Od 16. do 18. listopadu se ve španělském hlavním městě Barcelona konalo Mistrovství světa v klasické kulturistice mužů. Soutěže se zúčastnila čtveřice českých reprezentantů – František Huf, Marcel Hájek, Otakar Hrdlička a Rudolf Prager – a nechyběl ani mezinárodní rozhodčí Radek Čejka se státním trenérem Vjačeslavem Vinogradovem. Právě s ním jsme pro Vás připravili následující rozhovor.
Slávku, jaké jste měli plány před odletem do Španělska? Očekávali jste od některých kluků konkrétní umístění?
Během nominace, o niž se ucházelo asi 14 nebo 15 závodníků, jsme si řekli, že zvolíme skutečně pouze ty nejlepší, tedy nikoho, kdo by si jel jen „zazávodit“. Želízky v ohni byli Franta Huf a Ruda Prager, samozřejmě také mistr Evropy Marcel Hájek. Ota byl na hraně, ale věděli jsme, že pokud dotáhne formu, bude dobrý. Očekávali jsme tedy alespoň tři dobré výsledky.
Na který den byl stanoven odlet z Prahy?
Odlétali jsme v pátek 16. 11. 2007. Dorazili jsme přímo na vážení, bohužel trochu pozdě, takže následoval poněkud chaos. Měli jsme totiž problém s výškou kluků, je potřeba sladit úměrně k ní i váhu. Nakonec jsme přistoupili ještě k saunování, abychom se vešli.
Kdo měl tedy problémy?
Franta Huf byl úplně v pohodě, ale Rudolf Prager převážil o půl kila a Marcel o kilo dvacet, takže jsme rychle sháněli saunu. Na vše jsme měli jen půl hodiny! Zavřel jsem je do sauny a držel je tam. Sice už nemohli a Marcel Hájek málem padnul, ale opravdu nebyl čas.
Podařilo se? Kde jste našli saunu?
Všechno se nakonec podařilo, ale u Marcela to bylo jen tak tak, už jsme mysleli, že ho i ostříháme. Saunu jsme našli v hotelu, ale museli jsme za všechno platit, je již nadstandardní službou. Ale zvládli jsme to.
Líbilo se vám ubytování?
Bydleli jsme v tříhvězdičkovém hotelu, čistém, ale žádný přemrštěný luxus.
V Barceloně?
Ne. V Platja d'Aro, což je asi 106 km od Barcelony, jeli jsme tam autobusem.
Semifinále začínalo druhý den ráno…
Ano, začínalo v 10 hodin. V osm jsme šli na snídani, kluci se nacukrovali a šlo se do haly. Všechno bylo ale poněkud zdlouhavé a byla neskutečná zima, takže jsme v ní seděli v bundách. Sháněli jsme nějaký ohřívač, aby se kluci alespoň trochu zahřáli. Postupně se prostor zaplnil, hala se zadýchala a šlo to. Stejně však museli pořád pumpovat, aby udrželi teplotu. Další, co bylo divné, že přijeli 3 Egypťané a jeden další Arab a měli 3 kg nadváhu, takže je nepustili do klasiků a místo toho udělali zvlášť pro ně extra kategorii kulturistů, čemuž jsme se všichni divili. Samozřejmě to nebylo MS, ale nějaké GP. Ale i tak to bylo divné.
Dobře, ale oni nebojovali o titul…
Nebojovali, ale věřím, že kdyby se totéž stalo našim 3 klukům, tak by to neudělali. Prostě mají asi lepší kontakty.
Zmínil ses, že tě na prezentaci nechtěli pustit spolu s kluky?
Vůbec nikoho, ani Radka, ač byl rozhodčím. Měli to zvláštně uspořádané, ale jak jsem slyšel, ve Španělsku je to prý vždycky podobně. Hlavně pro Otíka to nebylo dobré - on neslyší, a když někdo mluví anglicky, tak nerozumí, jinak totiž odezírá ze rtů. Takže nakonec jsem se s nimi trošku pohádal a pustili mě.
Jak na tebe působili jednotliví účastníci semifinále?
Marcela Hájka zezačátku vůbec nevolali, ale pak jej vytáhli s nejlepšími, stál tam s ním i mistr světa. Působil tak trochu měkce, což bylo ale tou saunou. Opravdu se moc snažil, bylo na něm vidět, jak chce dopředu. Upřímně, já ho viděl ve finále. Vytáhli ho s takovým černochem, mistrem světa z Opavy, který byl v porovnání s Marcelem poloviční a do finále postoupil. Bylo tam zajímavé rozhodování… Otakar Hrdlička působil měkce a byl malý, tak jsem mu rovnou řekl, že se může po semifinále najíst. Když nastoupil Huf, byl svou symetrií bezkonkurenční, ale chyběla mu tvrdost. Kdyby byl tvrdý, věřím, že dosáhne třeba i na první místo.
Myslíš, že je to tím, že závodí už od začátku září?
Bůhví, i to je možné, ale on nikdy nebyl vyloženě tak tvrdý jako ostatní kluci. Ani v České republice jsem nikdy na závodech neviděl, že by byl opravdu tvrdý. Nevím.
Jak brali ostatní kluci fakt, že nepostoupili do finále?
Tak Ota byl nadšený, když prošel eliminací. Do finále jej bohužel nepustili, tak se projevilo zklamání. Když jsme letěli do Španělska, ptal jsem se ho, s čím by byl spokojen, a on odpověděl: “Mně stačí finále, byl bych moc rád.“ Nepovedlo se, no. Říkal, že si chce teď dát pauzu alespoň dva roky.
A co Marcel…?
Byl hodně zklamaný, zvlášť druhý den, kdy jsme všichni viděli, že forma je opravdu lepší a že ta sauna, která kvůli váze ale musela být, mu skutečně trošku ublížila.
Co musím zmínit, že všem klukům chybělo soustředění. Kdybychom měli soustředění, forma by byla úplně jiná. Ale když se tohle plánovalo, peníze nechyběly, ale všichni kluci to odmítli - nemám čas, nechci… nebo měli nějaké své problémy. Tohle je škoda největší.
Že nebylo soustředění, byla tedy v uvozovkách chyba kluků nebo svazu?
S Martinem jsme je vyloženě přemlouvali, aby jeli, psali jsme jim… Někdo řekl, já bych mohl na poslední tři dny, na posledních pět dní… pak ale nemá cenu pořádat soustředění. Ale prostředky byly, byla i možnost a chuť ze strany svazu, ale kluci to bohužel odmítli sami.
U semifinále jsme mluvili o Marcelovi, Frantovi, Otovi - zbývá ještě Ruda Prager. Jak se vedlo jemu?
Ruda Prager byl vyrýsovaný, ale chybí mu trochu symetrie, takže ho ze základního postoje napoprvé nevyvolali. Když se pak dostal na řadu, bylo vidět, že je vyrýsovaný, tvrdý, ale prostě už bylo pozdě. Nicméně jsem ho také viděl ve finále, tipoval jsem pro něj 6. místo, ale nepostoupil…
A Radek?
Radek rozhodoval, ale ne u všech našich kluků.
Myslím, že byl i na nějaké hodně špatné pozici, tuším desátý?
U některých kategorií byl třeba i třetí, ale na jednu naši kategorii byl někde hodně daleko.
O (ne)postupu do finále se kluci dozvěděli až před jeho začátkem?
Ano, až těsně před finále, bohužel. Já jsem se snažil všemi cestami to zjistit dříve, ptal jsem se u Rusů i u Slováků, ale nikdo nevěděl, byly to opravdu tajné informace, což je škoda. Kluci se drží do poslední chvíle a těsně před nástupem se dozvědí, že dál nejdou.
Franta postoupil do finále, jak působil mezi ostatními pěti?
Působil dobře, ale chyběla mu zmíněná tvrdost. Byla za mnou pak řada rozhodčích i trenérů na banketu a mluvili o Frantovi jako o budoucnosti klasické kulturistiky, že je opravdu vzorem a ať neodchází. Chtěl by jít totiž do kulturistiky do 90 kg. Já ho taky už přemlouval… Z klasiků se snaží vyčistit ta monstra, vyhrává spíš elasticita, symetrie, což je Franta… Na pódiu působí opravdu krásně. Hodně lidí jej i teď volilo na první místo, říkali, že by mohl klidně skončit zlatý.
Co obecně soudíš o úrovni soutěže?
Musím říct, že byla velká účast - v klasické kulturistice bylo nejméně 15 závodníků na kategorii a závodníci opravdu jsou čím dál víc vyrýsovaní a tvrdí, ženou přípravu i do extrémů, naberou hodně a pak vše vyrýsují.
Co pocity ohledně organizace a zázemí?
Dvakrát nadšení jsme nebyli, jak říkám, zima, my přišli k hale a oni nás nechtěli pustit. Zvlášť kluci, byli vyrýsovaní, bez tuku a nějaký pořadatel: „Ne, čekejte.“ Jak čekejte, za pět minut to začíná? Pak přišli ještě nějací Rusové a začali řvát, opravdu je tam seřvali úplně brutálně. Nakonec jsme vlezli do haly bokem a už nás nevyhnali. Lidí na fandění moc nebylo, podpora nebyla taková jako třeba tady v Ostravě.
Říkal jsi, že byl potom banket, šli jste na něj?
Ano. Skončilo finále, my šli na oběd, prošli jsme se a večer byl banket. Byl také obyčejný, takže jsme se najedli a všichni se rozešli, žádný tanec, nic. Já se pak připojil k Rusům a Italům a šli jsme na diskotéku. Kluci už byli utahaní, tak šli spát… I když Marcel toho druhý den litoval, ani nevěděl, že někam jdeme.
Kdy jste se vraceli domů?
Já v podstatě nespal a hned po diskotéce jsem v 8 šel na snídani, v 9 přijel autobus. Na letišti jsme pak ještě čekali asi 2 hodiny na letadlo a potom v pořádku odletěli.
Kdybys měl zhodnotit celkový výsledek výpravy – úspěch či neúspěch?
Úspěchem je medaile z MS – třetí místo. Neúspěchem, že jsme nedotáhli formu, jaká měla být, chybělo nám soustředění a také nemoc Rudolfa Pragera mu na formě nepřidala. Ani není nijak ideální shazovat před soutěží kilo a půl saunováním. Myslím, že kdybychom odstranili tyto 3 problémy, dosáhli by kluci daleko výš. Já jsem s nimi spokojený, parta byla dobrá a udělali pro úspěch maximum. Ale ne vždycky se vše povede, tak snad příští rok.
