Pondělní poledne. Poprvé před posilovnou. Prožívám podmanivé pocity. Přicházím pyšně po prošlapané pěšině. Předsebou pozoruji přízemní panelovou přístavbu. Přes pootevřené prosklené průhledy pronikají podivné pazvuky - přidušený pokřik, povzbuzování podobné pohrůžkám, práskot posilovacích přístrojů. Poněkud postrašen pomalu pokračuji. Procházím příšeřím podlouhlé předsíně. Poslušen pokynu přezouvám prošoupané polobotky. Pociťuji pach prostředí prosáklého potem. Poplašeně přistupuji před pult.
„Pozdrav pánbů,“ plaše pozdravím. Plešatý pořízek propracované postavy pozvedá podmračený pohled. Pozdrav pravděpodobně přeslechl, povídá pouze: „Poprvé?“ Pokorně přikývnu, pak přidušeně pronesu předem promyšlenou prosbu: „Potřebuji přibrat.“ Plešoun pohrdlivě přejede pohledem pohublou postavu. Přitaká: „Potřebuješ!“ Pomalu povstane, protáhne páteř, prokřupe prsty. „Poslouchej podvýživo,“ pronese prudce, „předhodím pár pravých perel. Předně potřebuješ pozměnit potravu. Pravidelně pozřeš pořádný příděl polysacharidů. Přidáš potřebný poměr plnohodnotných proteinů – především prsa pípajících potvor. Pro přilepšení používej proteinový prášek. Podívej!“ Přináší plastovou pikslu plnou podivného preparátu. Poočku pozoruji přinejmenším podezřelý produkt pro přibrání. „Padesát pět procent plnohodnotných proteinů,“ pokračuje poradce. „Předurčeno právě pro podobné pavouky. Promíchej, pak pij - poránu, po poledni, před prospáním, především pak po posilování.“ Pokradmu přejíždím pohledem prožilněné pazoury přednášejícího. Přinejmenším padesátky! Paráda! „Posloucháš!?“ přeruší přemítání posvalený přízrak. Pak poněkud podrážděně pokračuje: „Polysacharidy papej pořád, prostě provozuj permanentní přežíračku. Pak přijde pokrok, pocítíš přírůstky. První pojedeš poněkud propadlá prsa. Pak, pokud přežiješ, procvičíme povislé partie podél páteře. Půlroční permice patnácetpade, platíš předem! Převlíknout, potom přiklusej!“ Poslušně přikývnu.
Převlékárna pachem připomíná prasečí podestýlku. Podlahu pokrývá prošlapané PVC. Přejíždím pohledem popraskaný pisoár, pochcané prkýnko. Pfuj! Překotně převlékám přinesené prádlo – pruhovaný pulovr, poděděné polokalhoty. Pyšně přezouvám pohodlné pantofle. Poněkud přidušen prchám pryč. Při průchodu posilovnou pozoruji posměšné pohledy, pantofle pravděpodobně provokují. Příště projistotu použiju postarší prestiže.
Ponejprv, poslušen příkazu, párkrát prošlápnu pedály přístroje připomínajícího pidikolo postrádající pneumatiky. Pohyb prý přivodí potřebné prohřátí. Protažení posedáváním pokroucené páteře provádím po poradě pomocí primitivních pohybů.
Poté posvátně přistupuji před první posilovací přístroj, prý peck-deck. Polobůh přikazuje: „Posaď prdel, pozvedni pracky, pořádně přitlač, podrž, pomalu pouštěj. Přinejmenším patnáctkrát! Povídám pořádně!“ Po pátém provedení polokruhového pohybu prsa počínají poněkud pálit, paže přestávají poslouchat. Panicky pohlédnu po poblížstojícím protivníkovi. Poháněč pouze přísně pronese: „Povídám patnáct, parchante! Posledních pět přinejhorším pomůžu,“ přidá přátelštěji. Přibitý přísným pohledem pokračuji podle plánu. Patnáct! Po pidipauze pokračujeme. Po provedení páté patnáctky polomrtvý padám. Pozorujíce potem pokropenou podlahu přemýšlím: „Proboha, přežiju?“
Přestávka, přecházím posilovnou. Při podivných přinožovadlech přistihnu pár provoněných pipinek provozujících plytký pohovor. Prohlížím plakáty polonahých paniček – propadlý pupík, pevné pozadí, plastikou přizvednutá plná prsa – prostě příjemná podívaná.
Pupkatý powerlifter předemnou právě pozvedává prohnutou pressbenčovku. Přítěž představuje pěkných pár pytlů písku – provlhlého!
Před pokovenou prosklenou plochou používanou především pro posouzení postavy procítěně pumpuje prorýsovaný pětatřicátník povedené pazoury. Přední polokoule paží pod pokožkou pěkně poskakují. Při posledních pár pozvednutích pomáhá pohybu prohýbáním páteře. Poloosy prudce padají po podlaze. Prásk! „Příště poklidně položit!“ prořízne posilovnu pobouřený pokřik pulťáka. „Provedu pane!“ parodují prokrvené pazoury.
Poblíž provádí partička poďobaných puberťáků podivné pokusy. Pohromadě pomáhají parťákovi pokořit poloprázdnou pressbenčovku. Po „povedeném“ pokusu poďobanec přehnaně pomalu povstává, protahuje provokativně paže, pyšně pokukuje po posilce. Pitomci!
Prohlídku panoptika přerušil příchod predátora: „Pokračujeme, pinďo!“ Poznávám pull-over. Pololežím příčně přes pokoženkované prkno. Přidržuji pokudmožno pevně pětikilovou poloosu. Pohyby poznovu přivozují příšerné pálení prsou. Prosebným pohledem požaduji pauzu. „Pokračuj, pískle!“ posměšně povzbuzuje pozorovatel. „Proteinama prosypanej parchante,“ procedím potichu přes pysky. Pozvolna přestávám přemýšlet. Poloautomaticky provádím přikázané pohyby. Pojednou pocítím pachuť přetrávené potravy. Průser. Pozvracená podlaha. Povstávám, provinile propichuji podlahu pohledem. Perverzák pouze pobaveně prohodí: „Příště pojez poslední papů přinejmenším pět půlhodin před posilkou! Promptně pokliď, pak pokračujeme přítahy při předklonu. Procvičíme podélpáteřní partie.“ Prosebe povídá: „Porosteš, přísahám, porosteš!“
Probdělá pondělní půlnoc. Prožívám posmrtné pocity. Přivolávám pobožně příchod prvních paprsků. Prohmatávám probolavělá prsa, paže... porostou?
Pozvolna přešlo patnáct podzimů perné práce, pravidelného posilování původně povadlých partií, promyšleného přežírání. Postava prošla parádní proměnou. Po policích postávají prachem pokryté pozlacené poháry. Pondělní poledne. Posedávám pozapultem. Pozoruji prázdnou posilovnu. Pojednou přichází pohublý přízrak. Potichu pozdraví, poté přiškrceně pronese: „Potřebuji přibrat.“ Přes pysky proběhne pousmání. Pomalu povstanu, podmračeně přejedu průhlednou postavu, pak přehnaně přísně přisvědčím: „Potřebuješ!“
Zdroj:
IRONMAN Magazine
