Pro první část článku klikněte zde.
| Kategorie žen... |
|---|
| Doplním pár slov ke kategoriím žen. Plavky jsou co do velikosti bez jakékoliv regulace, tzn. „tanga“ byla prakticky samozřejmostí. Na jednu stranu nechávala vyniknout mnohdy perfektně napruhovaným sedacím svalům, ale vzhledem ke způsobu prezentace řady závodnic (napíšu-li to natvrdo, pak jsou správnými popisnými slovy cosi jako „kroucení, vyšpulování, roztahování“) působilo pózování mnohdy až vulgárním dojmem. |
Muži v
Class 4 nastoupili kolem jedné hodiny odpolední, mezi nimi i náš Jarda Vošmik. V úvodu jsem zmínil, že ho v přípravě na soutěž potkaly vážné zdravotní problémy. O co šlo? Přesněji se vše dozvíte v připravovaném rozhovoru (nikoli v krátkém z letiště po skončení závodů, který zde bude ještě tento týden, ale v komplexnějším během některého z následujících týdnů), nyní se zmíním pouze ve zkratce. Zbývalo 14 dní do závodů a Jardu po návratu z tréninku postihla plicní embolie. Několik hodin ležel doma na podlaze v jediné poloze, v níž dle jeho slov „šlo alespoň trochu dýchat“, a zkoušel co nejvíce oddálit chvíli, kdy zavoláním sanitky či odjezdem do nemocnice ztratí náročnou přípravu a možnost startu na Mr. Universe. Přítelkyně ho nakonec přesvědčila, že do nemocnice musí – a dle slov ošetřující lékařky to bylo možná půl hodiny před tím, než by svoji pouť po tomto světě skončil nadobro. Vše dobře dopadlo a Jarda, i přes ujištění lékařů, že jakákoliv soutěž a namáhání se je vyloučeno, odešel předčasně na vlastní riziko z nemocnice, pokračoval v přípravě a i přes ztrátu několika kilogramů stanul na pódiu šampionátu.
Jeho kategorie byla neuvěřitelně „našlapaná“. Zde na serveru i obecně v debatách v naší zemi převládá názor, že kulturisté ve federaci NABBA jsou na mezinárodních soutěžích jakousi „druhou ligou“ neporovnatelnou s IFBB. Není tomu tak. Úroveň první kulturistické kategorie (stejně tak jako ostatních) byla skutečně výborná a z Jardových 11 soupeřů bylo 9 či 10 výtečně připravených. Byl zde mistr světa Marilandio Pochet z Brazílie vynikající symetrickou postavou s krásnými plastickými svaly, obrovský a přitom totálně vysekaný Leonardo Flores z dalekého Mexika či třeba brutálnějším dojmem působící David Dahan z Francie. Jarda prezentoval dobrou formu – nicméně ne takovou, v níž by mohl vedoucí závodníky ohrozit. I tak jsme v tu chvíli věřili, že by mohl do finále postoupit.
| Pořádně zakřič! |
|---|
| Na fotografiích určitě nepřehlédněte závodníka z Petrovy kategorie s číslem 23. Všichni, kdo jste viděli film Pumping Iron s Arnoldem, určitě pamatujete na jeho vyprávění: „…jednou jsem poradil závodníkovi, že musí u každé pózy opravdu silně zakřičet…“ Zmíněný Brazilec viděl tuto scénu zřejmě nesčetněkrát, protože se Arnoldovou radou řídil doslova. Křičel. Silně. Opravdu silně. A díky řevu se mu povedlo publikum alespoň trochu probudit. I když otázkou zůstává, jestli smích byl kýženou odezvou, kterou chtěl vyvolat. Každopádně si pózování skutečně užíval. |
Petr Vaniš zaujal v
Class 3 už svojí volnou sestavou (ne, že by anglické studené diváky probudila, za což si však mohou sami, protože byla stejně jako vždy perfektní!), z porovnávání pak byl jistý postup do finále, i když mu takové to definitivní dotažení trošku chybělo. Proti Petrovi nastoupilo 14 protivníků, mezi nimi i pozdější absolutní vítěz Salvatori Orazio – obrovský (a to slovo bych měl zopakovat minimálně dvakrát) Ital s dokonale načasovanou formou! Jedinou partií, kterou mu šlo vytknout, bylo v mnoha pózách nekontrolovaně vypouklé břicho. Ohromná ramena, paže a v zadních pózách neuvěřitelná záda však rozbíjela soupeře z každého pohledu. O jeho vítězství nemohlo být pochyb (a to ani při stylu rozhodování, o kterém se určitě ještě později zmíním).
Na pódiu se mezi muži Class 2 objevil v 19hlavém startovním poli i náš Tomáš Bureš. Ve chvíli, kdy ještě před volnými sestavami nastoupili závodníci na pár chvil na pódium, se z publika ozval hlas některého ze slovenských fanoušků: „Je rozhodnuto!“ A bylo! Kompletní, kvalitní, estetický, svým úžasným stylem nasekaný s pruhovanými stehny, rameny, prsními svaly. Tomáš neměl konkurenci! Třetí v konečném pořadí, domácí závodník Alistar Smyth, mu byl na hony vzdálen, druhý David Fox získal od některých rozhodčích lepší hodnocení než Tomáš jen díky své anglické národnosti. Působil sice masivním a zároveň hustým dojmem, na Tomášovu symetrii v kombinaci s připraveností však dosáhnout nemohl.
Zbývá poslední kategorie (Class 1) s Radkem Loncem. Forma mu bohužel nevyšla (důvody prozradí v našem rozhovoru, který se na stránkách objeví ještě tento týden), takže ač rozměrově obrovský, připraveností si mezi ostatními závodníky postup do finále nevysloužil.
Den 2 – finále
Semifinále skončilo kolem čtvrté hodiny, dvě a půl hodiny nás dělilo od finále, které je již jen show pro diváky, stoly rozhodčích jsou sbalené, vše je již rozhodnuto. Možná je ta správná chvíle říci o rozhodování několik slov. Samotný pohled do výsledkové listiny mnohé napovídá. Rozhodčí se totiž na soutěži výrazně přikláněli ke svým závodníkům, a to nikoli skrytě („no, je náš, tak ho vyvolám v prvním kole a dám ho o jedno dvě místa výš, než patří“), ale zcela (a nebojím se použít to slovo) nestydatě („je náš, vypadá na osmé, šup s ním tedy na druhé!“). Snadno tak v tabulce hodnocení najdete borce, kteří byli některými rozhodčími dáváni na první a jinými třeba na desáté místo. Objektivita? Částečně ano, neboť jedno nejvyšší a jedno nejnižší hodnocení se ve výsledném sčítání škrtají, i tak byly konečné výsledky v mnoha případech pořádně sporné a nečekané. Dokonce až tak, že jsme po vyhlášení prvních dvou mužských kategorií začali s Tomášem Burešem při vyhlašování Class 2 ztrácet do té chvíle neochvějnou jistotu, že ho v prvenství nikdo neohrozí. Naše obavy se naštěstí nepotvrdily, Tomáš kategorii vyhrál, čtvrtá příčka, na niž ho dával anglický rozhodčí (který dal svého závodníka pochopitelně na první), však u něj ve výsledkovém řádku nechybí.
| Fotografování (II.) |
|---|
| O fotografování ještě jednu zmínku. S ohledem na význam soutěže, jaký Mr. Universe bezpochyby má, bylo na klání jen velmi málo akreditovaných fotografů. Např. na podzimním Mistrovství světa žen v Santa Sussaně se nás v předsazené řadě tísnily možná dvě desítky, v Anglii jsme na vyhrazených 20 místech mohli sedět na dvou sedadlech (a někteří s nohama na třetím) a stejně jsme se s přehledem vešli. |
Pojďme k výsledkům popořadě. Při začátku finálového kola nastoupí všichni závodníci na pódium a následuje 20 vteřin trvající volné pózování. Poté je vyhlášeno šest jmen závodníků, kteří se odeberou do zákulisí – postoupili do finále a připravují se na závěrečnou volnou sestavu. Ti, kteří zůstali na pódiu, obdrží pamětní medaile, soutěž pro ně končí. Následují volné sestavy a příchod další kategorie.
Brány finále zůstaly bohužel pro některé naše závodníky uzavřené. Že s největší pravděpodobností nepostoupí Radek Lonc, jsme očekávali, Jarda Vošmik se z “hrany finále“, po níž se pohyboval, sklouzl na stranu nepostupujících – přesto je jeho 8. místo skvělé vzhledem k dříve uvedenému vítězstvím jeho vůle a cílevědomosti (…možná spíše i nerozumu a hazardního chování, o tom ale budeme polemizovat až v připravovaném rozhovoru). Co nás ale všechny vzalo, bylo nepostoupení Miloše Pavlů. Miloš ukázal výbornou formu, dobré objemy – ale o čtyři body mu finále uniklo. Čtyři chybějící nezasloužené body však vzal s neuvěřitelným nadhledem, za což mu patří pořádný obdiv (věřím, že nejen můj).
Skvělý úspěch – třetí místo v masters mužů nad 50 let – se podařil Josefu Rácovi. O chvíli později dobyl stejnou příčku i Petr Vaniš. Momentem, kdy byl v kategorii Class 2 vyhlášen na druhém místě domácí David Fox a Tomáš zopakoval svoje loňské prvenství, byl úspěch celé výpravy završen.
Po vyhlášení kategorie nejvyšších borců, kde jsme již zástupce v tuto chvíli neměli, následoval boj o absolutní prvenství. Vítěz Class 3 Salvatori Orazio byl obrovský s neuvěřitelnými zády (a koneckonců i všemi ostatními partiemi), oproti němu vynikal Tomáš špičkovou připraveností, separací svalů, napruhováním jednotlivých partií, o kterém by se mohlo Italovi jenom zdát. Rozhodčí však upřednostnili masivní hmotu a tak absolutní titul získal Salvatori Orazio.
O pár minut později zvítězil s přehledem i mezi profesionály. Mimochodem, postaví-li se vedle sebe amatérský závodník IFBB a některý z profesionálů téže federace, rozdíl poznáte na první pohled. Zde však rozdíl patrný nebyl, na pódium dokonce nastoupil závodník, který by skončil v poli poražených i na oblastním přeboru (pokud by se ještě konaly). Svůj názor si ale při zkoumání následujících fotografií jistě opět vytvoříte sami.
Mr. Universe 2007 skončila. Dvě bronzové a jedna zlatá medaile na soutěži, která byla kvalitou závodníků platná svému jménu, jsou velkým úspěchem české výpravy. Jaké by mohlo být závěrečné zhodnocení celého šampionátu? Jeho polovinu jsem zmínil ve větě výše – ač bylo možné z fotografií z některých předešlých soutěží federace NABBA nabýt dojmu, že úroveň závodníků není příliš vysoká, letošní ročník Mr. Universe tento dojem jednoznačně rozbil. Na druhou stranu se ukázaly i stinné stránky ve smyslu absence zpětné kontroly hodnocení jednotlivých rozhodčích, jejichž tendenčnost k vlastním závodníkům je až zarážející. Ať už tomu bylo jakkoliv, v tuto chvíli je dobojováno a Česká republika zanechala na letošním ročníku opět řádné stopy – dvě bronzové a jedna zlatá medaile jsou pokračováním úspěchů předešlých a doufejme, že i předzvěstí úspěchů na následujících soutěžích federace NABBA.
