Jana Černovská - rozhovor

Po minulém rozhovoru s nejúspěšnějším juniorským závodníkem jarní části letošní sezóny nyní opět potěšíme oko příznivců něžných svalů a v rozhovoru a prostřednictvím fotografií si dnes představíme letošní nejúspěšnější dorosteneckou a juniorskou závodnici Janu Černovskou, kterou jsem navštívil 11. září v Lanškrounu v krásných prostorách posilovny Martina Dajče - MD Fitness.

Jano, pojďme si hned v úvodu celého rozhovoru shrnout tvé úspěchy jen za jarní část této sezóny: stala ses mistryní ČR v bodyfitness dorostenek, mistryní ČR v bodyfitness juniorek a mistryní Evropy juniorek v kategorii bodyfitness nad 163 centimetrů. Jaké jsi měla pocity při ohlédnutí zpět, když byl kolotoč jarních soutěží u konce?

Nejprve jsem si to vůbec neuvědomovala, ty pocity začaly přicházet až zhruba po týdnu. Na pódiu byl pocit samozřejmě nepopsatelný, radost, slzy, dojetí, ale uvědomovat jsem si to začala teprve až zpětně, když mi lidé z mého okolí gratulovali, že jsem mistryně Evropy. Jinak si ale myslím, že mě to nijak neovlivnilo, samozřejmě ne, že by pro mě titul neměl hodnotu, ale spíš šlo o můj vlastní vnitřní pocit, který se mi tím uspokojil.

Očekávala jsi na začátku své přípravy na jarní mistrovské soutěže, že se ti podaří dosáhnout takových výsledků?

Já jsem to právě měla letos takové složité, že jsem se vlastně rozhodovala, jestli se mám vůbec na jarní soutěže připravit, měla jsem nějaké problémy. Začala jsem ale držet dietu nejprve jen tak pro sebe, šlo to dobře a tak mi Martin Dajč řekl, že uvidíme, co se z toho vyklube. Nakonec to bylo lepší a lepší, takže mistrovství Čech, mistrovství ČR, nominace na mistrovství Evropy… vůbec jsem nečekala, že to dopadne až tak dobře, jak to dopadlo.

S jakým očekáváním jsi po své nominaci na mistrovství Evropy sama odjížděla? A co jsi následně prožívala při vyhlašování výsledků?

Já jsem vůbec nevěděla, jak to tam bude vypadat a jaká bude konkurence, jestli vůbec budu soutěžit v kategorii do 163 centimetrů nebo nad 163 centimetrů, protože jsem na hranici, takže jsem si vlastně mohla vybrat. Nakonec jsem se tedy trochu přizvedla, protože jsem viděla Slovenku z nižší kategorie, která posléze vyhrála i absolutní vítězství, a také kvůli Ivetě Munduchové, abychom nebyly obě ve stejné kategorii. Než jsme šly druhý den na pódium, tak jsem si zhruba prohlédla své soupeřky, ale pak jsem se už moc neohlížela, protože jsem měla strašné nervy, takže jsem nevnímala okolí. Když jsem pak sešla z pódia, ostatní mi řekli, že mezi svými soupeřkami vypadám dobře a mohl by to být boj o první místa, tak abych se snažila. Tak jsem se tedy snažila od začátku až do konce, nejvíc, co to šlo.

Stihla sis po skončení jarní části sezóny odpočinout a alespoň trochu si užít letní prázdniny, nebo ses vrhla hned do přípravy na podzimní mistrovství světa?

Dala jsem si takový volnější týden, ale cvičit jsem chodila stále, ačkoliv se jednalo spíše o aerobní tréninky. Po týdnu jsem pak najela na objem, ve kterém jsem nabrala za měsíc asi 11 kilogramů, což bylo dost. (smích) Tréninky jsem měla tvrdé stále, jen jsem si dopřála víc jídla, ale od cvičení jsem si tedy příliš neodpočinula. Nyní už mám 4 týdny opět dietu.

S jakými ambicemi budeš jako úřadující mistryně Evropy na letošní mistrovství světa juniorů a masters do Polska odjíždět?

Ráda bych samozřejmě odjížděla s těmi nejvyššími, to znamená pro zlatou medaili. Chtěla bych samozřejmě i absolutní titul, (smích) ale počítám s tím, že na mistrovství světa bude větší konkurence. Chtěla bych z toho ale dostat co nejvíc a vše pro to i udělám.

Vraťme se nyní ve tvé sportovní kariéře o několik let zpět až na úplný začátek. Pověz nám, v kolika letech došlo ke tvému prvnímu setkání s posilovnou a jak ses v ní jako mladá dívka vůbec ocitnula?

Do posilovny jsem poprvé přišla ve 14 letech kvůli nyní už bývalému příteli, který mi tehdy říkal, abych začala něco dělat a nejsem líná, ať neskončím jako ostatní holky. Začala jsem stejně jako všechny holky s nějakými kilovými jednoručkami, ale pak se mě časem zeptal můj také bývalý trenér, jestli bych to nechtěla zkusit na závodech někdy až za pár let. Pak jsme ale došli v hovoru k tomu, že bych mohla jít vlastně už za tři měsíce, (smích) takže jsem shodila jenom pár kilogramů a šla jsem to vyzkoušet. Po prvních závodech mě to vůbec nenadchlo, na mistrovství Čech jsem skončila druhá, protože jsme v kategorii byli tři a na mistrovství ČR jsem byla šestá či sedmá z devíti. Navíc jsem pak přecházela ze základní školy na střední, čímž přibylo mnoho starostí a učení, takže jsem ani neměla čas. Nakonec jsem si ale řekla, že mě cvičení baví a i závodění mě ve finále baví a něco to ve mně nechalo, takže jsem se zhruba od listopadu začala chystat znovu. Zařadila jsem takový malý objem, ale nevěděla jsem pořádně co a jak a nevěděl to právě ani můj bývalý trenér.

Startovala jsem na jarních soutěžích v roce 2007 a po nich si dala opět celé léto pauzu a začala s tréninkem až někdy v září. Tehdy už se otevřela tato posilovna, takže jsem přešla sem pod vedení Martina Dajče. Následovaly úplně jiné tréninky, jiný přístup k celému cvičení, jiné jídlo a zkrátka všechno. Zařadila jsem opět objemovou fázi a následně začala před jarními soutěžemi shazovat, ale závody se mi příliš nepovedly. Potom mi bylo řečeno, že na podzim bude mistrovství světa v Plzni a mohla bych se nachystat, tak jsem se nachystala. Mým cílem bylo být ve finále, což se mi také splnilo. Na další rok jsem si dala předsevzetí, že bych chtěla jet na mistrovství Evropy, a ač jsem si nejprve myslela, že to nedopadne, tak to nakonec dopadlo. (smích)

Co tě následně na pravidelném tréninku s činkami natolik oslovilo, že ses v posilovně rozhodla již zůstat?

Co mě na tom oslovilo? Zkrátka mě to baví a nějakým způsobem vnitřně uspokojuje. Líbí se mi, že si mohu vymodelovat postavu a hrát si s ní podle svých představ, cvičením můžu přibrat svaly i být beze svalů, ale dobře zpevněná. Dělám něco, co většina ostatních holek nedělá, což je také něco, co se mi na tom líbí, protože jsem díky tomu v něčem jiná.

To by byl trénink v posilovně, ale pro velkou část kondičně trénující veřejnosti je často těžké pochopit, proč někomu stojí za to podstupovat mnohatýdenní dietní útrapy, tvrdé dvoufázové tréninky i poměrně drastickou fázi odvodnění, aby mohl vystoupit na soutěžní pódium. Dokázala bys proto sama říci, co tě na vlastním závodění natolik přitahuje, že ses jako mladá dívka oddala tomuto specifickému životnímu stylu ve znamení železa a na vodě vařených kuřecích prsou?

Baví mě cvičení a zkrátka, abych to nedělala jen tak, závodění k tomu patří. Mě baví všechno, co k tomu patří, protože když vidím pak na soutěži výsledek, ten pocit je nepopsatelný.

Čím si myslíš, že je způsobený úbytek počtu mladých závodnic v kategoriích bodyfitness dorostenek a juniorek?

Myslím si, že dnešní holky v mém věku mají úplně jiné zájmy a jiné koníčky, většinou jsou líné, (smích) zkrátka pořádně nevědí, co chtějí, a nejdou si za svým cílem, popřípadě mají úplně jiné cíle. Pro mnoho lidí tento sport také není příliš zajímavý, takže tím je to asi také způsobené. Ale hlavně se nikomu nechce nic moc dělat, a když pak slyší, že to obnáší dřinu v posilovně, diety, odříkání, tak si řeknou, že tohle opravdu nehodlají podstoupit. I já se vlastně setkávám s tím, že se mě například spolužačky ptají, co mě na tom láká a že je to hrozné a ony by to nedokázaly, že je to strašná oběť… Pro mě to za to stojí.

Změnil se nějak oproti předchozím soutěžním sezónám tvůj přístup k předsoutěžní přípravě, že jsi v té letošní zaznamenala takový výkonnostní posun?

V předešlých přípravách jsem dávala větší přednost tréninkům v posilovně než tréninkům aerobním, ale nyní v přípravě na jarní soutěže jsem si řekla, že bych to zkusila spíše naopak a zařadila více aerobního tréninku a méně tréninku v posilovně s činkami. Sice jsem tak zhubla opravdu dost, ale přišla jsem také o hodně svalové hmoty a nebyla tam ta hustota. Navíc po soustředění, kde jsem neměla skoro žádné jídlo, byly na mistrovství Evropy svaly skoro pryč, zůstala tam jenom silueta, což mě docela štvalo. Když jsem se dívala na soupeřku ze Slovenska, která vyhrála nižší kategorii a posléze absolutní titul, byla tvrdá. Takže jsme nyní opět přistoupili k tomu, že jsem zařadila tréninky v posilovně 3+1 a přidávám do toho po tréninku také kardio.

Když jsme již narazili přímo na tvoji přípravu, pojďme se na ni podívat trochu podrobněji, nejprve nám prosím pověz, jak se mění tvá hmotnost v průběhu celé sezóny a kolik měříš? Prozradíš nám na sebe i svůj dosavadní nejvyšší váhový exces?

Měřím 163 centimetrů, hmotnost mi lítá mezi soutěžním a mimosoutěžním obdobím asi o 10 kilogramů, což je docela dost. Na jaře jsem na soutěži měla 52 kilogramů, tak si myslím, že si to snad každý dopočítá. (smích)

Popsala bys nám své obecné tréninkové principy, abychom si spolu se čtenáři mohli udělat představu, jak takový trénink vrcholové závodnice v bodyfitness vůbec vypadá?

V objemové přípravě jsem měla trénované partie rozdělené takto: v prvním tréninku jsem cvičila záda a prsa, ve druhém celé nohy a třetí trénink byl ramena, biceps a triceps, trénovala jsem tedy systémem 3+1 i v objemu, abych už pracovala také na hustotě svalů. Nyní mám od tohoto týdne nový trénink, kde jsou partie rozdělené jinak: nejprve prsa, biceps, triceps, ve druhém tréninku opět celé nohy a ve třetím záda a ramena. V tréninku se i nyní držím pouze základních cviků, nezařazuji tam žádné cviky na tvarování… počkej chvilku, mám tady u sebe na papíře i ten nový rozpis, takže například na prsa trénuji pouze bench-press, tlaky nebo rozpažování s činkami, na nohy klasické dřepy, na záda shyby, přítahy velké činky podhmatem, samé činky. Trénuji ale poměrně hodně sérií a opakování, tedy ne u vrchní poloviny těla, kde se mám držet v rozsahu 8 až 10 opakování, abych na horní polovině těla svaly udržela, naopak na nohách mám předepsané cvičit v rozsahu 15 až 20 opakování, aby se to co nejvíce „vypálilo“.

Následující otázka bude zajímat především naše čtenářky: jaké používáš cviky v tréninku problematických partií, jako jsou hýždě, stehna a břicho?

Já opravdu trénuji základní cviky, jako jsou dřepy, legpress, výpady, dřepy s výskokem, samozřejmě také předkopávání a zakopávání na úplné „vyždímání“ nohou, aby to opravdu za něco stálo, popřípadě k tomu přidám i roznožování a snožování, mrtvý tah s nataženýma nohama a zbytek je stepper, kolo, běh, zkrátka na zhubnutí aerobní trénink. Na zpevnění je samozřejmě potřebný i nějaký ten cvik v posilovně, ale myslím si, že na to stačí opravdu takový ten základ, zbytek musí udělat dieta a aerobní část tréninku.

Jaké preferuješ aerobní aktivity a kolik času jim v předsoutěžní přípravě věnuješ?

Nejčastěji chodím na běžící pás, eliptický trenažér, občas si zajdu na in-line brusle nebo i jen tak ven zaběhat, když už jsem hodně unavená, tak si dávám jen rotoped. Protože mám problém se shazováním, zařazuji v dietě aerobní trénink hned ráno nalačno asi hodinu, ještě než jdu do školy, což je zhruba před šestou hodinou. Večer mám zhruba hodinový trénink v posilovně, po kterém zařazuji dalších zhruba 30 až 60 minut kardio tréninku, takže dohromady mám v přípravě aerobního tréninku až 2 hodiny denně.

Prozradíš nám, jakou skladbu potravin volíš v mimosoutěžním období?

To bych možná raději neříkala. (smích) Samozřejmě, že si dám, na co mám chuť, tedy pokud nesoutěžím v tak krátkém rozmezí na jarních i podzimních soutěžích. Když jsem ale měla chuť, tak jsem si dala ráda omáčky a hlavně sladké, protože ujíždím strašně na sladkém, takže čokoláda, nějaké zmrzliny… Když jsem v období mimo přípravu, tak si to dávám častěji. (smích) Už samozřejmě ale zjišťuji, že to tak nejde, protože kilogramy vyletí opravdu rychle nahoru, a jak jsem říkala výše, že mi lítá mimosoutěžní a soutěžní hmotnost o 10 kilogramů, chtěla bych to omezit na nějaké 4 kilogramy, abych pak neměla tolik práce se shazováním.

Když jsme u skladby jídelníčku, rád bych se tě pro zajímavost zeptal, jak vypadal tvůj jídelníček v následujících hodinách a dnech po vítězství na mistrovství Evropy?

(smích) Jakmile jsem slezla z pódia, dávala jsem si nějaké čokoládové tyčinky, pak jsme hned všichni vyrazili do McDonalds, tam jsme se najedli a pak přišli pozdě na banket a ten jsme ani nesnědli celý, protože už jsme byli přejedení. Stejně jsme ale pořád do sebe něco tlačili a pak jsme i trošku popíjeli a ráno nanovo… respektive ráno, my jsme jedli nonstop celou noc. (smích) Pak se šlo znovu do toho McDonalds na McDrive, protože už měli zavřeno. Po cestě zpátky jsme se pak stavovali ještě v nějaké večerce a tam jsme si koupili zmrzlinu. Jedli jsme tedy opravdu nonstop. Na snídani jsme si dali müsli s mlékem, aby to bylo trošku zdravější, (smích) ale po cestě domů jsme zase jedli samé čokolády a brambůrky a tyčinky. Když jsem přijela domů, měla jsem toho tedy opravdu dost.

Jak dlouho před plánovanou soutěží nasazuješ předsoutěžní dietu a jak vypadá její složení co do výběru potravin, tak i množství přijatých živin?

Zhruba 2 a půl měsíce před závody, loni před mistrovstvím světa to bylo tedy déle, to byly 4 měsíce, před jarními soutěžemi tři. Většinu diety jím jen rýži a kuřecí maso, občas ho vyměním za rybu nebo hovězí maso, pak si dám také vaječné bílky, protein a zeleninu. V dietě používám sacharidové vlny, které držím docela nízko, maximálně jsem měla 300 gramů sacharidů na den, ale to je tak jednou za měsíc. (smích) Většinou se pohybuji v rozmezí 0 až 150 gramů sacharidů na den.

Abychom si společně se všemi čtenáři mohli udělat představu, nakolik taková příprava na závody zasahuje do běžného života osmnáctileté dívky, mohl bych tě poprosit, abys nám kompletně popsala svůj obvyklý den v předsoutěžní přípravě včetně všech tréninků a jídel?

Vstávám tak v 5 hodin ráno, po půl šesté už vyrážím do posilovny na aerobní trénink, který trvá hodinu, pak sprcha, nějaké ty úpravy, nasnídám se a odjedu do školy. Na snídani si nyní dávám jen protein, občas vaječné bílky. Na osmou hodinu mám školu, další jídlo následuje v půl desáté, to mám většinou už maso buď se zeleninou, nebo s rýží, podle toho, kolik mám na ten den sacharidů. Řeším to klasicky krabičkami s jídlem. Občas na mě sice koukají divně, ale už jsem si prostě zvykla a oni snad také, spolužačky i učitelé. Občas se musím najíst i v hodině, protože mi pak třeba nevychází přestávka, ale oni to tolerují, protože vědí, že dělám tenhle sport. Pak tedy následuje oběd, což je opět maso s rýží a zelenina, potom ke svačině většinou protein. Školu mám každý den do 15:45, takže přijedu někdy po čtvrté hodině domů, což je nyní, když jezdím autem, super. Loni jsem přijížděla domů autobusem nebo vlakem až někdy v 16:45, to bylo hrozné. Doma si většinou dám chvilinku odpočinku, pokecám s rodinou, většinou už je doma brácha i sestra, naši. Na šestou jdu do posilovny, nejprve trénink silový, pak aerobní. Po něm si dávám protein a za další hodinu večeři, většinou jen maso se zeleninou, protože se snažím už nedávat rýži na večeři.

Prozradíš nám, které doplňky výživy volíš v mimosoutěžním období a které zařazuješ do své přípravy až v předsoutěžním období?

V mimosoutěžním období jsem užívala jen protein, v dietě jsem pak zařazovala i aminokyseliny, BCAA a nějaký spalovač. Každou přípravu zkouším jiný spalovač, teď používám jen karnitin, chci si dávat rezervy, abych měla ve spalovačích ještě kam jít, nechci tam nyní naházet všechno naráz. Nyní po mistrovství Evropy mi svaly docela odešly, takže jsem to potřebovala něčím rychle kompenzovat a začala jsem brát Zell-Tech od All Stars, po tréninku Triplex, aminokyseliny (i v průběhu celého dne). Ale to bylo letos opravdu poprvé, co jsem dala mimo přípravu něco více než protein.

Tím bychom probrali tvůj život sportovní, pokud mi nyní dovolíš, rád bych se čtenáři lehce nahlédl i do tvého života osobního. Pověz nám, jakou školu nyní studuješ a jak se ti daří skloubit závodění na vrcholové úrovni zahrnující dlouhé a vyčerpávající diety se studiem?

Studuji uměleckoprůmyslovou školu v Ústí nad Orlicí, obor modelářství a návrhářství oděvů a skloubit to jde, ale je to trošku těžší. Nemám moc času na učení a když už, tak až dlouho do noci. Na druhou stranu tím ale také omezuji rodinu, kamarády, protože se zaobírám jen školou a cvičením, což je docela…

Věnuješ se tedy ve svém životě vedle bodyfitness a školy i dalším zájmům a zálibám?

Obecně ráda sportuji, takže v zimě lyžuji, bruslím, přes rok si občas vyjedu na kole, někam si zaplavat, ale ničemu dalšímu se tedy nevěnuji pravidelně, protože není čas. Ale kdybych ho měla, určitě bych sportovala daleko více ve všem, co by mě bavilo.

Přece jen je v naší společnosti kombinace mladé usměvavé dívky a svalnaté postavy spojena s jistými předsudky, s jakými reakcemi na svůj sport ses ve svém okolí v řadách svých přátel, spolužáků, učitelů a rodičů sama setkala?

Většinou kamarádi a i pár holek mi vždy říkali, abych hlavně nevypadala jako kulturistka jako ty „nabušení babochlapi“, když to přeženu. Jinak říkají, že už je to moc, někdo mě od toho občas i odrazuje a říká mi, že už to není pěkné. Ale já jsem sama sebou a mně se to líbí, takže se nekoukám na ostatní, co si myslí. Samozřejmě mě občas mrzí, když mi někdo řekne, že vypadám hrozně, ale zase na druhou stranu jsou lidé, kterým se to líbí a hlavní je, že se to tedy líbí mně.

Ovlivňuje tvůj specifický životní styl vrcholové závodnice v bodyfitness nějak i tvůj partnerský život?

(smích) Vlastně poté, co jsem se rozešla s prvním přítelem, který mě do posilovny přivedl, jsem nikoho neměla, protože na to nebyl čas a z toho důvodu jsem ani nikoho nechtěla, když jsem už takhle zanedbávala kamarády a rodinu a už by pro mě bylo opravdu hodně to ještě skloubit s nějakým přítelem. Teď ale po jarním soustředění... (smích) jsem se seznámila... (smích) s Petrem Bartošem, takže jsme to pak přes prázdniny dali dohromady. Zatím nám to funguje, je to sice vztah na dálku, ale o prázdninách jsme se viděli často, teď se budeme vidět přes víkendy. Je to ale dobré, chodíme spolu cvičit, dodržujeme spolu jídlo, takže je to fajn.

Jaký je naopak tvůj vztah k mužské kulturistice a svalnaté postavě? Vztah s Petrem nám samozřejmě napovídá, že preferuješ u svého partnera odpovídající svalový rozvoj, nebo je tvému gustu příjemnější někdo, kdo s činkami nemá nic společného?

Určitě se mi spíše líbí svalnatější nebo alespoň vypracovanější kluci, zase nemám ráda nějaký extrém, aby to byla nějaká hrouda svalů, to opravdu ne. Ale nemohla bych mít vedle sebe někoho, kdo by byl hubenější než já. (smích) Takže určitě preferuji svalnatější kluky.

Sleduješ dění v kulturistice a bodyfitness také prostřednictvím internetových portálů?

Určitě sleduji, koukám na internet skoro každý den, hlavně Ronnie.cz, Kulturistika.net, Easlabs.biz a další. Tam je takové to nejhlavnější.

Komu bys chtěla prostřednictvím tohoto rozhovoru poděkovat za pomoc a podporu ve tvém závodění?

Abych na nikoho nezapomněla, tak bych řekla, že bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na mojí přípravě, ať už mě podporovali fyzicky, psychicky nebo finančně. Hlavně bych samozřejmě chtěla poděkovat celé rodině, Martinu Dajčovi za to, jaké tady mám zázemí a jak mi pomáhá, a svým sponzorům.

Na závěr celého rozhovoru bych se tě rád zeptal, co bys vzkázala našim čtenářkám, které s tímto sportem teprve začínají?

Vzkázala bych jim, aby se nezalekly, když nevidí hned výsledky, já jsem v tom sama také dlouho tápala. No a ať si jdou za tím, za čím si stojí, a nedávají na řeči ostatních, kteří je od toho odrazují. Ať si za tím stojí a jdou skoro i přes mrtvoly.

Děkuji za rozhovor a za všechny čtenáře ti přeji jak hodně štěstí v životě sportovním i osobním, tak i co nejvydařenější zbytek přípravy na mistrovství světa.

Já moc děkuji za rozhovor i za toto přání.

Fotogalerie z tréninku: