S Lukášem Osladilem jsme se domluvili na 14. hodinu v Kentoya Fitness. Když jsem přišel, za barem seděla jeho přítelkyně Leona a Lukáš ještě někoho dole v posilovně trénoval. Připravil jsem si diktafon, posadil se a rozhlédl se po zajímavě řešených prostorách. Kdo už v Kentoya Fitness někdy byl, ví, že se nachází v přebudovaném přízemí a sklepení panelového domu. Hned u dveří je po pravé straně bar a za ním Lukášovy fotografie na zdi. Na protější stěně zaznamenáte dveře do šaten. Vchodový prostor přepažuje stěna, před níž stojí dva stolky a něco křesel. U vzdálenějšího z nich jsem se posadil, abych vyzpovídal absolutního mistra Evropy 2005 Lukáše Osladila po jeho nedávném úspěšném tažení v sérii soutěží Euro Elite Tour 2007. Jen jsme se posadili, přistoupil k nám kluk a žádal o cosi Lukáše.
To je přímo tvůj svěřenec, nebo tu máš hodiny, kdy jsi k dispozici všem?
Není můj svěřenec. Napsal mi mail, že chce pomoci se stravou, pak jsme se dohodli i na tři tréninky. Je vidět, jak je pokaždé překvapený. Má svůj zaběhlý systém a já mu ukázal něco, co nechápal a vyrazil mu dech, když musel jet až do mrtva. Namísto 18 sérií jsme dali 10 - tvrdil, že lepší napumpování nikdy nezažil. S lýtky to bylo stejné. Důležité je, aby každý den přišla nějaká změna.
Lidé, kteří sem chodí cvičit, nevidí potřebu trenéra. Ve velkých posilovnách v centru Prahy je to poslední dobou běžné a vidíš, jak každý pátý svěřenec má vedle sebe někoho, kdo na něj dohlíží, ostatní pak také zapřemýšlí, zda by také neměli někoho oslovit, ale tady na periferii to tak zatím není. Tady na místě tě nikdo neosloví, spíš se mi ozvou lidé z venku, jako ten před chvílí. Myslím si, že jsou se mnou spokojeni a nelitují toho, protože pokaždé najdeme něco, co měli zažito špatně. I kdyby byla chybou třeba jen rychlost a dynamika pohybu... jenže dost často se mýlí i se samotným provedením cviku. Spousta cvičenců se uchyluje k neúplným opakováním a daný pohyb si různě upraví. Když pak všechno opravíš, spojíš a uhlídáš člověka, který tě osloví, je z toho dobrý trénink a spokojenost na obou stranách.
Slyšel jsem, že sis zatrénoval s Mr. Olympia, jak k tomu došlo?
Den před soutěží Euro Elite v Tallinnu jsem měl exhibici na Mistrovství Estonska. Druhý den za mnou při snídani přišel Dorian Yates, který tam byl jako rozhodčí, pozdravil mě a pochválil, že jsem měl dobrou show. Vyptával se mě na věk a váhu. Když zjistil, odkud jsem, říkal, že měl přítelkyni z České republiky. Ještě si pamatoval pár českých obratů jako „dobrou noc“ nebo „dobrý den“ apod. Potom mi řekl, že k němu mohu přijet na trénink. To se mi hodilo, protože jsem měl v plánu jet asi za tři týdny do Anglie navštívit své známé, tak jsem ho vzal za slovo. Pobyl jsem pár dní s přáteli v Londýně a pak jsem odjel do Birminghamu za Dorianem. Když jsem dorazil, měl zrovna práci, ale domluvili jsme se, že se mi bude věnovat za dvě hodiny. Využil jsem času a nakoupil zatím nějaké potraviny. Odcvičil jsem pod jeho dohledem prsa a záda. První část mi nedala vcelku nic nového, snad jen stroje byly trochu jiné, než jsem zvyklý od nás, ale záda byla překvapením pro mě i mé tělo. Měl tam stroj na pull-over, kdy se zapřeš - nedá se vůbec srovnat s cviky s volnou vahou - můžeš se na něm maximálně soustředit na pohyb.
A co jeho pověst, že se dlouho rozcvičuje, dá si jednu sérii o jednom až třech opakováních a odchází?
Možná jsem náznak ke zvýšené intenzitě zaregistroval, ale nebyl to takový trénink. Cvičil jsem přítahy spodní kladkou víc na široko než obvykle a cítil jsem, jak mi zabírají trapézy mezi lopatkami a dělám to tak dodnes, je to perfektní cvik. Důležité je táhnout adaptér spíš na prsa, ne k žaludku, jak bývá běžně zvykem. Hodně lidí také dělá chybu, když ukončí pohyb příliš brzo a začne opět přitahovat, na konci je dobré roztáhnout lopatky maximálně od sebe. Když se rozhlédneš po fitku, málokdo volí tento způsob cviku.
V létě se chystá v Estonsku týdenní Euro Elite Camp, což je setkání závodníků té soutěže a dalších estonských kulturistů, bydlí se na ubytovně v rekreační oblasti, k dispozici je jídlo třikrát denně a posilovna (vše zdarma). Mohla by to být dobrá akce, ani Dorian by na ní neměl chybět.
Potkal ses ještě s někým podobně zvučného jména?
Ještě jsem měl v Prešově po MS exhibici s Ronniem Colemanem. Letěli jsme s ním a jeho přítelkyní (nedávno se vzali) tam i zpět takovým miniletadlem. Byla to má nejlepší exhibice, měl jsem tehdy den po Euro Elite v Praze. Ráno jsem si dal na hotelu ke snídani buchty a říkal si, co asi udělají s formou, ale vůbec mi neublížily. Tehdy jsem pózoval snad 5 minut a vůbec se mi nechtělo odejít. Lidé stáli po třech stranách a dalo se s nimi komunikovat, přecházet a hecovat je. Fandili, byli skvělí a já si s nimi pohrával.
Po dlouhém období jsi druhý a pravděpodobně opět na podstatnou dobu poslední absolutní mistr Evropy. Takový titul je nádherný úspěch, ale na druhou stranu vyvolává očekávání téhož na Mistrovství světa, což se nesnadno plní. Na MS v Ostravě jsem tě viděl mnohokrát v zákulisí v ateliéru, ale dopředu jsem se nedostal, nemám tedy srovnání se soupeři. Ty jsi tehdy skončil druhý, jak to vidíš dnes s odstupem, měl jsi tehdy na vítězství?
No, to ne! Měl lepší formu, líp odvodněno, byl tvrdší a hustší. Možná, že jsem měl užší pas, ale on byl lepší. Líbila se mi i jeho sestava. Já tehdy navíc udělal chybu, že jsem na sebe dal dost oleje. Když porovnáš fotky z Evropy a ze světa, tak je to konec, tím jsem hodně ztratil. Tehdy bych mohl vyhrát, kdybych stáhl ještě alespoň dvě kila a nedával ten olej.
Pokračování našeho rozhovoru přinese Lukášovy postřehy z úspěšného, avšak, jak jsem se dozvěděl, rozhodně ne růžového tažení sérií soutěží Euro Elite Tour 2007. Pokud Vás první část zaujala, můžete se těšit na další díl našeho povídání a bohatou fotodokumentaci.
