Reklama:

Ľudovít Czókoly: "Letos jsem se na Regionals rozkoukával, příště už přijedu závodit."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

"Chtěl jsem být nejvytrvalejší a nejsilnější, proto jsem chtěl být vojákem," prozrazuje nejlepší československý crossfitový atlet Ľudovít Czókoly. "Stát se tím, čím jsem chtěl být, mi ale nakonec pomohl CrossFit," dodává sportovec, kterého jeho životní motto "dominate through discipline" dostalo až do elitního výběru soutěže Regionals, kde stanul tváří v tvář svým crossfitovým idolům.

Ľudo, ty sis v letošním roce splnil velký crossfitový sen - podařilo se ti postoupit z Open na Regionals. Takový úspěch ovšem bývá výsledkem dlouhé cesty. Kde začala ta tvoje? Kdy jste se skamarádili, ty a sport?

Měl jsem to štěstí, že jsem vyrůstal na vesnici, takže celé moje dětství bylo plné pohybu. Běhal jsem po venku, jezdil na kole, s kamarády jsme hráli fotbal, prostě jsem byl aktivní děcko, které neposedělo. Na základní škole jsme od 5. do 9. třídy měli navíc tělocvikáře, který byl bývalý olympionik, a ten, když viděl, že má někdo talent pro sport, snažil se ho rozvíjet. Učil nás gymnastiku, různé cviky, prostě se nám věnoval. Pro mě to bylo skvělých 5 let.

Už tehdy bylo patrné, že máš sportovní nadání?

Na míčové hry jsem až tak moc nebyl, ale gymnastika mi šla. Přemet dopředu, dozadu, hrazda... vše jsem se dokázal rychle naučit a bavilo mě to.

V dětství jde spíš o pohyb hrou, ale pro vážnější trénink už je potřeba disciplína, bez které se vrcholový sportovec neobejde. Kde té ses ty naučil?

Za to asi vděčím hlavně rodičům. Byl jsem sice jedináček, ale otec byl 9 let vojákem, takže doma jsme to měli nastavené tak, že nejdřív jsem musel udělat to, co po mně chtěli rodiče, teprve pak jsem měl volný čas. To bych řekl, že mi pomohlo dělat věci tak, jak by se dělat měly. Jedno mé oblíbené motto zní "dominate through discipline". Myslím, že disciplína nejvíce pomáhá člověku v tom, aby se posouval dál, a proto jsem chtěl být vojákem.

A v podstatě s tím souvisí i to, že jsem objevil CrossFit. Vždy jsem chtěl být nejlepší, ať už šlo o středoškolské hry, basketbal, volejbal, vlastně cokoli, a když jsem v něčem nebyl dost dobrý, kašlal jsem na učení a šel jsem to trénovat. A stejně tak jsem věděl, že pokud mám být vojákem, chci být i v tom nejlepší. Proto jsem začal koukat, jak vojáci cvičí, a tam právě byly překážkové běhy, shyby, nošení pytlů a různé další věci, a tak jsem tak začal cvičit.

Otec měl doma takovou menší tělocvičnu s železnými činkami jako za starých časů, a tak jsem třeba dělal to, že jsem si zaběhl 4 km, pak jsem vzal činku na ramena a vytlačoval ji nad hlavu, to jsem clean & jerk ještě neuměl. Když jsem pak přišel na vysokou školu do Nitry, začal jsem tam chodit do jednoho fitka. Tehdy už jsem uměl muscle-upy na hrazdě a v podstatě i na kruzích.

A to ses naučil sám?

Ano, naučil jsem se to sám, doma na fotbalové bráně. (smích) No a když v tom fitku viděli, co umím, tak za mnou přišli, že by to také chtěli umět. Pak jsem je viděl spolu cvičit ve skupině - dělali burpees a wallbally - a mně se líbila ta jejich soudržnost, a tak jsem se jich zeptal, jestli jsou kamarádi, nebo jestli jde o nějaký skupinový trénink. Řekli mi, že oni jsou kamarádi, co spolu cvičí, ale že za 2 týdny se otevírá tělocvična Red Royal a že tam se bude dělat CrossFit. Já v té době ještě stále nevěděl, co to CrossFit je, ale oni mi řekli, že je to takové podobné cvičení, jako dělám, a ať se přijdu podívat, že první hodina bude zdarma. Na to konto už jsem si začal o CrossFitu číst, zjistil jsem, že je to velmi pestré, že se v tom dá dokonce soutěžit, a hned se mi to zalíbilo.

Na to, že jsi chtěl být vojákem už jsi potom zapomněl?

Tak já chtěl na vojnu, protože jsem měl vždy o vojácích představu, že jsou nejvytrvalejší a nejsilnější. Jenže najednou přišel CrossFit a splnil mi to, za čím jsem chtěl jít - být všestranný, silný, vytrvalý... Takže pak už ztratilo smysl jít kvůli tomu na vojnu.

Jak dlouho už se CrossFitu věnuješ?

Od roku 2013. Ze začátku jsem ale chodil na skupinové tréninky a nebral jsem to nijak závodně. V roce 2014 jsem se ale dověděl, že existuje něco jako CrossFit Games Open, takže jsem mrknul na nějaká videa a řekl si, že se zaregistruji a podívám se, jak jsem na tom v Evropě a ve světové konkurenci. Tehdy u nás trénoval Andrej Červenka, bývalý reprezentant Slovenska v basketbalu, který teď trénuje v Prostějově mladé basketbalisty, a on mě začal podporovat. On byl ten, který řekl: "Pojď, uděláme ten workout, natočíme ho, já ti pomůžu." Když jsem dokončil své první Open, ve kterých jsem skončil na Slovensku 8. a v Evropě asi 1180., vzal si mě pod křídla. Já nejdřív jeho nabídku odmítl s tím, že nemám peníze na to, abych ho platil, ale on mi řekl, že za to nic nechce, že ve mně vidí potenciál, a tak mi chce pomáhat. Začali jsme spolu spolupracovat a přibližně dva měsíce nato začala CrossGym liga, to byla taková amatérská soutěž na Slovensku. Měla čtyři kola - tři kvalifikační, jedno finálové. No a já z těch čtyř kol tři vyhrál a v jednom jsem byl druhý. Najednou se o mě začalo zajímat víc lidí a já dostal pozvánku na Battle of Urpin, což byla tehdy největší a asi i nejstarší soutěž na Slovensku. Jel jsem na ni s tím, že tam budou ti nejlepší borci ze Slovenska, proti kterým nemám šanci, ale já tam nakonec vyhrál, ani nevím jak. (úsměv)

Nasedl jsi na vítěznou vlnu.

Dařilo se mi, ale stále jsem nebyl tak disciplinovaný, jak bych měl být. Rád jsem cestoval, jezdil na výlety, flákal tréninky, a tak mi v roce 2015 Andrej domluvil, že jestli chci být nejlepší, budu muset tyhle věci obětovat. Tehdy jsem si řekl, že to zkusím a že do toho půjdu naplno. V roce 2015 jsem někdy po Open, kde už jsem skončil v Evropě 51. a na Slovensku 1., začal opravdu trénovat tak, jak by to mělo být.

Nelituješ, že ses musel kvůli CrossFitu lecčeho vzdát?

Zatím toho nelituji. Spíš je to tak, že já mám velmi rád přírodu a velmi rád cestuji a obě tyto věci se s CrossFitem krásně propojily. Do přírody chodím regenerovat prostřednictvím túr nebo běhu, to mi dává pocit štěstí a energii, kvůli závodům zase hodně cestuji. Za poslední 3 roky, co dělám CrossFit, jsem byl na strašně moc místech - to byl Istanbul, Manchester, Amsterdam, Berlín, Milán, Salermo, Paříž... to by bez CrossFitu nešlo. Proto se mi CrossFit tak líbí, naplňuje mě energií a vším.

Každý ambiciózní závodník doufá, že najde osvíceného trenéra, který z něj udělá toho nejlepšího atleta. Máš ty nějakého takového guru, který ti řídí přípravu?

Do Open 2016 jsem trénoval s Andrejem, ale jemu pak přišly pracovní povinnosti, a tak jsme probírali, s kým by bylo nejlepší dál pokračovat. Andrej mi doporučil The Training Plan od finského kouče Jamiho Tikkanena, u kterého trénuje například Annie Thorisdottir, Erla Helgadottir, Frederik Aegidius... má opravdu dobré lidi, a tak jsem si říkal, že to s ním také zkusím. Jeho programming se mi navíc líbí, má hlavu a patu, baví mě.

On píše tréninky speciálně pro tebe, nebo jde o nějaký univerzální programming?

Ne, jde o hromadný programming, ale je zajímavé, že ten dělají všichni jeho atleti pouze s elementárními rozdíly. Jiné je jen to, že oni dostávají rozpis vždy o týden dřív, než se dostane na "site", což ale není úplně špatné. Už se ví, jaké to bylo, jak to na atlety působilo, takže se to pak případně ještě doladí, takže my nakonec možná dostáváme ještě vychytanější programming.

Ale nechybí ti někdy, že nemáš trenéra, se kterým můžeš probírat, co ti na programmingu sedí, co nesedí, co funguje, co jak upravit, když se právě necítíš nebo to nejde?

Tak já si s Jamim píšu, ale určitě mi chybí někdo, kdo je okolo mě a vidí mě při tréninku. S Andrejem bylo fajn to, že jsme se dost často potkávali, a když viděl, že mi něco nejde, nebo že potřebuji vypnout hlavu, tak jsme dali něco zábavného, nějakou týmovku. To se tady samozřejmě neděje, ale zase už jsem dost daleko, takže když nejsem ve své kůži, trénink si trochu pozměním. I sám Takkienen, když jsem s ním teď byl na Islandu na tréninkovém kempu, říkal...

Ty jsi byl na tréninkovém kempu na Islandu?

Ano, týden jsme cvičili v CrossFit Reykjavik.

A jaké to bylo? Jaký byl Jami?

Bylo to úžasné, skvělé a Jami je velmi zlatý, kamarádský, opravdu super člověk. A on nám právě říkal, že trénink by měl mít v zásadě dva rázy. Buď by jeho intenzita měla být opravdu vysoká, protože to člověka posouvá nejvíc, nebo by mělo jít naopak o velmi lehký trénink, který umožní regeneraci. Něco mezi moc nemá význam. Takže my měli ve čtvrtek těžký trénink, v pátek oddechovější, v sobotu opět těžký a v neděli opět oddechový. V lehkém dni jsme si hráli s tepovou frekvencí a nepustili jsme ji přes 150, pak jsem odpočívali, dokud zase tep nespadl pod 100, takže jsme šli opravdu jen lehce.

Kolik tréninkových jednotek máš za týden podle svého tréninkového plánu?

Podle programmingu jsou v pondělí a úterý dvoufázové tréninky, ve středu aktivní regenerace, čtvrtek, pátek, sobota dvoufázové tréninky, v neděli volno. Já to mám ale trochu modifikované kvůli mé fyzioterapeutce, ke které chodím každý týden už víc než rok. U ní mám termín každý čtvrtek, takže podle toho jsem si to trochu přenastavil a tréninky mám v úterý a ve středu, ve čtvrtek mám fyzioterapii plus nějaký strečink, assault bike a podobně, v pátek, sobotu a neděli cvičím. Mám to tak raději, protože přes víkendy mám obvykle více času, takže se mohu více soustředit na sebe - víc se rozcvičit, dát si víc času na cool-down, lépe jíst. V pondělí pak odpočívám.

Na stravu obecně dbáš?

Teď jsem najel na krabičky od Fitness Food Menu. Nastavili jsem si u nich kalorický příjem a oni mi vozí jídlo. Je to pestré a zdravé, usnadňuje mi to práci, takže jsem spokojen.

Ľudo, měla jsem pocit, že jsi alespoň ve svých začátcích cvičil dost sám, proto mě zajímalo, jak sis zažil vzpěračkou techniku? Jak jsi ji ladil?

Když jsem začal vzpírat, pomáhal mi Andrej, který šel na weightlifting kurz, z toho se mě pak snažil naučit, co věděl. Ale i já sám jsem sledoval videa na YouTube, hledal jsem různé technické tipy a triky, a když to přestávalo stačit, šel jsem na tréninkový kemp. Vybral jsem si Weightlifting 101 Erika Laua Kelnera, což je uznávaný vzpěračský trenér, který se věnuje i vzpírání pro CrossFit. Tomu jsem poslal pár svých tréninkových videí a on mi napsal, že to není zlé, ale že je na tom potřeba zapracovat, a pozval mě na tréninkový kemp do Amsterdamu. Když tam pak viděl, jak se snažím, řekl mi, že další víkend přijede Lukas Esslinger, to je nyní už dvojnásobný Games atlet, a že by chtěl, abych tam byl i já, že mě tam zve zadarmo. Dostal jsem od něj tedy jako dárek tréninkový kemp v Berlíně, během kterého jsem 5 dní bydlel a trénoval s Lukasem Esslingerem.

Tak to musel být zážitek!

Ano, bylo to skvělé, měl jsem velké štěstí.

Říká se, že atlet je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek. Co je tvůj nejslabší článek?

Myslím, že momentálně jsou to striktní handstand push-ups, které mě strašně trápí...

Čím to?

Řekl bych, že je to tím, že zhruba před rokem se CrossFit dostal do fáze, kde bylo všude hodně olympijské činky. Ta byla všude, na všech závodech, a tak se tomu přizpůsobily i programmingy. Bylo v nich méně gymnastiky a to podle mě způsobilo, že se všem gymnastika trochu zhoršila. Pak přišel Castro, zrušil barbells, oprášil gymnastiku a dumbbells a najednou se ukázalo, že mnoha lidem dělají problémy handstand push-ups, ring dips, mnoho lidí si na nich natrhlo prsní svaly, protože se to nedělalo.

Když jsme u toho, co ty a zranění? Nějaké bolístky tě trápí, nebo se ti daří se jim vyhýbat?

Před Carpathian Games jsem si nějak zranil zadní část ramene, což bylo při vlastním závodě nejvíc vidět na ring dipech, kde jsem hrozně odpadnul. Bojoval jsem s tím i celou přípravu na Regionals, a ačkoli jsem s fyzioterapeutkou zkoušeli všechno možné, aby se to zlepšilo, nic nezabralo. Na Regionals jsem tedy šel s bolavým ramenem a myšlenkou, že se musím hlavně snažit, abych se ještě víc nezranil. Když jsem tam jel, v podstatě jsem měl tři cíle - nezranit se, neskončit poslední a dokončit každý workout. To se mi povedlo, takže z toho jsem měl velkou radost.

Ještě než se tě zeptám blíž na Regionals, bych se ráda vrátila k soutěži Open, která tvému velkému závodu v Madridu předcházela. Jak ti seděly letošní workouty a připravoval ses specificky na Open?

Šel jsem svůj programming, který měl ale specifickou přípravu na Open. Jinak letošní Open mi seděly dostatečně, takže jsem skončil 18. v Evropě a tuším, že asi 130. na světě.

Měl jsi v závěru Open velký stres, jestli to nakonec letos vyjde, nebo ne?

Samozřejmě strašný. (úsměv) Evropské Open jsou hrozně o štěstí, člověk nesmí udělat žádnou chybu. Když jsem to počítal, zjistil jsem, že kdybych udělal ve 4. WODu o 4 opakování méně, byl bych venku, protože bych neskončil osmnáctý, ale třicátý ikstý. A to je hrozný tlak. Tady v Evropě znamená jedno opakování rozdíl třeba 10 - 20 míst, 3 - 4 opakování znamenají někdy 100 - 200 míst. V Evropě to máme horší. Amerika má nějakých 12 regionů na 200 - 300 miliónů lidí, v Evropě, a v rámci Open k nám patří i Rusko, máme jen jeden region a třicet postupových míst na 700 miliónů lidí.

Máme to těžší. O to větší jsi ale musel mít radost, že jsi na Regionals prošel! Takže vyprávěj, jaké to v Madridu bylo?

To se hrozně těžko popisuje... ta atmosféra, setkávání s lidmi, kteří pro mě byli před rokem vzorem... cítil jsem se jako děcko mezi idoly. (úsměv) To bylo: "Wau, to je on! Jé a kdo je to támhle!" Těšil jsem se z toho, jaké mám lidi kolem sebe, až pak mi teprve došlo, že jsou vlastně konkurence, že tam s nimi mám soutěžit. (úsměv) Úplně nejlepší byl ten adrenalin před startem. Nevím, jestli to bylo ticho jen v mé hlavě, ale přišlo mi, jako kdyby v očekávání startu ztichnul celý stadión. Pak se ozve "stand by" - pípnutí - a nejednou je to hukot. Atleti jsou v zóně a nic nevnímají... tedy alespoň já nic nevnímal. Nevnímal jsem, jaká hrála hudba, nevnímal jsem diváky, až když jsem se na to koukal zpětně, teprve jsem viděl, jaké to tam skutečně bylo, jak lidé křičeli a co tam hrálo... já si nic z toho nepamatuji. (úsměv)

Byl jsi v rauši.

Jo. (úsměv) Když jsem ale pak revidoval svoje výsledky, zjistil jsem, že v některých workoutech mě dali o 10 - 20 vteřin ti nejlepší borci, a byly WODy, kde jsem dal já některé z top 10, takže jsem si uvědomil, že na to asi mám a že je načase začít se na to pořádně soustředit. Tenhle rok jsem si to přijel na Regionals užít, rozkoukat se, vyzkoušet si to, příští rok už přijedu závodit.


Fotografie:
Foto č. 1 a 2 - Štefan Drgoň - StevieD Photography


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 76 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínSach. vlny pro holky
Ronnie (16:48) • To je hodně starý článek, odkaz na něj přidávám níže, ale doba je od té doby dost jinde...
magazínSach. vlny pro holky
mace68 (15:56) • Je nekde moznost najit puvodni clanek? Odkaz je nefunknci. Diky
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
Jardaflex81 (09:30) • Moc hezky spojení síly a budování hezké svalnaté postavy v ženské podobě fakt pěkně se...
magazínTréninkový videolog: Michaela Palová...
mysH (18:52) • závidím takhle otevřený prostory, u nás bez klimošky je léto čistý utrpení
magazínDennis Wolf: aktuální forma v příprav...
DiamonD123 (23:06) • Zas tak mimo není, jenom zbytečně říká to, co je každému jasný a pravděpodobně i samotn...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra