S Jirkou Borkovcem jsme si dali sraz v posilovně Beseda v Litoměřicích. Jela jsem tam ráda, jelikož jsem do této posilovny svého času chodila cvičit také. Tehdy jsem tam ale Jirku nikdy nepotkala, znala jsem ho pouze z fotky na letáčku, který byl vyvěšený na nástěnce jako upoutávka na jeho trenérské služby. Tentokrát jsem ale měla možnost „Borkyho“ vidět na živo, a tak jsem nelenila, řádně ho vyzpovídala a ještě pořídila pár fotek z jeho ranního tréninku. Jirkova žena navíc vše natočila, takže Vám všechny nasbírané materiály nyní přinášíme, abyste i Vy mohli být takřka při tom. Takže, pojďte s námi do Besedy!
Začneme od píky, tedy od dětství. Dočetla jsem se, že poprvé ses ocitl v posilovně, když ti bylo asi 7 let. Vzal tě tam taťka, který byl rovněž sportovec. Pak tě do ní ale přestal brát. Proč?
No, bylo to tak, že jsem zvedal těžké váhy a táta, protože se bál, abych si něco neudělal, mi to zakázal. Jenže já samozřejmě nedal pokoj, a tak mě táta s sebou přestal brát. Do posilovny jsem se znovu vrátil, až když jsem začal hrát hokej.
A teď už to taťkovi nevadí? V současné době už máš podporu rodičů?
Ano, teď mě rodiče podporují maximálně.
Od prvních zkušeností s posilovnou přeskočíme rovnou k tvé soutěžní kariéře. V kolika letech jsi vlastně začal závodit?
První soutěž přišla v 17 letech ve starším dorostu.
A začal jsi hodně úspěšně…
Ano, vyhrál jsem Mistrovství České republiky.
To ti zřejmě s přípravou někdo pomáhal, že?
Poprvé mě připravoval Radek Čejka, který mě zasvětil do světa kulturistiky a do soutěžní přípravy. Ale další sezónu, tedy 2005, jsem už založil svůj oddíl kulturistiky Ultimate Gym a na soutěže se již připravoval sám.
Čtyři sezóny za sebou jsi soutěžil na českých pódiích a v roce 2007 vyjel zkusit štěstí do Ameriky na Musclemania Superbody Universe. Proč sis vybral právě Ameriku a zrovna tuto soutěž?
Amerika se nám hodila, protože tam máme dost známých. A důvodem výběru soutěže byla její velikost. Bylo tam celkem 350 závodníků, spousta diváků, nechyběli ani fotografové a média, skvělá byla i organizace, prostě úplně jiná úroveň… byl to pro mě zážitek.
A ty ses v Americe uvedl více než dobře!
No, ano. :o) Vyhrál jsem svou kategorii a stal se i absolutním vítězem.
Tamní závodníci mají možná v lecčems lepší tréninkové podmínky, navíc, pokud je mi známo, byl jsi ve své kategorii jeden z nejmladších závodníků, ne-li vůbec nejmladší.
V čem myslíš, že jsi měl oproti ostatním navrch?
Mně tehdy bylo 20 let a junioři byli do 23 let, takže jsem byl v kategorii nejmladší a také nejhubenější. Nejtěžší kluci vážili až o 15 – 20 kg více! Ale já byl lépe připraven, měl jsem lepší symetrii, uměl pózovat…
Ty jsi tam trénoval v Gold´s Gymu, viď? Potkal jsi v něm nějaké známé osobnosti?
Když jsem byl roku 2007 v Americe, cvičil jsem v Gold´s Gymu ve Fort Lauderdale, což je takové menší městečko, kde jsem žádného profíka nepotkal, i když obrovských chlapů tam bylo dost. Ale dva roky předtím jsem byl přímo ve Venice a v tamním Gold´s Gymu jsem viděl profíků fakt hodně.
A jak se chovají? Jako kingové?
No, s okolím moc nekomunikují, ale nemyslím, že to je špatně. Prostě se soustředí na svůj trénink. Je ale neuvěřitelné vidět někoho takového cvičit, jejich svaly vypadají úplně jinak, jsou obrovské, tvrdé, plastické i v objemovce. To se prostě nedá srovnat.
K tvé postavě. U tebe jsou dominantní partií nohy, jak objemem, tak kvalitou. Je to genetikou, nebo na trénink reagují lépe než ostatní partie?
Objem je každopádně dán genetikou, ale kvalita byla vždy mou velkou slabinou. Když se vrátím ke svým prvním závodům, každý si mě z nich pamatoval podle nohou. Měl jsem je velké, ale ne tak kvalitní. Nicméně kvalita se zlepšuje každým rokem, v Americe už byly úplně perfektní.
Máš ještě nějaké slabiny?
Každopádně záda, ta jsou velkou slabinou, a pak také prsa.
Co v tréninku používáš na svalové partie, které potřebuješ prioritně zlepšit?
Klasické věci - zařazuji je na začátek tréninku, u zad a prsou jsem úplně změnil celou filozofii cvičení. Mnoho let jsem používal docela těžké váhy a málo opakování, po své poslední závodní sezóně 2007 jsem ale vše úplně přehodnotil, začal jsem cvičit více opakování a soustředil se na kontrakci. A svaly reagují. Rostou pomalinku, ale rostou, takže super.
Zařazuješ někdy i silovější tréninky? Máš nějaká svá silová maxima?
To nijak neřeším. Já si prostě nakládám na činku, co dokážu, ale že bych to počítal, to ani ne.
Překvapilo mě, když jsem někde četla, že sis hned po závodech sedl, prohlédl fotografie a videa, našel slabiny a začal na nich hned systematicky pracovat. Na svůj věk se mi zdáš velmi cílevědomý a disciplinovaný. Takový jsi byl vždycky, nebo ti tyto vlastnosti pomohl vybudovat sport?
Takový jsem byl vždycky, jsem tak vychovaný. Když člověk takový je, tak je takový ve všech aspektech života. Takže takhle postupuji každý rok. Podívám se na svá DVD, na fotky a jdu za vylepšením nedostatků.
Jak často trénuješ?
Trénuji 3+1 a dvoufázově, takže většinu svalových partií projedu dvakrát za cyklus.
Chtěla jsem se zeptat, jestli tvá partnerka cvičí, ale její namakaná postava mluví za vše. Předpokládám, že tvou vášeň pro kulturistiku chápe. Přesto je společně strávený čas důležitý. Můžeš si dovolit občas vypustit, abyste mohli vyrazit na dovolenou, nebo třeba jen zajít do kina nebo na večeři?
Určitě. Když třeba jedeme na závody do Ameriky, tak tam zůstaneme ještě měsíc potom a dáme si prázdniny. Jinak doma, když mám volno, tak se jdeme třeba projít, nebo se projet na kole… člověk trénuje 1 – 2 hodiny denně, což je zanedbatelné.
Máš velkou výhodu, že nemusíš v práci sedět 8 hodin denně…
Ano, je velká výhoda, že jsem pánem svého času. Dělám osobního trenéra, takže je jen na mně, jak si nasmlouvám klienty.
Ještě trošičku rýpnu do tvého soukromí – v necelých 22 letech jsi už ženatý. To v dnešní době není tak úplně běžné…
Každý se diví, že jsme se brali takhle brzo, ale já říkám, že záleží, jak se život žije rychle, a ne, jak se žije dlouho. Když člověk ví, co chce, není co řešit.
Uf, chlap, který ví, co chce! Na chvilku mi spadla čelist, ale už jsem se vzpamatovala a mám další otázku. Co je pro tebe větší motivací, soutěž, nebo to, jak vypadáš?
Soutěž. To jsem poznal, protože po závodech v Americe roku 2007 jsme tak nějak přemýšleli, že bychom založili rodinu a tak jsem úplně vypustil trénink a všechno…
Na jak dlouho?
Skoro na rok. Zhubnul jsem asi 15 kg, takže jsem vážil 85 kg. Byl jsem z toho úplně vyřízený. Nikdo mě nepoznával, lidé se mě ptali, jestli ještě vůbec trénuji. Ale když jsem zase začal cvičit a pořádně jíst, tělo obrovsky reagovalo.
Myslíš tedy, že ti pauza prospěla?
Zpětně si myslím, že asi ano. Už po půl roce tréninku jsem nabral 10 kg a byl jsem na stejné úrovni jako dřív. Navíc si odpočinuly klouby, odpočinulo si všechno.
Říkal jsi, že když jste začali přemýšlet o rodině, vypustil jsi úplně trénink. Myslíš, že kulturistika a rodina nejde skloubit?
To je relativní. Do určité míry… já jsem zastáncem toho, že rodina má být na prvním místě za každou cenu. A když chce člověk tenhle sport dotáhnout na nějakou pořádnou úroveň, jde už částečně i o zdraví. Takže uvidíme, co bude…
Říkáš, že pak už jde vlastně i o zdraví. Přesto bys rád dosáhl nějaké vyšší úrovně?
Ano, je to můj sen, tímhle já žiji…
Kulturistická příprava je dost nákladná záležitost, zvládáš si ji financovat sám, nebo máš i nějakého sponzora?
Ano, sponzora mám. Je jím firma Scitec Nutrition, která mi pomáhá výživou a já jim za to moc děkuji. Celou svoji přípravu tedy pojedu na jejich produktech.
Takže suplementy jsou jasné. A co jídlo? Nosíš si ho do práce v krabičkách? Jak vlastně zvládáš dietu?
Jídlo si nosím, to už je automatická věc. V dietě jím skoro stejně jako v objemovém období, jen trochu upravím jídlo. Vlastně ani nemůžu říct, že jsem v dietě.
Teď se připravuješ na nějakou soutěž? Pokud ano, tak na jakou?
Nyní se chystám opět do Ameriky na Musclemanii, která se koná 18. června 2009.
S přípravou jsi zatím spokojen?
Myslím, že forma postupuje, jak má, takže zatím vše v pohodě.
V jaké kategorii budeš letos závodit?
Letos mohu jít do juniorů i do chlapů. Ale kam nakonec půjdu, říct nesmím. Slíbil jsem Petrovi Prieložnému, který se na soutěž také chystá, že kategorii, do níž půjdu, neprozradím, aby měl motivaci. Ale soutěžní váhu plánuji kolem 95 kg.
Teď máš kolik?
V současnosti (7,5 týdne před soutěží) mám 103,5 kg. Takže ještě 9 kg půjde dolů. Počítám, že asi 3 kg bude tuk a zbytek už jen voda.
Máš nějakou představu, jak by ses chtěl umístit?
Na letošní Musclemanii bych chtěl být o 8 – 10 kg těžší než před 2 lety. Nabral jsem všechno na vršku, což je dobré, zlepšilo mi to symetrii. Nohy budu mít myslím stejné, jako jsem měl, doufám, že i kvalitou. Takže když budu v juniorech, chci určitě zase vyhrát. A pokud budu v mužích, pak se uvidí. Záleží, kdo přijde. Závodil bych v nejtěžší kategorii, kde jsou obrovští chlapi.
A už tušíš, kdo v ní bude?
Na oficiálních stránkách je pár fotek závodníků, kteří jsou přihlášeni. Ale je tam jen malinká fotka, z které se nedá nic soudit. Člověk si říká, ten je obrovský, ten je dobrý a pak to na soutěži tak není. A zase naopak… Co si pamatuji z minulého klání, chlapi v nejtěžší kategorii měli průměrně kolem 110 kg a někteří byli fakt dobří. Ale málokdo tam byl kompletní. Často měli krásný vršek, i dobře připravený, tvrdý, ale špatné nohy. Takže já se to budu snažit uhrát na symetrii a celkovou připravenost.
Posuzování rozhodčích je vždy částečně subjektivní záležitostí, neštve tě to někdy?
To k našemu sportu tak nějak patří. Já osobně nemám pocit, že bych byl na nějaké soutěži ukřivděný. Myslím, že na 95 % to bývá v pohodě, ať si pak říká kdo chce, co chce...
Co dál? Máš nějaké dlouhodobější sportovní plány?
Příštím rokem už budu muset závodit v mužích, takže cíl je jasný: nabrat svaly a udržet kvalitu.
A uvidíme tě ještě někdy v Čechách?
Myslím si, že určitě. Až budu mít soutěžní váhu kolem 105 kg, tak se tady určitě ještě ukážu. Možná letos, asi 3 týdny před soutěží v Americe, se ukážu na Mistrovství republiky NABBA, ale pouze pokud budu vypadat dobře. Chtěl bych vidět, jak budu vypadat vedle těch velkých chlapů, abych mohl porovnat, co mě ještě čeká do dalších let.
Jirkovi přejeme, ať se mu příprava co nejlépe daří, a pokud všechno klapne, přineseme Vám na našem webu fotografie jeho formy těsně před odletem do Ameriky a těšit se můžete i na horkou reportáž z Musclemania Superbody Universe 2009!
Více informací z Jirkova kulturistického života najdete na jeho osobních stránkách www.jiriborkovec.com.
Videa jsou průběžně převáděna do nové videogalerie.
Již zpracované záznamy si můžete spustit zde.
