Váš příběh: Stačí jen chtít
a dokážete i nemožné...

Sport je pro mě všechno a už si nedovedu představit, že bych měla marnit čas válením se doma a nic nedělat. Při posilování mohu zcela vypnout, nemyslet na své starosti a jen se soustředit na svou sérii... Všem čtenářům přeji, aby se jim splnila jejich očekávání, co se týče sportu, a dosáhli svých vlastních snů a ideálů. Ještě bych ráda poděkovala těm, kteří mě k tomuto sportu přivedli - a musím říct, že rozhodně nelituji! :)

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov "váš příběh" do našeho vyhledávače.

Studentka, 17 let, s polštářkem tuku na břiše se rozhodla jít za svým snem... A tím je další vzdělání na vysoké škole, kterou bych nechala nezmíněnou. Už několik let mám tento sen, který bych si ráda splnila, ale nestačí mi k němu jen vědomosti, ale také fyzická připravenost. A protože už za rok si tento sen můžu splnit, rozhodla jsem se udělat zásadní krok, který by mohl přispět k mému štěstí. A tím nebylo nic jiného než začít navštěvovat posilovnu. Byla jsem odhodlaná a připravená dostat ze sebe maximum a všem dokázat, že na to mám.

Ale už první hodinu tréninku mi poněkud kleslo sebevědomí. Vešla jsem do téměř naplněné tělocvičny a spatřila muže, kteří zvedali a cvičili s velkými zátěžemi, ale také ženy, které měly hezky vypracovaná těla. A já jim jen tiše záviděla, co už stačili dokázat a také jsem věřila, že jednoho dne dokážu alespoň z poloviny to, co oni.

Dala jsem se tedy do tréninku. Několik prvních minut jsem se potila na rotopedu a pak následovalo posilování jednotlivých partií těla. A jako první přišly na řadu tricepsy. Proč právě ty? Sama nevím, ale asi to bylo proto, že na ostatních strojích už někdo cvičil, nebo jsem nevěděla, jak se na nich cvičí. Ale to všechno jsem časem odkoukala od ostatních... Ale zpět k tricepsům - dodnes si pamatuji, jak jsem přišla ke kladce a koukala na všech 14 cihel a v duchu jsem si myslela, že to nikdy nezvládnu. Tak jsem začala se 2 cihličkami a už po druhé sérii mě ruce tak bolely, že jsem musela přestat. A tak to bylo na většině strojů. Ten trénink jsem procvičila celé tělo, počínaje pažemi a konče lýtky. Domů jsem došla unavená a další den jsem necítila půlku těla. Ale to mě neodradilo, naopak mě to přimělo k dalšímu posilování.

O své zážitky jsem se ale také podělila s mým kamarádem, jenž mi na oplátku předal několik dobrých rad, kterých se držím. A hlavně co se týče stravy. Netušila jsem, že by mohla být tak důležitá. Samozřejmě jsem věděla, že mé noční procházky do kuchyně musí přestat a s fast foodem se budu muset rozloučit. Ale i tak jsem se od něj dozvěděla několik vzácných informací. Vysvětlil mi, jak a co jíst, podstatu sacharidů, které by měly chránit mé svaly před devastací a také proteinů, které mi pomůžou vybudovat trochu svalové hmoty.

Ne, nechci mít tělo kulturistky, ale něco málo bych ocenila, aby všichni viděli, co jsem už dokázala. Na internetu jsem si také našla několik příkladů jídelníčků a velice ocenitelných rad, které mi hodně pomohly. A tak jsem zcela vyměnila svou stravu za zeleninu a potraviny vhodné k mým účelům. Koupila jsem si doplňky stravy a začala makat.

Relativně po krátké době jsem zvládala i vyšší zátěže, na které si mé tělo pomalu začalo zvykat. Do svého tréninku jsem zařadila pro mě i zcela nové cviky nejrůznějšího charakteru a opravila chyby, na které mě upozornil trenér. Myslím, že spousta lidí přestává navštěvovat posilovnu jen proto, že nedosáhnou svých toužebných výsledků hned během prvních pár hodin cvičení. Ale to není můj případ. Ráda si jdu zacvičit a udělat něco pro sebe.

Ke splnění mnou stanovených cílů ale nepřispívá jen posilovna, ale také řada aerobních cviků, jakými jsou například: běhání, cyklistika a plavání. Je to příjemný oddych od těch činek, na které jsem si už zvykla a jen těžko bych je dokázala vyřadit ze svého života.

Posilovna mi mnohé dala, ale také vzala. Získala jsem díky ní nové zkušenosti, nový život, ale nejšťastnější jsem, když vím, že si můžu říct: můj sen je na dosah ruky! Možná se vám to zdá komické nebo unáhlené teprve po 4 měsících cvičení, ale pro mě je to jeden velký úspěch, dojít až sem. Když si vzpomenu na onu tricepsovou kladku se 2 cihličkami spojenými s ohromnými bolestmi rukou a srovnám s nynější situací - mohu si říct, že jsem vážně udělala kus dobré práce. Za 4 měsíce jsem zátěž navýšila o 50 kg, takže nyní posiluji s 60 kg a zvládnu i 5 opakování.

Svaly paží a nohou mám krásně zpevněné. :) A to vše díky pravidelnosti, vytrvalosti, ale hlavně velkému úsilí a snaze něco dokázat. Mohu být jen ráda, že mám tak pevnou vůli a jen nerada se vzdávám svých cílů. Když už jsem si něco vymyslela a určila, tak to také dotáhnu až do samého konce.

Tohle všechno mi posilovna dala - výdrž a sílu. A co mi vzala? Asi nejkrásnější stránky mé vkladní knížky. :) Ne, zas tak hrozné to nebylo, ale přece jen se to v peněžence nějak projevilo. Permanentky na vstupy a doplňky stravy nejsou zadarmo, ale obětovala jsem je. A rozhodně toho nelituji, protože alespoň vím, že byly vydány na dobrou věc a ne jen tak vyhozeny z okna. Ale přece jen mám jeden skromný sen.. A to udělat aspoň pár shybů. Nikdy jsem neměla sílu zvednout svou vlastní váhu, tak doufám, že se mi splní i to.

Všem, kteří si čtou tento článek a líbí se jim (doufám, že se někdo takový našel :), bych chtěla říct, že je to jen o vůli něco dokázat a nevykašlat se na to hned, když zjistíte, že vaše cíle jsou příliš vysoké. Chce to jen čas, trpělivost, správnou výživu a pestrost tréninků.