiku, čtyřboj, jezdila na kole a plavala. Potom mě hodně zaujal latinskoamerický tanec a hip hop. Pak jsem ale přešla do té posilovny a cítila, že to je „to pravé ořechové“, kde se vybiji. Jako dítě jsem vyhrávala krátké tratě, dlouhé tratě, přespolní běhy, takže medailí mám spoustu, ale nikdy jsem neměla pohár. Teprve když jsem začala soutěžit první rok v bodyfitness, získala jsem svůj první pohár, takže jsem byla strašně šťastná i za toto umístění.

Co tě tedy posléze na životním stylu ve znamení na vodě vařených kuřecích prsou natolik zaujalo, že jsi v závodění trpělivě pokračovala až k zisku titulu absolutní mistryně ČR?

Já na to nevypadám, ale jsem hrozně žravá (smích), prostě strašně miluji jídlo. Vyrůstala jsem na zabíjačkách, nebráním se tuku. První dieta proto vypadala tak, že když jsem ucítila salám, tak jsem se začala klepat, nevydržela jsem to a vzala si ho. Ale nyní je už ta vůle tak pevná a ty výsledky tak nádherné, že to prostě vydržím. Já navíc ty tři týdny až jeden měsíc diety nedržím nijak šíleně, protože jdu s váhou rychle dolů. Nyní už vím, co mám dělat a postupně vše snižuji. Ale až nyní před Evropou zjistil Viktor, že pro mě není vhodné kuřecí maso, takže se zaměřuji jen na krůtí maso a ryby...

...takže už tě Viktor také zasvětil do diety podle krevních skupin?

Přesně tak a funguje to! Mě kuřecí maso dříve dělalo zle i při tréninku a když jsem se začala držet stravy, jakou mi poradil Viktor, začala jsem se cítit úplně jinak, netlačilo mě to, v tréninku to šlo samo a v dietě mi nepadala hmota.

Co nebo kdo má podle tebe ve tvé přípravě hlavní podíl na tom, že jsi v letošní sezóně zaznamenala takový krásný výkonnostní posun?

Asi jsem utíkala od problémů, každý máme problémy. Strašně mi pomohl můj přítel Miloš a nebýt jeho, tak jsem letos na prknech nebyla - asi bych to vzdala. Ale on mě podporoval a já mu za to strašně děkuji. V závěru mě pak do všeho ještě více zasvětil Viktor Hell, který mi dodal ještě více síly a energie, abych to nevzdávala. Podporovali mě i další lidé kolem mě, kteří mi říkali, že mám na víc. Já se podceňuji, i když tak asi nepůsobím a lidé si často myslí, že jsem sebejistá a svérázná. Nejsem taková. Moc nám pomohl kamarád mého přítele - profesionální golfista Michal Čevela a také moje kamarádka Zorka Daňková. Bez nich bych na Evropu také nejela.

Prozraď našim čtenářům, jak probíhala a kolik času zabrala tvá příprava na letošní vrchol jarní sezóny a jak jsi ji zvládala po stránce psychické i fyzické?

No, určitě by to mělo trvat delší dobu. Nyní si to již uvědomuji, že by příprava měla být pravidelná a nemělo by to být tak, že na to najednou skočím a začnu tělo ždímat. To by se také mohlo stát, že bych mohla skončit ne na prknech ale pod prkny. (smích) Příprava mi zabrala měsíc a půl.

Po tu dobu jsi držela dietu?

Ne, myslím tím měsíc a půl, kdy jsem před závody cvičila. Předtím jsem necvičila. Ale díky mému tělo mi stačí lusknout a mám vše hned zpátky. Asi na to hřeším, ale ono se to s postupujícím věkem začne měnit, takže nyní se připravuji už pozvolna, abych na ten Vyškov, Opavu a mistrovství světa byla opravdu dobře připravená, a ne zaskočená. Doteď vypadala má příprava tak, že když jsem začala cvičit, první týden jsem se mučila a brečela, protože vše strašně bolelo, než si ty svaly zvykly. Ono to není dobré, proto všem doporučuji pravidelné cvičení třikrát, čtyřikrát týdně a neskočit na to jako já a dohánět vše dvoufázovými tréninky.

Přiblížila bys našim čtenářům, jak vypadá v předsoutěžní přípravě obvyklý den vrcholové závodnice v bodyfitness včetně všech jídel a tréninků?

V přípravě vstávám v šest, o půl sedmé. Snídám koktejl spolu s dalšími suplementy a vitamíny. Nesmí chybět káva! Pak následuje trénink a po něm běžím do práce. Dělám obchodního zástupce, takže skočím do auta a jedu. Přes den jím tedy klasicky rýži a maso v krabičkách jako to dělá v přípravě asi každý. V šest, sedm večer pak následuje druhá fáze tréninku. Večer pak jím už jenom rybu, hovězí nebo krůtí maso. Nemám to moc pestré. Přes den jsem ještě užívala rychlé syrovátkové proteiny okolo tréninku a na noc jsem pak měla jeden pomalý.

Popsala bys nám své obecné tréninkové principy v době, kdy cvičíš, abychom si spolu se čtenáři mohli udělat představu, jak takový trénink vrcholové závodnice v bodyfitness vůbec vypadá?

Já před těmi závody používám obecně nižší váhy a více opakování. Po příchodu do posilovny se rozcvičím na stepperu, protože se musím zahřát. Stačí mi tak do těch 5 minut, protože mám v sobě ještě spalovače a působí kofein z kávy, takže se mi to rozproudí hned. Potom si rozvrhnu, jaké budu cvičit stroje, vše ale s nižšími váhami a vyšším počtem opakování, aby se to tělo začalo dále zahřívat a rýsovat. Používám systém antagonistických partií a v každém tréninku volím na dané partie jiné cviky, takže to mám o to zábavnější. Opravdu mi ten systém antagonistických partií funguje. Mojí slabinou byly nohy a zadek a během týdne, dvou, kdy jsem takto začala cvičit, se to neuvěřitelně zlepšilo a zpevnilo. Bomba.

Zejména naše čtenářky by jistě velice zajímalo, jak přistupuješ k tréninku problematických partií, jako jsou zadeček, břicho a stehna.

Ano, právě zadeček a stehna byly i mé problematické partie a jak jsem již řekla, používala jsem na ně jednak antagonistický trénink, ale současně jsem se na ně zaměřila opravdu dvakrát denně, procvičila jsem je jinými cviky ráno a večer. S břichem ale holky zklamu, protože jsem se dívala na fotky, kde mi je 10 let, a já ty kostičky na břiše měla už tehdy. Letos jsem se na trénink břicha dokonce soustředila naschvál méně, abych dohnala rozvoj vrchní části těla.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější aerobní aktivity a kolik času jim věnuješ v mimosoutěžním a předsoutěžním období?

Aerobní aktivity nedělám vůbec. Já jsem se právě divila, když jsem si četla rozhovory s ostatními závodnicemi, které říkaly, že je dělají. Já zařazuji jenom těch zahřívacích 5 minut na rozcvičení. Spaluji opravdu rychle, ale bohužel i svalovou hmotu, a proto jsme se letos obrátili na Viktora, aby nám s tou předsoutěžní přípravou více poradil a my jsme se vyvarovali loňských špatných zkušeností a pokročili dále. Aerobní aktivity nemám ráda. Mám ráda tvrdý trénink - když to hodně bolí a když někdy odcházím z posilovny s brekem, to jsem spokojená.

Prozradíš nám, jakým způsobem se stravuješ v mimosoutěžním období a jak se ti v průběhu celého roku mění hmotnost?

Stravuji se šíleným způsobem, neodpustím si bůček, pizzu, kebab, polévky, nesmím vynechat ani tlačenku či uzené koleno. Na těchto jídlech doopravdy ujíždím. Také červené víno tady máte na jižní Moravě dobré. Já jsem byla na severu pivař, ale teď jsem vinař. Jinak váha mi jde po závodech na nějakých 55 kilogramů, ale během dalších týdnů se mi to vrátí na 53 kilogramů a závodní váha je 50 kg. Takže se nic neděje. Ale ono to třeba přijde s věkem. (smích)

Jaké doplňky výživy používáš v mimosoutěžním období a jaké zařazuješ až s blížící se soutěží?

Ve fázi přibírání svalové hmoty používám kreatin a želatinové suplementy na klouby. I mimo dietu používám BCAA. Ze spalovačů jsem vždy používala karnitin, nyní mi ale Viktor doporučil jiný a ten je opravdu špičkový. Dále užívám samozřejmě aminotropin na udržení svalové hmoty.

Tím bychom probrali tvůj život sportovní a nyní, pokud mi to dovolíš, pojďme krátce nahlédnout i do tvého života osobního. Prozradíš nám, jak soutěžní bodyfitness a s ním spojený specifický životní styl ovlivňuje tvůj rodinný a pracovní život?

Ovlivňuje ho hodně. Nyní během mých posledních dvou závodních let proběhla změna partnera, přišla jsem ze severu na jih a obecně soutěžení zasahuje do soukromého a rodinného života hodně. Je méně času na děti, na rodinu a na přátele, ale samozřejmě si ho nějak najdu. Možná se některé ženy budou zlobit, ale já prostě nemám ráda nějaké vysedávání na kafíčku, snažím se celý den věnovat tomu, aby byl naplněný. Vedle sportu chci samozřejmě věnovat dostatek času svému synovi a rodině, aby na tom netratili, i když to samozřejmě někdy nejde. Do toho ještě má práce... Opravdu se za celý den nezastavím.

Není žádným tajemstvím, že kombinace žen a činek je v naší společnosti stále poměrně zapovězeným tématem, proto bych se tě rád zeptal, s jakými reakcemi na svůj sport ses dosud ve svém okolí setkala?

Ve fitcentru to lidi chápou, holky mě oslovují v šatně, ptají se na rady a já jim ráda poradím. Kluci to také berou v pohodě. Jakmile ale přijde letní období a já vyjdu ven v tričku, tak se na mě lidé dívají různě a mají různé reakce. Někdy jsou to posměchy, někdy taková ta závist, je to různé. Mě samotnou těší, jak vypadám, ale jsou chvíle, kdy bych chtěla vypadat normálně. Já na ty jejich poznámky totiž neumím odpovědět a reagovat a nechci nikoho shazovat, tak jako to dělají oni mě. I když bych jim samozřejmě mohla říct, proč vypadají, jak vypadají a nic se sebou nedělají. Ale já tohle nedělám. Každý se musí chytnout za nos sám. Ale já taková chci být a já taková jsem.

Jaký je naopak tvůj vlastní vztah k mužské kulturistice a svalnaté postavě obecně? Preferuješ obecně u mužů vypracované postavy, a nebo je tvému gustu bližší někdo, kdo s činkami nemá nic společného?

No, tak ten, který s nimi nemá absolutně nic společného. Samozřejmě se mi ale kulturisté líbí, když jsem viděla poprvé před 3 lety Luboše Ulmana v Krnově, tak jsem se ho tak nesměle zeptala, jestli mu můžu sáhnout na ruku. Nikdy předtím jsem nestála blízko takového člověka, je to úplně jiný zážitek než na fotkách v časopisech. Úplně mi spadla brada, když jsem ho viděla před sebou. Je to něco úžasného, když si člověk může sáhnout a zjistit, že to opravdu není nic umělého. Jinak ale v osobním životě preferuji normální muže. Samozřejmě nesmí být nějak oplácaní, zkrátka akorát. Samozřejmě mohou chodit do posilovny a klidně i přitvrdit, ale pokud jim to nejde, tak prostě někdo se snaží a jde mu to a někomu ne. Každopádně já neodsuzuji ani jedny ani druhé. Každý má v sobě něco dobrého. Mě jako ženě se líbí ten průměr, ani špičkový kulturista, ale ani oplácaný.

Vzdalme se na okamžik úplně od činek. Věnuješ se ve svém životě vedle bodyfitness i dalším koníčkům či zálibám?

Ne, jenom velice ráda tancuji. Takže občas si vyjdeme a pořádně si zatancujeme. A to je mé vybití, to je vedle cvičení takový můj druhý koníček. Nyní ještě chodíme s přítelem na golf. Tomu jsem tady propadla. Dříve jsem říkala, že si na golf v životě nesáhnu, a přijedu na jih do Brna a tady je pomalu každý druhý golfista. A samozřejmě se snažím věnovat co nejvíce času rodině a synovi.

Stíháš vedle své rodiny, práce a cvičení sledovat dění v našem sportu i prostřednictvím internetových portálů o kulturistice?

(smích) Ano, skoro dennodenně stíhám. Vždy si prohlédnu, co se děje, abych byla v obraze. Těší mě, když přijedu na závody a někdo se na mě usměje a řekne mi ahoj. Proto se snažím sledovat, koho kolem sebe v tomto sportu mám. Takže se informuji na Ronnie.cz, eastlabs.biz a na stránkách Svazu kulturistiky. A nebo si najedu přímo na stránky konkrétních lidí, jako třeba na tebe. (smích)

Co bys nyní jako absolutní mistryně ČR vzkázala našim čtenářkám, které s tímto sportem nyní teprve začínají?

Chce to hodně velkou vůli, musí hodně obětovat a je důležité poslouchat lidi kolem sebe. Holky musí chápat to, že pokud je na ně někdo tvrdší, tak nejde o to, že by jim chtěl nějak ublížit, ale že jim chce v jejich formě pomoci. Dále bych jim asi vzkázala, ať si hned nemyslí, že jsou dokonalé, protože ta dokonalost přijde postupně a pak pochopí, o čem to bylo na začátku, když jim ti lidé okolo chtěli něco poradit. Je důležité si nechat poradit a nemyslet si, že ony samy to ví nejlépe. Takhle si mohou i ublížit. Ať hodně čtou a radí se s těmi, co už něco dokázali.

Komu bys prostřednictvím tohoto rozhovoru chtěla na závěr sama poděkovat za podporu a pomoc ve tvém tréninku i soutěžení?

Chtěla bych poděkovat na prvním místě Viktoru Hellovi, mému příteli Miloši Slavíčkovi a jak jsem se již zmínila, také kamarádovi Michalu Čevelovi a kamarádce Zorce Daňkové. Samozřejmě musím poděkovat i mému synovi, že to se mnou vydrží a chápe, co dělám. Ale pochopí to ještě více, až bude starší. Dále ještě děkuji za podporu rodičům a přátelům kolem mě.

Děkuji ti, že sis udělala čas pro náš rozhovor a za všechny čtenáře a čtenářky našich stránek ti přeji hodně štěstí a úspěchů v dalším životě sportovním, profesním i rodinném.

Děkuji moc.

Galerie tréninkových fotografií: