Ondřej Konečný - rozhovor

V dnešním pokračování našeho seriálu rozhovorů s českými reprezentanty nahlédneme do života a přípravy Ondřeje Konečného, který je po zisku titulu juniorského mistra ČR a bronzové medaile z Mistrovství Evropy v jarní části letošní sezóny již v plném nasazení pro start na podzimním Mistrovství světa juniorů a masters, které hostíme jako pořadatelská země od 28. 11. do 1. 12. 2008 v Plzni.

Ondřeji, na úvod tě poprosím o základní informace o tobě: kolik ti je let, odkud pocházíš a jak dlouho se věnuješ tréninku v posilovně?

Je mi 20 let, trénuji už asi 5 let, v patnácti mě to doslova chytlo. Bydlím v Bohuňovicích a cvičím v místní posilovně, v níž dělám brigádu a pracuji také na bazénu v Centru zdraví. Snažím se tady připravovat na následující soutěže.

Vzpomeneš si, co tě poprvé přivedlo do posilovny a jak tenkrát vypadal první trénink?

K činkám mě dovedl kamarád, který našel nějaké staré na půdě a začal cvičit. Já se mu divil a ptal se ho, proč to dělá, a on odpovídal, že je to fajn a má z toho dobrý pocit. Tak jsem si řekl, že to zkusím taky. Máma nevěřila, že mi to vydrží, ale já činky zkusil - prostě jsme s nimi jen tak blbli na půdě, cvičili všelijaké beztvaré cviky. Pak se tady otevřelo fitko, tak jsme se šli samozřejmě podívat a byli jsme úplně vyjukaní z těch všech strojů. Vůbec jsme netušili, co s nimi, ale tak nějak jsme se do cvičení pustili. Tréninky byly takové, že jsme cvičili od všeho něco a do zničení, dělali jsme snad 20 opakování v sériích, sval pálil, člověk tam trávil tak dvě, tři hodiny a pak přišel domů úplně vyčerpaný, najedl se, lehl a spal. Pak přišlo mé rozumnější období, zeptal jsem se zkušenějších lidí, takže už mělo cvičení nějakou formu, co se týče tréninku i stravy.

Do povědomí kulturistické veřejnosti ses letos zapsal fantastickými výsledky, vyhrál jsi juniorské mistrovství Moravy i České republiky do 70 kg, na Mistrovství Evropy jsi pak získal bronzovou medaili v kategorii do 75 kg, byla to tvá první soutěžní sezóna, nebo jsi závodil již dříve v dorosteneckých kategoriích?

V dorostu jsem ještě nezávodil, i když jsem po soutěžích po očku pokukoval. K soutěžení jsem se dostal až v prvním roce juniorů, kdy jsem potkal svého nynějšího trenéra Borise Oravu, kterého jsem poprosil o radu, a on řekl, že zkusíme závodit a uvidíme. Já se toho bál, protože jsem si připadal takový strašně malý. Když jsem viděl kluky na fotkách, říkal jsem si, jací jsou obrovští, že takhle nemůžu nikdy vypadat. S Borisem jsme se pustili do přípravy, mluvím o sezóně před dvěma lety - skončil jsem druhý na Moravě a třetí na republice. Měl jsem ze soutěží radost a chtěl jsem pokračovat dál, ale loni jsem musel účast oželet, protože jsem se chystal na maturitu. Byl jsem se podívat na republiku a viděl tam tebe a ostatní kluky a říkal jsem si, že je to škoda, protože to člověka nabudí… ale maturita byla přednější.

Každopádně tato fantastická sezóna ještě nekončí, protože se již poctivě chystáš na Mistrovství světa - stihnul sis po evropském šampionátu vůbec odpočinout?

Asi tak 14 dní, je fakt, že člověk musí trochu vypustit, trochu se pobavit s kamarády, oslavit to, rozhodně to k tomu patří, protože nejsme jenom stroje. V přípravě se člověk určitě chová jako stroj, nemůže si dovolit někam zajít na pivo, ale mimo sezónu musí nahánět taky holky (smích), aby si života taky trochu užil, s kluky na pivo, protože přátelé se nesmějí zanedbávat a člověk nemůže být jenom sám s činkami.

Vraťme se nyní ještě k letošnímu Mistrovství Evropy. Jak na tebe celý šampionát zapůsobil?

Evropa byla mojí první mezinárodní soutěží, takže jsem byl celý vyjukaný, nevěděl jsem vůbec, o co jde. Když se člověk účastní Moravy nebo republiky, už ví, co se bude dít a víc si samotnou soutěž vychutnává, protože je sebevědomější, zná domácí kluky, může si s nimi pokecat, atmosféra je taková příjemnější. Člověk se na pódiu cítí dobře, slyší publikum a své kamarády, jak ho podporují, takže si to opravdu užívá. Na mezinárodní soutěži se už opravdu snaží co nejvíce zapůsobit na rozhodčí, takže je v takovém transu, snaží se co nejlépe prodat, co nejlépe pózovat, zabírá to hodně sil. Ale celkově to byla paráda, užíval jsem si hotel, kde jsme byli ubytováni, celou partu lidí a snažil jsem se prostě co nejvíce bojovat. Potom bylo fajn si skočit do „mekáče“. (smích)

Jaký jsi měl pocit při vyhlašování výsledků?

Cítil jsem dvojí pocity. Jeden ve smyslu „hurá, už je to za mnou“, protože jsem stál na pódiu a klepaly se mi nohy, a druhý jako nějaké očekávání, kolikátý bych mohl skončit. Soutěž jsem vůbec nevnímal. Před námi bylo vyhlašování žen, ale já jsem se na ně nedíval, jen jsem koukal v zákulisí kolem sebe, kolikátý asi tak budu. Nakonec jsem se umístil třetí, takže veliká radost, gratulace, pak člověk vyjde z pódia a všechno z něj spadne, nastane euforie, jdeš se konečně napít a víš, že potom s kluky skočíš do „mekáče“, což je chvíle, na kterou ses 4 měsíce těšil. Fakt veliká radost, že je všechno za tebou a že jsi skončil úspěšně, jak jsi chtěl. Celé je to takové zadostiučinění tvé práce, na které jsi makal.

Určitě to byly zasloužené a velmi tvrdou dřinou vykoupené pocity. Jak jsi zvládal úplný závěr přípravy v posledních dnech před soutěží?

V posledních dnech jsme byli na soustředění v Bolaticích, určitě to bylo lepší než má první sezóna, protože tehdy jsem nevěděl, co čeho jdu a příprava mě docela zaskočila. Byla těžká, člověk cítil únavu. Dietu snáším dobře, nevadí mi, že mám méně jídla, protože mimo sezónu jsem typické hyperaktivní dítě. Když jsem v dietě, jsem vlastně správně utlumený a nejsem tolik hyperaktivní. Ale každopádně byla první příprava těžká, druhá už byla dobře napsaná od Borise, věděl, co na mě platí, takže jsem ji prožíval celkem dobře. Naopak mě bavila, protože je to o práci, je to o tom, že máš všechno nalajnované, což mě baví. Prostě vím, že „teď musím jít na trénink, v tolik a tolik musím mít jídlo“. Člověk je pořád v takovém pracovním kruhu, takže ho to baví, není to žádné zevlování doma u televize. Poslední dny před soutěží přichází samozřejmě velká únava, stres pro tělo, vůbec to neprožívám dobře, protože jsem fakt hodně utahaný. Když má člověk na sobě 3 až 4 % tuku, tak je znát, že tělu něco chybí a únava je veliká.

Jak bys celé soustředění zhodnotil, jaká na něm panovala atmosféra?

Probíhalo moc fajnově, samí dobří lidé. Když jsi mezi svými, kteří se zabývají stejným koníčkem, mají stejné pocity hladu a žízně, tak vše snášíš trochu lépe, než když jsi ve škole, přijde za tebou spolužák, mává ti před nosem kouskem bagety a říká: „Dej si, dej si.“ To bys ho nejraději zastřelil, ale já to vždycky bral s úsměvem. Na soustředění se sešla dobrá parta, zažili jsme vyčerpávající tréninky, Lída Čížová a Martin Novotný nás úplně zničili. Někdy jsem si při tréninku fakt myslel, že na tom budu stejně jako ty, protože člověk přišel ze cvičení, lehl na postel, a ačkoliv byl zpocený, ani se mu nechtělo jít do sprchy. Nejlepší bylo, když nám po ranním tréninku řekli, že teď máme volno a můžeme si dělat, co chceme, ale ve finále stejně všichni spali na pokojích, protože nemohli nic. (smích)

Pojďme ale nahlédnout do tvé přípravy na Mistrovství světa 2008 - jak v současné době vypadá tvůj trénink?

Napsal mi ho Boris a je zvláštní tím, že se hodně často mění co do intenzity a vah, jednou se zařazuje více opakování, další týden dělám dost silové tréninky, kdy člověk odpočívá i 3 až 4 minuty. Jde o to, aby zvednul co nejtěžší váhu a klidně jen tři, čtyři opakování. Jiný trénink obsahuje jen tahové cviky, další zase pouze tlakové… je to úplně něco jiného než klasické tréninky. Pořád se mění, což mě baví, můj současný trénink není všední, pokaždé máš něco jiného. Baví mě tahat hodně těžké váhy, protože je to takové „hardcore“ a pocit, že daný trénink chci zvednout o něco víc železa než minulý, nebo s ním udělat víc opakování, je vzrušující.

Měníš svůj trénink s blížící se soutěží?

Od data, kdy začne dieta, se pozvolna stupňuje intenzita tréninku, zkracují se pauzy, začíná být prostě víc „hardcore“ a čím blíž je k soutěži, tím víc dostává sval zabrat. Ke konci zařazujeme supersérie. V přípravě chodím i běhat, dobře se mi osvědčily sprinty do kopce, kdy se běhá frekvenčně, třeba 60 m, na kterých to člověk opravdu napálí. Na nohy to v přípravě skvěle funguje, já měl nohy vždycky jako velkou slabinu. S šířkou stehen mám problém doteď. Snažím se s tím bojovat, pořád na nich makám a makám. Co se týče hloubky, tak jsem stehna za poslední rok docela zpracoval právě zmíněnými sprinty a atletickými prvky. Navíc mě i hodně baví, protože to není jen o zvedání něčeho těžkého a pak si párkrát vzdychnout, ale o rozvíjení všestrannosti.

Preferuješ v tréninku spíše těžké váhy s volnými činkami, nebo raději volíš stroje a vyšší počet opakování?

Raději mám volné činky a těžké váhy, kde se můžu pořádně vyřádit. Nemám příliš v oblibě stroje, mně připadají jako pro ženské. Ve fitku vidím dva mladé kluky, jak zkouší svou sílu na peck-decku a říkají „teď jsem na peck-deck zvládl 60 kg“ a chtějí slyšet, že jsou frajeři. Tak jim vždycky říkám, že vůbec ne, ať si to zkusí s volnými činkami. Když vidím vzpěrače, tak si myslím, že na svaly a sílu platí i ty vzpěračské cviky jako mrtvé tahy, dřepy a trhy. Celkově je to s volnými činkami větší zábava, protože se cvičí i funkční síla. Dělám občas brigádně stěhováka, a když má pak člověk něco odstěhovat, tak to chytne a zvedne nad hlavu. U stroje je to jen určitý pohyb a sval není komplexně zaměstnaný, ani rotátory a pomocné svaly, které jsou pro daný pohyb potřeba.

Prozradíš nám své silové výkony?

Povedlo se mi 170 kg na bench-press, mrtvý tah mě hodně baví, zvládl jsem na něj 230 kg pro dvě opakování, na dřepech jsem se zatím dostal na 160 kg.

Jaké největší objemové hmotnosti se ti letos podařilo dosáhnout a kolik měříš?

Nejvíce jsem vážil loni 90 kg při své výšce 167 cm, takže jsem byl takový velký vypasený koblih. (smích) Vypadalo to pěkně v tričku, ale mohli by mě pomalu kutálet, můj pohyb byl značně nemotorný a necítil jsem se zrovna nejlépe, takže jsem zjistil, že je pro mě lepší vysekanější postava. Navíc jsem pak začal boxovat a s 90 kg je problém být rychlejší. Takže 90 kg a bylo to fakt strašné. (smích)

Popsal bys nám, jak vypadá tvůj obvyklý denní jídelníček v této fázi přípravy?

Nakoupil jsem si spoustu hovězího masa od kamaráda, moc chutné maso z mladého býka. Takže ráno vstanu a dám si rýži s masem, k svačině obvykle ovesné vločky a jogurt, mezitím ještě něco sladkého, nějaký meloun, Snickers. Oběd následuje klasický, třeba si uvařím nějaké těstoviny s masem a pak se toho vlastně držím celý den - rýže nebo těstoviny a maso. Po tréninku samozřejmě protein s Glukopurem nebo maltodextrinem, k večeři si dávám vajíčka, protože jich máme doma dost a pak sním třeba ještě tvaroh. Rád jím, takže od rána do večera do sebe něco cpu, což je fajn.

Kolikrát denně tedy jíš?

Když jsem doma a nejsem třeba na nějaké brigádě, kde jsem časově omezen, tak jím skoro pořád. (smích)

Jak se mění složení tvé stravy při přechodu z objemové přípravy do předsoutěžní diety?

Jakmile začne příprava, tak žádné sladké, žádná tučná jídla, jenom rýži, to už jsem jen na celozrnné, snažím se jíst více zeleniny a jen kuřecí maso na vodě udělané v tlakovém hrnci. Mám vše naplánováno na určité hodiny, aby to bylo přesné, zacvakají mi hodiny, vytáhnu krabičku s jídlem a najím se své dávky rýže a masa. Takhle to jde celý den, žádné bílky, ty mi ani nechutnají. Mléčné výrobky vůbec nezařazuji, v dietě jsem zkrátka jen o kuřecích prsou na vodě, rýži a zelenině, i k snídani. Když jsem zkoušel přípravu poprvé, dal mi Boris ráno nejvíce sacharidů, nejvíce rýže. Takže jsem po probuzení měl sníst hned dva balíčky… vstával jsem snad o hodinu dřív, abych to stihnul, ale časem se to naučíš a ráno máš pak vždycky největší hlad a vždycky jsem se v dietě na to potom těšil a zblajznul jsem to. V druhé půlce dne naopak sacharidy ubývají a přibývá maso.

Jaký styl předsoutěžní diety preferuješ? Mám na mysli, zda dodržuješ např. sacharidové vlny, nebo máš dobré zkušenosti s CKD?

Určitě sacharidové vlny, o CKD jsem se bavil s Martinem Novotným, který mi říkal, že není zrovna nejlepší do přípravy. Já raději ta kuřecí prsa a rýži, člověk si tak nějak pročistí organismus, je takový lehčí a cítí se lépe… o hodně lépe.

Které doplňky stravy používáš nyní a které zařazuješ až s blížící se soutěží?

Jednak nejsem zrovna moc finančně vybavený a zadruhé preferuji všechno z jídla, takže se snažím dát maximálně ten protein, protože za největší základ považuji nahnat bílkoviny. Dávám rychlý syrovátkový protein, před tréninkem a po tréninku, maximálně někdy ráno, když člověk vstane, aby bílkoviny rychle doplnil. Pak samozřejmě glutamin, který urychluje regeneraci, Glukopur, který je fajn, protože si člověk sám namíchá předtréninkový nebo potréninkový nápoj podle toho, jak bylo cvičení těžké. Například když jedu nohy, tak si dám Glukopuru víc, protože jsem spálil daleko více glykogenu než u jiných partií. V přípravě je zařazuji víc suplementů, nějaký spalovač, používám Cutting Edge, samozřejmě BCAA, první měsíc diety také CEE a ZMA. Protein dávám téměř až do konce, ale samozřejmě už daleko méně Glukopuru a pouze po tréninku.

Jak tvůj životní styl závodního kulturisty vnímají doma?

Na jednu stranu jsou rádi, že něco dělám a nechodím někde posedávat na lavičku, ale zabývám se sportem a sklízím v něm úspěch. Na druhou stranu říkají, že je to vrcholový sport a jsem pořád v posilovně, že doma jím enormní množství jídla… Máma má strach o moje zdraví a vždycky mi říká: „Ani mi neříkej, co jsi tam zase zvedl, mně se z toho dělá zle.“ Také je někdy naštvaná, že zase sním celou ledničku a že to všechno stojí peníze, i když se snažím na všechno vydělávat sám. Takže: neshazují mě v tom, ale na druhou stranu mě ani nijak psychicky nepodporují, jak bych si přál, ale chápu to, jsou mými rodiči a mají o mě přece jenom starost.

A co ve škole? Jak se na tebe dívají učitelé a spolužáci?

Když jsem byl letos na VOŠ, tak na mě úplně zírali, protože jsem tam byl poprvé a noví spolužáci mě neznali. Takže když jsem tam pokaždé tahal úplně stejné jídlo, rýži a maso, tak se na mě dívali dost divně, až jeden den za mnou přišel kluk, kterého jsem neznal, a povídá: „Já tě sleduji a ty jíš každý den to stejné, to není možné.“ Tak jsem mu vysvětlil, co dělám za sport a že se tak musí jíst, a on mi řekl, ať si s nimi zajdu sednout na pivo. Ale když je člověk v přípravě, je to opravdu omezující, na pivo si s nimi zajít nemůžete… Vidíte spolužačky a spolužáky, jak si jdou někam posedět na pivo nebo na pizzu, jsou celí veselí a vy tam sedíte a jíte to své. Na druhou stranu mě ale někteří obdivují, jak to můžu vydržet a že jsem našemu sportu takový zaprodaný. Učitelé byli v pohodě, ti naopak říkali, že tady máme reprezentanta, tak mě nechali v zadní lavici v klidu najíst, na soustředění mě uvolnili, jak jsem potřeboval.

Co ty sám na kulturistice miluješ nejvíce?

Asi celý ten životní styl, že zdravě jím, jdu si zacvičit těžký, agresivní trénink - to mi hodně pomůže, hlavně když jsem ve stresu. V posilovně se schází dobrá parta lidí a hlavně ten pocit, jak se říká „train hard, feel good“, opravdu platí, vyplaví se endorfiny. Takže i když mě něco naštve nebo se něco nepovede, tak si na to na tréninku vzpomenu, něco zvednu a jdu domů úplně uvolněný a cítím se dobře.

Máš na amatérské scéně nebo profesionální úrovni nějaký svůj závodnický vzor?

Přímo závodnický vzor nemám, ale líbí se mi klasické postavy ze zlaté éry, Arnold a ostatní, mají ještě ten štíhlý pas, svaly jsou hezky vysekané, mají pěkný tvar. Nelíbí se mi profesionální kulturisté, kteří jsou obřích rozměrů a jejich svaly vypadají divně nafoukle, nemají ten tvar, a myslím, že ani veřejnosti se moc nelíbí. Mně se líbí vysekaná sportovní postava, klidně i s více svaly, kdy si ale lidé řeknou: „To je pěkná postava.“ Ne, když si řeknou: „Ten je velký, až je to odporné.“ Mně osobně se nejvíce líbí Štefan Havlík, disponuje optimální postavou jak co do líbivosti a krásy, tak i objemů. Také je paráda, co k tomu dělá, viděl jsem sestavy s katanou na jeho stránkách, nebo jak se prezentuje pro veřejnost… to je určitě úžasná práce.

Na jaké umístění na Mistrovství světa 2008 pomýšlíš?

To je vždycky těžké říct. Když jdu na jakoukoli soutěž, spíše pomýšlím na to, aby moje forma vypadala co nejlépe. Abych z minima vytěžil maximum a forma vypadala nejlépe v životě, aby se prostě o kousek posunula. Vždycky to přirovnávám ke sprintu na 100 metrů, kde se atlet snaží zaběhnout pokaždé o něco lépe než minule, aby zaběhl svůj rekord. Že ho někdo na závodech předběhne, za to on nemůže, protože udělal všechno, co mohl, a zaběhl svůj rekord. Že je někdo rychlejší, to už je sport. Takže já chci svým způsobem na soutěži udělat svůj rekord, co se týče formy, a na co to bude stačit na Mistrovství světa, to uvidíme.

Hraje pro tebe nějakou roli, že se Mistrovství světa uskuteční v České republice?

Dá se říct, že ano, protože pár lidí mi sdělilo, že se na mě přijedou podívat. Určitě bude také více medializované. I když… jet se podívat někam do ciziny také není špatné (smích), ale na druhou stranu v Plzni to bude určitě fajn a všem budu česky rozumět.

Komu bys chtěl poděkovat za pomoc v přípravě? Pomáhá ti s ní nějaký sponzor?

Sponzora nemám, i když bych samozřejmě byl rád, kdyby se nějaký objevil. Teď jsem dostal do přípravy sponzorský dar od obce, takže bych chtěl poděkovat obci Bohuňovice, že mi v mém snažení pomáhají a jsou rádi, že něco takového dělám. Jinak bych chtěl samozřejmě poděkovat Borisovi Oravovi za pomoc v přípravě a zkušenosti, bez něj bych se na soutěžích jistě neobjevil, je člověkem, který mě dovedl na prkna. Poděkoval bych svým rodičům, kteří mi moc pomáhají, kamarádům a všem, kteří mi drželi palce.

Chtěl bys něco vzkázat čtenářům našich stránek?

Čtenářům bych vzkázal, ať se mají fajn a ať určitě povzbuzují mladé kluky, kteří s tím chtějí začít!

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se ti na tvé cestě za vysněným cílem co nejvíce daří!

Fotogalerie z tréninku