Davida Vaška jsem poprvé viděla na silovém trojboji Městské policie Praha, kde opravdu zaujal. Byl totiž nepřehlédnutelný. Mezi ostatními soutěžícími vyčníval jako Goliáš, dokonce i výsledky odpovídaly velikosti jeho postavy. David prostě udělal dojem, a tak jsem si s ním domluvila schůzku, abych se o něm dozvěděla něco víc.
Podruhé jsme se tedy potkali v pražské posilovně PRO ONE Fitness. Když jsem dorazila, David už cvičil. Pozdravili jsme se a já vytáhla foťák, abych z tréninku pořídila pár fotografií. Chlapík, který cvičil na lavičce vedle Davida, se začal pakovat, prý, aby nepřekážel v záběru. „Ne, ne, to nemusíte, nenechte se mnou nijak omezovat,“ snažila jsem se ho zastavit. Chlapík ale pochopil mou snahu nevyrušovat jej při cvičení po svém: „Aha, to tu mám vedle něj posloužit jako krabička zápalek pro srovnání velikosti, že?“ Já se směju, David se jen usmívá, na podobné poznámky je zvyklý… A co že je tenhle kus chlapa vlastně zač? Zeptali jsme se.
Davide, vezmu to od začátku, odkud vlastně jsi a kolik ti je let?
Pocházím z Ostravy a v lednu mi bylo třicet.
Poprvé jsem tě potkala na silovém trojboji Městské policie. Jak dlouho už děláš městského strážníka?
Asi 9,5 roku. Sedm let jsem pracoval v Ostravě a teď jsem už asi 2,5 roku v Praze.
Jsi pořádný kus chlapa, myslíš, že Ti to pomohlo, když ses k policii hlásil?
No, tenkrát jsem v podstatě ještě nebyl pořádný kus chlapa. Cvičit jsem sice začal už v nějakých 15 letech, ale víc to začalo být znát, až když jsem si začal vydělávat a mohl do toho vrážet víc peněz. V 21 letech, kdy jsem přišel k policii, jsem sice nějakou sílu měl, ale jinak jsem vážil jen asi 80 kg. Bez pořádné stravy a suplementů totiž může člověk cvičit, jak chce, ale pořádných výsledků nedosáhne. Ano, určitě vzroste síla, ale tělo výrazněji nenaroste.
A kolik vážíš teď?
Teď mám, a je fakt, že momentálně jsem na tom docela dobře, asi 118 kg.
A na výšku?
180 cm.
Tak to věru nejsi žádný drobeček. Na tebe si žádný lump či výtržník asi moc nedovolí, že?
To si myslí většina lidí, ale já mám pocit, že v uniformě zas nijak extra velký nevypadám. Navíc, nejvíc konfliktů bývá s podnapilými osobami a těm je to úplně jedno. To jsou největší machři. Mohou být poloviční, a přesto budou v opilosti vykřikovat, že mě zabijí jednou ranou…
Opilecká klasika… Přesto, cvičíš i kvůli práci, nebo prostě jen pro svůj dobrý pocit?
Na to už ani přesně neumím odpovědět. Je to prostě můj životní styl, cvičím už tak dlouho, že kdybych necvičil, chybělo by mi to…
Na silovém trojboji Městské policie, o kterém jsme psali i na našich stránkách, jsi dosáhl velmi dobrých výsledků. Závodil jsi už i někdy dříve?
Ano, podobné sportovní akce jsme měli i u Městské policie v Ostravě. Jinak tady v Praze jsem se zúčastnil tohoto trojboje už potřetí.
Jak dlouho ses připravoval na ten letošní ročník?
Přibližně měsíc před trojbojem jsem zařadil silové tréninky, a protože tam měl být legpress, který normálně nedělám, tak jsem se zaměřil i na něj. Ale běžně cvičím spíše pro objem než pro sílu.
Která ze soutěžních disciplín tohoto trojboje (bench, mrtvý tah, legpress) Ti jde nejlíp a která z nich je naopak tvou největší slabinou?
No, problémem je pro mě bench. Ten musím jezdit hodně pomalu, protože mám zničené šlachy na rukou. Jakmile zrychlím, ruce už to nezvládají. Ještě v Ostravě jsem měl maximálku 180 kg, ale to ještě nebylo tak zlé. Tady už jsem tuhle váhu nedal. Během tří ročníků silového trojboje tady v Praze jsem jednou zvedl asi 150 kg, další rok 160 kg a letos se mi podařilo vytlačit 178 kg. Myslím, že se to povedlo proto, že jsem z běžného tréninku silový bench téměř vypustil, šlachy se stačily trochu zregenerovat a já mohl na soutěži víc zabrat. Sice jsem zase nevěděl, jestli tam bude ta síla, ale byla tam.
Máš nějaká svá maxima i v dalších disciplínách?
V podstatě jsou to tytéž hodnoty jako ze soutěže. Takže 283 kg na mrtvý tah a 610 kg na legpress.
Nastiň nám, jak vypadá Tvůj běžný trénink, když se zrovna nechystáš na závody?
Úplně podle nálady, ale cvičím celkem často, asi tak 5x týdně. A protože mi připadá, že mám relativně velká ramena, oproti kterým vypadají ruce menší, zaměřil jsem se hodně na ruce. Co se týče rozdělení tréninku, jedu jeden den biceps a triceps, další nohy a lýtka a třetí den trénink prsa, záda. Ramena necvičím vůbec už asi pět let.
Ty vážně vůbec necvičíš ramena? Vždyť je máš obrovské!
Ne, samostatně je necvičím, ale cítím je téměř u každého cviku. Buď je něco špatně, nebo nedokážu ostatní partie tak izolovat. Jen před trojbojem jsem zařadil jeden cvik na ramena ve dni, kdy cvičím nohy, ale jinak ramena necvičím opravdu asi 5 let.
To je neskutečné. No, kdybys ramena cvičil, možná bys měl problém projít dveřmi. (úsměv) Ale ještě zpátky k Tvé práci. Ty jako policista pracuješ na směny, střídají se ti denní a noční. Zvládáš takový režim bez problémů?
S tím problém nemám. I s tréninkem to zvládám v pohodě. Jako okrskář si totiž plánuji šichty sám, daný je jen počet hodin, které musím odpracovat. Nevadí mi ani noční, jsem totiž v podstatě spíš noční tvor. Takže i když nejdu na noc do práce, chodím spát velmi pozdě. Mým koníčkem jsou totiž počítačové hry, a když hraju, nemám na nějaké spaní ani pomyšlení. Když přijdu domů z tréninku, většinou sednu si k počítači, obklopím se jídlem a hraju a jím. Někdy mám pocit, že jsem pro kulturistiku přímo stvořen, protože mi chutná jídlo, které kulturisté mají jíst, a mám zálibu, která narozdíl od jiných aktivit, jako např. běhání nebo kolečkáče, nepálí svalovou hmotu. (úsměv)
Tak tu u počítače skutečně nespálíš! Říkáš, že ti chutná kulturistická strava... Takže si dáváš pozor na to, co jíš?
No, zas až tolik to neřeším, ale hlídám si, abych měl dostatek bílkovin, a to hlavně po tréninku. Takže jím často kuře, teď také hodně hověží, tvaroh, nebo sýry…
A co suplementy?
Jím často proteinové tyčinky, protože je to strašně pohodlné a rychlé a můžu mít nějakou pořád po ruce. Jinak si ještě míchám klasický protein, ale jiné suplementy v podstatě nepoužívám. Jen někdy, když se mi nechce, jsem unavený a potřebuji před tréninkem nakopnout, tak si dám třeba
Nitrix.
Dělal jsi někdy ještě nějaký jiný sport, nebo jsi výhradně příznivcem posilovny?
No, když mi bylo asi 8 let, začal jsem dělat zápas (volný styl a řeckořímský) a vydrželo mi to v podstatě do vojny.
To jsi dělal docela dost dlouho, bavilo tě to? Šlo ti to?
Celkem mi to šlo, ale pak už jsem tam chodil hlavně proto, že si táta přál, abych u toho zůstal. On je totiž sportovním fandou, dřív sportoval aktivně, nyní už spíš jen pasivně, a tak chtěl, abychom i my s bráchou dělali nějaký sport. Za to mu teď musím poděkovat, protože jemu vlastně vděčím za to, že cvičím, a potažmo i za to, jak dnes vypadám.
Vlastně ani pořádně nevím, jak takový zápas vypadá? Co je pro tento sport důležité? Síla, hmotnost, nebo pružnost? Dá se něco ze zápasu použít i pro sebeobranu?
Dalo by se říct, že něco by se asi pro sebeobranu použít dalo, ale v zápasu se hodně bojuje na zemi. Cílem je dostat protivníka na lopatky a jedna z možností, jak se před tím můžeš zachránit, je ta, že uděláš most na hlavě. To jsme tam také hodně cvičili. Takže dneska nevím, jestli ta ramena a trapézy, jaké mám, mám dané geneticky, nebo jestli je mám díky zápasu. Jinak pro zápas je samozřejmě důležitá síla, ale také pružnost, protože když tě soupeř chytne, musíš se z toho nějak vykroutit.
A zůstala ti větší flexibilita i dosud?
Ne, myslím, že kulturistika pružnost a ohebnost hodně zničí. Určitě by to šlo nějakým strečinkem kompenzovat, ale tím, že ho nedělám, jsem ztuhlý úplně neskutečně.
Neděláš ho tedy vůbec?
Až když mě něco bolí. Samozřejmě se před tréninkem rozcvičuji, ale protahování po tréninku… tomu moc nedám.
No, uvidíš, teď jsi mladý, možná časem přijdeš strečinku na chuť. Jinak v silovém trojboji se ti dařilo, ale teď bys prý rád zkusil kulturistiku? Co tě k nápadu přivedlo?
Hlavně to, že se mě každý ptá, proč jsem ji ještě nezkusil. Mě samotného by to asi nikdy nenapadlo. Když se postavím před zrcadlo, tak si nepřijdu nijak velký. Ale je fakt, že někdy chodím do fitka ke kamarádovi, kam chodí i závodníci a ti nejsou o moc větší. Také když slyším poznámky lidí v posilovně, nebo i v obchodě, když si jdu koupit jídlo, tak si říkám, že opravdu asi vypadám trošku jinak…
A za jak dlouho myslíš, že by ses mohl na nějakou soutěž připravit?
Myslím, že tak za rok.
Připravit se na kulturistické závody není jen o cvičení, ale také o závěrečné dietě, pózování… Máš někoho, kdo ti s tímhle vším poradí?
Mám jednoho známého, ale ten bydlí v Ostravě a navíc má dost závodníků, takže se mi nemůže víc věnovat. Budu si tedy muset najít někoho v Praze.
Co Městská policie tě nějak podporuje v Tvých sportovních přípravách?
Mohu bezplatně využívat posilovnu, za což jsem moc rád. Ředitel na našem obvodním ředitelství Prahy 15 má totiž silové sporty rád, tak je velmi vstřícný. Na Praze 15 máme teď dokonce dvě posilovny, jednu v Hostivaři a jednu v Uhříněvsi - ta je úplně nová a hodně dobře vybavená.
Takže Tvé plány do budoucna jsou jasné. Uvidíme, jak se Ti povede na kulturistickém pódiu.
Na to jsem také zvědavý. Nejsem totiž vůbec exhibicionista, měl jsem obavy i z našeho dnešního focení, když bylo v posilovně tolik lidí. Nakonec jsem se ale necítil tak špatně, snad to tak dopadne i při soutěži. Mně totiž nejde ani tak o výsledek, jako spíš o to, jestli se dokážu postavit na pódium, jestli se dokážu postavit před lidi. To je můj hlavní cíl.
Budeme Ti držet palce, abys svého cíle dosáhl.
Zajímá Vás ještě něco, na co jsme se Davida nezeptali? Žádný problém. David (alias Licius) má na našem webu profil, takže jej můžete kdykoli kontaktovat.
Fotogalerie z tréninku:
Víte, že...
