V neděli 24. května 2009 proběhlo v Srbském Novém Sadu finále Mistrovství Evropy v kulturistice mužů a párů pro rok 2009. V tomto článku jsme Vás informovali, že Česká republika získala tři medaile a Slovensko pět. Nyní Vám přinášíme ohlédnutí prostřednictvím fotografií a krátkých zpráv od Jirky Wagnera.
Omluvte, prosím, sníženou kvalitu některých fotografií.
[Text: Jiří Wagner] První snímky byly pořízeny na benzínové stanici v Brně, která byla určena jako místo srazu všech zúčastněných. Nenechal jsem si samozřejmě ujít své zvěčnění s "ostravským chacharem" Honzou Kubíkem, který vezl mě a Kamila Goreckého z Ostravy. Tímto bych mu rád poděkoval za garážování mého auta, protože ve čtvrti, kde bydlí, by se v klidu ztratil i Jumbo Jet a nikdo by si ničeho nevšiml. Cestu nám zpříjemňoval příhodami z oné čtvrti, takže krásně utekla. Na benzíně v Brně se nedělo nic zvláštního, pouze kontrola počtu lidí, přerozdělení do aut a hurá na cestu. Pokud mohu mluvit za sebe, byl jsem velmi spokojen, protože jsme do Srbska pokračovali s Honzíkem a jeho auto bylo velmi pohodlné. V porovnání s cestováním do Kaliningradu jsem si vpředu seděl jako král a to nás v autě jelo šest (Furin, Stöckelová, Razýmová, Gorecký, Wagner a šofér Kubík). Cesta probíhala v pohodě, a pokud si dobře pamatuji, poprvé jsme stáli někde v Maďarsku na benzínce, kde jsme vypouštěli přebytečnou vodu (úsměv) a protáhli se.
Po příjezdu k hotelu nám byly podány informace o ubytování, a jelikož jsme přijeli s menším předstihem, šli jsme si sednout do restaurace napojené na hotel, kde jsme čekali na vyřízení formalit. Po předání klíčů jsme se rozutekli na pokoje, ale jen na chvíli, Oleg chtěl okamžitě kontrolovat formu, aby připravil strategii a viděl, kdo jak pózuje. Můj výraz ve tváři mu jasně naznačoval, jak moc miluji pózování po hodinách cesty (úsměv), ale vše proběhlo jako vždy a následoval klid na odpočinek. Teprve později jsem se také dozvěděl pro mě velice novou informaci, že někoho vyberou do párů. Je sice pravdou, že mě kamarád už na republice ukecával, abych je zkusil s Romanou Renzovou, ale měl jsem za to, že bych se musel připravit, aby to bylo v pořádku (pózování, sestava...)
V Srbsku se mě nikdo neptal, postavili mě vedle Jany společně
s ostatními kluky a bylo jasno. Wagner - Stöckelová jdou do páru! Okamžitě jsem se probral, ostatní měli očividně velkou radost, když viděli můj výraz, protože jsem s tím ani v koutku duše nepočítal. Já vlastně ani nevěděl, proč s námi holky vůbec jedou. Po této překvapivé informaci jsem se domluvil s velice sympatickou Janou a starostlivou Zdenkou na pilování pózingu a popřípadě volné sestavy. Nic se nemohlo přehánět, protože jsme byli opravdu unaveni, takže jsme po cca dvou hodinách usoudili, že to umíme a zítřejší semifinále ukáže. Tímto se mi změnil celý program a místo objevování místních zvyklostí v restauracích jsme odpočívali a nabírali síly.
Ze samotného vážení fotky sice nemám, to zvládli krásně Slováci z East Labs, ale po zhlédnutí mé NEJEN početně nadupané kategorie
jsem byl přesvědčen, že dostat se do finále bude pro mě letos
úspěchem.
Vzhledem k tomu, že jsme s Jozefem Furinem byli zařazeni do páru s Lídou a Janou, závody se nám šíleně protáhly. Už při vážení nastal problém. Naše kategorie totiž byly mezi prvními, zatímco páry až poslední. Namažete se barvou v 16:00, 15 minut pózujete a pak čekáte do večera na kategorii párů... takže znovu trochu domazat a znovu rozcvičit...
Co se týká zázemí, nemohu si stěžovat. Šatnu jsme měli pro sebe, sprchy byly dostatečně velké včetně toalet, dokonce i teplá voda tekla, což se nedalo říct o hotelu, kde sice teplá tekla, ale ne natolik, aby se s ní dala doladit forma. Například Slováci dohřívali vodu ve varné konvici. (smích) V našem týmu všichni spolupracovali a pomáhali jeden druhému.
Snídaně v Novim Sadu byly opravdu lepší než v Kaliningradu, ovšem jak je jejich zvyklostí, obědy i večeře byly studené... tentokrát jsem se ale o housky už nemusel prát. (smích)
Následující fotografie zachycují náš pokoj (Wagner, Furin, Gorecký), pohled z jeho balkónu, čekání na snídani a přípravu v šatně na mazání.
Ještě pár momentek z procházky po semifinále, hledání místa
na kafe. Kamil Gorecký byl se zákuskem opravdu spokojen (finále mu uteklo o bod, což ho ale moc neštvalo, vynahrazoval si to jídlem [smích]). Na dalších snímcích já odpočívám, Jozef cukruje a je zachycena i nekončící starost Zdenky Razýmové o naše zabarvení...
Následující fotky z pódia pořídil Kamil Gorecký. A doufám že mě ostatní za závěrečnou fotografii neukamenují, ale opravdu vystihuje vyčerpání, které jsme si odváželi ze závodů. (úsměv)