Bílkoviny řadíme mezi základní a rozhodující živiny – a jsou zcela nepostradatelné. Zatímco tuky se v těle mohou tvořit ze sacharidů a sacharidy z bílkovin, tvorba vlastních bílkovin je závislá výhradně na jejich příjmu potravou. Jsou hlavní stavební jednotkou orgánů a svalstva, součástí hormonů, transportních složek, enzymů a protilátek. Zdrojem energie se stávají pouze za mimořádných situací.
Bílkoviny se skládají z aminokyselin, tedy chemických sloučenin obsahujících aminoskupinu (NH2) a karboxylovou skupinu (COOH).
V bílkovinách se ovšem nachází pouze 20 různých aminokyselin! Různých bílkovin jsou však tisíce. Vždyť právě bílkoviny vytvářejí tu nesmírnou pestrost a různorodost života na naší planetě. Jak je tedy možné, že při tak malém počtu aminokyselin, z kterých se bílkoviny skládají, existuje tak obrovský počet bílkovin? Odpověď je jednoduchá: aminokyseliny se v bílkovinách opakují a každá změna pořadí (stačí prohodit pořadí pouze dvou aminokyselin) vytvoří jinou bílkovinu – tím je vysvětlena zmíněná obrovská variabilita.
Ale obraťme svoji pozornost ještě na samotné aminokyseliny, z kterých se bílkoviny skládají. Jejich spektrum a množství jsou rozhodující pro kvalitu výsledné bílkoviny a význam pro lidskou výživu. Z tohoto hlediska dělíme aminokyseliny na:
- esenciální (nezbytné) - musí být všechny dodány stravou, protože organismus si je při jejich nedostatku nedokáže vytvořit z jiných aminokyselin, je jich celkem osm
- semiesenciální - organismus si je nedokáže za určitých okolností (období růstu a vývoje, mimořádná tělesná zátěž) vytvořit v dostatečném množství a musí být dodány stravou, jsou pouze dvě (histidin, arginin)
- neesenciální (postradatelné) - pokud ve zdroji bílkovin chybí, organismus je dokáže přetvořit z jiných aminokyselin
BCAA (branched chain amino acids)
Esenciální větvené aminokyseliny L-leucin, L-isoleucin a L-valin v různých formách pro ochranu svalů, regeneraci a podporu nárůstu svalové hmoty.
Při namáhavé fyzické práci dochází vždy ke zvýšené spotřebě BCAA, bez jejich dostatečného doplňování dochází ke zvýšenému rozkladu svalových bílkovin a tím pádem zhoršené regeneraci, následnému úbytku svalové hmoty, poklesu fyzické výkonnosti a především snížení síly.
A praktický význam tohoto dělení v kulturistice?
Bílkoviny, které mají ve své struktuře všechny esenciální aminokyseliny a navíc v dostatečném množství, jsou takzvaně plnohodnotné – tedy ideální jako zdroj pro tvorbu svalové hmoty. Jsou to v podstatě všechny živočišné (kromě kolagenu) a z rostlinných pouze sója. Pokud ovšem chybí v bílkovině jedna jediná esenciální aminokyselina, označujeme je jako neplnohodnotné, (všechny rostlinné kromě sóji). Pro úplnost musíme dodat, že neplnohodnotné mohou být i bílkoviny, které mají sice všechny esenciální aminokyseliny, ale některou z nich v minimálním množství – to je takzvaná limitní aminokyselina. Pro tvorbu svalové hmoty (proteosyntézu) totiž musí být přítomny všechny potřebné aminokyseliny najednou a v dostatečném množství. Jakmile se nedostává jedna jediná esenciální aminokyselina, tvorba svalové hmoty se zastavuje! A všechny ostatní aminokyseliny přijdou v podstatě vniveč. A nejenom to, představují zbytečnou zátěž pro organismus, protože musí být odbourány.
Proteosyntéza
Proteosyntéza je proces, při kterém dochází k tvorbě bílkoviny, tedy svalové hmoty. Proces se skládá ze dvou kroků. V první fázi dochází k přepisu genetického kódu DNA do RNA. V druhé fázi pak dochází k překladu (translaci) kódu RNA a k tvorbě samotných bílkovin.
Co předchází samotné proteosyntéze? Bílkovina obsažená v potravě musí být v organismu rozložena na aminokyseliny, neboli směs peptidů. Toto vše se děje díky několika různým enzymům v žaludku a celý proces končí v tenkém střevě, kde se aminokyseliny vstřebávají do krve. V játrech se pak takto obohacená krev zpracovává pro potřeby syntézy.
Co je přiměřené a potřebné množství bílkovin pro sportovce, zvláště kulturisty?
To je otázka, na kterou neexistuje přesná a jednoznačná odpověď, protože je ovlivněna mnoha faktory. Potřeba kolísá od minimálního množství u pohybově neaktivních lidí, až po jeho několikanásobek u kulturistů a jiných silových sportovců. Přesto předkládám k dispozici tabulku, podle které si můžete velmi zhruba určit optimální příjem bílkovin na 1 kg tělesné váhy (TV).
| nesportující jedinec | 0,8 g / kg TV |
| vytrvalostní sportovci | 1,2 – 1,4 g / kg TV |
| silově vytrvalostní sportovci | 1,6 – 1,8 g / kg TV |
| silově rychlostní sportovci | 2,2 – 2,5 g / kg TV |
Z tabulky jasně vyplývá, že největší problém s hrazením potřebného množství bílkovin bude mít poslední skupina, do níž patří i kulturisté. Vždyť 80 kg kulturista by měl přijmout cca 200 gramů „čistých“ bílkovin – a to je opravdu mnoho na to, aby toto množství mohl hradit pomocí přirozených zdrojů. Existuje řešení? Ano, jsou jím proteinové produkty (jejich podrobný popis uvedeme v jednom z příštích dílů), které umožní člověku přijmout až několikanásobek bílkovin oproti běžné stravě. Český trh pokryje Vaši potřebu v celé šíři Vašich požadavků. Stačí si jen vybrat. Pro které situace je ten či onen protein nejvhodnější, se dozvíte v příštích pokračováních.
