Mistrovství Evropy v kulturistice mužů pro rok 2008 je už více než měsíc za námi, a i přesto, že jste z něj na serveru Ronnie.cz mohli zhlédnout několik stovek fotografií, na řadu dalších, které můj objektiv ve španělském Platja d’Aro zachytil, se nedostalo. Výběr těch nejzajímavějších Vám nabízím společně s krátkými komentáři níže.
Jak už jsem zmínil v jedné z reportáží, soutěže ve Španělsku jsou vždy perfektně zorganizované s jednou jedinou vadou na kráse, kterou je čekání na letišti na odvoz do místa konání. Letošní jaro nebylo výjimkou, a tak jsme v Barceloně strávili hezkých pár hodin…
Někteří si je zkrátili spánkem, čehož využil už nevím kdo z naší výpravy, když před kluky narovnal pár prázdných plechovek od piva z vedlejšího stolku…
Vše pak završila jedna z alkoholem nepatrně posilněných dam od vedle, která sbírku plechovek podstatně rozšířila. Pro nás přihlížející nesmírná zábava, pro kluky po probuzení překvapení, pro zamračenou slečnu, která po chvíli přijela s vozíkem a plechovky odvezla, pohoršující příklad nenapravitelných alkoholiků.
Po příjezdu do Platja d’Aro jsme potřebovali fotografie jednotlivých členů výpravy na jejich visačky opravňující je ke vstupu do různých prostor v místě konání šampionátu (nikdo si je z domova samozřejmě nepřivezl). V tu chvíli nás bylo na místě bez fotky rovných deset, všechny viníky Vám nabízím na snímcích, narychlo pořízených před dějištěm šampionátu.
Krátce před prezentací – český reprezentační tým (s výjimkou Arsena, který dorazil později) pod ochrannými křídly státního trenéra Olega Zhura.
Oleg se o kluky staral s nesmírnou pečlivostí a jen díky němu a jeho zkušenostem někteří z nich před vážením zázračně změnili svou výšku směrem vzhůru tak, že se bez problémů vešli do svých váhových limitů. Na následujícím snímku je Oleg ve společnosti Bogdana Szczotky.
A Oleg Zhur do třetice – na jakém čísle se zastavil ukazatel výšky prý prozradit v žádném případě nesmím. :)
Při prezentaci jsem si odchytával jednotlivé závodníky k jedné či dvěma pózám. Řadu těchto fotografií najdete ve starší reportáži. Jak závodníci na mé žádosti o pózy reagovali? Většina bez problémů a s úsměvem, jen borci z Ruska zuby nikdy neukázali. :)
Co říkáte na to tetování?
Zuby neukázal ani bulharský gigant Dimitar Dimitrov, úsměv na jeho tváři ale znatelný je. Aby ne s takovou formou, se kterou později získal evropský titul!
Majitel společnosti All Stars Fritz Hegemann nechybí prakticky na žádné významné mezinárodní soutěži. Mistrovství Evropy mužů nebylo výjimkou, a tak jsme mu opět společně s ostatními fotografy mohli pomáhat s jeho zásobami chuťově dokonalých proteinových tyčinek a energetických nápojů.
„Počkej, až tě potká!“ řekl mi jeden z přátel ještě před odletem do Španělska při vzpomenutí jména Peter Uríček. Proč? Protože v rozhovorech s Nasserem El Sonbatym na našem serveru padlo na jeho adresu několik nelichotivých slov. Vzpomněl jsem si na ně přesně ve chvíli, kdy jsem stál v hale před začátkem prvních kategorií a pan Uríček šel (naštěstí s úsměvem) směrem ke mně. Jsem rád, že vše vzal s nadhledem, a také za přijatou nabídku připravení společného rozhovoru, kde některé věty Nassera El Sonbatyho uvede na pravou míru. Mimochodem, k tomuto rozhovoru se vrátí nejen on, ale i další osobnosti světa kulturistiky, o kterých v něm byla řeč… ale to je téma do jiného článku.
Fritz Hegemann ještě jednou, tentokrát ve společnosti legendy světové kulturistiky Alberta Buseka. To, jak ostatní (podstatně mladší) fotografové vydrželi po celé dva dny od rána do noci sedět na nízkých, dřevěných a zatraceně tvrdých lavičkách skrčení před řadou rozhodčích, chápu jen stěží, jak tam ale vydržel ve svých 65 letech po stejně dlouhou dobu s prstem na spoušti svého fotoaparátu sedět pan Busek, mi je naprostou záhadou!
A další z fotografů, zároveň také mezinárodní rozhodčí Arnold Tokko z Estonska, zde na pozici sedmého sudího vedle svého slovenského kolegy Andreje Hlinky.
Přenesme se ale do nedělního rána, semifinálová kola byla za námi a celý tým vyrazil na pláž ulovit pár fotografií.
Stejné místo, kam jsme se vydali my, okupovala i slovenská reprezentace, což se ukázalo jako perfektní možnost pro společné snímky. Jednou z pozice fotografa…
…a jednou, jak vše vypadalo z pohledu kolemjdoucích.
Jednotlivé závodníky jsem si potom bral stranou k individuálním fotografiím…
…ostatní mezitím ladili barvu pokožky před odpoledním finále.
Malý velký muž Jirka Wagner.
A ještě jednou na pobřeží. Příchozí vlna je zatím hezkou dekorací pro výsledný snímek…
S její rostoucí silou pak ale…
…vzniká momentka k nezaplacení. :)
Co by to bylo za výlet k moři, kdyby vše nebylo pod pečlivým dohledem státního trenéra?
Pojďme ale na finálová kola. Všimli jste si na fotografiích v reportáži muže, který nesl při zahajovacím ceremoniálu ceduli s nápisem Czech Republic? Kdepak, není to tajný vyslanec českého svazu, je to zástupce federace IFBB z Jižní Ameriky jménem Alcides Medina. Aby mohlo jet (na náklady českého svazu kulturistiky) do Španělska co nejvíce závodníků, nebyl s námi totiž žádný volný delegát, který by se zahájení mohl zúčastnit. A tak vše zastal usměvavý Alcides, který sice anglicky neuměl jediné slovo, i tak přesně pochopil, o co jsme jej žádali a s hrdostí se svého úkolu zhostil!
Vpravo na dalším snímku Ing. arch. Peter Uríček jako zástupce slovenské federace, vlevo od něj pak Dragan Radosavljević ze Srbska, s nímž a s jehož kolegy jsem po večerech okupoval hotelový bar při zpracovávání fotografií pro náš server.
První zlato je doma! František Huf jako vítěz jedné z kategorií klasické kulturistiky.
Co na tom, že čerstvému mistru Evropy klasické kulturistiky do 180 cm šel poblahopřát sám prezident světové federace IFBB – Zbyněk na to nehleděl, Rafaela Santonju elegantním obloučkem obešel a ještě předtím, než se k němu vrátil, si podal ruku se všemi soupeři.
Zbyněk ještě jednou…
…a pozdější absolutní vítěz i do třetice.
O usměvavých ruských závodnících jsem se zmínil už v úvodu a ono se jim na jednu stranu není co divit, že mají vážné tváře. Zatímco totiž při volných sestavách závodníků z jakéhokoliv státu diváci tleskají a dávají najevo svoji podporu, když přišli na řadu ruští reprezentanti, nedá se ani říct, že by potlesk a podpora lehce utichla – ona totiž nebyla naprosto žádná. Velmi hezká situace ale nastala v kategorii do 80 kg. Když nastoupil Igor Losev na pódium, publikum bylo již tradičně naprosto ztichlé…
…jeho sestava byla ale tak DOKONALÁ, že ve chvíli, kdy jako její vrchol extrémně pomalým a kontrolovaným pohybem zaujal následující pózu a několik okamžiků v ní bez hnutí setrval, nemohlo to nechat nikoho chladným. Nastala první chvíle, kdy i ruští závodníci zaznamenali potlesk a v tomto případě nikoli malý!
Igor Losev tak nakonec ukázal, že se kromě perfektního pózingu a skvělého načasování formy umí i smát – aby ne, když svoji kategorii s přehledem vyhrál!
To dalšímu z ruských závodníků Romanu Dudushkinovi do smíchu nebylo – i přesto, že v konkurenci 14 nejlepších borců celé Evropy obsadil výborné druhé místo, z jeho tváře bylo znát více než zklamání.
Při loňském Mistrovství Evropy v jeho rodném Ázerbajdžánu na vítězství nedosáhl, letos ve Španělsku si jej však v kategorii kulturistiky do 90 kg ujít nenechal. Vurgar Verdiyev byl jedním ze závodníků, který své obrovské emoce jak při vyhlášení, tak při následné státní hymně své země neskrýval.
To ostatně platí i o bulharském reprezentantovi Dimitaru Dimitrovovi. Gigantické rozměry, výborně načasovaná forma, skvělé pózování s tvrdým výrazem ve tváři při volné sestavě…
…když však jeho jméno zaznělo při ohlašování nového evropského šampióna nejtěžší kategorie a když zazněly první tóny národní hymny jeho země, ukázal, že i velký chlap může plakat.
O chvíli později přišel už jen zasloužený úsměv.
Malá momentka naší „smečky“ fotografů…
…a šťastný Oleg Zhur ve společnosti Axela Bauera při vyhlašování pořadí národů, kde Česká republika získala v konkurenci 24 evropských států třetí místo!
A na závěr závodů všichni, kteří s tím měli v Platja d’Aro co do činění.
A ještě jeden snímek po skončení celého šampionátu krátce před odjezdem do hotelu a na následující závěrečný raut.
Zatímco hotel byl od dějiště konání soutěže jen pár kroků, na závěrečný raut nás autobusy vezly do cca 15 minut vzdálené restaurace nad městem. Zde se jako první stal obětí mého fotoaparátu slovenský reprezentant Majo Čambál…
…později i se svými týmovými kolegy.
Momentka od našeho stolu – najedení a spokojení Jirka Wagner, Jarda Paseka a Míra Hanák.
A opět společný snímek s pohodovou slovenskou výpravou.
Stanislav Pešát uprostřed, vpravo od něho Dianne Bennett z Anglie (dáma, u níž a jejího muže bydlel svého času Arnold a která má dodnes ve svém domě v Anglii jeho muzeum), vlevo pak jeden z nejmocnějších mužů anglické NABBA, toho času však již ve službách federace IFBB.
„Náš delegát“ Alcides v obležení ruských borců.
Na závěrečném rautu vznikla výborná situace ve chvíli, kdy začala obsluha nabízet dezerty. Roznést je k desítkám stolů pro několik stovek závodníků a delegátů jim zabralo hezkou chvíli, náš tým sedící na kraji byl sice jedním z prvních, kdo dostal své porce, úměrně tomu byl ale i mezi prvními, kteří neměli co jíst. „Dojdu pro další!“ prohlásil v tu chvíli vysmátý Marcel Hájek a ač mu nikdo nevěřil, skutečně se zvedl, posbíral prázdné talíře a vydal se do kuchyně…
…ze které se chvíli poté vrátil opravdu s dalšími porcemi!
Ačkoliv se tím celý raut začal teprve rozjíždět, náš „after report“ z Mistrovství Evropy v kulturistice mužů pro rok 2008 končí. Na závěr přidávám společný snímek autora článku s
Kristinou Vedernikovou (lotyšská závodnice bodyfitness) a krásnou juniorskou mistryní Evropy i světa Annou Mekhninou. Těším se naviděnou u ohlédnutí za některou z dalších jarních soutěží letošní sezóny!
