Většina lidí, kteří se objevují v posilovně, mají společný cíl - chtějí dobře vypadat. Ti nejdisciplinovanější, kteří si posilovnu vyberou za svůj druhý domov, se pak leckdy dopracují až na soutěžní pódia, kde v záři reflektorů hrdě předvádějí divákům i odborné porotě svá bohatě osvalená a vyrýsovaná těla. Jejich fanoušci je za to milují, obdivují a opěvují. Co když si ale člověk nechá za pohled na své hezky vypracované tělo zaplatit?
Setkala jsem se s mužem, kterého jeho tělo živí. Ale zapomeňte na odvážné filmy jistého druhu. Budeme mluvit o něčem mnohem decentnějším, přesto však dráždivě svádivém. Na programu bude striptýz!
Na to, co tato profese obnáší, jsem se zeptala Sabriho, žádaného tanečníka a striptéra, který je zároveň i zkušeným a vyhledávaným trenérem fitness.
Když se vás někdo zeptá, co děláte, co odpovídáte?
Že jsem trenér fitness.
Takže spíše tajíte svoji druhou profesi striptéra?
Dřív ani ne. Když jsem začínal, byl jsem na to docela i pyšný, ale dnes už ne.
Co se změnilo?
Změnili se lidé, kteří tuhle profesi začínají dělat, nebo dělají. Už ta komunikace... Dám příklad. Ukazoval jsem jednomu kolegovi fotku své dcerky v mobilu. Jsou jí tři roky a je moc krásná. No a jediná reakce toho kolegy byla: „Ježíš, ty máš novej mobil!“
Začínám chápat… A jak vy jste se dostal k povolání striptéra?
Já jsem přišel do Prahy před nějakými 18 lety od Kutné Hory. Neměl jsem nic než batoh s osobními věcmi.
Lákalo vás velké město?
Spíš kariéra. Myslel jsem si, že bych mohl něco dokázat, chtěl jsem se uchytit v šoubyznysu.
No a jednou jsem tancoval na diskotéce, kde si mě všimli lidé z agentury a já začal pracovat jako tanečník. Později mi jeden kamarád, který dělal striptéra, navrhnul, jestli bych to taky nechtěl zkusit. Šel jsem se tedy na jedno vystoupení podívat a líbilo se mi. Jsem muž mnoha tváří. V soukromém životě jsem spíš tichý člověk, ale zároveň mám v sobě i velký kus exhibicionismu.
To je zvláštní kombinace. Nicméně líbí se vám ukazovat svoje tělo? Baví vás to?
Ano.
Takže tuhle práci děláte spíš pro zábavu, nebo pro peníze?
Momentálně spíš z finančních důvodů.
Říkal jste, že jste začínal jako tanečník. Máte nějaké taneční vzdělání?
Ano, chodil jsem k soukromému učiteli, dva roky jsem dělal balet, pak také jazz dance. Navíc mám za sebou gymnastickou průpravu.
To znamená, že vaše vystoupení není jen o tom se svléknout, ale že má i své taneční kvality?
Řekl bych, že má asi více elegance a estetiky. Pravdou je, že mi už řeklo mnoho žen, ale i mužů, se jim má vystoupení líbí. A od mužů si takového ocenění vážím ještě víc, protože ti jsou ješitní a neradi chválí někoho, kdo se líbí ženám, které jsou třeba jejich přítelkyněmi nebo potencionálními manželkami.
Jaké jsou české ženy publikum? Dokáží se také odvázat, nebo jsou spíš stydlivější?
Ne, jsou fajn, umí se bavit. A jsou náročné, což se mi líbí.
Co člověk potřebuje, aby byl úspěšným a žádaným striptérem?
Měl by se umět hezky hýbat, dobře vypadat a hodně záleží i na celkovém projevu. Není zdaleka tak důležité, jaké má kdo svaly, ale jaké má charisma.
Připravujete si pro vystoupení nějakou choreografii?
Ano, mám choreografii, kterou čas od času obměňuji, ale jelikož tančím už dlouho, mohu si dovolit i improvizovat.
Váš oblíbený kostým?
Bílý oblek.
Velmi elegantní a sexy… Stává se, že se Vám nějaká žena snaží vnutit po vystoupení do postele?
Ano, občas se mi ženy nabízejí, ale takové návrhy opravdu nesnáším a nikdy na ně nepřistupuji.
Takže jste ještě nikdy po vystoupení neskončil s nějakou fanynkou?
Ne, ještě se mi to nestalo. Během té doby, co tuhle práci dělám, jsem měl vždycky vztah, takže jsem do takových věcí nešel.
Jak reagovala vaše přítelkyně, když jste se poznali a vy jste jí přiznal, že děláte striptéra?
Ona o tom věděla dřív, než jsme spolu začali chodit. Ale vím, že to bývá problém. Není jednoduché najít partnerku, která by to snášela, která by věřila, že ji nepodvádíme, přestože jsme neustále v kontaktu s tolika jinými ženami. Ale i striptéři jsou normální chlapi, kteří touží po vztahu a po obejmutí.
Je striptýz vaší hranicí, nebo byste šel třeba i do nějakého odvážného natáčení?
Nešel. Něco takového je úplně za mojí mezí a já bych na to neměl ani psychicky.
Máte perfektně vypracovanou postavu. Cvičit jste začal kvůli práci, nebo jste se sportu věnoval už dřív?
Sportoval jsem odmalička, začal jsem s gymnastikou, pak jsem přešel na karate.
Jak jste se dostal k trenérství?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já rád pomáhám lidem a baví mě s nimi pracovat. Myslím, že to umím. Mám takový dar, že si dokážu lidi získat a také dokážu dost přesně odhadnout, co který klient potřebuje, co mu bude sedět a co ne, jaký postup a přístup pro něj bude nejvhodnější.
Osobních trenérů ale dnes chrlí nejrůznější kurzy velké množství. Nemáte problém získat si klientelu?
Nestěžuji si, klientů mám dostatek, možná i kvůli tomu, že nepoužívám úplně tradiční metody.
Co tedy děláte jinak?
Využívám hodně práci s tělem a s vlastní tělesnou vahou. Ono se to nezdá, ale může to být opravdu náročné. Pamatuji si na své gymnastické tréninky, kdy vedle mě byly třeba čtyřleté děti s nohama na kladině hlavou dolů, rukama v kliku a tak museli vydržet třeba půl hodiny, než spadli únavou.
To jsou dost tvrdé postupy.
Ano, to je ale běžné. Tak se trénuje třeba i v Číně a zemích, kde je gymnastika na nejlepší úrovni.
Ale to se svými klienty neděláte, že ne. (smích)
Ne, tedy ne tak docela. Na každého člověka se nejdříve podívám, zjistím, jak na tom je, jaký má cíl a jestli netrpí nějakými zdravotními problémy, protože ke mně chodí i starší lidé. A na základě toho s nimi cvičím, nejdříve bez strojů a činek. Ty začínáme používat teprve když cítím, že už klient trochu zesílil a zlepšila se jeho kondice.
Jak si vás klienti najdou a jaký typ klientů Vás vyhledává?
Většina lidí se mi přihlásí na základě osobních doporučení. A klientelu mám velmi různorodou, od mladých sportovců po nemocné či starší klienty, nebo lidi po úraze.
Jak se vy sám udržujete v kondici? Jenom tancujete, nebo také cvičíte?
Cvičím dvakrát denně, každý den kromě neděle a tréninky mám hodně intenzivní.
Můžete být konkrétnější?
Dobře. První svůj trénink začínám 40 - 50minutovým intenzivním během, pak si dám lehkou rozcvičku, po které následuje tak 10 sérií po 10 opakováních cviků na hrazdě. V Kalifornii se tomu říká free style a nejedná se jen o shyby nahoru a dolů, ale také do stran, v kruzích apod. Přitom je každá série jiná. Měním cviky i jejich inzenzitu, vkládám výdrže. Dohromady tedy udělám 100 - 150 opakování, což mi zabere asi 15 - 20 minut. Pak pokračuji buď kladkou, kliky na bradlech, případně si naordinuji planche (těžký gymnastický cvik). Na závěr ještě zařazuji stabilizační cviky. Večer pak boxuji a kopu do pytle, abych si zlepšil fyzičku, sílu a výbušnost.
Dáváte si fakt zabrat, ale na druhou stranu to přináší krásné výsledky. Jste hrdý na
svoje tělo?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ano, jsem pyšný.
Vy se vlastně svým vzhledem do jisté míry živíte. Bojíte se stárnutí?
Ne. Dalajlama prohlásil: „Pokud budete žít moudře, nemusíte se bát smrti.“ Stárnutí a smrt patří k životu a člověku nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. A to smíření neznamená potlačení strachu, ale přijetí sama sebe. Prostě žijme tak, abychom byli šťastni a nebáli se.
Je zvláštní, že někdo, kdo dělá striptéra, je tak duchovně založený člověk?
Víte, já jsem vyrostl v dětském domově a prošel jsem věcmi, které mě tímto směrem transformovaly. Nikdy jsem nepil, nikdy nebral drogy, neprodával jsem se. Jen dělám ten striptýz…
OČIMA AUTORKY
Kdyby se Sabri narodil za jiné konstelace hvězd, možná by byl jogínem či myslitelem. Že se tak ale nestalo, musel vyrůst v dětském domově a poprat se s vyděláváním si na život po svém. Stal se striptérem. Ale striptérem, který se jen tak nevidí. „Jsem v podstatě tichý člověk,“ říká a vzápětí cituje dalajlamu. Tichým měkkým hlasem pak mluví o své snaze být dobrým člověkem a děkuje za povolání osobního trenéra, skrze které může pomáhat lidem. Jako by to odstrčené dítě v něm chtělo milovat všechno a všechny tou velkou láskou, která se jemu samotnému možná nedostávala. A takový člověk dělá striptéra! Přitom možná stačilo jen málo, jen trochu jiná konstelace hvězd…
Co je pro vás ohledně striptýzu nepříjemnější, že se setkáváte i s negativními reakcemi, nebo váš vnitřní pocit, že už to pro vás není dobré?
Že už to pro mě není dobré. Už jsem jako osobnost dozrál a jsem někde dál.
Tak proč to děláte?
Jak jsem už říkal, z finančních důvodů.
Budete schopný skončit, až se vaše situace zlepší? Nejste už závislý na publiku, na potlesku, na obdivných pohledech žen?
Myslím, že nebudu mít problém skončit.
Jaké máte ambice do budoucna?
Chtěl bych napsat knížku o svém životě, protože co jsem prožil, není konvenční život. A pak bych chtěl pomáhat lidem. Dostal jsem se k tomu jako trenér a jsem za to vděčný. Chtěl bych ostatním pomáhat překonávat starosti, aby nemuseli ubližovat těm, kteří si to nezaslouží. A také bych chtěl být dobrým člověkem. Dnešní doba je plná násilí, bolesti a zášti, takže je těžké být dobrým člověkem. Je to těžké.
To je zvláštní kombinace. Nicméně líbí se vám ukazovat svoje tělo? Baví vás to?
Takže jste ještě nikdy po vystoupení neskončil s nějakou fanynkou?
Ale to se svými klienty neděláte, že ne. (smích)
