Závod French Throwdown se může každoročně chlubit nejen výbornou organizací, ale také svým skvělým obsazením. Ne málo z účastnících se atletů už okusilo Regionals a právě tato kvalitní konkurence sem v termínu 16. - 18. června 2017 přilákala i dva české atlety
- Filipa Trojovského, který startoval v kategorii Man Masters 35 - 39 let, a Michaelu Palovou, startující mezi elitními ženami. Filip Trojovský po závodě ohodnotil French Throwdown
jako nejlepší a nejtěžší závod, který kdy zažil, získané druhé místo bude tedy v rámci jeho četných trofejí vysoce ceněno. Michaela Palová zde vybojovala desátou příčku, což je při účasti šesti regionálních atletek ve finále také výsledek, na který může být hrdá.
O to, jaké je zažít crossfitovou soutěž takové úrovně na vlastní kůži, se Michaela Palová podělila v rozhovoru.
Míšo, ty už jsi byla na French Throwdown několikrát, takže máš srovnání. Jak obtížný byl ten letošní ročník?
Myslím, že náročnost a propracovanost WODů je prioritou každého velkého závodu. Nás během
tří dnů čekalo devět workoutů, což je na mé poměry víc než dost. Organizátoři krásně obsáhli a zakombinovali různé typy cviků do jednotlivých WODů, takže o pestrost nebyla nouze. Vždy se najdou cviky, které má člověk rád a které mu sednou víc. Někdy se může stát, že se organizátoři trefí a udělají závod přímo pro
Vás na míru. Letos se jim to z půlky povedlo, zato loňský a předloňský ročník mě potrápily mnohem víc. Konkurence byla skvělá jako vždy, každým rokem se sem sjíždí regionální atleti, v ženském finále jich bylo
šest, což je velmi hezké číslo a pro mě maximální motivace soutěžit po boku takových kapacit.
Jak ses cítila před závodem, měla jsi formu, se kterou jsi byla spokojená?
V posledních měsících mi forma stále kolísá. Je to znát na trénincích a projevuje se to i na závodních výkonech,
takže jsem sama nevěděla, v jakém budu rozpoložení a co od sebe očekávat. Už v
pátek večer po registraci nás čekal první WOD a po celodenním cestování jsem cítila všechno, jen ne formu, a měla jsem pocit, že se to semnou táhne
v celém průběhu závodu.
Při vyhlášení jakého workoutu ses nejvíc zaradovala a při kterém ses naopak nejvíce lekla?
Určitě mě potěšil a také mi nejvíc pomohl shuttle sprint 25 m - 25 m - 50 m - 50 m - 75 m - 75m - 100 m se 7kg vestou. I když to byl pro mě jeden z WODů, který nejvíc bolel, trval jen něco málo přes minutu, takže pořád to byla rychlá smrt, maximálně jsem si ho užila.
První zděšení nastalo hned při vyhlášení úvodního WODu - najít 1 rep max na snatch se 30
vteřinami na pokus. Vlivem nervozity na závodech stabilně zvedám kolem 60 kg, což je hluboko pod mou maximálkou a taky příliš nízká váha na závody takového kalibru. Druhé zděšení přišlo v neděli ráno, kdy nás čekal dlouhý workout 1000 m veslo - 2000 m ski ergometer - 300
double unders s časovým limitem 16 minut. WOD stylem vypnout hlavu, dýchat, nepovolit, nezastavit a doufat, že to stihneš před
limitem, aby si člověk zkrátil dlouhou cestu peklem.
Měla jsi nějakou větší krizi během závodu? Pokud ano, co to bylo za moment?
Krize přišla po druhém WODu hned v sobotu dopoledne. Kombinace těžkých deadliftů, burpees over bar, chest to bar pull-ups v pěti kolech a závěrečného běhu se silným sluncem nad hlavou mě doslova položila na lopatky. Za doprovodu zdravotníků jsem byla odnesena do jejich stanu a dostala téměř hodinovou péči, abych se dala opět do kupy a mohla pokračovat v dalším workoutu, který následoval za dvě hodiny.
Další krize nastala v sobotu večer, kdy jsem měla pocit, že procházím svalovou horečkou. V neděli ráno bylo i otevření očí bolestivé. Dlouho jsem nezažila tolik bolesti najednou.
Mám pocit, že French Throwdown pro tebe byl vůbec nejdůležitějším závodem sezóny.
Jak bys zhodnotila svůj výkon, za co by ses pochválila a za co naopak vytahala za uši?
Ano, právě kvůli účasti tolika regionálních závodnic a spousty dalších atletek z top 50 z Evropy jsem brala tento závod jako vrchol své sezóny.
Nešlo mi o to vyhrát, ale nabrat zkušenosti a vybojovat si elitní místo ve
finálové desítce. Za pochvalu určitě stojí maximálka na jedno opakování v trhu s výkonem 72,5 kg a jedním
"failem", kde jsem si hned na začátku soutěže urvala vrchní příčku. Stále mám problém zvedat tuto váhu stabilně a dostala jsem se jen 5 kg pod svoji maximálku.
Workoutů, kde jsem chybovala, bylo určitě víc, ale nejvíc mě mrzí
pátý WOD - veslo, ski ergometer, double unders. V mých očích samotná stavba WODu byla děsivá, žádná technika, síla, gymnastika, jen vytrvalost. Trenér mi dával instrukce, jak to mám jet, ale
ani tak jsem to nezvládla podle představ. Navíc doma nemám ski ergometer a odhadnout tempo na 2000 m, abych to odjela v solidním tempu až do konce, bylo opravdu těžké. Zvolila jsem střední tempo a nedokázala zrychlit, takže ze ski
ergometeru jsem odcházela mezi posledními. S celkovým umístěním na 32. příčce jsem ztratila hodně bodů, ale hlavně mě trápilo vědomí, že jsem do tohoto WODu nedala vše.
Všimla jsem si, že v žebříčku jsi byla psaná jako "independent". Nezávodíš už za svého italského trenéra? Spolupracujete ještě?
To naštěstí byla jen chyba systému a naše spolupráce stále trvá. (úsměv)
Jaké jsou tvé další plány na zbytek sezóny.
Pro letošní rok, jsem se rozhodla méně závodit. Momentálně se připravuji na Marseille Throwdown a
zvažuji Champions Day v Salcburku. Ale pokud se ještě objeví nějaký zajímavý závod a bude možnost, určitě jej zkusím.
