Již třikrát jste se mohli začíst do rozhovoru s Viktorem Hellem (první část, druhá část, třetí část), dozvěděli jste se o začátcích moderní éry kulturistiky u nás, jak Viktor trénuje, co říká o dietě podle krevních skupin, nebo jak kdysi vypadal závěr předsoutěžní přípravy. Dnes Vám dovolí nahlédnout pod pokličku svých zkušeností s doplňky a zeptáme se i na jeho pekelné příjmení!
S jakými doplňky výživy máš z dnešní široké škály preparátů ve své přípravě dobré zkušenosti a jaké výrobky jste měli jako závodníci pro srovnání k dispozici na začátku 90. let, kdy jsi se soutěžením v kulturistice začínal?
Na začátku 90. let tady dominoval Weider s jeho tzv. Mega Massy, už tehdy zde byly i jeho proteiny, které sice obsahovaly mléčnou bílkovinu, ale ta ještě nebyla tak kvalitní jako později, kdy se obsah bílkoviny ze syrovátky dostal až na 96 %. Z této doby pocházejí trenérské pokyny závodníkům - v posledních dvou týdnech vypouštět veškeré suplementy s obsahem bílkovin, protože by to komplikovalo přípravu. Dnes se už nikdo nemusí bát, mám na sobě vyzkoušené, že dnešní proteiny jsou ve fázi, kdy jejich zařazení i v posledních dnech před závody je pro vyčerpané tělo větším přínosem než klasické maso. Vláknité části obsažené v mase tam samozřejmě musejí být také, už kvůli postupnějšímu vstřebávání než z koktejlů a také, aby člověk přijal i nějakou energii, které v proteinech moc není. Ale jde mi hlavně o trávení, dnešní proteiny jsou opravdu bezezbytkové. Díky stupni naštěpení syrovátky je protein co nejvíce stravitelný, takže se jím nezatěžuje enzymaticky břicho, protože jsou v něm živiny již natrávené. Zároveň jsou dnes proteiny dostupné ve snadno poživatelných příchutích. Dříve, pokud byly dobré pro přípravu, měly tak odpornou chuť, že se člověk při jejich pití modlil, ať už to skončí. Já mám dobré zkušenosti s firmou Champion Nutrition (aniž bych je chtěl nějak propagovat), na jejich proteinech jsem od té doby, co jsou u nás na trhu. U jejich výrobků mohu vyloučit, že by mi užívání zhoršilo formu. Obecně má ale každá firma svoji řadu, ve které se dá říci, že je nejlepší. Nutrend například přišel s karnitinem a karnitarginem, Champion Nutrition s proteiny, Twinlab s tekutými aminokyselinami, Weider s Mega Massem, všichni ostatní s tím později přišli také, ale na trh to poprvé jako průlom přinesla jedna firma, která v tom byla dominantní.
Ačkoliv následující otázka rovněž souvisí s tvou přípravou, není z oblasti, na kterou bych se závodníků obvykle ptal: používáš vedle fyzického tréninku v posilovně a nutného výživového i suplementového plánu ve své přípravě i trénink duševní?
Duševní trénink jsem používal hodně v 90. letech, kdy jsem začal mít nějaké výsledky. To jsem opravdu používal sílu myšlenky. Bylo to na základě vědění a já jsem tehdy přišel na to, jak to modifikovat na kulturistiku. Jiný problém mám s projevem na jevišti. Pokud budu myšlenkově mimo, budu na lidi působit prázdným dojmem, a když se snažím být přítomný, netrefím roli „klaďáka“, jakou bych měl mít. Ale to je asi věcí image každého, já jsem nebyl smějící se osobou. Duševní pochod je o upnutí se k cíli a k dané představě, já jsem si nikdy nepředstavoval stupně vítězů a obličej, který bych u toho měl mít, což možná byla chyba. Nejsem schopen to zhodnotit. Pak jsem si ale přečetl, že Johny Depp prorazil díky tomu, že se naučil mít v obličeji výraz neustálého sexuálního vzrušení a tím byl vlastně přitažlivý pro muže i pro ženy a působil dobře vždy a všude. Každý by měl mít nějaký výraz, který by měl působit přístupně a ne nadřazeně, aby ho mohli lidé akceptovat. Protože my neumíme vystupovat bez role, veškeré svoje konání činíme na základě toho, že srovnáváme a vystupujeme před ostatními lidmi. Nikdy jsme se nezamýšleli nad tím, kdo jsme, přemýšleli jsme jenom nad tím, čím bychom před ostatními chtěli být. Problém je, že když narazíme na vyšší autoritu, než jsme sami, podřizujeme se roli, se kterou nesouhlasíme a někdy je nám tak vštěpena, že ji hrajeme proti své vůli. K tomu většinou dochází na základní škole při styku s vyšší autoritou, než jsou rodiče, s učiteli. Pokud jste u kantora lump, tak i když ho nechcete hrát, on se k vám tak chová a vy ho hrajete proti své vůli.
Co se týká jeviště a duševní přípravy, je důležité, aby měl člověk na jevišti svoji roli už danou, ale z pozice hlediště. Ta pozitivita a negativita je založená na sobeckosti. Čím jsem lidem sympatičtější jako jedinec, těm mnoha duším, které se na soutěž dívají, tím „neobjektivněji“ mě vidí jako kulturistu, ale dívají se na mě i jako na bytost. A to je podle mě i otázka volných sestav, kdy jste schopni na tyto věci poukázat a zapůsobit na lidi. Proto si myslím, že pravidla v IFBB, kde jsou sestavy pouze pro finální část závodu, jsou dobrá. Pokud měl někdo silné zázemí ve volné sestavě, docházelo k velkému prolínání těchto energií a hodnocení díky tomu nebylo objektivní. Závodník, který nebyl na výši svalově nebo s připraveností, ale měl dobrou sestavu, se tak dostal mnohem výš, než by si zasluhoval. V současnosti, kdy se mezi rozhodčími začíná silněji než dříve projevovat trend nadřazování svých závodníků, by to s těmi sestavami byl ještě větší chaos. Abych to uzavřel: každý, kdo chce něčeho dosáhnout, by měl mít cíl v hlavě nahraný tak, jako kdyby to byla skutečnost, kterou si vytváří mozkem. Je to jako cokoliv jiného, co člověk dělá. Pokud nemá žádný konkrétní cíl a konkrétní představu, je neřízenou střelou, jak řekl Dorian Yates.
Odpusť mi, prosím, následující otázku, ale stejně jako naše čtenáře v diskusích pod tvými fotografiemi ze závodů napadlo mnohokrát i mě, že s finální formou vypadáš vždy v obličeji jako hotový pekelník a Hell zrovna není v našich končinách obvyklé jméno…
Jasně. Já bych možná mohl říci, že se tělo mění podle toho, jak se jmenuje. (smích) Ale bohužel někdo má takové jméno, že bych nerad, aby se takhle měnil. (smích) Takže tím to asi nebude. Já se domnívám, že je to tím, že moji prarodiče a rodiče pocházejí z jihu a můj otec působil vždy i na mě, svého potomka, dojmem, že je prostě rudoch. Jméno s tím podle mě nesouvisí, protože i kdybych se jmenoval Modrý, byl bych stejně červený. Je to celé záležitost prokrvování. Já jsem typický tím, že i v chladném počasí mám obličej stabilně snědý, snad obranná schopnost organismu týkající se termoregulace. Když se na kůži podívám blíže, mám na ní takové žilkování. Je to dané typem prokrvení a pigmentace, založené nejen na UV záření, ale i na termoregulaci. Takže když mi je horko, zčervenám, a když mi je zima, tak také.
Rád bych se tě také zeptal, čím se ve svém životě živíš a ve volném čase i bavíš?
V současné době je mým základním zdrojem příjmů trenérská a poradenská činnost v oblasti fitness a zábavou a koníčkem se mi stalo mé zaměstnání. Čas, který bych měl mít na to ostatní, se strašně minimalizoval, protože je v současné době i přes velký počet osobních trenérů každé fitko prosperující, pokud majitel není samozřejmě nějaký blázen, který by ho zavíral na sobotu a neděli, nebo měl otevírací dobu na 3 hodiny. Dokonce bych řekl, že v současné době to je lepší než počátkem devadesátých let, kdy to tak zažité nebylo. Návštěvy fitka se dnes opravdu staly nástrojem udržování tělesné schránky, lidé pochopili, že kontakt s vnějším světem je závislý na tom, v jakém stavu právě tělesná schránka je. Je to podobné, jako kdyby měl člověk nějaký software a neměl by obrazovku. On potřebuje výstupy, které ho převedou na vnímání té vizualizace. Schopnost vnímání světa je člověkem ještě zušlechtěná, protože je schopen propojit fyzické a emoční pocity v jedno, což si málokdo uvědomuje. Pokud se člověk o tělesnou schránku nestará, kvalita tohoto přenosu se zhoršuje a on jí potom není schopen.
Není to jenom o sexu, ale i o radosti, když člověk vyleze z vody a cítí, jak na něj dopadá slunce, každý, kdo si na tu pláž nebo slunečné místo lehne, cítí, jak se mu to pod bránicí chvěje. To je prostě normální fyzická odezva na totální spokojenost těla, je to podobné, jako když na sebe po tréninku pustíte vodu ve sprše. To, co tělu dělá dobře, to vám dává najevo okamžitě, problém je v tom, že požitkaření neznamená, že tělo udržujete. Žádné uklízení není příjemné. Žádná údržba není příjemná. Vždycky je příjemný důsledek nebo odraz péče na organismu. Celý volný čas by měl být rozdělen na údržbu a na požitkaření. Vzhledem k tomu, že dělám všechno dohromady, odvíjí se můj volný čas od toho, s kým se chci potkat. Často se mi bohužel stává, že se se mnou chce potkat větší množství lidí, než na kolik stačí mé časové rezervy. Většinou to řeším podle toho, komu dlužím návštěvu, často to bývá máti nebo někdo z rodiny a pak se dostanu někam dál. Pokud je to během dne, jsem rád, když se můžu hýbat při jiném druhu sportu. Už jsem někde zmiňoval, že si rád zajdu s kluky zaboxovat na pytel, rád hraji fotbal, někdy se jedeme projet na in-line bruslích, v létě si vzhledem k tomu, že jsem dříve skákal do vody, rád užiji i tohoto koníčka a pořádně si zaplavu… Rád věnuji svůj čas jakémukoliv sportu, co se týká míčových her, kolektivních her. Snad kromě floorbalu, který je z mého pohledu stále novinkou, jsem hrál všechno, takže pokud přijdu někam, kde se hraje, rád se do hry zapojím.
V čem si myslíš, jako osobní trenér s mnohaletými zkušenostmi, že klienti a začátečníci v posilovně nejčastěji chybují ve snaze o nárůst svalové hmoty?
Základní chybou většinou bývá, že chtějí úspěchy co nejrychleji. Pak se dělí na dvě skupiny. Na tu, co je pro to schopna udělat cokoliv, a na tu, která se to snaží dělat, než ji to přestane bavit. Často ale oba dva směry selhávají kvůli tomu, že jsou zklamaní právě z časové náročnosti. Proto, když se mě někdo zeptá, jak dlouho cvičím, a já řeknu 20 let, tak se má chuť sbalit a jít domů. Otázka by však neměla znít „pane, jak dlouho cvičíte?“, ale „za jak dlouho mohu vypadat jako vy?“ V současnosti bych řekl, že třeba za 3 až 4 roky, možná za dva, záleží opravdu na tom, pro jakou disciplínu se člověk rozhodne a co je ochoten cvičení obětovat. Lidé se mylně domnívají, že stačí chodit do posilovny, ale posilovna je bohužel slabých 25 % (někdy i méně) a zbytek je jen o tom, co člověk jí a jakým způsobem funguje. O jídelníčku si troufám říci, že je rozhodující. Největší chybou začátečníků je, že očekávají příliš rychlé výsledky a nemají schopnost dodržovat životosprávu, protože dnešní mládež je bigfoodová mládež. Pro ně je příprava jídla a řešení jídla na okraji jejich zájmu, a když už to mají řešit, tak to není dlouhodobá záležitost.
Mladý člověk má v současné době oproti nám v minulosti tolik informací, že se snaží stabilizovat v roli, kterou chce v životě mít. Jestli chce být svalnatý, silný jedinec, bohatý programátor, nebo ředitel či doktor a všechno chce dělat intenzivně a naplno, aby dosáhl cíle v co nejkratší době. Nedokáže si zkrátka rozvrstvit časové postupy nebo řešit záležitosti dlouhodobě či dokonce souběžně, to už dělají vyspělejší jedinci v rámci jejich mentální úrovně. Pokud se podíváte do životopisů našich osobností v kulturistice, tím se nechci nikoho dotknout, jsou to většinou lidé, kteří byli od těchto vlivů izolováni. Od vlivu velkoměst, od vlivu kolektivů, nebo pro ně posilovna představovala únik z reality. Na malém městě ho ve fitku stále berou, i když se později stal známou veličinou a tento sport se stal jeho životem. Jediným hnacím motorem na malých vesnicích a městech byla silná motivace vyniknout a zůstat na té pozici co nejdéle, co nejvíce se odlišovat, to ho uspokojovalo i mentálně. Tito lidé dosahovali nejlepších výsledků.
Všichni víme, odkud pochází Arnold, kde vyrostl, známe jeho schválené, neschválené i poloschválené životopisy, všechny začínají v Grazu. V jedné posilovně, která možná byla jediná. Únik z reality, od zlého otce… A když se podíváte na všechny, kteří měli neuvěřitelně rychle markantní výsledky a byli dominantní, jejich životopisy se podobají.
V současnosti je typické, že ten, kdo přijde do posilovny, čeká mylně výsledek brzy. Tato očekávání vycházejí z informací lidí z okolí a začátečník si vybere ten nejkratší čas. Na vině jsou reklamy typu „za 3 měsíce do top formy“. Uváděné fotky s rozdíly mají na tyhle kluky vliv, ale potom je to zrazuje, pokud je posilovna nechytne z jiného důvodu. Pokud tam nepotkají někoho příjemného a pokud jim nezačne takový způsob života vyhovovat, posilovnu opouštějí.
Chtěl bys někomu poděkovat za pomoc v průběhu dlouhých let příprav na závody, případně prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázat něco našim čtenářům?
Jednoznačně bych chtěl jako již léta poděkovat Real Spektru, kde kdysi na základě klientské vazby vznikla vazba přátelská, jsou to lidé, kteří mě od začátku podporují finančně i morálně. Dále pak komukoliv, kdo se mnou má jakýkoliv problém a toleruje mi, že nejsem pořád doma. To znamená všem z rodiny. A chtěl bych vzkázat čtenářům, kteří si tento článek přečtou, aby to brali jako další informaci, kterou prostě měli dostat k tomu, aby se nějak rozhodli.
A konečně má oblíbená otázka na závěr celého rozhovoru - máš nějaké životní motto, kterým se v průběhu náročných příprav na závody i v každodenním nabitém programu řídíš?
Nikdy nevynechat trénink.
Moc ti děkuji, že sis v nabitých dnech před mistrovstvím světa udělal čas pro náš rozhovor a za všechny čtenáře našich stránek Ti přeji hodně štěstí a co možná nejlepší umístění na nadcházejícím světovém šampionátu.
Děkuji.
Power rack, Fitness stojan
