Reklama:

Martin Jebas (II.):
„Hlavní je vlastní pocit.“

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Martin Jebas (I.): Každý má šanci něco změnit
Dohnat Martina k rozhovoru je jako byste chtěli objet na koloběžce Zeměkouli za jeden den. Prostě nemožné. Tak dobře, tolik nemožné to není, čehož je důkazem text, do kterého se můžete nyní začíst, nicméně vzhledem k jeho vytížení je to poměrně obtížné. A když už si našel po měsíci od vydání prvního dílu rozhovoru čas, tak jsem zas stěží hledala chvilku volného pro jeho následné zpracování já, protože se naplno rozjely místní kulturistické soutěže. Věřím, že i přes nemalý odstup od dílu, v němž prozrazuje mnohé ze svého působení na pozici předsedy Svazu kulturistiky a fitness České republiky, si k Vám, čtenářům, najde povídání o jeho soukromém životě i podnikání cestu.

Opět jsem zařadila také otázky redaktorů magazínu Ronnie.cz a Martinových spolupracovníků ze svazu kulturistiky, které jsem požádala, aby mi s nimi pomohli.

Už je to nějakou dobu od chvíle, kdy jsme se spolu bavili o tvém odstoupení z pozice předsedy SKFČR i o fungování svazu jako takového. Pojďme se podívat na Martina Jebase jako podnikatele a jako člověka se zálibami a osobním životem. Můžeš jednou větou shrnout, čemu se věnuješ v podnikatelské sféře?

Tou největší bází našeho podnikání je Ronnie.cz, tzn. internetový magazín, fitness akademie, internetový obchod, jednotlivé kamenné obchody a posilovny, vedle toho se věnuji několika dalším projektům ať už v rámci světa internetu, či „off-line“.

Máš-li teď trochu rozvázanější ruce, znamená to, že se třeba čtenáři Ronnie.cz mohou těšit na nějaké novinky?

Ronnie.cz je tak „zvláštní“ projekt, že i přesto, že vidím obrovské množství rezerv, které má, roste prakticky od svého vzniku až do dnešních dní způsobem, který se těžko chápe. Byť samozřejmě nemohu nezmínit, že ty rezervy, které já vnímám a které jsou mnohdy technického rázu, vyvažuje a výrazně převažuje skvělý tým lidí, ať už redaktorů, lektorů ve škole, kolegů na všech pobočkách, externích spolupracovníků… Ale technické zázemí webů - a to jejich viditelných i našich interních částí - má prostě své rezervy, protože se jim poslední léta nedostávalo patřičné pozornosti. Nicméně i na ně se poslední dobou dost zaměřujeme, tzn. v relativně blízkém čase nás čeká i v tomto ohledu docela dost změn.

Jednou z těch dalších klíčových je otázka vyznění celé značky, kdy jsme vlastně už skoro před rokem začali pracovat na určité proměně, modernizaci celé značky Ronnie.cz, což v prvotních fázích znamenalo řadu výzkumů, abychom lépe chápali, jak nás vnímají naši čtenáři, zákazníci, studenti naší akademie a prostě všichni, kdo se s Ronnie.cz setkávají, a ve fázích navazujících pak přípravu řady novinek, které vylepší místa, v nichž máme nedostatky největší, ale i které nás třeba dostanou k úplně novým lidem, kteří se s Ronnie.cz zatím nesetkali. Myslím, že v tomhle ohledu je hodně na co se těšit, protože ty plány jsou opravdu velké. Prvních pár vlaštovek, třeba v podobě představení nového loga nebo v naší účasti na první ze sportovních akcí, jsme už vypustili - a řada dalších je před námi. Jednou z těch nejbližších je i internetový obchod, který…

…který by modernizaci určitě zasluhoval.

Přesně tak. Současná podoba obchodu je dost možná už deset let stará a změnu určitě potřebuje. Na druhou stranu, i přes „zvláštní vzhled a zvláštní přehlednost“ věřím, že jsou s námi zákazníci spokojeni, o čemž ostatně svědčí, pominu-li stále rostoucí obraty a počty zákazníků, dvojnásobné vítězství ze dvou posledních let v kategorii „fitness“ v anketě ShopRoku pořádané portálem Heureka. To ale nic nemění na tom, že obchod modernizaci velmi výrazně potřebuje a pracujeme na ní.

Na obchod bych navázala otázkou ke kamenným pobočkám. Mají smysl v současném „internetovém světě“?

Stejně jako asi v každém oboru, i v tom našem kamenné obchody vznikají a zase zanikají. Jedna velká síť obchodů se sportovní výživou, dříve hodně úspěšná, v současnosti dost citelně skomírá, vedle toho vzniká síť jiná, která má sice krásné obchody, jenže omezení jedním brandem, které ji bude limitovat. Pak je tu řada malých hráčů, kteří mají povětšinou jeden dva obchody, a to spíše díky - nebo kvůli - svému obchodu internetovému. My máme v současnosti v Praze pět poboček, další pak v Liberci a v Plzni a kdybych to sám neviděl, nikdy bych nevěřil, že v takové konkurenci internetu, jaká v současnosti je, mohou být tak úspěšné. Ostatně naše plány do budoucna z toho i vyplývají, pobočky by měly určitě i nadále přibývat.


Martin Jebas na jedné z kamenných poboček

Je možné prozradit některá místa, města?

V letošním roce by mohla přibýt jedna pobočka v Praze, byť to je zatím s otazníkem, jedna ale s jistotou vznikne v Jihlavě. Tam máme rozjednané krásné místo a pevně věřím, že se v něm podaří pobočku zrealizovat - což s ohledem na to, že právě v těchto dnech finalizujeme smlouvy, vypadá prakticky jistě. Nicméně jihlavská pobočka vznikla tak trochu „mimochodem“, když jsme řešili Brno, kde na nalezení vhodného místa stále čekáme a dost se o něj snažíme. I přesto myslím, že právě Brno se nám v letošním roce ještě nepodaří. Pořád je ale pro nás aktuální prioritou číslo jedna a nemám radost z toho, že v něm pobočku ještě nemáme.

V Brně už ale obchod Ronnie.cz byl, ne?

Byl a nebyl. Měli jsme tam svým způsobem franšízu, kdy jsme možnost použití naší značky propůjčili jiné společnosti. Pro mě byla ta spolupráce ale dost zklamáním, tzn. napříště už uvažujeme všechny pobočky jen a pouze naše vlastní. Sice nám pokrytí všech cílových měst bude trvat o něco déle, na druhou stranu poskytneme zákazníkům takovou nabídku, péči a přístup, jaké si zaslouží.

Kolik těch cílových měst je a jaká to jsou?

Já mám v kanceláři na nástěnce tabulku všech krajských měst, kde zeleně jsou označená ta již zrealizovaná, oranžově ta reálně uvažovaná a bez podbarvení ta trpělivě čekající. Oranžové jsou v tuhle chvíli vedle Brna a Jihlavy ještě Olomouc, České Budějovice a Pardubice. Ale stát se může cokoliv, dovedu si představit, že když se naskytne pěkná příležitost na hezké místo, budeme v plánu přeskakovat nebo tam zařazovat i místa, co v něm nejsou. Ostatně právě třeba Jihlava je toho příkladem.

A dá se u nich mluvit o nějakém časovém harmonogramu?

Nedá. (smích) Jediné, co je prakticky jisté, je zmíněná Jihlava - tam je naprosto reálným termínem otevření říjen. Ve všem dalším je pak ale už rozdíl mezi „chtěl bych“ a skutečností, kdy s ohledem na to, kolik máme aktivit, nejdou všechny tak rychle, jak by se třeba mně osobně líbilo.

Je možné na některé z poboček potkat i tebe osobně a třeba i za pultem? (smích)

Bylo, není, ale věřím, že zase bude. Když jsme otevřeli Plzeň, býval jsem tam relativně často a povídat si se zákazníky, v rámci svých možností jim radit a pomáhat s výběrem mě hodně bavilo, byla to strašně příjemná práce. Jak mi ale trochu chybí čas, tak kdybych si měl teď vzpomenout, kdy jsem na některé pobočce naposledy za pultem byl… tak budu muset jít pěkných pár měsíců dozadu. Ale vynasnažím se to změnit, protože mě to tam opravdu baví, nemluvě o tom, že pak člověk mnohem lépe vidí, co kde lze zlepšit a nového udělat.


Při otevírání pobočky v Liberci (2016)

K tomu mám trochu související otázku, přijde někdy na trh značka sportovní výživy Ronnie.cz?

Myslím, že v dohledné době ne. My s některými výrobci spolupracujeme velmi úzce, na trhu je dost produktů, na kterých jsem se třeba já sám docela podílel, ale pro tuto chvíli nemyslím, že by otázka suplementů pod naší značkou byla nějak aktuální.

To trochu souvisí s další otázkou - uvažuješ v budoucnu, že by ses vrhnul i do nějakých nových projektů?

Snažím se, aby se to nestalo. (smích) Docela často dostávám nabídky na zapojení se do různých projektů, některých ze sportovního prostředí a některých úplně nesouvisejících, a i když některé znějí velmi hezky a vím, že by mě to bavilo, snažím se vše odmítat a poslední zhruba tak rok se mi to i bezvýhradně daří. (smích)

Nabídky… Přišla i nabídka na prodej Ronnie.cz?

Několikrát už ano, a i když to byla pokaždé představa v některých ohledech opravdu lákavá, hlavním omezujícím faktorem při mém rozmýšlení bylo, „co by bylo potom“. A to ne se mnou osobně, to bych si dovedl představit jedna dvě, ale s mými kolegy v práci, s budoucností Ronnie.cz jako takového i se společnostmi, které jsou s námi dost silně existenčně spjaté. Takže i když jsem si nabídky vyslechl, odpovědi byly negativní.

Mimochodem, redakce Ronnie.cz v minulosti stála za časopisem Ironman. Dovedeš si představit, že by Ronnie.cz v budoucnu zase nějaký tištěný časopis připravoval?

Vydávat časopis byla hodně zajímavá práce, ostatně ty sama to víš nejlíp. (úsměv) Ale zároveň je to v současnosti práce beze smyslu. Časopisů nám podobného oboru je na trhu jen pár, já nějakým způsobem znám jejich čísla, co se prodejnosti týče, a ten zásah co do počtu oslovených čtenářů je v porovnání s počtem čtenářů Ronnie.cz zanedbatelný. Držet v ruce tištěný časopis je strašně fajn, je na tom příjemné to, jak to není jen virtuální věc na monitoru, ale některé věci patří historii a tištěné časopisy mezi ně patří. Bez ohledu na to, že to je škoda.


Ľudovít Major a Martin Jebas (2004)

Když se vrátím o dvě otázky zpět, říkal jsi, že se snažíš nové projekty odmítat, pod značku Ronnie.cz ale přibyla před necelými dvěma lety i nová posilovna, jak a proč se to stalo?

Shodou velkých náhod. Oslovil mě můj známý, zda bychom na internetu zveřejnili inzerát na prodej posilovny. Když jsem řekl, že jasně, rádi, a on mi jej poslal, viděl jsem, že se jedná o fitko, kam jsem dřív rád chodíval cvičit. Zajel jsem se tam podívat, a i přesto, že to nedává komerčně ani jakkoliv logicky smysl, jsme ji koupili. K Vršovicím, kde má fitko kolega David, jsme tak přidali „moje“ ve Vysočanech, které se od té doby snažíme postupně zvelebovat, upravovat a vylepšovat. Byť je to i tak prostě taková okrajová záležitost, spíš pro radost… a nebo možná spíš pro starost. (úsměv)

Pojďme v otázkách jinam, když se vrátíš na úplný počátek svého podnikání, kolik ti bylo?

To bylo asi na začátku vysoké školy, takže tak osmnáct, plus minus…


A do elektra se rýpe dosud aneb konečně zazářím!
Ale to ještě nebyl Ronnie.cz na světě…

To nebyl. Díky střední i vysoké škole jsem měl ale blízko k elektronice, a tak jsem tenkrát „podnikal“ v rámci věcí, jako jsou opravy počítačů a techniky obecně. Samozřejmě to nebylo podnikání jako takové, byla to normální „černota“ bez živnostenského oprávnění, kdy jsem po Praze 6 roznášel reklamní letáky „opravím cokoliv“ a potom k lidem, kteří se ozývali, chodil.

A Ronnie.cz jako takový vznikl kdy?

To bych taky rád věděl. (smích) Osobně bych řekl, že v roce 1999, ale ty tvrdíš, že až v roce 2001. Doopravdy si nejsem jistý, ale vím, že jsem schopný to na starých discích nebo cédéčkách dohledat… jen jsem se k tomu ještě nedostal. Každopádně je to už docela dlouhá doba. (úsměv)

Měl jsi tenkrát do začátků nějaký kapitál, který ti se startem Ronnie.cz pomohl?

Ne, jasně že ne. Měl jsem peníze, které mi dávali rodiče, a měl jsem něco, co jsem si sám vydělal. Ale Ronnie.cz nebyl zpočátku vůbec zamýšlený jako nějaký projekt, co by měl mě a už vůbec ne někoho dalšího živit, prostě nás na koleji bavilo cvičit, já jsem o cvičení a všem okolo rád četl, tak se to tak sešlo…

Kdybys měl zmínit největší milníky, které Ronnie.cz od té doby potkaly, které by to byly?

To je těžká otázka, navíc složitá v tom, že když zapomenu na někoho, kdo nám v něčem hodně pomohl, bude to jemu i mně líto. Tak zmíním jen spíš takové ty obecné…

První, na začátku, když jsem si půjčil od spolubydlícího knížku o dělání internetových stránek v HTML. To byl úplný prapočátek Ronnie.cz, tenkrát v podobě statických stránek bez možnosti jakékoliv interakce čtenáře, žádné diskuse pod články, žádné fórum, žádný obchod.

Druhý, cca rok 2003, když jsem si koupil knihu o programování v PHP a MySQL, začal se ty jazyky učit a podle nich udělal první redakční systém a první verzi obchodu. S tím se pojí i setkání s Davidem Ouředníčkem a právě ono rozhodnutí „uděláme na Ronnie.cz obchod“.


Odplata kolegovi z práce za jeho naschvály (2009)

Třetí, cca rok 2007, první redakční prostory, tenkrát ve volných místnostech vedle skladu. První zaměstnanec - Lucka, která je s námi dodnes - a hned pak ty na půlku úvazku. (úsměv)

A pak už by to bylo asi na delší povídání, začátek provozování trenérské školy, milníky v návštěvnosti webu, obratech, kamenných pobočkách, aktivitách ohledně svazu kulturistiky, stěhování do nových prostor… jelo to tak, že se člověk zpětně trochu diví… Až k dnešním dnům, kdy za celým Ronnie.cz stojí desítky a desítky zaměstnanců a externích spolupracovníků a tak nějak se všemu, co děláme, docela - asi docela hodně - daří.

Mimochodem, tohle je správné místo, kde bych chtěl všem kolegyním a kolegům poděkovat, protože to, kde Ronnie.cz v současnosti je, je zásluhou všech, kteří mu v minulosti pomáhali i v současnosti pomáhají a pracují na něm, mnohdy dnem i nocí, na úkor svých osobních aktivit. Děkuji vám všem za to!

To ti také pěkně děkujeme. (smích) Ronnie.cz je, jak jsi sám zmiňoval, řada už dost do široka zasahujících aktivit. Do kterých z nich se angažuješ přímo ty sám?

Do všech. (smích) Já musím mít pocit, že mám vše pod kontrolou, že o všem vím a že všechno funguje, je připravené, nachystané, v pořádku klapající. Takže se snažím strkat nos do všeho - a úměrně tomu pak nemám na nic čas a věci, co na mě čekají, někdy čekají hodně dlouho. Na druhou stranu ale musím přiznat, že poslední dobou - možná už pár let - to přece jenom takhle dopodrobna neplatí a některé věci vídám doopravdy jen „z rychlíku“, některé ani to ne.

Dá se říct, kolik jsi toho obvykle denně v posledních letech naspal?


Na půlmaratonu v Českých Budějovicích (2013)
Já jsem z práce relativně unavený a mám myšlenky, že bych se chtěl více věnovat svým soukromým věcem, které s prací nesouvisejí. Nicméně tím, jak i vím, v čem všem máme rezervy a co je potřeba zlepšit, jsem se někdy vloni na jaře „kousnul“ a od té doby mám soupis věcí, které chci dodělat, abych byl spokojený, vše fungovalo a další k nim už nepřidával. Od té doby jsem se do toho trochu vrhnul, přestal jsem se věnovat některým soukromým aktivitám, i jsem docela přestal třeba běhat, a věnuji se práci dost výrazně. Z toho pak plyne i „propracovaný“ systém, kdy tak tři čtyři dny v týdnu přicházím do práce kolem osmé deváté, jsem zhruba do šesti, pak si jdu na hodinu lehnout a pak pokračuji do rána tak do čtyř pěti. A druhý den nanovo. Zbývající dny v týdnu mám pak normálně jen od rána do podvečera. Samozřejmě s výjimkami tu a tam… To asi dlouho vydržet nepůjde, ale zatím to funguje a věci z mého „to do“ seznamu viditelně ubývají a nové nepřibývají. Tak doufám, že to bude mít i dobrý konec. (úsměv)

Ten režim zní dost nenormálně. Jak se člověk do něčeho takového den za dnem může namotivovat? Žene tě vidina úspěchu, peněz, něčeho jiného?

Mám plán, kterého chci dosáhnout, cíle, které chci splnit, a za nimi jdu - tak trochu hlava nehlava poslední dobou, byť samozřejmě s ohledem na lidi mně nejbližší. Peníze samy o sobě mě nemotivují, na druhou stranu díky nim člověk může udělat věci, které tu motivaci přinášejí. Docela často mám to štěstí, že můžu pomoci s věcmi, které jsou pro jiné lidi z jejich pohledu neřešitelné a pro mě jsou snadné. A ty, bez ohledu na to, že o nich ve výsledku prakticky nikdo neví, jsou tou největší motivací. A zároveň i oporou, když člověka práce nebaví nebo není třeba v některých chvílích úplně příjemná.

Dokážeš říct, jaké největší osobní změny se u tebe udály od chvíle, co jsi skončil ve svazu kulturistiky jako předseda?

Jedna mě napadá hned na prvním místě - nejsem už úplný diplomat. V pozici předsedy svazu kulturistiky jsem se snažil vycházet s každým bez ohledu na můj osobní názor, protože mi to tak přišlo pro svaz správné. Svaz má stanovy, pravidla, nepatří jednotlivci, ale všem, toho jsem se držel a na osobní pocity moc nehleděl. To s sebou ale tu a tam neslo nutnost komunikovat a vycházet vstříc lidem, kteří si to z mého pohledu prostě nezaslouží, případně „politicky“ neříkat všem lidem do očí upřímnou pravdu. Vnitřně mě to ale zlobilo a jsem rád, že se teď můj pocit „měl bych být diplomat“ trochu změnil a tu a tam to někdo už i poznal. A asi mě někteří nebudou mít rádi, ale na druhou stranu, pokud se někdo chová špatně k jiným, jednou si šanci zaslouží, ale když jí nevyužije, je dobře ho nakopat. (úsměv)

Takže svaz kulturistiky je svým způsobem politika?

Svaz kulturistiky je občanské sdružení mající několik stovek členských oddílů, tisíce závodníků - a pak je jasné, že ne každému všechno vyhovuje a člověk musí mnohdy hledat „politicky správná“ řešení. Takže svým způsobem asi je.

Ptám se kvůli další otázce, dokážeš si sebe ve skutečné politice představit?

V současné chvíli ne, mám přece na přibírání si čehokoliv nového jasný zákaz. (smích) Někdy v dalekém budoucnu bych to asi nevyloučil. Na druhou stranu, ve své hlavě to na žebříčku „tohle bych chtěl dělat“ nemám určitě nijak vysoko.

A co vysoko máš?

No… Jak jsem už asi trochu naznačil, já se čas od času věnuji aktivitám úplně mimo sport a celou naši oblast, které nepřinášejí žádný věcný zisk, ale které některým lidem pomáhají. A tomu bych se chtěl věnovat výrazně více a určitě se to v budoucnu i stane. I když to asi říkám trochu neurčitě, ale ono to je přesně tak z podstaty věci dobře.


S rodinným kamarádem Badem (2010)

Napadá mě, s pozicí, jakou máš, ať už ve svazu, nebo v podnikání, určitě přichází i to, že má člověk dost nepřátel - je to tak?

To je asi možné, ale já vlastně ani moc nevím. Sice tuším, že mě někdo třeba nemusí, na druhou stranu většinou i tuším, proč tomu tak je, a tak mi je to pak i upřímně jedno. Ono nelze být s každým kamarád, nikdy nelze dosáhnout toho, aby všichni se vším souhlasili nebo aby nějaké řešení všem vyhovovalo - a chápe-li tohle člověk, tak si pak s tím, když ho někdo nemá rád, neláme hlavu. Což nechci, aby znělo nějak namyšleně nebo tak, ale pro každého by měl být hlavní vlastní pocit a pocit lidí, kteří mu jsou blízcí, popř. obecně, na kterých mu záleží.

V současnosti se nepřátelství projevuje nejvíc asi v rámci internetových diskusí. Vnímáš nějaké vztažené k tvojí osobě?

Já mám k internetovým diskusím naštěstí dost imunitu, takže i kdyby někde něco takového bylo, neřešil bych to a nejspíš bych o tom ani nevěděl. Je sice pravda, že mi tu a tam někdo ze známých řekne, že se o mně třeba někde něco ne úplně hezkého psalo, ale moje reakce na to je, neříkej mi to, nezáleží na tom. A tak mám v tomhle ohledu dost klid.

Mimochodem, jak se vyrovnalo tvoje mužské ego s tím, že jsi odstoupil z nejvyšší pozice, jaká v Česku v kulturistice je?

Snadno, jak jsem řekl před chvílí, hlavní je vlastní pocit a za tím jsem šel. Navíc si myslím, že moje odstoupení potěšilo vlastně úplně všechny. Moje přátele, protože mě znají a vědí, že budu mít o trochu víc času. Moje nepřátele, protože si budou myslet, že jsem přišel o koryto. A hlavně mě, protože mi to dalo víc vnitřního klidu. Takže jsou všichni šťastní a to je prima. (úsměv)

Na co se nejvíc těšíš po ukončení některých svazových povinností, cos předtím nestíhal?

Na cestování. V zimě se nám s přítelkyní podařilo uletět na chvíli na Mauritius, teď před pár týdny jsme byli v Římě a také už máme koupené letenky a zařízené ubytování v srpnu na Islandu, kde jsem chtěl běžet potřetí tamní půlmaraton…

Říkal jsi, žes běhání kvůli práci nyní vypustil...

Vypustil a nejsem za to vůbec rád. Osobně si myslím, že na Islandu poběžím až za rok, protože by mě zlobilo, kdybych zaběhnul horší čas než posledně. (smích) Ale třeba letos vyjde jen jako výlet.

V jakém čase půlmaraton uběhneš?

Na Islandu jsem ho naposledy zaběhnul za necelou hodinu a 44 minut.


Po doběhnutí půlmaratonu na Islandu (2014)

Zajímal by mě tvůj klasický pracovní den. Jak krok za krokem vypadá?

To jde těžko říct… Relativně dost času trávím s e-maily, těch prevítů někdy za den přijde třeba i ke dvěma stovkám a zcela upřímně je nenávidím. (smích) Jinak se ale snažím dělit den na „manuální“ část, což jsou právě třeba e-maily, všelijaká administrativa a podobně, a potom na část „tvůrčí“, kdy vznikají nové věci… ať už třeba v podobě programování nějakých věcí pro web, pomoci při tvorbě nějakých produktů, publikací a tak.

Čemu se jinak ve svém volném čase věnuješ, máš nějaké koníčky? Určitě posilovnu, to je nám všem jasné… (smích)

Jasně, já, který cvičil soustavně naposledy před asi deseti lety. (smích) Mám-li volna více, nejraději cestuji. A mluvíme-li o volnu kratším, tak tam bych na prvním místě zase zmínil běhání a pak asi takové ty klasické věci jako jít si odpočinout do kina, vyjde-li to jednou za dlouhou dobu, tak i do divadla, zajít si do wellness.

Vrátím-li se k té posilovně, napadla tě někdy myšlenka závodit?

Ne, nikdy, alespoň pokud mluvíme o kulturistice. Závodil jsem jednou v mrtvém tahu, to bylo hodně fajn a příprava mě bavila, ale soutěžní pódium fitness a kulturistické by mě z pohledu závodníka nelákalo.

Ten mrtvý tah byl kdy a s jakým výsledkem?

To bylo tak v roce 2006 - plus minus - zatáhnul jsem 260 kg - plus minus - při váze 80 kg - taky plus minus. A skončil jsem až druhý. To vím bohužel přesně, ach jo. (smích)

Kde se vidíš za 10 let? Co bys chtěl do té doby stihnout?

To je otázka, která by měla odpověď v mnoha rovinách. Já se trochu cíleně v předchozích odpovědích některým z nich vyhýbal (úsměv), a tak to stejné udělám i teď. Každopádně třeba zmíním hezký domeček někde u lesa pod Prahou, kde bych se vidět určitě chtěl. Také bych se chtěl vidět probíhající cílem půlmaratonu, když bude na ukazateli času svítit cokoliv pod hodinu čtyřicet. A určitě mě napadají i další věci, ale ty by měly zůstat zatím jen v mé hlavě.


Se čtyřnohými přáteli (2013)


Cestování po Islandu aneb vítr mi cuchá kadeře! (2014)


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

26.06.10:38Spazik - Co nám říká odborná literatura :-P https://cs.wikipedia.o..
24.06.21:13Peter Ustinov - Kdyz uz tu pomlouvame Ronnieho (snad nedostanu ban *8* ) ..+3
23.06.22:59eSko - Frčí, dal jsem mu vyzkoušet od Survivalu jen tak z hecu na..+2
23.06.11:25Spazik - Popravdě vůbec nechápu jak může někdo makat 18 hodin denně..
23.06.00:18DiamonD123 - Tak s tím diplomatem to je přesný, i když to má ještě mnoh..
22.06.23:34Spazik - Ronnie ještě s vlasama *2* *88*
22.06.20:01powr - sympaťák
22.06.14:42Deadlift - Krásný článek, inspirativní odpovědi. Je to fajn. K hrnku ..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
Bronwyn (01:06) • Ale Manionova NPC ted bude taky otevirat mezinarodni zavody pro amatery po celem svete,...
magazínPřehled přijímacích fyzických testů d...
KOSICE_KE (18:11) • To vie myslim kazdy jouda... Ide o pakove pomery...resp. o vzdialenost taziska (ruky) o...
magazínPřehled přijímacích fyzických testů d...
Petr Prielozny (15:48) • Dobry clanek. Je zajimave, ze u tech sed-lehu testu nemaji jen jednu variantu, protoze...
magazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
ygg (18:04) • To havranek ... no právě ... když jsi začínal, tak sis myslel. Teď už víš:-).
magazínTomáš Kašpar o svých plánech v IFBB E...
deiw (12:23) • IFBB je mezinárodní, ale Američani mají své NPC soutěže, ze kterých se získávají karty...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra