Viktor Hell - rozhovor (III.)

V minulých částech rozhovoru s Viktorem Hellem (první část, druhá část) jste mohli nahlédnout do jeho vzpomínek na začátky moderní éry kulturistiky u nás i na Viktorovy tréninkové postupy. V dnešní části rozhovoru Viktor detailně rozebírá dietu podle krevních skupin, které je velkým zastáncem, dále význam znalostí o výživě, praktická hlediska závěru předsoutěžní přípravy, a dokonce i své příjmení.

Když jsi na červencovém setkání čtenářů a přátel našich stránek Le Massacre de Baraccuda 2009 začal mluvit o výživě, celý stůl rázem ztichl a zaujatě naslouchal nejen tvým bohatým praktickým zkušenostem, ale také hlubokým teoretickým znalostem o biochemii a metabolismu. Dokonce jsi byl toho dne prvním člověkem v mém životě, který mi dokázal přesvědčivě vysvětlit i výhody diety podle krevních skupin, které jsi velkým zastáncem. Mohl bych Tě nyní poprosit, abys tento výživový směr přiblížil i našim čtenářům?

Ano. Dietou podle krevních skupin jsem se začal zabývat na základě svých pozorování při přípravě některých kluků na závody (nebudu jmenovat, protože je nechci využívat pro svou reklamu). Tehdy jsem zjistil, že i když měli naprosto stejnou dietu, jeden na ni reagoval špatně a jiný dobře. Později jsem sám na sobě vyzkoušel, že v dietě nemohu používat černou kávu, vločky, a dokonce ani diuretický čaj v době cukrování. Když jsem redukoval vodu a zařazoval diuretický čaj, měl jsem takzvanou neoprenovou kůži, která ztloustla, držela vodu a zmizelo vyrýsování a žilnatost. Dokonce jsem potom měl takovou migrénu, že jsem se nemohl ani rozcvičit. Přitom jsem věřil, že se chovám podle všech zásad, které by měly vést k odvodnění. Pak jsem si úplně náhodně přečetl článek o dietě podle krevních skupin a pochopil, že v tomhle je vlastně zakopaný pes. Když jsem u kluků začal používat její zásady, jeden cukroval na ovesných vločkách a teprve postupně přecházel na rýži, zatímco druhý šel přímo hned na rýži a zůstal na rýži, jen později přešel z mokrého na suché, tedy z rýže na chlebíky, měli oba formu a papírovou kůži. Podobné je to s masem, když „nule“ vysadíte při cukrování bílkoviny ze dne na den, tak jí forma odchází během několika hodin. Takže musíte řešit i druh masa, mělo by být co nejlépe stravitelné, protože maso, které vám zůstane nestrávené ve střevech, se ve dnech cukrování projeví jako nekontrolovatelné zadržování vody. U celé výživy podle krevních skupin je nejdůležitější pochopit, že evoluce trvala statisíce let a naše civilizace je zde pár stovek let. Je tedy jasné, že výše zmíněné stravování je pro tělo přirozené, naprosto přirozené. (smích) Je nutné brát tento fakt jako přirozenou věc a nedívat se na něj jako na další dietní výstřelek, jinak s ním nebudeme schopni správně pracovat. Tohle není žádné politické přesvědčení, takhle prostě život funguje. Věříte, že jste nemocní, onemocníte. Věříte, že jste zdraví, lépe se uzdravíte. Ale v tomto případě, i když tomu věřit nebudete a „nula“ se přecpe fazolemi, tak je prostě nestráví. Podobně je to v případě, kdy dáte srnčí kýtu „áčku“ a „nule“, „nulka“ bude mít dobrý trávicí čas a minimum zbytkových projevů trávení, naopak s „áčkem“ nebudete schopni být nejméně 24 hodin v jedné místnosti nebo s ním jet autem, protože bude neustále „plodit“ projevy své neschopnosti trávit jídlo, které se neslučuje s enzymy jeho krevní skupiny.

Kdybych to měl celé ještě jednou shrnout: během evolučního vývoje se člověk vyskytoval několik stovek generací na jednom místě a tím pádem měl pro danou oblast specifický způsob stravování. Každý jeho další potomek, kterému předával tuto informaci, získával dle zákonů genetiky lepší předpoklady, aby danou potravu lépe strávil. Vznikala enzymatická vazba na složení sekrečních tekutin (což vedlo k polarizaci různých druhů krve), která vytvářela schopnost organismu neutralizovat kyselé prvky vlivem trávení a vylučování, a tak vznikala enzymatická základna pro trávení daného druhu potravin. Skupina „nula“ je například typická tím, že má velmi agresivní žluč na trávení masa, a pokud „nulu“ vyhladovíte a nenecháte ji pít a jíst, tak může mít jako první problémy se žlučníkem, aniž by ho nějakou stravou namáhala. Právě tím, že se žlučníkem nepracuje, si může způsobit až zánět žlučovodu a zasáhnout i slinivku. To není nic neobvyklého. Člověk si může způsobit podobné problémy, i když si myslí, že se stravuje správně. Doba, po kterou se tyto mechanismy vyvíjely, je tak neuvěřitelně dlouhá, že nelze předpokládat, že by v nějakém krátkodobém časovém horizontu byl náš organismus schopen zareagovat na přísun různých fastfoodů a hamburgerů vytvořením jakési civilizační krevní skupiny X, která by si dokázala s náporem těchto evolučně nových stravovacích zvyklostí poradit.

Své hluboké znalosti o výživě jsi prý začal budovat již před téměř dvaceti lety, kdy se ti úspěšně podařilo navázat spojení do USA. Prozradíš nám, jak a koho jsi tehdy kontaktoval a co nového ses o výživě a kulturistice v tehdejší době dozvěděl?

Jednalo se o mého kamaráda z vojny, který na základě změny politických poměrů v naší zemi musel republiku opustit. On tedy nemusel v tom smyslu, že by byl donucen, ale spíš měl obavu o rodinu a nevěděl, co přijde. Tady nikdo nevěděl, co bude, jestli máme být modří nebo červení, ale všichni jsme tehdy věřili v Občanské fórum. (smích)

Ale věci, které se v USA o výživě dozvěděl, pro něj byly stejně překvapivé jako pro mě, a proto si se mnou začal psát a posílal mi celé balíky zahraniční literatury a časopisů, které byly buď přeložené, nebo jsem si je přeložit nechával. Někdy to byly opravdu časopisy, které měly tloušťku jako u nás Zlaté stránky. Obsahovaly třeba 300 nebo 400 stran milimetrového papíru a informací, které pro nás tehdy byly tak neuvěřitelné, že jsem musel mnoho věcí přehodnotit. Na počátku 90. let jste měli velký problém pochopit (pokud jste za sebou neměli vzdělání v oblasti biochemie), jak se mají věci ne s bílkovinami, ale se sacharidy. Lidé nebyli vůbec schopni rozlišovat jednotlivé pojmy, jedni si mysleli, že uhlohydráty jsou sycené uhlíkem, druzí tvrdili, že rýže je jednoduchý sacharid. Tohle byly nesmysly, které zcela nepochopitelně nikdo neřešil ani při vzdělávání instruktorů. Od té doby vím, že literatury o výživě není nikdy dost.

Jak tedy - pro zajímavost - vlastně vypadal tehdejší závěr kulturistické přípravy?

Tehdy byla superkompenzace již víceméně známá, tenkrát se používalo přesolování, celé to sepsal v knihách Kulturistika a fitness 1 a 2 pan doktor Černý, který v té době pracoval s reprezentací. Tento systém superkompenzace jsem používal až do devadesátého sedmého roku. Měl výhodu, že se při něm v podstatě zavodňovalo. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopil, že nemusím používat destilovanou vodu, jednalo se jenom o vodu, která neměla obsahovat příliš sodíkových částic, takže zkrátka nebylo možné se zavodňovat minerálkou. V současné době je využíván opačný princip a nepije se, proto by se minerálka měla používat (dle krevních skupin buď sycená, nebo nesycená), a to z důvodu, aby si člověk dysbalancí minerálních látek nepřivodil svalové křeče, když se následně pracuje s hladinou draslíku. Zásadní inovace tohoto směru byla ale ta, že se už nemuselo tolik solit, dokonce lidé přestávali v celé superkompenzaci solit úplně. To se bohužel stalo hlavním způsobem přípravy zhruba od toho devadesátého čtvrtého roku, kdy už to trochu připomínalo hysterii, kdo vydrží déle nepít. Domnívám se, že pro každého závodníka s krevní skupinou „nula“ byl tohle snad největší trest, protože této skupině hrozí kvůli její enzymatické výbavě nebezpečí, že si tím „nepitím“ může vážně poškodit zdraví. Pokud je toto kruté žíznění ještě podpořeno užíváním diuretik, může vést k tomu, že jsou připravující se borci schopni přijet ze závodů po závěrečném banketu o 12 kilogramů těžší. Všechno, co člověk pak sní a vypije, má zkrátka zablokované, protože ty orgány jsou „zakouslé“.

Naštěstí přišla novodobá myšlenka o využívání nízkosacharidových diet. V té době jí nikdo nevěřil, ale dnes je úspěšně používána. Její teorie je založena na tom, že si tělo při dlouhodobém nedostatku sacharidů najde cestu, jak sacharidy získat z jiného druhu potravy a řeší je koncepčně tak, že doplňuje jenom stav glukózy v krvi. Takže pokud má člověk potřebnou disciplínu, tělo doplňuje glukózu jen podle aktuální potřeby a nikdy jí není tolik, aby játra musela přehodit výhybku a začít vyrábět tuk. Hlavním úskalím v komerčním využití této myšlenky je, že lidé mají problém s běžnou nízkotučnou dietou, natož s nízkosacharidovou, jsme totiž závislí na cukru. Výhodou tohoto způsobu výživy přitom je i dodání potřebného tuku. Jeho dlouhodobě nižší příjem (méně než 15 gramů tuků denně při nízkotučných dietách) způsobuje trávicí problémy. Tuky potřebujeme kvůli trávení, tvorbě hormonů, transformaci některých živin, jako jsou vitamíny rozpustné v tucích, a jejich nedostatek se projeví i na kondici vlasů a nehtů.

V dnešní době může být naopak pro mnoho čtenářů obtížné se orientovat v záplavě nejrůznějších a kvalitou velmi rozdílných informačních zdrojů o výživě, proto bych se tě rád zeptal, jaké prameny informací o výživě bys našim čtenářům osobně doporučil?

Domnívám se, že dnes jsou hodně kvalitní informace v periodikách, která se týkají zásad stravování pro kulturisty, fitness a sportující populaci. Mohu doporučit vše, co když si člověk přečte, cítí, že mu to sedne. Nerad bych jmenoval, ale byl tady kdysi autor, který vydal příručku o výživě, přišel s pojmem bílkovinná superkompenzace, zařazoval rýži do glykemicky nízkých sacharidů a ještě jste podle něj nesměli 4 hodiny před tréninkem a 4 hodiny po tréninku jíst. Čím více je informace direktivní a čím více na vás působí, že by vám ve vašem životě překážela a neseděla by vám, tím méně je pro vás vhodná. Informací je totiž dnes takové množství, že nelze určit nějakou královskou dominanci v těchto informacích. Zaprvé: tento celkový přehled o všem nemám, to bych asi musel dělat něco jiného, zadruhé: po tom, co jsem všechno přečetl a co jsem všechno zjistil, vím, že se sám řídím tím, co jsem tady řekl.

Říkal jsi, že kulturistika tě naučila doslova uzdravovat lidi, mohl bys nám tuto myšlenku více přiblížit?

Ono to zní trochu nadneseně, ale dostanete se do styku s někým, kdo o jídle nemá ani potuchy, evidentně si jídlem škodil a dostal se například v rámci nějakého podnikání, které ho úplně pozřelo, na okraj zájmu o svou tělesnou schránku, kdy jídlo a pití bral jako věc, která ho zdržuje. Jídlo většinou řešil, až na něj měl čas, což bylo obvykle tehdy, když přišel domů a pustil televizi. Tenhle způsob života vede k civilizačním onemocněním, způsobuje škody zejména v systému kardiovaskulárním, lymfatickém, v ledvinách, vede k hypertenzi. Lidé se špatným životním stylem mají atakované srdce ze tří směrů, zaprvé neustálou dehydratací způsobenou špatným pitným režimem, zadruhé rozčilováním, takže je krevní oběh plný zplodin katabolických projevů kortikoidů a zatřetí řešením stresu přejídáním se kaloricky vysokohodnotnou stravou bohatou na cholesterol a jednoduché sacharidy. Tyto vlivy se na srdci vždy negativně projeví. Takže pokud za vámi přijde takový člověk, kterému hrozí bypass, který má klidovou tepovou frekvenci kolem 95, tlak 180/120, a když se rozčílí, přestává vidět, a vy ho dostanete do stavu, kdy má tep 56 a tlak se mu sníží na hodnotu 120/70, tak je vám ten člověk vděčný, že jste ho uzdravil. Celý proces se zefektivní, pokud hned na začátku vysvětlíte způsob stravování podle krevních skupin. Lidé pak neuvěřitelně rychle začnou pociťovat úlevu, což spolu s počátečními výsledky dosaženými vlivem kombinace správného stravování a cvičení znamená velmi silnou motivaci. Nikdy později už nemají tak silnou zpětnou vazbu, aby je to hnalo dopředu jako na začátku, když opravdu chtějí. Takže tímhle jsem myslel to „uzdravování“.