Reklama:
AKCE: Smart Whey protein 1+1
Nově v moderním sáčkovém balení!
Více zde.

Juraj Višný - rozhovor (II.)

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

V první části rozhovoru s legendárním Jurajem Višným jste se dočetli o "zázracích", které dokázal se svým tělem během 15 měsíců "improvizovaného" tréninku, o jeho zkušenostech s filmem, nebo setkáních se slavnými osobnostmi. Do druhého, opět velice zajímavého dílu se můžete začíst nyní.


V průběhu ruské invaze do ČSSR jste emigroval do Švýcarska. Jak to vlastně probíhalo, jaká byla vaše asimilace ve Švýcarsku?

Můj postoj k tréninku se v podstatě změnil ještě v roce, kdy jsem se stal vítězem 1. mistrovství ČSSR v květnu 1968, a to odchodem z našeho domova obsazeného tzv. "spřátelenými vojsky" v létě 1968.

První měsíce nebyly v emigraci doslova bez peněz a bez znalosti řeči, i když ve velmi tolerantním Švýcarsku sympatizujícím s uprchlíky z ČSSR, vůbec lehké. Během týdne mě ve svém ateliéru v Curychu zaměstnal jeden z nejlepších švýcarských architektů té doby. Po dalším týdnu jsme se s manželkou nastěhovali do 4,5pokojového bytu v novostavbě v malém městečku 20 kilometrů od Curychu. Pracovní doba pro nás byla dost neobvyklá - od 7.30 do 17.15 s hodinovou neplacenou přestávkou na oběd. Ráno jsem odcházel v 6.30 na vlak a v 18.30 jsem přijel unavený zpět. Doma mě čekala společná večeře s Alicí a s naší 5letou dcerou Andreou a několik spolu strávených hodin. Na nějaké velké cvičení během týdne nezbylo moc času, ale na kliky ve všech možných polohách, dokonce i ve stojce, sissy dřepy, výpony na lýtka, cviky s gumovými expandery, švihadlem a záměrné napínání svalstva s pumpováním se vždy našlo trochu času. To je důkaz, že i bez náčiní lze celé tělo dobře procvičit.

Lepší to se cvičením bylo během volných sobot a nedělí. Patřily opravdu jen nám třem. S novými kamarády jsme podnikali nádherné pěší výlety do švýcarských hor, které díky příjemnému a teplému klimatu umožňovaly výlety od jara do konce listopadu. Chodili jsme plavat na kryté koupaliště, k čemuž pak v zimě přibylo ještě bruslení a lyžování. Prostě skvělé doplňkové sporty. Musím zmínit, že v té době byla kulturistika ve Švýcarsku méně populární než v ČSSR. Připomínalo mi to situaci během našich padesátých let - hlavně co se médií týče.

Ještě před Vánoci jsem si nedaleko svého pracoviště našel jeden celkem slušně vybavený kulturistický klub, ve kterém jsem mohl po dohodě s majitelem zadarmo cvičit. Byl to jeho návrh s tím, že budu živou reklamou pro jeho klub. Neváhal jsem ani minutu a začal s tréninkem. No a tak jsem tam třikrát týdně cvičil 50minutový trénink systémem Boba Gajdy. Trénink spočíval v kruhovém procvičení všech svalových partií, vždy šlo o jednu sérii na jeden sval a hned poté bez odpočinku jsem zařadil další sérii na další partii. Takto jsem maximálně využil čas, který jsem měl k dispozici. Později jsme si koupili první auto, díky němuž jsem ušetřil hodně času při cestě do práce a zpět. Zůstalo mi tak více času na cvičení, což jsem plně využíval.

Když se pak naše situace v úplně novém prostředí stabilizovala a přizpůsobili jsme se místním zvyklostem a rozdělení pracovního a volného času, navázal jsem písemný kontakt s přítelem Dušanem Matušíkem z Dubnice. Doposud je úspěšným trenérem, funkcionářem a rozhodčím. Nechal mi podle mých návrhů vyrobit malé i velké činky s dostatkem kotoučů různých vah a vynikající univerzální lavičku. Na naše pozvání mi vše dokonce přivezl a byl pak na dlouho naším hostem. Od té doby jsem mohl cvičit doma, kdykoli jsem měl na cvičení chuť a náladu. To je podle mě také moc důležitý moment pro mé hobby - kulturistiku. Dodnes cvičím doma se stejnými činkami.

V zaměstnání jsem měl moc příjemnou náplň práce. Náš ateliér byl známý po celém Švýcarsku, proto jsme se kromě velkých projektů, jako byla například nová univerzita v Curychu, další etapa vysoké technické školy a různé veřejné a administrativní budovy, účastnili i mnohých architektonických soutěží. Nejednu z nich jsme také vyhráli.

Byl jsem tedy šťastný a v práci architekta plně vytížený. Dá se říci, že jsem na soutěžní kulturistiku už ani nepomyslel. Kulturistice, která pro mě byla už tehdy životním stylem, jsem zůstal věrný dodnes (tj. 52 let cvičení). Celou tu dobu jsem se snažil udržovat postavu s vypracovaným svalstvem ve výborné formě. Cílem pro mě byla vždy pěkná, symetrická postava s co nejmenším množstvím podkožního tuku a s objemy, které ladí s estetikou. Také je pro mě důležité být fit, a to neustále 365 dní v roce.

Lyžování, bruslení, tenis, volejbal, plavání na koupališti a v jezerech, výlety do krásné švýcarské přírody, to byla naše oblíbená sportovní činnost. Už během prvního roku jsme najezdili a nachodili na výletech po malém Švýcarsku 5 tisíc kilometrů.

Ako vidieť, cvičil som hlavne pre seba, aby som bol stále v dobrej telesnej a duševnej kondícii a v takej forme, ktorá sa normálným smrtelníkom aj páčila - lebo kulturistické "monštrá" tu nemali
v tých časoch a ani teraz žiadnú nádej na úspech a obdiv.

Tímto případem chci taktéž poukázat na to, že každý jednotlivec má v životě nějaké problémy, které musí ve svém tréninku zohlednit a přizpůsobit se jim. Proto je improvizace velmi dobrým pomocníkem k maximálnímu využití vlastních tréninkových možností. Samozřejmě, že profíci to mají podstatně jednodušší, protože žijí především budováním maximálně rozvinutého svalstva a díky sponzorům nemají jiné, jinak běžné finanční problémy. Mohou se tak plně věnovat bodybuildingu 24 hodin denně a dosáhnout až neuvěřitelných rozměrů.

Ještě před odchodem do zahraničí jste vystudoval vysokou školu - obor architektura. Nemá architektura něco společného s kulturistikou? Máte za sebou nějakou stavbu, na kterou jste nejvíce hrdý?

To je velice dobrá otázka, protože je potřeba si uvědomit, že bodybuilding je vlastně budování vlastního těla a kulturistika ho podle mě dále zušlechťuje k životnímu stylu na celý život. Stavitelství a architektura by měly být kromě funkčnosti i pěkné, estetické a proporční. To opětovně odpovídá ušlechtilé kulturistice, za kterou jsme v Československu bojovali už od roku 1957 a stále jsme jejími stoprocentními zastánci.

Staveb je mnoho, můžu říct, že na každou z nich jsem svým způsobem hrdý. Snažil jsem se v rámci daných možností vždy o nejlepší možné řešení, aby se v ní lidé cítili co nejlépe a byli v ní spokojeni. Každá stavba představuje kus mého života a odpovídá své době. Držel jsem se vždy svého motta: "Ne každý má v životě možnost stavět fantastické, na pohled efektní stavby. Musí být i architekti, kteří plánují stavby potřebné pro lidi." Myslím, že fotky mých staveb řeknou více než další slova.

Mezi laiky jsou kulturisté obvykle hodnoceni jako prázdné hlavy. Díky bohu jste důkazem, že ne vždy to musí být pravda. Jaké byly ohlasy na vaše cvičení ve Švýcarsku? Na jaké úrovni byla vlastně tehdejší švýcarská kulturistika?

Na začátku uvedu malý, ale výstižný příklad, jak se dá zaranžovat úspěšná propagace pro dobrou věc, která byla doposud z neznalosti odsuzovaná. Hned v počátku mé emigrace na podzim 1968 jsem si v polední pauze na mém prvním pracovišti v Curychu dával sissy dřepy a kliky na zemi. Mnozí moji spolupracovníci byli výbornými sportovci, například lyžaři, tenisty a plavci, a jakmile viděli, co vyvádím, zpozorněli.

Krátce poté se začali vyptávat na podrobnosti. Ačkoliv jsem byl oblečený, rozpoznali celkem slušně vysportovanou postavu. A hned druhý den přišla výzva, jestli udělám tolik kliků, kolik oni tři dohromady. Souhlasil jsem a vyhrál. Následující den se ale opakovalo totéž a tak to šlo den co den, týden co týden. Už jsem měl co dělat, protože se ti tři začali rychle zlepšovat a i já musel zabrat. I přesto mě už v dubnu poprvé porazili, což mě ale vůbec nemrzelo, spíše potěšilo. Ve volných chvílích pracovní doby jsme si vylepšovali kondici a já získal nové nadšence pro cvičení. Zlepšila se mezi námi komunikace a já tak díky sportu a otevřenosti brzy překonal i jazykovou bariéru. Nebylo pak ničím neobvyklým například plavání s kolegy v curyšském jezeře během přestávky na oběd.

V roku 1968 bola situácia okolo bodybuildingu vo Švajčiarsku ešte horšia ako u nás koncom
50. rokov.

V roce 1968 byla situace ohledně bodybuildingu ve Švýcarsku ještě horší než u nás koncem 50. let. Neměl jsem už chuť to celé zažívat znovu a kromě toho sám bez starých spolubojovníků, kteří byli beztak roztroušeni po celém světě. Nesympatické a křečovité zatínání svalů na BB soutěžích, které tady lidé viděli v týdeníku, v kinech nebo na několika fotkách v novinách, bylo pro kulturistiku tou nejhorší reklamou a vlastně negativní propagací. Fitnesscentra tady už v té době sice existovala, ale mnozí lidé se na ně právě z výše uvedeného důvodu dívali dost skepticky. Jen pro ilustraci mohu uvést příhodu, která se mi stala v roce 1975. Přišel ke mně tehdy jeden mladík, abych mu poradil, co a jak by měl cvičit. Nechtěl mít ale takové svaly jako Arnold. Řekl jsem mu, že z toho opravdu strach mít nemusí, že tak dobrý být nemůže.

I ve Švýcarsku šel samozřejmě vývoj dál, situace se stále zlepšovala a stoupal zájem veřejnosti. Později jsem chodil i do fitnesscenter, v Curychu například k našemu rodákovi Míšovi Heklovi, několikanásobnému mistrovi Švýcarska v bodybuildingu a mezinárodnímu rozhodčímu IFBB. Navštěvoval jsem i fitness starého známého z Bratislavy - zápasníka Jana Tibaia, který měl posilovnu v budově výborného krytého bazénu, který jsem vždy po tréninku využil. „Možem ale povedať, ze nikde som nezažil takú atmosféru, ako v našej činkárni na Belehradskej ulici.“

KAMARÁDŮM...
Text: Juraj Višný

Až v roce 1964 se nám po dlouhém boji podařilo prosadit kulturistiku jako oficiální sport v tehdejší ČSSR. V květnu vznikla ústřední komise kulturistiky v rámci vzpěračské sekce ÚV ČSTV a koncem roku už proběhly první oficiální závody v Bratislavě. Z mnoha nadšenců, kteří se o prosazení kulturistiky v ČSSR podstatně zasloužili, bych rád připomenul alespoň ty z mého pohledu nejhlavnější. Byli jimi Andy Hanzlík, Juraj Pipasík, Dušan Seliga a Ivan Uríček z Bratislavy, Šaňo Bačinský a Milan Jablonský z Košic, Vojtěch Fiala, Láďa Filip a Emil Müller z Prahy, později i Luděk Nosek z Mariánských Lázní a František Bulva z Brna. Všem jmenovaným - stejně tak i mnoha nejmenovaným - patří velký dík za jejich obětavou spolupráci, kterou se zasloužili, že další generace kulturistů u nás vyrůstala na opravdu pevných základech a mohla dosáhnout mnohdy skvělých úspěchů včetně soutěží v zahraničí.

Vaším dalším velkým koníčkem je cestování. Procestoval jste přes sto zemí a přitom překonal hranici miliónu kilometrů. Je to jednoznačně spojeno s velkou dávkou dobrodružství. Na jakou zemi vzpomínáte nejvíce? Jaký byl Váš nejzajímavější okamžik nebo zážitek? Jaké byly reakce na vaši postavu v těchto zemích?

Rád vzpomínám na opravdu mnoho zemí, ale mým favoritem jsou stále maledivské korálové ostrovy v Indickém oceánu. Na nich jsem byl osmnáctkrát a strávil jsem tam celkem 360 nádherných dní.

Na malých ostrůvcích bez aut, s nádhernou pláží s bílým jemným korálovým pískem. Na pláži plné kokosových palem s jemným šumem vlnek moře. Příjemně teplá voda zbarvená od světle zelené přes tyrkysovou až po tmavomodrou s neuvěřitelnou průzračností. Šnorchlujete mezi množstvím rybiček, ryb a korálů jako v tom nejkrásnějším akváriu. Za pár hodin po příjezdu pro vás přestane existovat čas a starosti a hned první večer vás přivítá neuvěřitelně krásný až kýčovitý západ slunce.

Nezapomenutelných a pěkných zážitků bylo hodně, ale jeden na mně zanechal opravdu největší dojem. Bylo to na písečné poušti na Sahaře, kde jsme spali pod otevřeným nebem přikrytí pouze dekou. Jednou v noci, ležíce na zádech, jsem měl nad sebou hvězdnou oblohu doslova jako obrovskou kopuli nad okolním horizontem. Dlouho do noci jsem obdivoval množství hvězd, souhvězdí a mléčnou dráhu, která ve tmě nenarušené ani měsíčním svitem úžasně zářila. K tomu ničím nerušené ticho. A najednou v této ohromně klidné náladě přeletělo v dálce velkou rychlostí nízko nad horizontem z východu na západ něco jasně svítícího. Bez jediného zvuku za sebou tohle "něco" zanechalo dlouhou bílou slabě svítící stopu, kterou bylo možné vidět ještě několik minut.

Ráno jsme o tom mluvili, ale nikdo z přítomných nedokázal vysvětlit, o co se mohlo jednat. Snad nějaký meteorit. Jen proč tak nízko, celou tu dobu stále vodorovně nad horizontem, z jedné strany na druhou... Tak nevím, snad UFO?

Koneckonců, pokud by měl někdo zájem dočíst se více z našich cest a prohlédnout si mnoho autentických fotografií, vše lze najít na internetu pod názvy "Spomienky na naše potulky svetom" a "Mestá sveta", a to na webové adrese gvisny.0catch.com.

Reakce na moji postavu a poměrně slušnou tělesnou výšku byla na cestách obvykle taková, že čím jednoduše žijící lidi jsem potkal, tím větší vyjadřovali respekt. Zřejmě si tihle nejvíce uvědomují, že k přežití v přírodě je potřebná i určitá síla a šikovnost. Co mě ale nejvíce překvapilo, bylo, že jsem málokdy potkal na různých plážích po celém světě muže s vypracovanou a svalnatou postavou.

Vím, že i v současné době stále cvičíte a jste v přímém kontaktu s redakcí Muscle&Fitness na Slovensku. Jak vypadá váš současný trénink a jakou roli hraje kulturistika ve vašem životě dnes?

Můj současný trénink je přizpůsobený mému věku, abych se cítil stále dobře a byl ohebný, abych neztrácel příliš sílu a objem svalů a neriskoval zbytečné zranění. Vyhnout se tomu, když srdce chce, ale tělo už nemůže. To znamená, že je velmi dobré udržovat se ve fyzické kondici v souladu s německým heslem "wer rastet, der rostet", tedy "kdo odpočívá, rezaví". Možná mi to nebudete věřit, ale schody beru stále po dvou, a to jak nahoru, tak dolů.

Vyvarovať sa toho, keď srdce chce, ale telo už nevládze.

Cvičím doma, kde mám malou, dobře zařízenou posilovnu s hrazdou, lavičkami, činkami, a k tomu často skáču přes švihadlo. Do fitnesscenter už nechodím, protože tam i přes dobrou klimatizaci rádi větrají průvanem, což mi už nedělá dobře na kříž a klouby. Navíc jsou skoro všechny posilovny vybavené hlavně speciálními stroji pro jednotlivé cviky. Já ale stále upřednostňuji princip cvičení základních cviků s činkami, kladkami a vlastní vahou. Cvičím takto prakticky už třiapadesátý rok a stále mi to plně vyhovuje.

Rád bych podle vlastních zkušeností ještě zmínil, že cvičení seniorů, čímž myslím hlavně těch nad 60 let, by mělo v první řadě sloužit vylepšení tělesné i duševní kondice. Měli bychom díky tomu mít radost z pohybu, možnost provozovat sportovní hry, vylepšit koordinaci pohybů, reflexů a tím i myšlení. Ať už je to plavání, rychlá chůze (pokud možno ne z kopce, to zatěžuje kolena), cyklistika nebo různé míčové hry, které zase dobře procvičují koordinaci pohybu, reflexů a díky taktice hry i přemýšlení. To jsou všechno vlastnosti a dovednosti, které starším lidem stále více chybí. Proto je pro ně potřebné si tohle všechno uvědomit. Mnoho každodenních rutinních činností je natolik automatických, že může při zhoršení koordinace a reflexů rychle dojít k vážným úrazům. Svalstvo je jediný orgán člověka, který je schopen přeměnit chemickou enrgii získanou z potravy na energii mechanickou (potřebnou pro pohyb a držení těla) a tepelnou (potřebnou pro tělesné teplo). Tyto životně důležité schopnosti dělají svalstvo klíčovým orgánem pro zdraví, výkonnost a pohodu. Bez dobře vyvinutého a pracujícího svalstva se stávají i ty nejjednodušší pohyby, ať už v běžném životě, nebo ve volném čase, velmi obtížnými.

Takže ještě jednou. Bez dobře vyvinutého svalstva je látková výměna a tělesná teplota narušena, což dokazuje, že svalstvo je k našemu životu nevyhnutelně potřebné. Bez svalstva nefunguje nic! Tudíž vytvářejte svalstvo a chraňte ho jako oko v hlavě.

Jste obrovská studnice informací nejen v kulturistice. Máte velké zkušenosti, poznal jste, co funguje a co ne. Co byste na současné kulturistice změnil a co doporučil začínajícím kulturistům?

Já jsem byl odjakživa, jak jsem už zmiňoval, zastáncem estetiky, harmonie a souměrné proporční postavy. Kdybych měl možnost v kulturistice změnit jen jednu věc, přes všechny mé výhrady by se to netýkalo dopingu. Důvod je jednoduchý - chemici a výzkumné ilegální laboratoře jsou vždy jeden krok dopředu. Jakmile se najde metoda na důkaz dopingu v těle, farmaceuti už mají novou a ještě lepší látku. Je to prostě začarovaný kruh. Proto bych zavedl, co jsem vždy navrhoval, a na počátku to tak i bylo, a to jsou výškové kategorie. Kromě toho i omezení tělesné váhy výškou závodníka, tj. že by váha nesměla přesahovat například 15 % výšky nad 100 cm. To znamená, že 180 centimetrů vysoký závodník by nesměl vážit víc než 92 kilogramů (80 + 12 kg). Tím by se úroveň estetiky určitě dostala do normálních kolejí. Přizpůsobme to dnešní době a nechť je to 20 %, tj. 96 kilogramů při výšce 180 centimetrů. To by ale byla maximální hranice.

Ja som bol odjakživa, ako som už spomínal, zastancom estetiky, harmonie a sumernej proporčnej postavy.

Tohle vlastně před lety převzala kondiční kulturistika a výsledky dokazují, že je to správná cesta. Měla by být i cestou pro amatérskou a profesionální kulturistiku. Snad by nebyl problém udělat tři výškové kategorie.

A co popřát těm nejmladším? Aby si nezničili život dopingovými drogami v honbě za vidinou přechodné slávy! Opravdu to nestojí za to. Život je pěkný jen tehdy, když jej žijete vyváženě, v dobrých vztazích a s množstvím hodnot, mezi kterými má své místo i tělesné a duševní zdraví. Prapůvodním posláním kulturistiky je přispívat k jejich udržení a kultivaci, ne je ničit.

A ještě něco k "šedým vlkům". Nevím, jak se cítí ostatní kulturisté v mém věku, protože je to opravdu individuální. Proto mohu mluvit jen za sebe. Já se cítím velmi dobře jak po tělesné, tak i duševní stránce. Tvrdím, že každý je tak starý/mladý, jak se cítí. Už dávno jsem přestal počítat roky. Přišel jsem na to, že důležitý je biologický, ne kalendářní věk. A proto přeji všem starším: "Využívajte svoje možnosti na vylepšenie vášho života."

Aktivně vnímáte kulturistiku a její vývoj déle než 52 let. Viděl jste její růst i pády. Jakou cestou myslíte, že kulturistika do budoucnosti půjde?

Pokud se nestane nějaký zázrak, nebo pokud se nezmění myšlení vedení a zodpovědných osob ve světových federacích, půjde nadále po již vyšlapané cestě stále větších objemů, a tudíž bude dobrým odbytištěm pro stále nové dopingové prostředky (nemyslím tím legální doplňky a suplementy). Je to jeden obrovský byznys. A přesto je poslední prémie pro vítěze nejvyšší profesionální soutěže Olympia 200.000 USD poměrně malá částka ve srovnání s jinými sporty. Následky těchto dopingových látek, odsávání podkožního tuku, silné odvodňování, dokonce i implantace některých svalů nebo vstřikování do svalů všeho možného, aby se ještě více zlepšil jejich tvar, jsou zatím neznámé.

Nemáme stále žádné zkušenosti s reakcí těla po několika letech, nebo ve stáří. To už nemá se sportem opravdu nic společného. Jedno je ale dokázáno dokonce mnohými konkrétními případy úmrtí a vražd: kulturisté používající výše uvedené látky a způsoby (podle mě je to podvod vůči těm, kteří jsou ještě čistí) jsou mimořádně agresivní, nevyzpytatelní a svému okolí velmi nebezpeční.


Ukázka z filmu "Kdo chce zabít Jessii?"


Celkem dobré bylo zavedení dalších kategorií v těžkých vahách. Osobně bych si přál, a určitě nejsem sám, aby se v kulturistice více prosazovala velmi dobrá proporcionalita a vyváženost celé postavy. Podle mě nemá smysl, aby jedno stehno mělo ve svém obvodě téměř tolik jako pas a biceps byl širší než delší, případně aby obvod byl větší než hlava závodníka. Kromě toho bych osobně zavedl hodnocení postavy i v uvolněném postoji, protože každý se pohybuje většinu času uvolněně a ne s křečovitě zatnutým svalstvem. Před poslední Olympií bylo na internetu několik dostupných videozáznamů z tréninku nejlepších účastníků této nejvyšší profesionální soutěže. Všichni trénovali oblečení a vždy, když vstali z lavičky, vyděsil jsem se, protože vypadali spíše jako japonští bojovníci sumo a působili spíše jako negativní reklama na bodybuilding. Pokud to takto půjde dál, je to začátek konce a obecenstvo bude obsazené jen funkcionáři, trenéry a rodinnými příslušníky závodníků, případně několika náhodnými kolemjdoucími. Přál bych si, a stejně tak i všem poctivým kulturistům, aby se používaly ve sportu takové prostředky, které by nepoškozovaly zdraví kulturistů, a aby se udržovali ve formě po celý rok. Není možné, aby byl rozdíl ve váze kulturistů před soutěží a mimo ni například 15 kilogramů při tělesné hmotnosti 90 kilogramů.

S takovými drastickými změnami se organismus nemůže vyrovnat. Myslím, že se bodybuilding dostal někam, kde být nemá. Nevím, proč by měl být kulturista otrokem svého sportu a vstávat třikrát během noci, aby se najedl. Také nechápu, proč by měl být tak dehydrovaný, že téměř omdlévá, a celou dobu před soutěží stále podrážděný. Jedná se tu o obrovské objemy. Z kulturistiky se úplně vytratil princip "ve zdravém těle zdravý duch". Co mi ještě vadí, jsou silné pasy závodníků a jejich vypouklá břicha v uvolněném postoji. Při takovém cvičení a s takovou tělesnou vahou musí zákonitě docházet k přetěžování kloubů, šlach a celkového zdraví. Každý sport by měl zdraví upevňovat, ne jej poškozovat. Současná kulturistika na amatérské úrovni je stále ještě na snesitelné úrovni oproti profi soutěži, která je šílená a navíc bez dopingových kontrol. To je téměř trestuhodné.





Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

18.10.11:20Ivan Sobotka - Dobrý den, vzhledem k tomu, že jsem v TV právě viděl část ..
25.01.14:22zulo - J. Višný je po polstoročí cvičenia absolútne zdravý, výkon..+7
25.01.14:14zulo - z niektorých reakcií tu ale ešte viac na facebooku sa mi z..+4
25.01.10:19I.N.G. - Úžasnej rozhovor! Tohle se mi (kromě spousty jiných věcí) ..+5
25.01.09:57PavelV - Příjde mu snad Dexter Jackson neestetický? Nebo Flex Wheel..-4
24.01.17:02dunnoWayne - ..spousta lidí tady sobě lže a nechce si přiznat že kdyby ..+2
24.01.15:13jari - Asi takhle: Každá dobá má svoje. Velmi uznávám a obdivju p..+1
24.01.10:19Lunreal - O tom pro me jakykoliv sport je, posunout hranici lidskych..
23.01.18:29CZEBLADE - Kolik tech objemu snese telo? Neni vetsi objem jen diky ve..+6
23.01.18:06maxpoint97 - To je věn názoru, já když koukám na Olympii, tak očekávám ..-2
23.01.15:59kroll - souhlasim joec, konecne se pise o estetice a forme po cely..+5
23.01.13:53JoeC - Máme se co učit. Zlatá arnieho doba..kam se to vše podělo?..+14
23.01.13:26tominek - Výbornej,pravdivej závěr.Je vidět, že ví o čem mluví.+3
23.01.13:02pixla - hehe,,jsem si rikal to same podoba tam je *2* ....chtelo b..+4
23.01.13:00jr.e - V těch 50 letech klobouk dolů...*79* +6
23.01.12:53s.t.3.n.l.y - sou si podobni jako vejce vejci *22* chvilema jsem vahal k..+4
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie