Rozhovor s Petrem Stachem II.díl

Po trochu delší odmlce vám přináším druhé pokračování rozhovoru s Petrem Stachem o jeho trenérské škole. První díl naleznete zde, třetí, závěrečný, dodělám co nejdříve.

Jakou látku osobně přednášíte vy?

Já přednáším metodiku, historii sportu, pravidla a samozřejmě vedu metodickou praxi.

Kolik přednášejících se celkem za kurzu vystřídá?

Na jednom kurzu odhadem šest až deset přednášejících…

Jak probíhá časově výukový den? Pokud jsem na toto téma mluvil třeba s Olegem Zhurem, říkal, že to bylo velmi náročné…

V Mariánských lázních, kde byl Oleg, jsme měli výuku celých 14 dní najednou, protože je to dost stranou od centra republiky a lidé, kteří na školení jedou z druhého konce republiky by ztráceli cestováním hodně času i finančích prostředků. Proto je tam 14 dní vcelku, učí se od 8 hodin ráno do večerních 19 hodin s tím, že je polední přestávka, dlouhá cca 2,5-3 hodiny a to jednak na jídlo a jednak také na procházku po Mariánských lázních, protože je to velmi krásné město. Tady v Praze se ale velká část lidí snaží o to, aby vše proběhlo v co nejkratším úseku, takže začínáme kolem deváté hodiny a končíme mezi 18-19 hodinou večerní s polední přestávkou na oběd a po devadesáti minutách výuky dáváme krátkou přestávku na kávu.

To je práce na plný úvazek. Večer jsou všichni asi dost unaveni, ne?

Určitě. Přibližně první tři dny toho sycení informacemi vnímají docela dobře, ale čtvrtý a další dny jsou lidé unaveni skutečně hodně. Těch informací bývá opravdu velké množství a i takoví ostřílení borci, jako je Oleg, tam určitě najdou další, snad i cenné informace, které mohou dále použít.

A právě tady mi to přijde hodně náročné pro lidi, kteří posilovnu vidí maximálně z ulice po cestě do práce a pak se přihlásí do kurzu… Jaké to pro ně je?

Určitě těžké. My jsme zatím, protože ten zájem není zase tak extrémní, nebyli schopni udělat nějaké rozlišení, jako bývá třeba v aerobiku: na základní a pokročilé. Kdysi jsme školili podle jednotného systému ČSTV trenérské trojky, což byl základ a později pokračovali ti, kteří měli zájem dále na dvojku. Jenže ministerstvo školství asi před 5 lety začalo požadovat u akreditovaných zařízení rozsah a kvalitu výuky na urovni trenérské druhé třídy, čili takový kurs pak obsahuje 150-160 přednáškových hodin (plus závěrečné zkoušky) a za tento čas, tj. 14 dní intenzivní výuky, musí lidé zvládnout zcela všechno.

Jak je to s praxí, nejdříve jsou přednášky v posluchárnách a pak se jde do posilovny?

V posluchárně probíráme teorii, ta se skládá jednak z metodiky tréninku, z plánování a z evidence tréninku, z periodizace. V metodice bereme tréninkové metody, tréninkové odlišnosti, zvláštnosti tréninku mládeže, odlišnosti u žen, u kategorie seniorů, přístupy k danému tréninku a odlišnosti ve vlastní metodické praxi. Potom ještě další věci, jako jsou např. individuální působení na člověka dle somatotypu a podobně. V samotné praxi potom už zvýrazníme jenom správnost základních parametrů, jako je technika cvičení, správné dýchání, zdůraznění častých chyb při daných cvicích, případně chyby v některých tréninkových metodách. Potom se věnujeme vlastnímu nácviku a to hlavně u lidí, kteří zkušenosti nemají. Samozřejmě to předpokládá nejenom jejich spolupráci v daném momentě, kdy se přednáší, ale i následně po skončení kurzů, tj. aby si to sami vyzkoušeli. To je mimochodem hlavní důvod, proč je mezi výukovými týdny 14 dní přestávky. Ve druhé části potom přednášíme komunikaci trenéra s cvičencem, čili oni si pak ve vlastní praktické hodině zkouší: jeden v roli trenéra vždy vysvětlí nějaký cvik druhému a poté ho usměrňuje a opravuje. Ta komunikace je velmi důležitá, protože znám řadu lidí, kteří mají ohromné množství zkušeností, ale nemají schopnosti to lidem podat…

Trochu odbočím, děláte i osobního trenéra?

Dělal jsem to, když jsem měl svojí posilovnu, teď sice pokračuji stále, ale přiznám se, že tak trochu nerad, protože - především - nemám čas na dojíždění z Mariánských lázní do Prahy… Ale několik lidí, které osobně vedu, samozřejmě mám.

Jak se na kurzu díváte na anabolické steroidy? Dělá se, že neexistují a nebo se běžně probírají?

Před problematikou AS ve sportu hlavu do písku nestrkáme. V kurzu je na programu i informace o dopingu, kterou vede předseda antidopingového výboru dr.Nekola, což je odborník v této branži, který vidí problematiku užívání steroidů a dalších nepovolených prostředků z té druhé strany. Dále se ale o těchto „doplňcích“ mluví otevřeně tak, jak by se myslím o nich mělo vědět, tzn. jaké efekty přinesou a jaké z těchto efektů jsou pozitivní a jaké negativní. Ale že by se tato problematika přímo přednášela, to ne, ovšem pokud se na ní narazí, otevřeně se o ní mluví.

Jak probíhá zkouška, kdo je u ní zkoušející? Otázky se losují a nebo si zkoušející se zkoušeným povídá tak, jako třeba nyní my dva?

Zkoušky probíhají dvoukolově. V první části, která je na druhého přednáškového období, se dělají praktické závěrečné zkoušky…

Chvilku bych se u nich zastavil. Jak praktické zkoušky probíhají? A mimochodem, jak je to se seminární prací, ta se odevzdává kdy?

Seminární práce se vypracovává průběžně a odevzdává se až týden před závěrečnými zkouškami, abych to mohl oznámkovat. Potom se obhajuje při závěrečných ústních zkouškách.

Praktické zkoušky probíhají tak, že se skupina rozdělí na dvojice a po nich jsou lidí zkoušeni. Dostanou otázku, což je některá ze svalových skupin, mají určitý čas (zhruba 15 minut) a potom musí danou svalovou skupinu popsat (její začátek, úpon, funkce, jaké má synergisty a antagonisty) a jakými cviky se rozvíjí. Z těch cviků, které člověk řekne, dostane potom některý za úkol ukázat, on v roli trenéra a kolega, který je s ním u zkoušky, v roli figuranta.

Partie se vybírají nějaké velké a základní (třeba pectoralis) a nebo nějaké malé extenzory na předloktí?

Ne, vždycky jsou to základní skupiny, třeba předloktí, přední část svalů pažních, zadní část svalů pažních, deltový sval, svaly hrudníku…

Kdo je u praktických zkoušek jako zkoušející?

Já a jsou tam samozřejmě studenti.

Je to tedy tak, že jeden student dělá a deset přihlíží…?

Jeden dělá trenéra, jeden figuranta a pak jsou tam další dva, kteří se připravují. Mohou se sice dívat, ale když jedna dvojice odpovídá, druhá už má zadání a tak má svých starostí dostatek.

A ostatní jsou v tu chvíli kde?

Mohou být přítomni někde poblíž, ale nejsou přímo v posilovně, protože to probíhá za plného provozu a příliš bychom se tam všichni pletli…

Kde tyto praktické zkoušky vlastně probíhají?

V poslední době spolupracujeme s Patenidis fitnessem. V prostorách téže haly jsem měl dříve své vlastní fitko PSA Club. V oblasti jsem byl aktivní 13 let a lokalita mi vyhovuje. Koneckonců mám tam téměř domácí prostředí a cvičí tam hodně lidí z řad mých bývalých trenérů i klientů.

Nyní k teoretickým zkouškám, kdy se konají?

Teoretické zkoušky se dělají poslední den zkoušek a jsou dvoukolové, v prvním kole dělají studenti testy z daných předmětů…

...testy ve smyslu za „a“, za „b“ či za „c“? To mám rád…

Ano, ale mohou být třeba i dvě správné…

Aha, tak to rád nemám...

Já vím, ale speciálně ve výživě, která je velice složitým a velice, řekl bych, šťavnatým oborem, se musejí umět zorientovat dokonale a samozřejmě to samé platí i v anatomii. V některých předmětech, jako je pedagogika, psychologie, biomechanika a antropomotorika, tam jsou odpovědi jednoznačnější, protože to jsou obory, které nejsou vyloženě stěžejní a také jsme si plně vědomi toho, že při 150-ti výukových hodinách studenti nemohou postihnout to, co tady studenti na FTVS v jednom oboru za jeden či dva semestry.

Jak je to potom s hodnocením testu, mám na mysli procentuelní úspěšnost, kolik se počítá jako „dobře, udělal“ a kolik za „bohužel“?

To se nedá takhle přesně říct, máme určitou procentuelní úspěšnost, ale z např. výživy je otázek podstatně více, než je potom z antropomotoriky nebo z biomechaniky či psychologie. Potom to ale skutečně zprůměrováváme a dá se říci, že 10-15% chybovost je jednička, 20%-25% je dvojka. Škálu máme jako na vysokých školách, čili tři mínus ještě a pak už je čtyři nedostatečná. Do 50% se to ale bere, jako že ten člověk něco ví…

To mi přijde benevolentní… Kolik bývá otázek, jak dlouhá doba je na jejich zpracování?

Na zpracování je 15-20 minut, otázek je mezi 15-30.

Měl někdy někdo nějaký tahák?

Ty pokusy tam jsou, to je jasné…

A jaké bývají? Normální taháky, popsané ruce, lavice..?

Lavice ne, ale občas najdeme něco na rukách… Ale my studenty neprohlížíme. To by bylo nedůstojné. Když je švindlování moc okaté a někdo začíná hodně zlobit, je hlučný a nebo se hodně zajímá u sousedů, tak to zamítneme…

Po testu přijde druhé kolo, v něm následuje co?

Následuje teoretická ústní, která je z vlastní metodiky, z historie, z pravidel a z obhajoby závěrečné práce. Zkouška je dělaná takovou formou, že přijde 4-6 lidí, podle toho, kolik jich je v kurzu, dostanou otázky a mají cca 10 minut na jejich přípravu. Potom se jede první kolo, svojí otázku zodpoví první, poté druhý, třetí atd. Poté je na řadě historie, pravidla a nakonec jdou jeden pod druhém ke stolku ke mně a probereme chyby, kterých se případně dopustili ve své seminární práci.

Mimochodem, zde jsou lidé oblečeni v saku?

Někdo sako má, někdo ne. My dbáme především na vědomosti studentů a fakt, zda studenti navštěvují přednášky a zkoušky sportovně či společensky oblečeni není podstatný. Určitě bychom však byli neradi, kdyby chodili neupravení a potrhaní.

Říkal jste tedy, že jste u ústní jako zkoušející sám?

Ano, ale tím, že jsou všichni studenti u zkoušení přítomni a hned jim je po každé odpovědi řečena známka, tak mají možnost sledovat, kdo jak je hodnocen. Díky tomu pak mají možnost posuzovat objektivnost hodnocení a nikdo nemůže mít pocit, že mu bylo křivděno.

Když se každý obor známkuje zvlášť, tak pokud člověk získá jednu čtyřku, neprospěl celkově a nebo se výsledek průměruje?

Ne, neprůměruje. Daný student si musí udělat opravnou zkoušku z toho předmětu, ze kterého neuspěl.

Obhajoba závěrečné práce, jak probíhá?

Ve chvíli, kdy přijde šestice nebo čtveřice studentů k ústní zkoušce, dostávají do ruky zkouškový protokol. Do něho si zapíšou otázky, které jsou řečeny a zároveň si vezmou seminární práci, která je už opravená a v rámci přípravy otázek (tj. v rozmezí cca 10ti minut, které na ni mají), mohou do seminární práce nahlédnout, zjistit, co jsem považoval za chyby a připravit se k jejich obhájení, protože je možné, že mě potom přesvědčí o správnosti svých myšlenek.

Jaký je vlastně rozdíl, jestli člověk dělá kurz na trenéra kulturistiky, osobního trenéra nebo instruktora fitcentra…?

Dělá se všechno dohromady, absolvent dostane osvědčení, kde má tuto aprobaci kompletní…

Toto neplyne z vašich materiálů dost jasně, tam to spíše působí dojmem, že je možné si udělat buď trenéra kulturistiky nebo osobního trenéra a nebo instruktora fitcentra…

Ano, je možné, že je to tam interpretováno trochu nešťastně.

Jak je to s úplatky, zkouší to někdo tímto způsobem?

Ano, určitě. Někteří lidé zkouší v životě všechno. Na druhou stranu však musím říci, že se s tím nesetkáváme často. Samozřejmě se uplácet nenecháme, tím bychom položili na záda snahu být ve své profesi nejlepší a ztratili bychom dosavadní kredit. Stalo se však, že si student vyslechl přednášky a zkoušky si koupil u jiné organizace.

Ve smyslu, že si může udělat zkoušku jinde?

Ne. Koupil si přímo osvědčení o absolutoriu. Pokud daný člověk chce osvědčení na živnostenské podnikání a bál se třeba závěrečných zkoušek, protože bývají skutečně dost přísné a měl někde známé, popř. dostal na nějakou školu, která je toto schopna udělat, tip, tak si prostě koupil zkoušky, tzn. u nás si pouze vyslechl přednášky, ale šel si to koupit vedle. Jak říkám, takový případ se už stal.

Závěrečná práce se zadává hned na začátku kurzů?

Ano, zadává se hned na začátku, aby si lidé mohli postupně informace, které se dozvídají, zpracovávat, eventuelně si tu seminární práci připravovat a zvolit si takové téma, které by chtěli.

Témata tedy nedostávají, ale volí si?

Studenti dostávají návrh témat, nemusí se jich ale držet. Mohou si zpracovat téma podle sebe, jak uznají za vhodné, ale vždy tam musí být stanoveno, o jakého člověka se jedná, nezbytná vstupní informace (muž, žena, věk), nějaká zdravotní omezení, somatotyp člověka a cíl toho, co má seminární práce postihnout. V tom musí být zakomponován vždy tréninkový a výživový program, aby bylo jasné, jestli v té vzájemné proporcionalitě celé problematice daný člověk porozuměl.

Závěrečný díl rozhovoru s Petrem Stachem zde bude co nejdříve...

Související články: Rozhovor s Petrem Stachem - 1.díl