Reklama:

Jaroslav Bohdal:
"Běžel jsem jako Forrest Gump."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


Jméno: Jaroslav Bohdal
Datum narození: 9. 4. 1976
Znamení: beran
Bydliště: Praha
Sport: maratonské a ultramaratonské běhy
Výkony: četná přední umístění na maratonech
osobní rekord na 24 hod. běhu - 195 km

O Jaroslavu Bohdalovi jsem se doslechla od Michala - mého kolegy z redakce, který s ním chodí do stejného fitness centra: „On normálně přiběhne do posilovny, tam se pomalu ještě v běhu svléká, odcvičí a zase utíká domů. A to třeba jen den předtím uběhl marathon!“ vypráví Michal, pak přihodí ještě informaci, že tenhle sportovec se živí jako profesionální houslista a mně je jasné, že rozhovor s Jardou Bohdalem prostě musím mít!

Chudák kolega, od té doby jsem ho nepřestala bombardovat dotazy typu: „Tak máš už to telefonní číslo? A kdy ho budeš mít? Tak jak to vypadá s tím Jardou Bohdalem?“ Někdy jsem už možná byla docela otravná, nicméně Michal to ustál s grácií, vždy zachoval klid a nikdy se na mě nijak zle neosopil. Nakonec jsem se s panem Jaroslavem setkala ve SportCentru Nové Butovice a on má očekávání nezklamal. Jestli totiž, když se rozdával talent, dostal někdo dvojitý až trojitý nášup, byl to právě on!

Vím o Vás, že se živíte jako profesionální houslista a k tomu ještě závodně běháte. Začal jste dřív běhat nebo hrát na housle?

Hrát na housle. S tím jsme začal v pěti letech.

Dobře, začneme tedy nejdříve s uměleckou stránkou Vaší osobnosti. Jak Vaši rodiče přišli na to, že máte talent, který stojí za to být podporován?

No, můj táta hrál na housle a i já měl hudbu odmalička rád. Pamatuji si, že když mi byly 4 roky, byl jsem poprvé na koncertě v Rudolfinu a moc se mi to líbilo. Táta měl také známého varhaníka ve svatovítské katedrále, a jelikož se mi varhany strašně moc líbily, brával mě tam na nedělní odpolední bohoslužby. No a jednou jsem doma řekl, že bych chtěl být varhaníkem. Takže jsme jeli do hudební školy, tam si mě přezkoušel sám ředitel a potvrdil, že talent mám a pak přišla řeč na to, na co bych chtěl hrát. Měl jsem jasno. „No, přece na varhany.“ Na to mi bylo řečeno, že abych mohl hrát na varhany, musím se nejdřív 7 let učit na klavír. Jenže klavír se mi jako malému klukovi vůbec nelíbil, tak jsem řekl, že to teda ne. Pan ředitel se mi pak podíval na ruce a řekl, že bych ale měl dobré prsty na housle. Tak jsem se na pouhých pár vteřin zamyslel a řekl: “Tak dobře, budu tedy hrát na housle“.

Jak dlouho denně trénujete na housle?

Tak já to vezmu od začátku. Když jsem začínal, stačilo trénovat půl hodiny denně, v nějakých 8 - 11 letech stačila hodina, do 12 let jsem cvičil 2 hodiny, no a jak se blížily talentovky na konzervatoř, hrál jsem 3 - 4 hodiny denně. Na konzervatoři se intenzita ještě zvyšuje, tam jsem cvičil tak 4,5 hodiny, v pátém a šestém ročníku pak dokonce 6 - 8 hodin denně. Poslední dva ročníky na konzervatoři se už podobají vysoké škole a tam z vás udělají, nebo neudělají, podle toho, jak se daří, toho profesionálního muzikanta.

Tak u Vás se to povedlo, Vy se nyní živíte jako profesionální houslista, že?

Ano. Jsem členem symfonického orchestru Českého rozhlasu, to je mé hlavní zaměstnání, dále hraji v komorním orchestru Praque Royal Orchestra a také máme kvartet s bývalými spolužáky z konzervatoře.

Tak to jsme stručně probrali Váš hudební vývoj a přejdeme k tomu sportovnímu. Kdo Vás přivedl ke sportu?

Já jsem s tátou jezdil už od 6 let na kole, v 8 letech jsem s ním ujel už 80 km. Postupem času už se mnou táta nechtěl jezdit, nestačil mi. Přesto, že jsem v cyklistice nikdy nezávodil, měl jsem zaevidovaných asi 50 tras, na kterých jsem se stále snažil překonávat své osobní rekordy.

Jak jste se dostal od cyklistiky k běhání?

Úplně jednoduše. Jednou jsem si dal kolo na nějakou větší opravu do cykloservisu a oni mi řekli, že to budu mít až za týden. A já na to: „No, ale já už nemám jiné kolo, to nebudu moct jezdit.“ Řekli mi: „No, tak nebudete týden jezdit, odpočinete si.“ Jenže ono bylo zrovna léto, takové hezké počasí, a tak jsem začal běhat. Pak mi kolo vrátili, ale já mezitím zjistil, že běhání mě taky baví a že mě baví skoro víc než kolo. Takže jsem to nejdřív střídal, jeden den kolo, jeden den běh, pak už čím dál víc běh a nakonec už jsem jenom běhal.

A do té doby jste neběhal vůbec?

Tak výjimečně. Pamatuji si, že jsme šli jednou se školou bruslit, ale já jsem byl od bruslení a jiných nebezpečených sportů kvůli možným úrazům osvobozený, tak jsem vždy místo toho běhal nebo posiloval. No a jeden takový studený den šla naše třída bruslit na zamrzlý rybník v Hostivicích a já měl povoleno běhat. No a tam je takový 900 m dlouhý okruh, na kterém trénuji dodnes, a já se tehdy rozhodl, že zkusím běžet celé ty dvě vyučovací hodiny bez přestávky, schválně, co to se mnou udělá. Věděl jsem, že z kola mám docela dobrou vytrvalost a že to vydržím, tak jsem běhal a běhal a ke konci mi paní učitelka nevěřícně hlásila, že jsem uběhl 16 km. A to byla má první zkušenost s vytrvalostním během.

Jak se Vaše běhání vyvíjelo dál?

V roce 1999 mi vytanul na mysli nápad, že bych se rád zkusil zúčastnit nějakých závodů. První závod, který jsem běžel, byl takový lidový běh na 8 nebo 8,5 km, který se běhá v rámci pražského mezinárodního maratonu. Ten jsem uběhl asi za 32 minut. Pět dní potom jsem se účastnil závodu na 12,5 km v Krčském lese. Tam jsem byl sedmý ze 49 lidí s časem 52 min. 34 vteřin, na to si přesně vzpomínám. No a pak už závod stíhal závod. Po čtyřech měsících závodění jsem se rozhodl, že poběžím podzimní pražský maraton, který se běhá ve Stromovce.

A v té době jste věděl, že jste schopný uběhnout nějakých těch 42 km?

Ne, ale četl jsem, že stačí intenzivní, velmi rychlé běhy do těch 17 - 18 km. Také je pravda, že jsem předtím zkoušel v Krčském lese půlmaraton. Takže jsem přišel na maraton a řekl jsem si, že si to prostě v pohodě odklušu, jen abych to uběhl. Ale proběhlo to úplně bez problémů. V cíli jsem se cítil skvěle, jen jsem si vyčítal, že jsem neběžel v trochu rychlejším tempu. Tenhle svůj první maraton jsem uběhl za 3 hodiny, 19 minut a 31 vteřin.

To je neuvěřitelné, jak si vše přesně pamatujete, roky, časy přesně na vteřiny…

Ony to jsou za jedno takové nezapomenutelné zážitky a za druhé, hudba klade vysoké nároky na dlouhodobou paměť, takže je možné, že je to také z toho. Pak jsem běhal jeden až dva maratony do roka, dostal jsem se na 5 - 9 maratonů za rok.

Kolik maratonů jste tedy už uběhl?

No, teď v sobotu jsem uběhl 58.

Tak to je úctyhodný počet. Já jsem o Vás ale slyšela, že Vy běháte i ultramaratony.

První ultramaraton jsem běžel, tuším, někdy před 5 lety...

Teď vysypete rok...

No, ano, to bylo v roce 2004. Byl jsem zvyklý zaběhnout maraton vždy pod 3 hodiny, ale tehdy i přesto, že jsem trénoval hodně a kvalitně, se mi to nikdy nedařilo pod ty 3 hodiny zaběhnout a už jsem z toho byl takový frustrovaný. Tak jsem si řekl, že zkusím delší běh než maraton a jen tak z oleje jsem se přihlásil na kladenský 24hodinový ultramaratonský běh, abych vyzkoušel, co vydržím. Takže jsme vyběhli, prvních 102 km jsem nezastavil, pak jsem ale samozřejmě dostal hroznou krizi… Nakonec jsem uběhl 148 km, ale vzhledem k tomu, že panovalo tropické vedro v denní fázi a v noci teplota neklesla pod 20 stupňů, tak i s takovým nepříliš dobrým výsledkem jsem skončil sedmý.

Tak to byl úžasný ultramaratonský debut!

Udělalo mi to radost, dodalo sebevědomí, ale hlavně jsem měl naprosto jiný zážitek. Najednou vnímáte běh úplně jinak.

Jak jinak?

Myslím, že to je jako když jogín medituje.

Takže tak trochu tranz?

Meditační tranz. Vy totiž zkrátka nemáte sílu na něco myslet, zkrátka nemyslíte na nic, jenom jako stroj běžíte, nebo třeba pak už chodíte… opravdu nemyslíte na nic, kolikrát už ani nevnímáte bolest. Ono to má svá stádia. Do toho 42. kilometru to vypadá zhruba jako na maratonu, přijdou drobnější krize, ale na ně jsem byl zvyklý, takže jsem to bez obtíží překonal. Pak přišla ale veliká krize, kdy jsem musel asi 10 km střídat běh s chůzí a následovala zase naopak taková silná chvilka, kdy jsem celých 30 km běžel až do 90. km, tam jsem pár km šel a pak zase doklusal až ke stému kilometru. Je to zvláštní, když se zaměříte na fyzickou stránku věci, tak je to vlastně taková sínusovka, chvíli vám to jde, běží se vám dobře a pak přijde krize - a to se periodicky střídá. Současně s tím narůstá hodně velká únava, ale nevím, k čemu ji přirovnat. Spát se vám nechce, ale cítíte se, jako kdybyste pracovala nonstop 12 nebo 15 hodin na stavbě.

Když přichází ty těžké okamžiky, nikdy Vás nenapadne „mohl bych to zabalit, na co se tady vlastně tak trápím“?

Část vašeho já křičí, abyste toho nechala, ale pak, jak se dostanete do toho meditačního stavu, tak paradoxně po psychické stránce začne běh člověka strašně nabíjet. A když mluvím o psychické stránce, tak vám začne být strašně dobře.

Do cíle pak člověk vběhne, nebo spíš přijde?

Jak kdy, někdy vběhne, někdy přijde. Mně se letos při té 24hodinovce podařilo uběhnout osobní rekord 195 km za 24 hodin. Běžel jsem na třetí pozici a poslední 4 hodiny na mě zle dotíral jeden Holanďan a o třetí místo jsme se pořád přetahovali. No a poslední hodinu to začalo vypadat, že mu začínám zvolna utíkat a že bych mohl třetí místo uhájit. A povedlo se, ale za cenu, že jsem musel poslední hodinu a půl celou běžet a to dosti rychle. Já vím, že během poslední půl hodiny jsem už běžel rychlostí hluboko pod 5 min. na km a že poslední kilometr se mi dokonce podařil za čtyři, nebo čtyři a čtvrt minuty, což byl doslova finiš na to, jak dlouho jsem už běžel. Takže někdy do cíle člověk vběhne, jindy přijde.

Takže máte výborný finiš. Jak vlastně vypadá taková maratonská nebo ultramaratonská příprava?

Dříve jsem běhával 400 - 500 km měsíčně, jednou jsem naběhal i 616 km za měsíc, ale to jsem spíš zkoušel, co se dá ještě smysluplně odtrénovat. Ale pak jsem zjistil, že mi více vyhovuje trénovat intenzivně, takže teď běhám tak 350 - 450 km měsíčně, ale opravdu intenzivně. Běhám sprinty do kopců se závažím na rukou nebo batohem na zádech, trénink často měním, aby bylo tělo neustále šokované. Jinak musím říct, že běhám denně, striktně, jedinou výjimkou jsou druhý a třetí den po maratonu, kdy kvůli regeneraci nejdu dva dny po sobě běhat. Maraton se koná obyčejně v sobotu, v neděli se jdu vyklusat, většinou 10 km, abych vyplavil laktát ze svalů a potom si jdu ještě lehce zacvičit do posilovny.

Deset kilometrů je pro Vás vyklusání?

No jo, ale běžím to pomalu, tak za těch 50 - 57 minut, opravdu se nikam neženu, jen se snažím vytřepat a uvolnit nohy. To je neděle. V pondělí nejdu běhat, ale jdu do posilovny, v úterý to samé a pak zase trénuji normálně, podle toho, jaké závody mě zrovna čekají.

To i po takovém ultramaratonu vypustíte trénink jen 2 dny?

No, někdy je největší problém dostat se vůbec po takovém ultramaratonu domů, když už nohy neslouží. A protože já nikdy nemám s sebou na závodech doprovod, jsem odkázaný sám na sebe…

Jako hudebník určitě hodně cestujete, jak se Vám na cestách daří odběhnout si Váš běžecký trénink?

Velice dobře. Na zájezdech bývá většinou stále stejný režim, takže vím, že budu mít minimálně ráno, častěji ale celé odpoledne volno a tak jdu na trénink. Běžím a prostřednictvím svého běžeckého tréninku ještě zadarmo poznávám okolí.

Neztratil jste se někdy?

Několikrát se mi to stalo, ale nejvíce jsem se ztratil v Dijonu ve Francii. Naplánoval jsem si běh dlouhý 18 km a běžel jsem po takové úzké silnici směrem z města. Silnice byla téměř bez provozu, každý půl kilometr byl označen kilometrovacím patníkem a tak jsem běžel a běžel. Cestou samozřejmě byly nějaké odbočky a kruhové objezdy, takže jsem to po 9 km otočil, běžel zpátky, ale někde jsem to spletl. Jenže než jsem to zjistil, vynořil jsem se na druhé straně města, než jsme měli hotel, a začal jsem strašně bloudit. Řekl jsem si ale, že budu dělat hrdinu a že se najdu sám. Takže jsem tak zoufale běhal ulicemi křížem krážem, už jsem viděl všechny památky, parky a minimálně polovinu vilových čtvrtí v tom městě… Byl jsem už úplně vyřízený, ale pořád jsem běžel. Jako ten Forrest Gump. Už jsem si začínal myslet, že si snad brzy prohlídnu i petrohradskou Ermitáž, když tu přišla spása. Uviděl jsem ceduli s nápisem Auditorium, což byl název haly, kde jsme měli mít koncert. Takže cesta na sever se nakonec nekonala a já jsem po nějakých 35 uběhnutých kilometrech konečně našel náš hotel.

No, Vy byste to možná i do toho Petrohradu uběhl. Takže nakonec všechno dobře dopadlo, koncert jste stihl?

No, byl jsem takový unavenější, ale hrálo se mi dobře, hlava byla okysličená. (smích)

Vedete si tréninkový deník, abyste viděl, jak se vyvíjíte?

Trénink si dokumentuji, běžecký i posilovací. Vše si přesně eviduji, abych si mohl spočítat kilometry a také abych věděl, jakým způsobem jsem běhal nebo posiloval.

Chodíte tedy i do posilovny? Jak jste se k posilování dostal?

My jsme v roce 1999 přišli vzhledem k restitucím o zahrádku, kterou jsme měli, a tudíž jsem už neměl kde manuálně pracovat a posilovat takovým tím přirozeným způsobem, tak mě napadla posilovna.

Kolik času v posilovně trávíte a jak jsou Vaše tréninky intenzivní?

Cvičím jen krátce, ale velice intenzivně a bez přestávek. Používám jakýsi modifikovaný kruhový trénink, takovou vytrvaleckou heavy duty, což jsem schopný cvičit 5x - 6x týdně. V posilovně strávím obvykle 30 - 45 minut, ale jedu trénink, u kterého se opravdu nezastavím. Abych nenabral příliš svalové hmoty…

 ...to samozřejmě jako běžec nemůžete potřebovat, spotřebovával byste více kyslíku...

Přesně tak. Takže já cvičím s nízkou až střední zátěží, ale provádím série o 50 - 100 opakování bez přestávky, což je tedy velice bolestivá záležitost, ale svaly se díky takovému tréninku fantasticky zpevní, vyrýsují, ale nenarostou. Někdy cvičím opakování v normálním tempu, tj. 1 - 2 vteřiny tam a totéž zpátky, jindy provádím tzv. ultra pomalá opakování, kdy pohyb z výchozí pozice do té protilehlé trvá 5 nebo alespoň 3 vteřiny a stejným tempem zpátky. Heavy duty znamená anglicky těžký úděl a tohle je opravdu těžký úděl, protože jediná série, ať už po 100 rychlých opakování, nebo 50 pomalých tu svalovou partii tak vyčerpá, že druhá série už obvykle nemá smysl. Takže já takhle odcvičím jednu partii a jdu na další, poklusem. Takže mou jedinou přestávkou je jen odložení činky nebo nastavení závaží. Někdy si zase naordinuji takovou modifikaci, že se jednu partii snažím procvičit z více úhlů a tak zařadím dlouhou super sérii, kdy jedu třeba 30 - 50 opakování stahování kladky, 30 - 50 opakování veslování a 30 - 50 opakování lehkého mrtvého tahu. No a protože se to snažím odcvičit v určitém časovém limitu, lítám po posilovně jako čert.

OČIMA AUTORKY

Při setkání s Jaroslavem Bohdalem jsem měla pocit, jako bych byla člověk neandrtálský, který se právě setkal se zástupcem druhu homo sapiens sapiens. V němém úžasu jsem zírala, jak Jarda s jistotou tahá z hlavy místa, data i přesné časy dávno odběhnutých závodů, se stejným obdivem jsem pak poslouchala vyprávění o jeho závodním vytížení i náročných trénincích bez kompromisů, které dokazují takové odhodlání a sílu vůle, jaké se jen tak nevidí. Tedy jaké já osobně ještě neviděla nikdy. „To mi dala hudba,“ vysvětluje Jarda, když vidí můj úžas. To Vám tedy řeknu, ta hudba, to je zázrak. A Jarda Bohdal taky!

To z Vás musí být v posilovně vykuleni?

Oni jsou už na mě zvyklí.

A cítíte, že Vám tenhle trénink v posilovně pomáhá při běhu?

Samozřejmě, že pomáhá, protože při běhu musíte mít nejen silné a vytrénované nohy, ale také horní polovinu těla. Protože například u maratonu nebo ultramaratonu u běžců, kteří neposilují, dochází paradoxně k fenoménu, že mají po závodu víc unavené ruce než nohy. Takže proto ty běhy se závažím a proto ty dlouhé super série, aby byla rozvinutá jak spodní, tak i horní polovina těla.

Pomáhá Vám kondice, kterou získáte sportem, i v hudbě?

Určitě, člověk má pak obrovské fyzické rezervy a vytrvalostní zátěž má obecně pozitivní vliv na mozek, posiluje koncentraci, paměť a zrychluje reakce. To je lékařsky potvrzeno.

Tak to bych měla využít! Mám na Vás teď tak trochu záludnou otázku. Má něco společného hra na housle a běh?

Já myslím, že ani tak záludná není. Obojí má společné alespoň tři jmenovatele, a to smysl pro disciplínu, silnou vůli a vytrvalost.

Hudbě i sportu věnujete mnoho času, lépe řečeno všechen čas. Cítíte se víc hudebníkem, nebo sportovcem?

To je těžká otázka… on mi totiž sport strašně pomáhá v hudbě. Samozřejmě, že jsem víc muzikantem. Zaprvé mě hudba živí, zadruhé ji dělám profesionálně. Běh je oproti tomu jen obrovský koníček, který přerostl až v závodní činnost. Ale myslím, že obojí tvoří skvělou symbiózu. U běhu se skvěle odreaguji od toho soustředění v hudbě a běh mě zase nabíjí, psychicky a fyzicky mě zoceluje, což zase potřebuji k té hře. Pomáhá mi prostě i v té muzice. Poslední dobou jsem začal i komponovat skladby pro sólové housle a stává se to právě při běhu, že se mi v hlavě zrodí nějaký nápad, nebo spíš takové tušení, které se nedá slovy popsat… prostě víte, že by se mělo sednout k notovému papíru a začít psát. A já věřím, že je to dáno právě překysličeným a překrveným mozkem v momentech extrémní námahy. Troufám si tvrdit, že všechny nápady, které jsem uplatnil při komponování svých skladeb, se mi v hlavě zrodily při běhání.

Tak Vám přeji, ať Vás i nadále napadají při běhu dobré hudební náměty a také, ať Vám to běhá!


Jardův trénink v posilovně:


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Nadpis:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

24.09.17:41Cornero - Super je ze dela predevsim to co ho bavi od malicka. Pro m..
29.05.23:08CIZOPASNIK - Pred chvili mi prisla sms od Jardy - vyhral zavod na 100 k..+2
14.12.17:48Lucie - tvůj příspěvek se mi moc líbil. Často ani nevíme s jakými ..
07.12.15:48I.N.G. - Super rozhovor, úplně Jardu v tom Dijonu vidím, jak běhá a..
07.12.12:22darienxx - také jsem běhající človíček co bere fitko jako nezbytnou s..+1
07.12.09:53dies - Tento clovek je velka osobnost. Nebyt Michala a Lucie, nik..+2
06.12.21:26CIZOPASNIK - Jardo, preju hodne ve zdravi nabehanych kilometru a taky h..
06.12.20:39onkon - Zajmavej rozhovor a ten člověk je borec a můj respetk..neu..+1
06.12.15:29bbvka - hustodemon :D
05.12.13:48strudlik - tohle je pro mě asi nejzajímavější rozhovor co jsem tady č..
05.12.12:29zerze - Asi jeden z nejzajímavějších lidí o kterých jsem zatím(a t..+3
05.12.10:54NEW_AGE - Myslíš, že s tými 30 kilovými jednoručkami robí tých spomí..+1
05.12.10:31mysH - Svyho casu delal i mrtvolu a drepy se 100kg, ted trochu zm..+4
05.12.09:51mustang - pěkný článek se zajimavým člověkem*79* +4
05.12.09:23gari - velky respekt,obdivuju,jak to vsechno zvlada,zije zrejme h..+4
05.12.08:41jirka jirman - to je teda borec,fakt dobrej...+6
05.12.08:27VicRichards - On dělá tlaky s 30 kilovýma jednoručkama? To zírám při jeh..+5
05.12.07:06daveM - zase moc povedeny clanek... nu snad i oceneny :)+4
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Ronnie.cz (c) 1999 - 2016
Tento portál mediálně zastupuje Impression Media, s. r. o.
Vyhledávání: