Po rozhovoru s veteránským mistrem světa v klasické kulturistice Františkem Davidem si dnes představíme seniorského úřadujícího mistra světa v klasické kulturistice Jozefa Furina. Navštívil jsem ho v pražské posilovně Fitness centrum Maximus při tréninku se svými dvěma sparing partnery - mistryní ČR v kulturistice Monikou Šlosrovou a vicemistrem Čech v klasické kulturistice MUDr. Petrem Baňařem. Kromě rozhovoru Vám níže nabízím také bohatou galerii fotografií ze zmíněného tréninku.
Pepo, ačkoliv tě po tvém loňském zisku titulu mistra světa v klasické kulturistice většina našich čtenářů jistě dobře zná, poprosil bych tě na úvod celého rozhovoru o krátké představení. Pověz nám prosím, jaký je tvůj věk, odkud pocházíš a kde žiješ nyní?
Bude mi 36 let, pocházím ze Slovenska, z Levoče, kde jsem se i narodil, a nyní již 15 let žiji tady v Praze. Tehdy u nás nebyla práce, tak jsme sem jako kluci přišli za prací a já už jsem tady zůstal.
Kolik let se již věnuješ soutěžní kulturistice a v jakých kategoriích jsi v průběhu své závodní kariéry startoval?
Kulturistice se věnuji nějakých 16 let, na Slovensku jsem stihl ještě 4, nebo 5 závodů v juniorech, ale bez nějakých významnějších výsledků. Poté jsem přišel do Prahy a nedělal jsem okolo závodění 10 let nic. Pak jsem si ale řekl, že bych to chtěl ještě zkusit, a od té doby poslední 4 roky závodím. Na závodech v Čechách jsem vždy startoval v kategorii do 80 kg a venku - na mistrovství Evropy nebo světa - vždy v kategorii klasické kulturistiky.
Připomněl bys našim čtenářům, jakých jsi vedle loňského zisku titulu mistra světa dosáhl ve své závodnické kariéře výsledků?
Já už si to vše přesně nepamatuji, ale získal jsem titul mistra Čech a titul mistra České republiky, to se mi zdá, že bylo v roce 2007, poté jsem byl vicemistr Evropy v roce 2008 a 2009 a konečně i mistr světa roku 2009.
S jakými ambicemi jsi vůbec odjížděl do Madridu na prosincové mistrovství světa?
Mé ambice byly přivézt medaili, ale nikdo nepočítal s tím, že to bude zlato. Ono i finále by bylo pěkné, ale chtěl jsem nějakou z medailí. Bylo to mé druhé mistrovství světa. Poprvé jsem na mistrovství světa startoval již v roce 2006 v Ostravě v kategorii do 75 kg, ale tam jsem nepostoupil z eliminace.
Není žádným tajemstvím, že jsi měl při páteční prezentaci závodníků poměrně velký problém s nadváhou, aby ses vešel do své kategorie. Jak velká byla nadváha a kolik času jsi měl na její odstranění?
Tak nadváha byla asi 4 kg. (smích) Do Madridu jsme přijeli asi v půl páté a hned jsem se šel převážit. Počítal jsem s tím, že budu mít nadváhu tak dva kilogramy, a najednou to byly čtyři. Takže jsem raději nikomu nic neříkal, zejména Olegovi, oblíknul jsem se a šel běhat. Byl tam takový hezký parčík, hodinu a půl jsem běhal, pak jsem si dal horkou vanu, následně ležel zabalený v peřinách a to se opakovalo ještě dvakrát. Ta poslední vana už byla strašná, to už jsem opravdu říkal, že dál to nejde. Čili dohromady jsem měl nějaké 4 hodinky, během kterých jsem zhubnul 4 kg - nějak ta voda nakonec naštěstí odtekla a povedlo se to. (smích)
Co pro tebe znamenal zisk titulu mistra světa a jaké jsi zažíval pocity při vyhlašování výsledků?
Já si myslím, že každý člověk má super pocity, když dělá nějaký sport a pak přijde takovéhle ohodnocení. Tím ví, že ho dělá dobře. Pocity byly samozřejmě krásné, člověk nad tím na pódiu ani nepřemýšlí, ale vzápětí mu to vše dojde a vejdou mu slzy do očí. Je to obrovské zadostiučinění za všechnu dřinu za ta léta.
Jaký je tvůj názor na tvé soupeře v kategorii a na celkovou nesmírně rostoucí úroveň mezinárodních soutěží v klasické kulturistice?
Abych se přiznal, tak jsem se na své soupeře příliš nedíval. Člověk se jednak v té rozcvičovně věnuje hlavně sobě, a navíc tam jsou najednou vždy závodníci z různých kategorií, takže jsem neměl ani příliš přehled o tom, s kým na to pódium jdu. Obecně ta úroveň klasické kulturistiky je samozřejmě čím dál vyšší, a proto bych chtěl v této kategorii startovat letos znovu. Navíc mi stále ještě chybí evropský titul. (smích)
Neodpustím si ještě jednu otázku na tuto kategorii. Pověz nám upřímně, co sis o kategorii klasické kulturistiky pomyslel poprvé, když ses o ní dozvěděl?
Já jsem si nepomyslel nic, protože nevidím žádný rozdíl v klasické a sportovní kulturistice. Nejsou tam žádné změny v jídelníčku ani v tréninku. Poprvé jsem v této kategorii startoval již na mistrovství Evropy před pěti lety, kdy se ta kategorie ještě jmenovala bodyfitness, a opravdu zde nejsou žádné rozdíly v přípravě, pouze v množství svalové hmoty, která je ale o penězích. V klasické kulturistice mi stačí užívat základní doplňky výživy, kdežto pokud někdo startuje ve sportovní kulturistice, musí ten sortiment nějak rozšířit.
Máš za sebou nyní velmi úspěšnou sezónu: V loňském roce jsi získal titul vicemistra Evropy, mistra světa i titul nejlepšího seniorského sportovce SKFČR. Jak bys nyní sám s časovým odstupem celou loňskou sezónu zhodnotil?
Pro mne ta sezóna byla stejná jako každý jiný rok. Hodně odříkání, hodně cvičení, na nic jiného nebyl čas. Fakt, že se to loni povedlo, svědčí sice o tom, že jsem v té přípravě nějaké změny asi udělal, ale neberu to jako nějaký skok nebo dokonce přelom v kariéře. Beru to normálně jako každý rok. Teď se to zkrátka povedlo a uvidíme na příštích závodech.
Nutně musí následovat i otázka na tvé další soutěžní plány. V klasické kulturistice jsi dosáhl vrcholu; bude tedy nyní tvojí motivací titul mistra světa obhajovat, nebo se vydáš směrem k dalšímu nabírání svalové hmoty do kategorie sportovní kulturistiky?
V letošním roce ještě zůstanu v kategorii klasické kulturistiky a možná, že také ještě i příští rok na jaře, abych zkusil bojovat na té Evropě, protože odtud ten titul ještě nemám. Nyní ale budu obhajovat titul mistra světa v klasické kulturistice. Dále pak uvidím, jak bude čas a jaké budu mít prostředky, protože se sportem nekončím a chtěl bych závodit i ve sportovní kulturistice.
Vzpomeneš si nyní ještě po tolika letech, jak to vše celé začalo a co tě poprvé přivedlo do posilovny a později i na soutěžní prkna?
To už je opravdu hodně dlouho, více než 16 let. Před tím jsem dělal atletiku, dokonce jsem měl jít i na sportovní školu do Košic, ale tam mě nevzali kvůli známkám, tak jsem se na to vybodnul. Potom jsem začal s kluky hrát hokej a při něm jsme chodili do posilovny. To byla ještě posilovna ve sklepě, kterou jsme si udělali sami. A odtamtud jsem se nějak dostal do Spišské za Milanem Rolincem a následně na první soutěž. Tehdy mě to zkrátka pořádně chytlo a dnes bych si ten život bez kulturistiky už nedokázal ani představit.
Jaké největší tréninkové nebo výživové chyby ses jako začátečník tehdy dopouštěl?
Jé, to bylo tehdy chyb. (smích) V té době, kdy jsem začínal, jsme neměli o kulturistice vůbec žádné informace. Zaprvé jsme byli neustále přetrénovaní a zadruhé jsme nic nevěděli o jídle. Jednou se mi dokonce na tréninku udělalo tak špatně, že jsem úplně odpadnul. Ale to je logické, když tam nebylo jídlo. Byla to obyčejná hypoglykémie, ale tehdy se v tom člověk vůbec nevyznal. Postupem času jsem se ale začal zdokonalovat, číst, postupně jsem přišel na to, jaké chyby jsem dělal, a poučil se z toho. Opravdu ale mohu říci, že jsem si prošel vším.
Co se ti líbí na celém životním stylu soutěžního kulturisty nejvíce?
Já ani nevím, zkrátka to mám v sobě a nedokázal bych už bez toho žít. Co mě žene kupředu? Asi zvyk, protože tento sport mi spíše více bere, než dává, ale je to můj koníček a hobby a tak k tomu i přistupuji a tak tento sport dělám.
Pojďme společně se čtenáři trochu nahlédnout blíže do tvé předsoutěžní přípravy. Prozradíš nám, jak vypadá tvůj obvyklý trénink co do rozložení jednotlivých partií a používaných cviků?
V pondělí začínám vždy tréninkem nohou, a to jak v mimosoutěžním, tak v předsoutěžním období, protože nohy jsou základ. V úterý máme ramena a triceps, ve středu záda a břicho. Ve čtvrtek trénuji prsa, biceps a lýtka a v pátek opět nohy. V tréninku preferuji těžké váhy s dopomocí. Cvičím s Monikou Šlosrovou, která je mistryní republiky a kterou také připravuji na závody. Cvičíme spolu těžká, opravdu těžká závaží až do mrtva.
Takže ve svém tréninkovém rozpisu nezařazuješ žádné přestávky?
Ne. Někdy je to tedy sobota a neděle, ale jak se blíží závody, tak například poslední měsíc už trénuji v kuse. Samozřejmě pokud nemám energii, tak si přinejhorším udělám jeden den volna, ale celkově trénink držím ve vysoké frekvenci.
Mistr České republiky v klasické kulturistice Jiří Wagner si v jednom rozhovoru žertem pochvaloval, že od té doby, kdy soutěží v klasické kulturistice, již nemusí zvedat při tréninku žádné maximální váhy. Proto bych se tě rád zeptal, jak jsi na tom jako mistr světa v této kategorii se silovými výkony ty.
(smích) Teď už je nezkouším tak často, ale když jsem byl mladý, tak jsem to samozřejmě zkoušel neustále, protože každý mladý člověk neustále zkouší, kolik například nejvíce zatlačí na lavičce. Nyní už to sice nepřeháním, ale ty silové výkony tam musí být. Dřep cvičím s 260 kg pro 4 opakování, na bench-press si nakládám 180 kg pro 4 opakování, mrtvý tah jsme cvičili asi s 200 kg. Ale ta závaží nejsou všechno, hlavní je, aby u nich byla i správná technika provedení. Když máš techniku, tak si můžeš nakládat i váhy.
Jaký přístup máš ke stravování v mimosoutěžním období?
(smích) V mimosoutěžním období jídlo nijak neřeším. Samozřejmě se snažím, abych měl dost bílkovin a sacharidů, ale já jsem takový žravý typ. (smích) V mimosoutěžním období přibírám tak 15 kg, takže vážím zhruba těch 95 kg. Měl jsem i 98 kg, ale to už bylo opravdu moc.
Prozradíš nám ve zkratce, jak vypadá tvá předsoutěžní dieta a jaké potraviny do ní zařazuješ?
Na začátku diety zařazuji hovězí maso, kuřecí maso moc nemusím, a tak si ho nechávám až na konec přípravy. Ryby nezařazuji vůbec. A pak je to celé o velkém množství zeleniny, rýži, na začátku přípravy si dávám ještě i nějaké těstoviny či brambory. Nevlním sacharidy, jenom si nechávám volné soboty, kdy si dám cokoliv. Sacharidové vlny zařazuji měsíc a půl před závodem a dávkuji podle formy a pocitu. To člověk musí umět odhadnout. Obecně ale nejdu za den přes 300 g sacharidů a úplné vyřazení sacharidů přichází opravdu až ke konci přípravy nebo když nestíhám.
Plánuješ si celou svoji předsoutěžní přípravu sám, nebo spolupracuješ s nějakým trenérem?
Kdepak, vše si plánuji sám. Nejvíce jsem se naučil v přípravě na mistrovství světa v Ostravě v roce 2006 s Martinem Novotným, kdy právě nešlo ani tak o umístění, ale o ty zkušenosti na soustředění. Tam se toho člověk opravdu hodně naučí. Kvůli tomu jsem do toho tehdy šel. Význam těch soustředění hodnotím opravdu vysoko. Nyní si to vše kolem přípravy už ale dělám sám.
Máš mezi domácími nebo světovými závodníky nějaké své vzory nebo oblíbené sportovce? Jaké typy kulturistů obecně preferuješ?
Vzory nemám dnes žádné, ty jsem měl, když mi bylo 15 nebo 20. Obecně se mi ale příliš nelíbí závodníci na Mr. Olympia, to už je na mě moc. Mám raději ty estetičtější závodníky.
Prozradíš nám, čím se zabýváš v profesním životě a čím se bavíš v osobním životě?
Jsem zaměstnaný v malířské firmě a děláme fasády, benátské štuky, stěrkujeme byty. Po práci ještě dělám osobního trenéra tady v posilovně Maximus. Bavím se hlavně kulturistikou, ale někdy o víkendu samozřejmě vyrazíme s přítelkyní nebo s přáteli z fitka někam se pobavit. Jinak ale není na nic čas.
Komu ze svých blízkých, kamarádů, fanoušků a sponzorů bys chtěl na závěr tohoto rozhovoru poděkovat za podporu ve tvém závodění?
Určitě bych chtěl moc poděkovat rodičům, hlavně mámě, protože ona mi na tenhle sport dávala na začátku peníze a podporovala mě. Dále bych chtěl moc poděkovat Martinu Novotnému a Evě Sukupové, své přítelkyni a Monice Šlosrové, že je tak dobrý sparing partner. Sponzory bohužel nemám, ale kdyby se někdo ozval, tak bych s ním velice rád spolupracoval. Ale chápu, že je jednak těžká doba a jednak v našich médiích vysílají o kulturistice vždy jen ty špatné věci; když někde naši závodníci něco získají a dokáží, tak se o tom v médiích nemluví. To dělá kulturistice špatné jméno, což je škoda.
Děkuji ti, že sis udělal čas pro náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek ti přeji mnoho dalších vítězných zážitků na kulturistických pódiích a i nadále pevné zdraví.
Tréninková fotogalerie
Víte, že...
