[imgPR]3800_1[/imgP]Lukáš Roubík a Slavoj Bednář[//imgP] Slavoj Bednář získal svou první trofej jako 21letý junior, od té doby uplynulo pár let, během nichž se vyšplhal až k titulu v americkém šampionátu NPC Mid-Illinois. Řeč v rozhovoru s Lukášem Roubíkem se sklonila nejen k jeho úspěchům na soutěžích, ale také k jeho tréninku a soukromí.
Slavoji, lidem, kteří se v kulturistice pohybují již déle, jsi velmi dobře znám, mohl bys i pro ostatní shrnout, kdy jsi začal s cvičením a vlastním závoděním? Zmíníš své úspěchy?
Zdravím všechny, kteří mě znají a jsou v našem sportu jako ryby ve vodě. Já sám už plavu asi dvanáctý rok. Začínal jsem jako každý nadšenec, všechno šlo velice pomalu, ale čím déle jsem makal, tím více jsem se do cvičení a všeho kolem něj zamilovával. Se začátkem závodění se vše ještě znásobilo. Poprvé jsem na prkna vkročil ve starším dorostu jako 17letý, nicméně trvalo ještě pár let, než jsem slavil první úspěchy. Když se ohlédnu zpět, někdy mi to přijde až neuvěřitelné, jak čas rychle utekl. První titul jsem získal ve svém posledním juniorském závodním roce (2001), který jsem pozlatil absolutkou na Čechách i republice, na podzim jsem se stal vicemistrem světa v těžké váze. Velká účast tenkrát nebyla, to je pravda, ale pro mě byla výhra jako sen. S přestupem do mužů přišly sice pochybnosti, ale po takové zkušenosti už bylo těžké couvnout. Vystoupil jsem na Mistrovství Čech 2003 a získal titul do 90 kg, a ač jsem na republice vyhořel, dokázal jsem sám sobě, že to jde. V roce 2004 se naskytla možnost zazávodit si v USA a já ji nepustil. Nepopsatelný zážitek mi přinesl titul v light heavy weight na NPC Mid-Illinois Bodybuilding, Fitness and Figure Championships, kde mi Mike Matarazzo řekl, že pokud vydržím, můžu dosáhnout vysoko. O dva týdny později jsem k trofejím přidal ještě absolutku na Muscle Expo v Chicagu, kde mi meč pro absolutního vítěze předávala Adela Garcia-Friedmansky. Krásné vzpomínky, vážně. Tenkrát však bylo hodně důležité postavit se na vlastní nohy, takže jsem se z USA vrátil zpět do ČR. Publiku jsem se u nás představil na pohárovkách 2005 a 2006, kde se mi druhá místa jen hrnula. (smích) Ale na Štefana Havlíka a Martina Drába se mi krásně vzpomíná.
Nás, mladé kluky, vždy zajímají silové výkony našich vzorů, prozradíš čtenářům své maximální váhy?
Klidně se svěřím, ale nikdy jsem se na silové výkony nijak nezaměřoval. Před pěti lety jsem dřepoval série s 230 kg, ale postupně jsem od těžkých dřepů upustil kvůli spodním zádům. V dnešní době zařazuji prakticky jen dřepy čelní - maximálka byla asi 3 opakování se 180 kg. Rád provádím také výpady s velkou činkou, do série se mi vejde i 160 kg. Mrtvý tah jsem před pár měsíci zvládl s 250 kg pro 5 opakování. Bench-press si nechám pro sebe, můžu? To je trapas...
Jakých ses jako nováček dopouštěl chyb? Co bys doporučil mladým klukům - na co si dát pozor a na co naopak klást důraz?
Hlavní je nechtít všechno hned! Není podstatné jen makat, ale obzvláště je nutné klást důraz na správnou výživu a odpočinek. Bez nich to nejde, což hodně kluků potom odradí. Trpělivost je základ a myslím, že v kulturistice to platí dvojnásob (možná mi to tak jen přijde, protože sám rostu pomalu). (smích) Je dobré se pověsit na někoho zkušenějšího a nechat se vést. Sám jsem to tak dělal a učil se… a pořád se učím. Kulturistika je neustálá dřina a studium sebe samého. Kdo je lepší student, může i víc dokázat.
[imgPL]3800_2[/imgP]Po tréninku[//imgP]
Popíšeš svůj trénink? Měníš ho s blížící se soutěží? Preferuješ spíše těžké váhy s volnými činkami, nebo máš raději stroje a více opakování?
Trénuji už dlouho podle pocitu. Když cítím, že potřebuji volno, zajdu třeba jen na kardio nebo dám úplně volný den. Tělo mám rozložené do 5 až 6 dnů, volno zařadím, když si tělo řekne. Trénuji asi hodinu a půl (zhruba 20 minut zabírá strečink nebo břicho). Cvičím rád prakticky všechno. Je mi jedno, jestli využiji stroj nebo volnou činku. Když jsou svaly cítit, nezáleží na tom. S blížící se soutěží zkracuji pauzy mezi sériemi, zařazuji supersérie a série do vyčerpání, přidávám břicho a aerobní trénink, a když je možnost, přecházím na dvoufázové tréninky. Už to není jako dřív, kdy jsem za studií mohl makat třikrát denně, jak jsem se rozhodl. S prací a mojí malou Aničkou už je časový rozvrh náročnější.
Kolik obvykle ukazuje váha na soutěžích a jaké nejvyšší tělesné hmotnosti jsi dosáhl v objemové přípravě?
Na soutěžích mívám poslední roky lehce pod 100 kg, v objemu nejdu přes 110 kg. Maximálně jsem měl ještě jako junior - 112 kg, ale to bylo naposledy. Dnes zastávám názor, že i objem by měl být v solidní kvalitě. Víc také myslím na klouby, srdce, šlachy atd., kterým se příliš vysoká váha nelíbí, já je budu ještě dlouho potřebovat.
Poslední dva roky ses vždy nachystal pouze na pohárovou soutěž v Hradci Králové Aminostar Cup, pokaždé jsi předvedl fantastickou formu. Měl jsi nějaký konkrétní důvod, proč nezkusit štěstí i na mistrovských soutěžích či nominaci na mezinárodní závody?
Ani ne. Asi mě to tam nějak více táhlo i kvůli tradici v Hradci, kde bydlím a trénuji už léta. Prostě jsem si navykl na podzimní vrcholy.
Letos na jaře jsme tě po letech měli možnost vidět i na Mistrovství republiky mužů v Orlové, kde jsi startoval v kategorii nad 90 kg. Mnoho lidí oceňovalo, jak jsi bojoval, i když jsi věděl, že na vyšší příčky nedosáhneš. Co se stalo, že byla forma daleko za tvým standardem z Aminostar Cupů? Zkoušel jsi nějaký nový postup v přípravě či v jejím závěru?
Pár změn se vyskytlo, ale i kdyby nebyly, příliš by se nestalo. Přecenil jsem své možnosti, když jsem se 3 měsíce po Aminostar Cupu v Hradci rozhodl připravit i na jaro. Nehledě, že jsem měl na přípravu jen 2 měsíce, tělo nebylo odpočaté a připravené podat, co se od něj běžně čekalo. Tímto se mu omlouvám… A také všem fanouškům. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale udělám maximum, abych to vynahradil.
[imgPR]3800_3[/imgP]Aktuální forma[//imgP]
Co plánuješ do budoucna? Slyšel jsem, že zvažuješ cíle nejvyšší a pokusíš se nominovat na NABBA Mistrovství světa, je to tak?
Pozor, pozor, brácho. O světě jsi začal ty, i když jsi mě fakt potěšil a pořádně nakopnul. Já sám jsem přemýšlel o mistrovských soutěžích NABBA u nás, aniž by mě svět vůbec napadl. Ale věř, že bych se nebránil, kdyby se nominace povedla. Jsem odpočatý, mám 5 měsíců, motivace se už pár měsíců rodila, obklopují mě bezva lidi, tak se nadechneme a jdeme makat.
Prozradíš nám, jak vnímáš, že v ČR letos oficiálně startuje i druhá asociace sportovní kulturistiky - NABBA (CZECH)?
Krása, příležitost, konkurence… Navíc jsem s jistými částmi vedení naší IFBB většinou příliš nevycházel, takže novou asociaci vítám s nadšením. Konkurence je většinou jen k dobru věci. NABBA se uvedla a jeví se velice sympaticky, hlavně je tu pro závodníky, o což nám jde určitě nejvíc.
Poodhalíš našim čtenářům, co děláš v osobním životě kromě kulturistiky?
Pracuji jako magistr v lékárně, práce mě sice hodně vytěžuje, ale mám ji rád. Kromě ní a malé dcerky Aničky mám v podstatě čas jen na kulturistiku a vše, co se kolem ní točí. Všechno mě moc baví, ať už práce, chvíle s mojí dcerkou nebo sport, který se stal mým životním stylem už dávno. Když zbývá čas, zajdeme s partou z fitka nebo s přítelkyní na steak, bowling nebo se někam pobavit jako všichni ostatní lidé.
[imgPL]3800_4[/imgP]Slavoj s dcerkou[//imgP]
Chtěl bys poděkovat někomu za pomoc a podporu v kulturistické kariéře?
Bylo by jich vážně moc. Ti, kterým mé díky patří, to stoprocentně vědí a dávám jim vděčnost znát. Jsou jimi všichni, kteří zůstávají kolem mě a podporují mě, fandí mi a dávají mi motivaci dál bojovat a jít za svým cílem. Hlavně přátelé! Spolupracuji s Pavlem Trampotou, kterému vděčím za hodně nejen stran přátelství, ale i doplňků výživy, nebo s Jirkou Kindžerským - Bizonem, který mi umožňuje volný vstup do fitka, i ranní tréninky třeba už od pěti od rána, a navíc mě obléká. FitStudio v Hradci mi též vychází vstříc a patří jim za to dík. Vážím si i začínající spolupráce s firmou EXTRIFIT Františka Nádvorníka. Jinak se mi všichni sponzoři vždycky nějak vyhýbali, tak jsem se musel naučit spoléhat hlavně sám na sebe, což je sice náročnější a nejsou takové možnosti, ale tak to v životě chodí. Každý musíme hrát s kartami, které nám život rozdal.
Děkuji za rozhovor a za celý web i všechny fanoušky kulturistiky ti držím palce a přeji hodně štěstí v přípravě na Mistrovství světa, pevné zdraví a spravedlivé rozhodčí! (smích)
Moc děkuji a příliš mě s tím světem neprovokuj, nebo to začnu brát vážně.
Víte, že...
