Minulý díl jsme zakončili doporučením potřeby bílkovin pro různé skupiny sportovců. Ale je celá řada situací, které tuto potřebu zvyšují. Co vše tedy ovlivňuje naši potřebu bílkovin? Veškeré stresové situace: nemoc, užívání léků, chirurgické zákroky, psychické vypětí a pohybová aktivita, tedy trénink. A to je právě to, co nás zajímá. Trénink je stres a stres zvyšuje potřebu bílkovin, protože působí katabolicky.
Prostřednictvím stresových hormonů (adrenalin, noradrenalin, kortizol apod.) dochází k odbourávání bílkovin a využívání jich jako zdroj energie. Na základě toho může dojít k situaci, které říkáme negativní dusíková bilance, kdy organismus ztrácí více dusíkatých látek – močí, potem, stolicí – než jich vytvoří. Tento krajně nepříznivý stav může vést až k atrofii svalstva. V běžném životě je standardní situací vyrovnaná dusíková bilance, tedy stav, kdy ztráty bílkovin (katabolismus) a jejich tvorba (anabolismus) jsou v rovnováze. My ovšem potřebujeme docílit pozitivní dusíkové bilance, tedy optimálního stavu, kdy je vyšší tvorba bílkovin než jejich rozpad, a převažují tedy anabolické (výstavbové) procesy. Výsledek? Tvorba svalové hmoty.
K tomu, aby mohly být bílkoviny (respektive aminokyseliny) přijaté potravou využity pro tvorbu svalové hmoty, musí ovšem proběhnout trávení a vstřebávání bílkovin. Tedy procesy, v jejichž průběhu dochází pomocí trávicích enzymů v trávicím traktu ke štěpení bílkovin (polypeptidů až makropeptidů) na elementární složky – aminokyseliny. V této formě mohou být vstřebány přes střevní stěnu a mohou se dostat do krevního oběhu.
Tento složitý proces začíná již v ústní dutině, kde dochází k rozmělnění potravy a jejímu promíchání se slinami. Poté potrava postupuje do žaludku, který již má pro trávení bílkovin velký význam. Jeho žaludeční stěny vylučují kyselinu chlorovodíkovou (HCl) a tím silně zvyšují kyselost žaludečního obsahu.
Kyselina chlorovodíková HCl
Kyselina chlorovodíková, kterou známe také pod názvem kyselina solná, je velmi známou a především silnou kyselinou. Je vodným roztokem plynného chlorovodíku (HCl). Kyselina chlorovodíková je vylučována žaludeční stěnou a funguje jako aktivátor žaludečního enzymu pepsinu. Ten štěpí zkonzumované bílkoviny a zároveň zabíjí bakterie v potravě. Kyselina snižuje pH vnitřní stěny žaludku. Pokud tento mechanismus selže, dojde k poruše slizového krytu a může dojít ke vzniku žaludečního vředu. Ve dvanáctníku je kyselina neutralizována.
Jen za těchto okolností může začít pracovat pepsin a štěpit dlouhý řetězec aminokyselin na kratší úseky. V tomto stavu postupuje natrávená bílkovina do tenkého střeva – dvanáctníku, kde ji „očekávají“ další enzymy vylučované slinivkou břišní – konkrétně se jedná o trypsin a chymotrypsin. Zde již dochází ke konečnému štěpení na di- a tripeptidy (propojení dvou až tří aminokyselin), které již mohou procházet střevní stěnou.
Pepsin
Pepsin je trávicí enzym, který v žaludku rozkládá bílkoviny potravy (resp. aminokyseliny) na kratší řetězce aminokyselin (směs různých peptidů o nízké molekulové hmotnosti). Pepsin vzniká v buňkách žaludeční sliznice. Aktivita pepsinu je nejvyšší v silně kyselém prostředí (pH 1,5 – 3,5). Toto prostředí zajišťuje v žaludku kyselina chlorovodíková.
Chtěl bych upozornit na dva základní problémy, které mohou při trávení bílkovin vzniknout, a to:
1) Příliš vysoká jednorázová dávka – tuto dávku je nutno individuálně vyzkoušet, protože je u každého jiná. Obecně ale platí, že by neměla překročit 40 gramů čisté bílkoviny. Překročením enzymatické kapacity si koledujeme minimálně o trávicí potíže. Nestrávené bílkoviny v tlustém střevě doslova hnijí – a vzniklé „mrtvolné“ jedy mohou působit na střevní stěnu karcinogenně!
2) Příliš vysoká hladina aminokyselin v krvi – organismus všechny aminokyseliny nedokáže využít pro proteosyntézu (tvorbu bílkovin). Předávkování bílkovinou vznikne za situace, že organismus tyto bílkoviny stráví a vstřebá. Problém je v tom, že aminokyseliny si nedokáže tělo uskladnit jako cukry a tuky, a proto je musí odbourat v játrech s konečným odpadovým produktem močovinou. Výsledek? Přetížení jater a ledvin.
Močovina
Močovina vzniká v játrech v močovinovém cyklu, během kterého je štěpena aminokyselina arginin na močovinu a ornitin. V těle slouží močovina jako odpadní látka a odvaděč nadbytečného dusíku. Močovina je vyloučena močí z těla a ornitin je znovu použit jako prekurzor při syntéze argininu.
Trávení a vstřebávání bílkovin je proces velmi složitý a přináší řadu úskalí, zvláště v kulturistice, kdy se trávicí trakt musí vypořádat s podstatně vyšším množstvím bílkovin než u běžné populace. Můžeme tomu nějak pomoci? Ano, proteinovými produkty ve formě koktejlů můžeme nahradit až polovinu přirozených zdrojů bílkovin (maso, vejce, tvarohy, mléčné výrobky apod.) a to je veliká „úleva“. Tím se podstatně sníží objem tráveniny a často nežádoucí „příměs“ tuků a sacharidů. Výrobci doplňků stravy nabízí celou škálu proteinových produktů, které představují více než plnohodnotnou náhražku přirozené stravy, ať se jedná o přípravky postavené výhradně na bázi syrovátkové bílkoviny, nebo směsné vícesložkové proteiny. Trávicí trakt Vám za to bude „vděčný“.
