Zdravím všechny čtenáře u dalšího pokračování seriálu rozhovorů s našimi juniorskými a veteránskými reprezentanty, kteří se připravují na podzimní Mistrovství světa 2008, jež hostíme jako pořadatelská země od 28. listopadu v Plzni. Dnes si prostřednictvím rozhovoru a tréninkových fotografií představíme juniorskou mistryni světa v bodyfitness Evu Sváčkovou.
Evičko, rád bych tě v úvodu požádal, abys nám o sobě řekla několik základních údajů: kolik ti je let, odkud pocházíš a v jaké kategorii závodíš?
Je mi 17 let, narodila jsem se v Uherském Hradišti a do Želče u Vyškova jsem se přestěhovala asi před 7 lety. Závodím v bodyfitness nad 164 cm.
Jak ses vlastně jako mladá dívka poprvé ocitla v posilovně?
Odmalička jsem se věnovala sportům, dělala jsem krasobruslení, balet, gymnastiku, po nástupu na gymnázium v šesté třídě i karate a plavání. Plavání mě pak přestalo bavit a dělala jsem jen karate, ale tréninky byly pouze dvakrát do týdne, což pro mě bylo strašně málo. Přemýšlela jsem, co dělat za další sport, a jelikož taťka odmala cvičil doma s činkami a já vždycky tak nějak přihlížela, zaujala mě posilovna. Řekla jsem si, že bych ji zkusila a rovnou zpevnila tělo, líbily se mi svaly. Tak jsem přišla do posilovny se spolužačkou a už jsem v ní zůstala.
Vzpomeneš si na pocity při prvním tréninku? Byla posilovna láskou na první pohled?
Byla, byla... Ze začátku jsem o cvičení a stravě nic nevěděla a v posilovně jsem trávila vždycky 3 hodiny. Kdykoliv jsem měla volnou chvíli, tak jsem sem šla, opravdu mě hrozně bavila. Nejdříve jsem byla bez trenéra, různě jsem získávala rady z časopisů...
Kolik ti tehdy bylo? Pomýšlela jsi už na začátku na soutěžení?
Na soutěžení ne, chodila jsem si cvičit sama pro radost, bylo mi tenkrát 14 let. Asi po půl roce si mě všimla paní Gottvaldová s panem Gottvaldem a navrhli mi, jestli to nechci zkusit závodně. Pořádali tady ve Vyškově soutěž, tak jsem se asi měsíc před ní rozhodla, že tedy půjdu. Žádný extra trénink ani strava nebyly a také to tak vypadalo. Od té doby jsem se ale začala pořádně připravovat na jaro.
Jak jsi prožívala svoji první soutěž a vůbec celou první přípravu?
První soutěží byl Vyškov a příprava nebyla v podstatě žádná. První opravdová přišla až na jaro 2007 - dietu jsem držela 3 měsíce a pak šla na Mistrovství Moravy, které jsem vyhrála. Následovala republika dorostu, kde jsem také slavila vítězství. Byla jsem strašně nadšená, protože jsem hned na prvních velkých závodech zaznamenala takový úspěch. Na juniorech jsem skončila třetí a zároveň se nominovala na Mistrovství Evropy, takže to bylo úplně super, krásné pocity.
V jarní části loňské sezóny jsi byla 3. na Mistrovství republiky juniorek, o půl roku později ses již mohla pyšnit titulem juniorské mistryně světa. Změnila se mezitím tvá příprava? Čemu, nebo komu vděčíš za takový výkonnostní posun?
Na jaro 2007 jsem se připravovala sama, tréninky jsem cvičila sama, akorát mi pan Gottvald vždycky napsal, co cvičit a rozepsal mi stravu. Ale poté, co byla jarní část sezóny tak úspěšná, jsem zahájila přípravu na MS přímo pod vedením pana Gottvalda. Všechny tréninky jel se mnou, dával mi dopomoc a každý den mě kontroloval, všechno jsme probírali - to byla ta hlavní změna.
Změnilo se něco ve tvém životě po zisku titulu mistryně světa?
Asi to, že mě teď tady po okrese znají, protože se informace objevily tady v novinách, ale v osobním životě se nic nezměnilo. Jedu prostě pořád dál ve stejných kolejích.
Popiš nám své pocity při vyhlašování výsledků...
Pocity při vyhlašování se snad ani nedají popsat, byly úplně neuvěřitelné, záplava štěstí, radosti a také spokojenost, že jsem udělala radost jiným, hlavně taťkovi, který mě strašně podporuje, fandí, drží pěsti a všechno mi platí. Takže to pro mě také hodně znamenalo, že jsem mu udělala radost. Potom veliká euforie, vůbec jsem tomu nevěřila, vůbec, vůbec, vůbec, ani teď tomu ještě nevěřím. (smích) Prostě nádhera.
V letošní jarní části soutěžní sezóny ses již stala mistryní ČR juniorek, na Mistrovství Evropy jsi však obsadila v uvozovkách až čtvrtou příčku. Co se stalo? Nějaké zdravotní problémy nebo školní povinnosti?
Zdravotní problémy ne, bylo to spíš ve mně. Poté, co jsem vyhrála Mistrovství světa, jsem si najednou říkala, co teď můžu víc, takže jsem přípravu trochu zanedbala. Navíc jsem ani na letošní jaro příliš nechtěla jít, spíš to byl takový nátlak okolí, že musím. Sama jsem se necítila, potřebovala jsem pauzu. Jenže to nešlo, všichni mi říkali, že musím jít, tak jsem je nemohla zklamat... ale stejně jsem je zklamala.
Takže vnímáš, že je na tebe po Mistrovství světa kladen větší tlak pro další soutěže?
Určitě. Byla jsem mistryní světa, tak se čekalo, že budu dobrá i na Evropě. Já z toho byla strašně nervózní a také se to projevilo... Ještě ale dodám, že jsem ráda, že jsem Evropu nevyhrála, protože kdybych ji vyhrála, neměla bych už žádnou motivaci dál, protože bych byla mistryní světa i Evropy. Zisk až čtvrtého místa mi dal motivaci, takže teď se zase těším na závody, zase si přípravu užívám, jako kdybych se připravovala úplně poprvé, mám opět motivaci a energii.
Přece jen závodíš vyčerpávajícím tempem a soutěžíš od podzimu 2006 nepřetržitě v obou částech sezóny. Měla jsi dostatek času si po jarním evropském šampionátu vůbec odpočinout?
Během letních prázdnin jsem odpočívala a jedla vesměs všechno, cvičila jsem, jak se mi chtělo. Červenec jsem vše opravdu tak nějak flákala, ale v srpnu jsem již začala cvičit pravidelně, hlídat si stravu. Odpočinula jsem si ale dobře.
Co jsi dělala v průběhu letních prázdnin?
To bych neměla moc říkat... byla jsem s kamarády, venku... kalila (smích) a odpočívala.
Jak nyní probíhá tvá příprava na letošní Mistrovství světa?
Přípravu jsem zahájila zhruba v polovině srpna, začala pravidelnými tréninky 5 až 6x týdně, stravu jsem už upravila... a to je vše, strava a tréninky.
Popsala bys našim čtenářům, jak v současné době vypadá tvůj obvyklý den?
Ráno vstanu kolem půl sedmé, dám si snídani - většinou představuje rýži, rýžové chlebíky nebo vaječné bílky podle toho, jak mám rozepsanou stravu. K tomu si dám kafe, na kterém jsem závislá. Pak jdu do školy, kde se zdržím většinou od 8 do 16 hodin. Nosím si tam plechovky tuňáka a zeleninu, takové ty dlouhé okurky a zhruba po 2 - 3 hodinách to jím. Ve 4 hodiny jdu na trénink. Zařazuji zhruba 45 minut posilovacího tréninku a k tomu půl hodiny kardia. Kolem šesté dojedu domů, učím se a jdu spát. Po tréninku mám k večeři už jen maso, buď rybu nebo kuřecí a zeleninu. Ve škole tedy neobědvám, ale nosím si tuňáka, občas si vezmu maso, ale to je takové nepraktické, takže spíše tuňáka. Sacharidy volím podle toho, jak je mám rozepsané. Když vyjde jen 50 g na den, tak si je dám ráno a pak celý den už jen tuňáky, rybu a zeleninu. Když mám více sacharidů, tak si do školy beru racia.
Prozradíš nám obecně svou tréninkovou filosofii, podle které se jako vrcholová bodyfitnesska řídíš? Používáš v tréninku základní cviky a těžké váhy, nebo volíš cviky izolovanější s lehčími vahami a vyšším počtem opakování?
Moje tréninková filosofie je jasná: tvrdě makat, tvrdá příprava. Tréninkové principy se mění, to by ses musel zeptat mého trenéra, protože ten vše mění, jak potřebuje. Teď jezdím na nohy většinou supersérie a trisérie, protože jsou příliš velké a potřebují dostat hodně zabrat. Na vršek těla dělávám supersérie zatím jen občas, nyní zařazuji spíše klasiku 3 až 4 série na cvik po 10 až 12 opakováních. Pauzy mezi všemi sériemi (i trisety) jsou 30 sekund. Trenér má na ruce vždycky hodiny a strašně mě tím deptá, vždycky se podívá a říká "30 sekund uplynulo, tak jedem"!
Jak v současné době vypadá tvůj trénink?
Nohy trénuji samostatně, pak cvičím záda, ramena a dále prsa, biceps, triceps. Břicho dělám obden. Takže teď mám 3 různé tréninky a cvičím 6x týdně, abych vše 2x procvičila.
Mění se nějak tvůj trénink s blížící se soutěží?
Ano, mění. Před soutěží cvičím v podstatě každý den, dva až tři týdny před závody pak dvoufázově a před každým tréninkem zařazuji kardio, nebo i ráno nalačno podle toho, jaká je forma. Před závody přidáváme postupně supersérie, až jezdím úplně všechno v nich. Přestávky opět maximálně 30 sekund.
Máš dobré zkušenosti i s dalšími druhy aerobních aktivit, nebo klasicky preferuješ rotoped?
Já právě preferuji spíše stepper, mám ho raději, ale nejčastěji volím oboje, tedy stepper i kolo. Jinak si jdu třeba zaběhat ven nebo zajezdit na kolečkových bruslích.
Kolik času věnuješ aerobním aktivitám v předsoutěžní přípravě?
Když už jedu dvoufázově, tak to vychází na 2x denně 45 minut posilovacího tréninku a k tomu dohromady tak hodinu až dvě aerobních aktivit.
Jak vypadá skladba tvého jídelníčku v mimosoutěžním období a jak se posléze mění při přechodu do předsoutěžní diety?
V mimosoutěžním období? To bych raději neměla ani říkat! V podstatě jím úplně všechno, dám si, na co mám chuť, ale kila jdou strašně rychle nahoru, takže se to snažím nějak brzdit a hlídat. Když mám na něco chuť, snažím se dát si to spíš ráno. V soutěžním období najíždím na sacharidové vlny. Nejvíce mám maximálně 2 a půl balíku rýže na den (což je 250 g sacharidů), ale zase podle formy. Když je špatná, tak to snižujeme a jsem třeba jen na rybách a zelenině, a když je to dobré, mám sacharidů více a můžu si třeba dát občas i hovězí.
Ještě bych se rád zeptal, jak dlouho před plánovanou soutěží nasazuješ dietu?
Jak kdy. Loni jsem před MS začínala asi měsíc a půl před závodem, protože byla forma docela dobrá, už v září jsem byla na závodech ve Vyškově. Ale třeba loni na jaro mi zabrala 3 měsíce.
V rámci další otázky na doplňky stravy tě opět poprosím o malé srovnání: jaké suplementy používáš v mimosoutěžním období a které zařazuješ až s blížící se soutěží?
V mimosoutěžním období nepoužívám téměř nic, jenom protein večer před spaním, kloubní výživu a vitamínové preparáty, ty užívám pořád. V soutěžním období toho naopak zařazuji hodně - BCAA, aminokyseliny, spalovače, karnitin, Nitrix, glutamin, multivitamíny a multiminerálové preparáty... Můj oblíbený spalovač je Turbo Fat Killer.
Zbývá ti na doplňkové sportovní aktivity čas i dnes?
Ne, nezbývá, vůbec... Ještě loni jsem dělala karate, ale letos ho už dělat nebudu, protože co nestrávím ve škole nebo na tréninku, tak to odsedím doma nad učebnicemi. Pro mě je nejdůležitější škola, je na prvním místě. Pokud jde dobře škola, jde dobře i všechno ostatní.
Máš v bodyfitness nějaký závodnický vzor?
Ne, nemám, raději si nebudu dávat vzory.
Na jaře proběhla na našich stránkách anketa a článek o nových technických pravidlech v bodyfitness, kde bylo jedním z témat provedení čvrtobratů. Ty jsi na speciálním focení pro rozhodcovský sbor IFBB na Mistrovství světa v Budapešti přímo byla, pro jakou variantu čvrtobratu bys sama hlasovala?
Ponechala bych všechny, nové i staré z boku, aby tam toho bylo víc. Naše kategorie mi přijde taková chudá, zařadila bych všechny varianty a třeba i nějakou menší sestavu, nebo ji zkrátka něčím obohatit.
Prozradíš mi, co tě na soutěžení v bodyfitness nejvíce přitahuje a motivuje do dalších příprav?
Mám strašně ráda závodní atmosféru, začíná to tou superkompenzací, nejdříve dva dny bez sacharidů, pak se těším na cukrování, těším se, jak bude na závodě forma vypadat, zvlášť když jedeme na svět nebo na Evropu, na závodníky, že poznám nové lidi... Čím víc se příprava blíží ke konci, tím víc se na to těším.
Pokud mi dovolíš nahlédnout do tvého soukromí, rád bych se zeptal na několik osobnějších otázek. Začneme zlehka: jakou školu studuješ a s jakými ohlasy na své výsledky se setkáváš v řadách svých spolužáků a učitelů?
Momentálně studuji třetí ročník na gymnáziu ve Vyškově, nastoupila jsem tam vlastně hned z páté třídy, takže teď jsem tam sedmý rok. Ve škole to spolužáci zase tolik nesledují, jen když jedu na nějaké závody a doufám, že mi fandí. Díky tomu, že se snažím mít dobré známky, tak mi učitelé vycházejí vstříc, s žádným profesorem nebyl problém. Po závodě jsem si dopsala všechny písemky a prošla všemi zkoušeními, takže jsem se s nimi dobře domluvila. Ráda bych chtěla poděkovat všem profesorům, že mi to umožnili.
Nerad bych rozvířil nějakou genderovou diskusi, ale přece jen rodiče mívají často strach o zdraví i svých chlapeckých potomků, kteří se rozhodnou posilovat, neměla jsi to jako dívka s rodiči ještě horší ve smyslu jejich strachování, že si činkami zničíš třeba postavu, páteř, klouby a podobně, nebo tě už od začátku v této myšlence podporovali?
Byl rozdíl mezi mamkou a taťkou. Taťka sám posiluje, takže z toho byl nadšen a ještě mě k tomu vedl. Je lékař, takže mě má pořád pod kontrolou a z jeho strany je to opravdu v pohodě, ten byl tím vším úplně nadšený. U mamky to bylo horší, ze začátku se jí kulturistika a posilování moc nelíbilo, také se bála, když viděla, jak mě to chytlo, že učení půjde stranou. Pro ni je důležité, abych byla ve škole dobrá. Ale naštěstí už to teď bere dobře a vychází mi vstříc, takže už je to v pohodě.
Jak tvůj specifický životní styl vnímá tvůj partner?
No... dobře. Tak musí, že jo. Co má jiného dělat... Občas jsou moje nálady v dietě strašné, takže mu třeba napíšu, že jsem unavená a jdu spát.
Jsi raději, když je tvůj přítel někdo z naší „branže“, nebo je ti milejší někdo, kdo s činkami nemá nic společného?
Jelikož jsem zatím neměla přítele, který by posiloval nebo dělal kulturistiku, tak zatím nekulturisté... Nevím, jaké by to bylo s kulturistou. Třeba to někdy poznám. (smích)
Jaký je tvůj vztah k mužské kulturistice coby mladé dívky, která se ve sportu pohybuje na vrcholové úrovni?
Vrcholová nebo profesionální kulturistika se mi vůbec nelíbí. Mně vyhovují spíše fitnessáci nebo klasici, ale těžší kulturisté se mi už nelíbí, to je strašně nepraktické mít takového kulturistu. Mám ráda pěkné svalnaté postavy, ale ne takové ty mohutné. Takže fitness a klasická kulturistika, to je úplně pro mě.
Navštěvuješ internetové stránky týkající se kulturistiky či bodyfitness?
Navštěvuji, skoro každý den. Čtu si, co je nového, také co se týká závodů, přípravy. Samozřejmě stojí na úplně prvním místě Ronnie.cz, následovaný serverem Kulturistika.net a dalšími, dále sleduji stránky SKFČR.
Vraťme se k podzimní části letošní sezóny: s jakými ambicemi se na Mistrovství světa připravuješ?
Ráda bych medaili. Neříkám zlatou, protože tam jsou starší holky a je rozdíl mezi sedmnáctiletou a jedenadvacetiletou závodnicí. Nejsem typ, že bych si řekla, dojdu tam a vyhraji to, chtěla bych prostě medaili.
Hraje pro tebe navíc nějakou roli, že je mistrovství pořádáno v domácím prostředí?
Řekla bych, že ani ne. Byla bych raději, kdyby to bylo někde jinde, mohla bych se rovnou někam podívat. Na druhou stranu je dobré, že když se koná doma, mohou přijet i příbuzní, ale chtěla bych spíše do zahraničí. Já to beru i jako takový poznávací zájezd, protože ráda poznávám a hodí se mi to i do školy.
Zúčastníš se opět v závěru přípravy reprezentačního soustředění? Jak samotná soustředění jako jejich účastnice hodnotíš?
Soustředění se letos asi nezúčastním, protože chci mít svou závěrečnou přípravu pod svým trenérem, který mi vždycky hodně pomůže i psychicky, pro mě je jak trenérem, tak i psychickou oporou, takže bez něho nepojedu nikam. Byla jsem tam před Mistrovstvím Evropy 2007 a myslím, že soustředění jsou opravdu dobrá, protože je na nich o vše postaráno, trénink, strava, nejsou tam žádné starosti. Myslím, že soustředění jsou hodně přínosná hlavně pro ty, kteří nemají vlastní trenéry.
Komu bys chtěla poděkovat za pomoc a povzbuzení při tvém závodění, koho bys chtěla prostřednictvím tohoto rozhovoru pozdravit?
Poděkovat bych chtěla hlavně svému trenérovi, protože bez něho bych nic nedokázala, je opravdu mým tahounem. Pak samozřejmě taťkovi, protože táhne celou přípravu, celé to prožívá, je do toho fakt zapálený jako já, samozřejmě i mamce, že mě vozí na zkoušení plavek, dělá mi jídlo a další. Také paní Gottwaldové. Chtěla bych pozdravit všechny, kteří sledují moji přípravu nebo mi fandí... a to je asi všechno.
Co bys na závěr vzkázala našim čtenářkám, které s tímto sportem teprve začínají?
Vzkázala bych jim, že to jsou sice strašné nervy, ale ten pocit na pódiu je nepřekonatelný a i těch pár minut za to stojí.
Děkuji ti, že sis udělala čas na náš rozhovor a za všechny čtenáře ti přeji co nejvydařenější zbytek přípravy a na Mistrovství světa tu nejzářivější medaili.
Fotogalerie z tréninku
