O úspěchu české reprezentace na Mistrovství světa jsme Vás již informovali v tomto článku. Kompletní výsledky jste si pak mohli prohlédnout zde.
Nyní Vám přinášíme také reportáž s komentáři Jiřího Wagnera, který veškeré dění dokumentoval objektivem svého fotoaparátu.
Náhledy jsou pro lepší přehlednost zobrazeny jen u některých snímků, k zobrazení všech fotografií použijte navigaci u zvětšenin (odkazy "Předchozí" a "Další").
[Text a foto: Jiří Wagner] Odlet z Prahy a očekávání prvního
občerstvení, které skončilo ve větší míře u Olega Zhura.
Malé zpestření našeho cestování - nalevo je
bronzová socha, ale napravo, ač jsme si zpočátku nebyli jistí, byla živá paní. Seděla tam nehnutě, a tak jsme nevěděli, jestli to není skrytá kamera nebo nějaký žert.
Z letiště již zbývalo jen asi 30 minut na hotel. Naproti hotelu stál krásný Grill bar, ale vzhledem k tomu, že o
jídlo na hotelu bylo postaráno a gigantický supermarket byl 20 metrů od hotelu, neměl nikdo potřebu toto zařízení navštívit. :-)
Únava byla veliká a to ještě Pepík netušil, co ho čeká.
Nafasovali jsme "reprezentační" teplákovky, které zajistil svaz od sponzora a konečně bylo na šampionátu opět vidět, kdo je kdo. Tady bych chtěl poděkovat firmě Xxtreme nutrition, která oblečení svazu dodala.
V parčíku nedaleko hotelu nechával Pepík svá přebytečná
kila. Sice při focení říkal, že to místo již nechce v životě znovu vidět (fotili jsme se den po soutěži), ale myslím si, že teď bude rád vzpomínat. :-)
Nejtěžší částí bylo vážení. Po únavné cestě následovalo ještě drastické snižování váhy v podobě běhání a horké vany. Musím podotknout, že nejen naši borci museli s tímto "problémem"
zápasit. Dalším pozoruhodným jevem bylo měření, o kterém si dovoluji prohlásit, že bylo nepřesné, což mi potvrdil jak Luboš Maliňák, tak i Jerzy
Piszulski, který napodruhé naměřil o 0,5 cm méně a musel opět do vany shodit ještě 300 gramů, což mu na elánu nepřidalo.
Moje výška byla taky pozoruhodná, ale vzhledem k mé váhové rezervě jsem se nemusel ničeho obávat. I když po tom, co jsem viděl, jsem si moc jistý nebyl.
Velice dobrou práci tady odvedl Oleg Zhur, který byl současně asi na třech místech najednou. :-) Nejen, že nás "ponatahoval", ale mně zároveň odstranil asi 3 bloky na páteři, se kterými jsem se potýkal už nějaké 3 měsíce. Následně jsme si
rozdělili role a "koupajícího se" Pepu jsem po mé prezentaci hlídal já, protože během 5 hodin shodit nějaké 3 - 4 kg, to by asi zamávalo s každým.
Po kratším odpočinku jsme se sešli na pokoji ke kontrole pózování a odstraňovali chyby.
Forma Pepy v tuhle chvíli byla nepředstavitelná, až jsem chvílemi zapomínal i fotit.
Ve finálový den se nám opět podařilo obsadit skvělé místečko hned za pódiem.
I když to možná vypadalo, že si kousek od nás ustlal bezdomovec, nebylo tomu tak. :-) Byl to Jerzy Piszulski, který necítil zrovna formu a musím potvrdit, že už jsem ho viděl "ostřejšího". Jeho široká ramena jsou ovšem nepřehlednutelná.
Pódium nám bylo při slavnostním nastoupení národů a proslovu
Rafaela Santochy poněkud malé.
A zde konečně vyhlášení Pepy jako mistra světa!
Pepa a první okamžiky v zákulisí - oznámení rodině,
že mají doma mistra světa!
A jeden snímek z "mé" kategorie (nad 180 cm). Borci jsou opravdu připravení a laťka se opět posunula výš. Co se týče svalového rozvoje, jsou na tom všichni dobře, ovšem pokud je klasická kulturistika o symetrii a nějaké proporcionalitě těla, ne ve všech případech bych souhlasil s rozhodčími a pořadím bych zamíchal.
Mistrovství bych zhodnotil jako chvalitebné, což znamená za 2. Z většiny závodníků jsem cítil jakousi únavu, kterou každý připisoval ne zrovna vydařenému datu konání závodů. Snad na to pořadatelé příště budou myslet. Tělo se prostě na zimu nechce tuků tak snadno vzdát.
Ještě jednou bych rád poděkoval celému týmu za skvělou atmosféru, popřál všem krásné a klidné prožití vánočních svátků a do nového roku pevné zdraví a spoustu motivace.
S pozdravem Jiří Wagner
Víte, že...
