Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Tomáš Suchý: Skok do vody
mě připoutal na vozík

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Určitě to znáte, někdy stačí opravdu málo a život se vám rázem obrátí úplně naruby. „Horší už to být snad nemůže,“ slýcháme velice často a asi si podobná slova říkal Tomáš Suchý, když si uvědomil, v jaké situaci se najednou ocitl. Rád skákal do vody, možná to byla „frajeřina“ patnáctiletého chlapce, možná v dané situaci neznalost vody, do které se chystal skočit, možná náhoda… ale kvůli jednomu jedinému skoku do vody se Tomáš už nikdy nepostaví na vlastní nohy a ruce může používat jen omezeně. Je tedy quadruplegik (postiženy jsou všechny čtyři končetiny) s poraněním míchy v oblasti dolní krční páteře. Nevyrovnal se se svým postižením hned, trvalo mu to několik let, ale jak sám naznačil: všechno má svůj smysl a vždy je třeba jít dál.

Setkání s ním mi dalo hodně radosti a musím se přiznat, že občas jsem jen udiveně zírala, co všechno se v tomto člověku ukrývá. Tom se aktivně věnuje sportu a je vidět, že mu to přináší radost. Hraje závodně florbal na elektrickém vozíku, posiluje v posilovně přizpůsobené pro vozíčkáře a často překvapí i nějakého soupeře v kulečníku, učí se samostatnosti. „Mně udělá radost třeba jen to, že ráno vyjde sluníčko,“ vypadlo z něho během našeho setkání. Otřepaná fráze? Tady bych tomu ale opravdu věřila.

Tomáši, zabrousila bych na začátku trochu do tvojí „historie“ a zeptala bych se na tvé dětství. Kde ses narodil a co jsi rád jako malý, nebo dospívající kluk dělal?

De facto jsem celý život Pražák. I když jsme hodně cestovali, protože rodinné vztahy nejsou nejideálnější, jak už to bývá. Rodiče se rozvedli, a tak jsem bydlel chvíli v Brandýse nad Labem, ve Špindlu, ale vrátil jsem se do Prahy. Dětství? No, byl jsem asi takový běžný kluk, kterému je těch čtrnáct, patnáct let a občas vyvede i nějakou tu lumpárnu. Ale spíš jsem hodně sportoval - jezdil na kole, hrál závodně fotbal a to mě asi tak nejvíc uspokojovalo. Při sportu jsem se vždycky mohl dostatečně vyřádit.

Jenže pak ses musel s těmito aktivitami bohužel rozloučit... Co tě upoutalo na vozík?

Já jsem skokan. Skočil jsem holt jednou trochu nešikovně do vody. Byla to tedy moje hloupost, která mi obrátila život naruby. No, pak jsem byl asi rok po nemocnicích, než jsem se z toho trochu vyhrabal, protože přišly různé komplikace. Tělo odcházelo, plíce… a různé takovéhle věci. Ale přežilo se to všechno. Pak jsem se dostal do lázní, kde začala cesta naučit se trochu té soběstačnosti. Já jsem byl tenkrát „ležák“, co si pamatuju, a nezvládnul jsem skoro vůbec nic.

Kolik ti tehdy bylo?

Bylo mi patnáct. Já jsem vůbec nevěděl, co bude dál. Samozřejmě přicházely různé deprese a podobně. Vůbec jsem neměl rád realitu, protože jsem přišel o spoustu věcí… Člověku, když se něco stane, tak hledá něco, čím by ty špatné myšlenky reality ubil. A já jsem to hledal všude možně a zlobil jsem. Byl jsem takové to zlobivé dítě, co se týče zakázaných věcí, ale vždycky jsem věděl, kde je nějaká hranice. Člověk prostě může občas zaškobrtnout, a tak i ostatní to tak brali.

A jak jsi zvládnul školu? Vím o tobě, že máš vystudovanou obchodní akademii a tehdy už jsi byl vlastně na vozíku…

No, já jsem si musel nejprve dodělat devítku. V té době jsem bydlel doma s mámou. Pak jsem udělal přijímačky na Obchodní akademii pro tělesně postižené do Jánských Lázní, což byl impuls, který mě donutil se odtrhnout od rodiny, od zaběhnutého stereotypu. Bydlel jsem na intru a víceméně jsem tam tak trochu zvlčil. Bohémský život, objevování různých nových věcí, poznávání, že na tom nejsem až tak špatně a že někteří lidé jsou tam na tom hůř. Takže tohle mi asi dodávalo sílu jít dál.

Ty jsi asi celkem dost aktivní člověk, jak se zdá, viď? (úsměv)

Já teď celkově žiji hrozně aktivním životem, co jsem se vrátil do Prahy. Postupně jsem si totiž začal uvědomovat, že můj dřívější bohémský život asi není tou správnou cestou. Také jsem objevil kouzlo žen a pochopil, že žena by nemusela akceptovat takové to moje zlobení. Dokázal jsem to tedy „hodit za hlavu“. Ne ze dne na den, to samozřejmě nešlo. A teď je to prima. Vlastně jediná moje závislost je de facto na sportu, nebo vyrazit někam s kamarády, zahrát si kulečník. Dvakrát týdně chodím na rehabilitace a do posilovny, florbal… spousta lidí je okolo mě. A pak také práce. Ta mě taky baví. Já prostě plánuji týden dopředu, víc ani nechci. (smích)

Kde vlastně pracuješ?

Dělám v jednom call centru. Ale nejsem na pozici, kdy bych obvolával klienty, naopak. Lidé volají mně. Třeba jak mají různé firmy telefonní linky, kam si zákazník může zdarma zavolat s dotazem a tak. Baví mě to, i když je to občas náročné. Ale snažím se do kolektivu, který tam máme, vnášet trochu pozitivního náboje. Já jsem takový čertík, co tam narušuje rovnováhu, ale mají mě rádi. Občas poškádlím holky a tak…

Dokázal bys říct jednu věc, za kterou jsi v současné době opravdu rád a která je pro tebe asi nejdůležitější?

Jsem rád, že jsem se teď osamostatnil. To byl asi takový ten krok, o kterém jsem věděl, že má někdy přijít. Od doby, co se mi stal ten úraz, jsem totiž vždycky bydlel s někým. Takže tohle je asi tak to nejvíc pozitivní. Bydlím sám, jen každé ráno ke mně chodí asistentky, aby mě daly z postele do vozíku. Večer už to zvládnu v pohodě sám, akorát ještě co se týče koupelny a záchodu, tak mi chodí jeden pečovatel. Což už je de facto minimální péče.

Kdo nebo co bylo tím impulsem, který ti pomohl právě k tomu, že se ti podařilo se teď takhle osamostatnit?

Ona to byla moje první slečna, která mě do toho začala více zapojovat. A já jsem jí za to teď hrozně vděčný, i když už spolu nejsme, zůstali jsme dobrými kamarády.

Já si pamatuji na dobu, kdy jsem seděl v hospodě, měl jsem takovou melancholickou náladu a přemýšlel jsem o tom všem. Občas si tedy ještě teď takhle sednu a uvažuji o tom, co mě asi ještě čeká a nemine. Ale on je stejně rozdíl znát svoji cestu a potom jít po ní… Ale to není z mé hlavy. (šeptem a směje se) Jsem filmový maniak…

Jo, tak filmový maniak? Prozraď, jaký typ filmů máš rád?

Celkově mám filmy rád, zvlášť ty, které mají nějakou pointu a člověk si z nich něco může vzít i do svého života, něco si zapamatovat. Filmy, které tě třeba nějak i „nakopnou“ jít dopředu. Ale koukám také na filmy s Arnoldem Schwarzeneggerem a podobně.

No, jasně, vždyť makáš i sám na sobě v posilce v Rehafitu. (úsměv) Ale jaká byla tvoje cesta zrovna do téhle posilovny?

To byla fakt náhoda. Já jsem totiž chodil do téhle polikliniky k chirurgovi, protože jsem si spálil nohu na čtyřkolce.

Cože?

No, prostě jsem ji měl někde, kde být neměla. Já nic necítil… Chodil jsem sem asi tři čtvrtě roku a jednou jsem jel takhle k výtahu a tam se potkal akorát s panem Zvelebilem. Hned mi říkal, že mi musí něco ukázat, že tu otevřeli novou posilovnu. Já z toho byl hrozně nadšený, protože jsem si zrovna do tohoto roku dal předsevzetí, že se sebou něco udělám. Posílit trochu ruce a horní část těla.

Vzpomeneš si ještě na svůj první trénink? Co ti posilování a cvičení jako takové dává?

Můj první trénink? Nevěděl jsem samozřejmě, co si můžu a nemůžu dovolit. Zpočátku jsem dělal tak dvě série po deseti opakováních. Později jsem zjistil, že bych zvládl i víc, tudíž v poslední době dělám čtyři série po deseti opakováních. Postupně tady obejdu všechny stroje a jsem spokojený. Mám z toho radost, rozproudí to krev, zpotím se… A vidím, že cvičení k něčemu je, mám více síly, svaly začnou nabývat a pak svojí rukou zvládnu i něco víc, což je prima. Je tu také určitá atmosféra, cítím jakýsi nádech tohoto prostředí a cvičení tady je úplně o něčem jiném, než kdybych měl cvičit sám doma. Prostě vím, že tu někdo se mnou je, i když je třeba vedle v místnosti, ale když potřebuji, tak mi pomůže přehodit se na jiný stroj.

Člověku hned dodá víc síly, když na sobě vidí i nějaké změny, viď?

Určitě. Samozřejmě něco se vytrénovat nedá, ale u něčeho ty pokroky jsou při opakovaném cvičení znát. Třeba jsem si nikdy nemyslel, že na tomhle stroji, kde dělám přítahy na záda, zvládnu i 15 kg.

Máš nějak sestavený svůj trénink? Nebo si cvičíš podle sebe?

Dřív jsem to bral dokolečka, podle toho, jak jsou tady stroje uspořádané. Ale pak mi tady jeden vozíčkář říkal, že je lepší mít trénink sestavený i podle toho, jak by se měly jednotlivé svaly zapojovat. Takže teď jsem si v tom udělal trošku svůj systém a cviky prostřídávám. Nejdřív začínám u strojů, kde cvičím tlakové cviky a závaží tedy tlačím od sebe. Pak následuje peck-deck, biceps a potom jdu na kladku, kde si dám nejdříve větší závaží a stahuji ji za hlavu, protože to zvládnu. Při stahování před sebe mám závaží menší. Triceps moc nezvládám, protože tam mám nervové dráhy poškozené. Jako poslední cvik zařazuji přítahy k tělu s opěrou. Tam máš navíc možnosti tří různých úchopů a právě i možnost se opřít o pupek, protože nemám funkční břišní svaly. I když na radu Pavlínky Zvelebilové jsem tenhle cvik začal cvičit bez té opory, abych nutil k činnosti i břišní svaly.

Používáš ke cvičení i činky, nebo trénuješ jenom na strojích?

Jé, činky, no, to je taková komedie s těmi činkami… Já mám doma dvoje. Jedny jsem si koupil 3kilové a jedny jsem dostal od známé - mají 1,5 kg. Jenže člověk přijde domů, koukne na činky, jestli se na ně nepráší a nic. Takže je moc nevyužívám.

Na okně tu vidím i různé „vychytávky“, co se týče pomocných úchopů. Používáš některé z nich?

Já jsem quadruplegik a úraz mi poškodil míchu natolik, že mám poškozené i ruce, takže prstíky moc nehýbu. Nějakou motoriku zachovanou mám, to jo, ale nestačí mi to k udržení. Mám tedy jedny speciální rukavice pro vozíčkáře, které mi kamarád dovezl z Německa. Stály sice „ranec“, raději nebudu říkat kolik, ale využívám je hodně. Je to, dá se říci, spíš systém různých pásků, které mi stlačují prsty jakoby do úchopu. Háky a ostatní pásky, co jsou tady, používám také.

Jen pro představu, mohl bys nám říct, jaké váhy zvedáš jako kvadruplegik?

Na biceps zvednu na stroji (Scottova lavice) i těch 12,5 kg, ale spíš si dávám jen 10 kg. Na některých strojích tady je dobré, že ta závaží jsou po 2,5 kg. Ale na stroji s přítahy, na tom nejhorším, tam je to po 5 kg, což už je znát.

Internetové stránky Ronnie.cz, na kterých bude tento rozhovor, se věnují oblasti kulturistiky. Nevím, do jaké míry tento sport sleduješ, ale zeptala bych se tě ráda na tvůj názor na závodní kulturistiku.

Moc ji nesleduji, máš pravdu. Ale, co jsem tak viděl pár dokumentů, tak formování těla... asi to něco stojí. Protože ti lidé, kteří se připravují na závody, se musí napřed nechat trochu vyhladovět, aby byly vidět svaly. Tak tohle stojí za obdiv. Ono, když se člověk věnuje svému tělu, tak je to také dost práce a odříkání, takže to není jen tak. Myslím, že pro tenhle sport člověk musí mít opravdu vlohy, chtít to a jít do toho naplno, protože ne každý by to asi zvládnul. I když mně by se také líbilo, kdybych měl tělo trochu vytvarované. To je sen asi každého chlapa, než se mu objeví jeho pivní mozol. Ale zase se mi nelíbí závodní extrém. Co mě třeba baví a na co se i podívám, když takoví ti siláci zvedají různá závaží, něco tahají, valí různá kola… To je taky nářez!

To máš pravdu, ale přejděme teď k tvému druhému oblíbenému sportu. K florbalu ses dostal už na škole, nebo je to sport, s nímž jsi začal teprve nedávno?

Na škole v Jánkách. Tam jsem měl možnost poznat i víc aktivit, ale florbal mě zaujal nejvíc, takže se mu věnuji dodnes. Začínal jsem tenkrát ještě na mechanickém vozíku, protože električák jsem neměl, a poněvadž jsem se moc nehýbal, tak mě šoupli do brány. Byl jsem sice rád, ale člověk z toho moc nemá. A tak jsme si s ostatními řekli, že ty električáky by nemusely být špatné. Utvořili jsme jakýsi team a pomalu se začali dávat dohromady. Pro nás to bylo lepší. Byli jsme stejně postižení a hlavně jsme měli možnost dostat se i do útoku, být ve středu dění. Zpočátku jsme ještě neměli pořádné mantinely, branky, ale nyní už je to na takové úrovni, že se pořádají i zápasy a hraje stále víc lidí.

Všichni tedy kvadruplegici?

No, ale hrají s námi například i myopati (pozn. red.: lidé postižení svalovou slabostí), kteří hokejku neudrží, a protože mají i velkou citlivost, tak by je hokejka přidělaná na ruce bolela. Mají ji tedy připevněnou dole k vozíku. Většinou je využíváme „na bloky“, ale to neznamená, že takový myopat nemůže dát góla.

Vyrážíte někam na zápasy? Za který tým hraješ?

Byli jsme i v cizině na mistrovství Evropy v Itálii a taky v Belgii. S týmem jsme byli i v Německu a tak dále, takže se můžu i někam podívat. Jinak já hraji za Jaguars Praha, ale pak jsou ještě Cavaliers z Prahy, Rejnoci ze Zlína a Tygři z Jánských Lázní. Ale určitě bychom to nedokázali bez lidí, kteří nám pomáhají, bez asistentů, kteří pro nás a pro florbal dýchají. Takže za tohle jim patří velký dík. Plus samozřejmě nové trenérce, která přinesla nový náboj do našeho týmu. My jsme jakoby ten slabší tým a ostatní nás trochu podceňují, ale máme velké ambice a chceme to někam dotáhnout. Být jednou třeba mistři. Zatím máme většinou třetí místa, tak by to chtělo změnu. (úsměv)

Asi máte i nějak pozměněná pravidla, co se hry týče. Liší se hodně třeba od florbalu na mechanickém vozíku?

Liší se. Na mechanickém vozíku jsou většinou paraplegici, oni ukočírují vozík i s hokejkou rukama. My máme oproti nim třeba jinou branku. Je jen 20 cm vysoká a 2 m dlouhá. Navíc si hokejku musíme přivazovat různými „udělátky“ k ruce.

Jaký jiný sport bys dělal, kdybys nehrál florbal?

Asi kulečník. S ním jsem začal právě také na střední, kdy jsme chodili po hospodách. Ale na druhou stranu je to spíš individuální sport a já mám raději ty kolektivní. No, tenkrát jsem si dokonce pořídil i vlastní stůl a tágo za nějakou dobrou cenu. Stůl jsem pak musel prodat, nebylo pro něj místo, ale tágo mám stále. Občas si teď tedy zajdu zahrát, a když je nějaký turnaj, mám docela i výhodu. Lidé, kteří mě neznají a prvně vidí, mě podcení. Já už jsem takhle překvapil hrozně moc soupeřů.

Ještě mi, prosím, pověz, co plánuješ na léto? Kde budeš trávit ty slunné dny? (úsměv)

Léto! Léto bude krásné! Normálně, teď mi volali a já jedu na měsíc do lázní! Budu se rekreovat! Já jsem tam jezdil dřív, ale co chodím do práce, tak je těžší se tam dostat. Dva roky jsem v lázních nebyl, tak se těším i na lidi, co tam znám a kteří tam bydlí. V květnu odjíždím a „nazdarbazar“, odpočinek! A pak vyrážím na různé chaty, kam s kamarády jezdíme a které jsou i bezbariérové. Taky utíkám za přírodou. No a na závěr jedeme se sestrou, s kamarádem a s jeho bráchou někam do ciziny, k moři! Tam už jsem dlouho nebyl.

Tome, díky za krásný rozhovor! Působíš na člověka hrozně optimisticky, tak ať ti vydrží ten tvůj elán a chuť do života i nadále! Ať můžeš svoji radost rozdávat všude okolo sebe.

Taky děkuji. Ze mě se stal totiž strašný optimista. Někdy mi i zdraví lidé říkají, že by chtěli být tak vyrovnaní jako já. A já jsem možná nakonec i rád, že se mi ten úraz stal, protože bych třeba nemusel být tak emočně vyrovnaný. Snažím se to tedy předávat zas lidem dál. Nevyrovnal jsem se se svou situací hned, také mi to trvalo deset let. Ale důležité je vždycky se nějak odrazit od toho dna a jít dál.


Fotogalerie




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

27.05.18:50Sepp18 - to zaslouzi obdiv... dulezity je na sobe pracovat, bojovat..
26.05.22:15Fugin - klobouk dolů ;)*79* +1
26.05.18:06dosak - jak rekl Kerber...jsi silnejsi chlap nez 99% tech co sem p..
26.05.17:59Frozz. - Je to frajer, a měl by být příkladem pro další, kteří utrp..
26.05.15:23s.t.3.n.l.y - je to frajer a velky..
26.05.13:05t3 - zivot musime brat jaky je, nemuzeme koukat na ostatni ale ..
26.05.10:54JoeC - Fandím. Opravdu fandím takovým lidem, které to nezlomí a j..+1
26.05.10:12Diana - Klobouk dolů před tak silným a optimistickým člověkem.
26.05.09:52kerber - jsi frajer! Byl jsem kousek od něčho takového a asi bych t..
26.05.08:46Boban123 - tak to je borec takle to překonat ja bych to asi nezvladl ..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie