Toto je komerční sdělení, Ronnie.cz není jeho autorem.
Text: BORIS BÁRDOŠ
Rodák ze západočeské Aše Čestmír Šíma (38) je dnes zřejmě nejsilnějším profesionálním strongmanem v České republice. Zejména pak v statických disciplínách, vyžadujících hrubou nadlidskou sílu, nemá na domácí půdě konkurenci. Ačkoli v posilovně cvičí pravidelně od svých 14 let, zalíbení ve zvedání extrémně těžkých závaží našel absolvent fakulty aplikovaných věd (obor geomatika) Západočeské univerzity v Plzni teprve v roce 2011. Od té doby se s jeho jménem pojí hned několik siláckých primátů, z nichž některé mu již nikdo nikdy nevezme.
Tak třeba Čestmír Šíma zůstane již jednou provždy prvním Čechem, který na soutěži překonal mrtvým tahem metu 400 kg. Stalo se tak v roce 2015 na zápolení Bořislavský gigant, kde 170kilový obr předvedl v českých poměrech zcela bezprecedentní sérii pokusů, již uzavřel impozantním pozvedem 415 kg! Ačkoliv se nejednalo o mistrovské klání - a zmiňovaný supervýkon tak není absolutním českým rekordem ve verzi GPC - Šíma jej provedl bez trhaček a čistě i optikou přísných technických pravidel powerliftingu. (V českých rekordních tabulkách je Čestmír zapsán pozvedem 385 kg z loňského šampionátu FČST.)
Šíma však nedisponuje jen nesmírnou tahovou sílou, ale vyniká i v tlacích. Počítám-li dobře, se soutěžním raw benčpresem 270 kg (v posilovně má zvednuto až 280 kg) mu v historickém řebříčku českých top výkonů náleží z hlediska absolutní hodnoty druhé místo - víc zvedl bez stahovacího trika pouze Petr Petráš (285 kg). Do třetice Šíma je dvojnásobným vítězem bodovacího rankingu Českého poháru o nejlepšího profesionálního strongmama v daném roce (2014, 2015) a aktuálním mistrem Česka (Brno, 2016). Pokud se nepletu, náleží mu také historicky nejvyšší umístění českého závodníka v seriálu prestižní Strongman Champions League - v podobě 4. místa ze závodu v Polsku v roce 2015. Navíc Čestmír tenkrát skončil pouhý bod za pozdějším vítězem celé série SCL 2015, fenomenálním Polákem Krzysztofem Radzikowskim, čímž jeho umístění nabývá ještě více na prestiži.
V neposlední řadě je Šíma dosud jediným vítězem všech pěti dosavadních ročníků soutěže Strongmen's Games Aš (podílel se na nich také organizačně), jež platí za nejtěžší závod svého druhu nejen u nás, ale dost možná i v regionu celé střední Evropy. Vzhledem k velikosti zátěží (550kg superyoke, 170kg kláda, 350kg axel mrtvý tah, koule do 190 kg plus 300kg kámen) se mu říká i Český Arnold, souvislost s věhlasnou Arnold Strongman Classic je nasnadě. À propos - Strongmen's Games Aš. Měsíc před letošním ročníkem jsem obdržel pozvánku od neúnavného propagátora strongmanů, spoluzakladatele Českého svazu silových sportů Michala Širůčky, zdali bych se nechtěl zúčastnit Čestmírova tréninku. Prý je ve skvělé formě. A to víte, že jsem chtěl.
Plánování
A tak jsem tady. Cesta z Bratislavy do nejzápadnějšího výběžku České republiky, třináctitisícové Aše v okrese Cheb, trvala nějakých osm hodin. Je středa 19. 4., do závodu zbývá šestnáct dnů. Ačkoli je dva dny po Velikonocích, tady v Krušnohoří sněží jako o Vánocích - a do toho probleskuje slunce. Šílený duben. Nicméně nikoliv počasí mi mělo připravit ty nejšílenější zážitky. Rozmary přírody upadly v zapomnění hned příští den, výjevy z Čestmírova tréninku však v hlavě přetrvají mnohem déle.
S Čestmírem se potkávám na hlavním nádraží v Aši. Zde se narodil, vychodil základní školu (třída s rozšířeným vyučováním matematiky a přírodních věd) i gymnázium. Nyní s přítelkyní Marcelkou bydlí v nedaleké Studánce. Ačkoliv jsem Čestmíra předtím viděl již mnohokrát na závodech v Česku i na Slovensku, mohu konstatovat, že pohled na něj je pokaždé stejně působivý. I v prostředí strongmanů, kde není nouze o obrovité jedince, je Šíma nepřehlédnutelný. Mohou za to jeho impozantní rozměry, zejména pak záda zvíci letiště, a ramena, jejichž šíří nemá u nás konkurenci.
Kolem 170 kg těžký a 188 cm vysoký Šíma s hustým černým plnovousem je přímo archetypálním ztělesněním mužské síly z raných dob na úsvitu věků, kdy bylo třeba hájit území, klan, zdroj obživy proti čemukoliv, co vylezlo z okolní divočiny. Čestmír zkrátka vypadá na to, že by mu nedělalo nejmenší problém přeprat holýma rukama medvěda.
Cestou autem do nedalekého penzionu, kde mi Michal Širůčka zabezpečil ubytování, pak mohu již poněkolikáté ocenit ostrý kontrast k drsnému vzezření: Čestmír má měkký hlas, věty formuluje snadno a dobře, srší vtipem, nechybí mu smysl pro humor i lehkou ironii, namířenou nezřídka i směrem k vlastní osobě. Aby mě mohl kolem druhé odpoledne vyzvednout na nádraží, musel se uvolnit z práce. "Abych si vydělal na tento sport, musím pracovat," uvádí Čestmír na pravou míru, jako je to s jeho statutem profesionálního strongmana. Přídomek "profesionální" se v plné míře vztahuje na výkonnostní úroveň a typ klání, kterých se zúčastňuje. Nikoliv na zdroj obživy, kterým je pro Čestmíra již roky geodetická praxe, kterou vykonává prostřednictvím vlastní firmy. Ptám se, jak se to dá skloubit - práce geodeta a kariéra profesionálního strongmana. "Jde to. Ale někdy je to docela těžké," odtuší Čestmír. "Tak třeba dovolenou jsem neměl několik let. Je to o disciplíně a sebekázni. Člověk si musí definovat priority: stanovit si, co je potřeba stihnout, kolik toho odtrénovat, jaké pracovní povinnosti udělat, aby si mohl financovat takhle náročný koníček. Žádá si to hodně plánování, nicméně jde to."
Dnešní trénink má Čestmír naplánovaný na půl šestou večer. Když vystupuji před penzionem z auta, říká, že mě vyzvedne v pět. A opravdu, je přesný jako švýcarské hodinky.
Profíkem za tři měsíce
Je krátce před půl šestou večer, když s Čestmírem a jeho přítelkyní Marcelkou (které neřekne jinak než Macík) vstupujeme do Fitness studia Life v Aši. Středně velké fitcentrum patří Čestmírovu bratrovi Jaromírovi, nabízí 33 stanovišť, disponuje solidním vybavením včetně strojů Hammer Strength, jednoručkami do 60 kg, kvalitní kardiou zónou, především však velkým množstvím poctivého železa. Jelikož Čestmír absolvuje naprostou většinu svých tréninků právě tady, je ho potřeba opravdu hodně.
Nad barovým pultem se nalézá Čestmírova zeď slávy: úhledně srovnané trofeje ze soutěží. Využívám chvíle, kdy se Čestmír zastaví u baru, aby si nalil velkou sklenici vody, a ptám se ho na jeho silácké začátky. "O strongmany jsem se zajímal již dlouho, četl jsem zejména články Michala Širůčky na dané téma a líbilo se mi to. Prvotní impuls pak přišel v červnu 2011, kdy jsme se s přítelkyní byli podívat na amatérské soutěži Ostrovský silák. Bylo to totiž jedno z mála míst, kde se konají závody, které je alespoň trochu poblíž té naší úžasné geografické polohy," směje se Čestmír a pomalu usrkává chladivou vodu. "Když jsem tam tak koukal na ty kluky, připadali mi hrozně velcí, naživo větší než na fotkách. Úsměvné ale bylo, že hodně lidí z těch diváků tam koukalo na mě a ptali se mě, jestli taky závodím, nebo jestli patřím k profíkům." Z dalších Čestmírových slov vysvítá, že ostrovské publikum se zas tak velmi nepletlo. Ačkoli měl Šíma projít siláckým křtem teprve o dva měsíce později na amatérských závodech v Praze, kde s naprostým minimem zkušeností s disciplínami obsadil třetí místo, ještě téhož roku na podzim dostane pozvánku mezi profesionály. "Po Praze jsem absolvoval klání amatérů ve Žďáru nad Sázavou, které jsem vyhrál. O týden později se pak konal tradiční závod v Teplicích, který byl tehdy právem považován za nejtěžší klání svého druhu u nás. Organizoval ho bývalý špičkový závodník a dle mého nejlepší strongman v české historii tohoto sportu Jan Šalata - a to jak pro amatéry, tak i pro profíky. Já nastoupil mezi amatéry a opět jsem zvítězil."
Celý článek najdete v červnovém (6/2017) čísle M&F,
které zakoupíte v novinových stáncích nebo zde.
