Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
Miluji trénink nohou. Ten pocit, když při dřepech vidíte hvězdičky naprosto všude. Ten pocit, když máte na leg-pressu nohy napumpované k prasknutí. Ten pocit, když po série předkopávání nemilosrdně letíte k zemi.
Trénink nohou je naprostým základem. Můžete mít skvělé paže a vyryté břicho, ale pokud k tomu nemáte dva páry mohutných kvadricepsů, nebude to nikdy ono! Naopak, pokud máte skvělé nohy, pak ten zbytek přijde téměř sám. Sekundární účinek dřepů je totiž svojí účinností někdy až zarářející.
Svůj poslední trénink nohou jsem absolvoval před necelou hodinou a stál skutečně za to. Po příchodu do posilovny (Mega Fitness v Korunní, Praha 3) mě trochu udivila tma uvnitř hlavní místnosti a chvíli jsem se i bál, že je zavřeno. Kdepak, pouze lidi asi koukají doma na televizi a nemají k tréninku chuť.
Pamatuji si, když jsem do této posilovny přišel poprvé, ono je to teprve několik týdnů... Přesněji řečeno pouze dva. Hlavní místnost mi přišla sympatická, jednoruček dost, strojů taky, ale volnou činku na dřepy a kvalitní mrtvý tah jsem hledal marně. To stačilo k tomu, abych začal uvažovat o hledání fitka nového. Pak jsem ale při cestě zpět do šatny uslyšel jakési "funění" z měnší mísnůstky vzadu a vida! V prostoru ne větším než šest na šest metrů se hrdě tyčil stojan na dřepy s velkou nakládací činkou, hned vedle stroj na výpony a k tomu všemu skvěle vypadající leg-press! A tím bylo rozhodnuto. Toto je moje nová posilovna!
Dnes jsem se na trénink skutečně těšil, vždyt ono trénink nohou bez nadšení ani nejde. Po chvilkovém zahřátí na kole přišly jako první cvik dřepy. Jak také jinak. Velká činka příjemně sedí na zádech a hlavně, stojan je dělaný jako na míru přímo pro mě, neboť při cviku v dolní pozici jsou zábrany jen pár milimetrů pod osou, což je akorát na to, aby nevadily a přesto zaručovaly maximální jistotu v případě potíží. A ty klidně mohly přijít, neboť nikdo v okolí k dopomoci nebyl.
První dvě série pouze s tyčí, potom postupně výš až ke třem posledním sériím s maximální zátěží pro ne více jak šest opakování. Při poslední jich ani tolik myslím nebylo, protože jsem na dost dlouho v jednu chvíli zůstal dole a pak dostat činku zpět bylo malé peklo. Jak jsme psal hned v úvodu, hvězdičky před očima se dostavovaly s železnou pravidelností po prvním opakování a po zavěsení činky na stojan jsem se odvalil na vedlejší lavičku k alespoň pětiminutové přestávce. Já vím, říkáte si, to je strašně moc, ale mě to v tu chvíli tak rozhodně nepřipadalo.
Dřepy byly kvalitní, ale leg-press celou dobu smutně stál opodál a tak i on musel přijít na řadu. Tento cvik jsem nedělal už alespoň tři roky, protože v mojí poslední posilovně nebyl a v té předtím sice ano (USK Strahov), ale to byla asi jediná tamní výhoda. První série seznamovací, jakože já jsem Martin a ty budeš dělat to, co já řeknu. Druhá byla trochu lepší a ve třetí a čtvrté jsme si role vyměnili. "Já jsem legpress a pokud pořádně nezabereš, po svých odsud neodejdeš!" Fenomenální cvik. Čtyři, pět opakování hluboko dolu a potom, když už to nejde, pár rychlých jen v omezeném rozsahu pohybu. Nohy jsou po něm napumpované k prasknutí a pocit v nich úžasný!
Ovšem to nejlepší nás teprve čeká. Předkopávání na závěr. Ono přijít ke stroji, nasadit plný sloupeček železa a rychle namrskat deset opakování umí téměř každý, ale jen málokdy vidím někoho, kdo si každou sérii, každé opakování, každý milimetr opravdu vychutná. Tady nejde o to, jestli se na vás někdo bude dívat, kolik tam máte naloženo a jak jste dobří. Tady jde jen a jen o pocit v nohách a ten získáte nejlépe krásnými, pomalými opakováními se setrváním ve vrcholné pozici... Jedna, dvě, tři vteřiny... Vastus lateralis (vnější část kvadricepsu) pálí jako pes, ovšem vy cítíte, že tohle je právě to, co na závěr potřebuje... Ještě vteřinka setrvání, pomalu dolů a znovu další opakování. A takto, po šesti až osmi a po předešlých cvicích mají kvadricepsy skutečně dost a sejít pár schodů k baru je skutečně velmi obtížné.
A to je vše. Cesta domů po takovém tréninku je vždy veselá, už jen proto, že se vám nohy podlamují na každém druhém kroku, což ovšem Majka přisoudila hrbolaté silnici. Zajímavé, chodím jí dvakrát denně a nikdy jindy se mi to nestává:o).
Mimochodem, už víte, co budete dnes cvičit?