Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Pavel Nesnídal (I.): "Jednoduše řečeno, rozvíjím tělo i ducha."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Když se mě Pavel Nesnídal při našem posledním osobním setkání zeptal, proč jsem si pro rozhovor vybral právě jeho, vyvstal mi na mysl jeden z okamžiků prožitý s panem Ĺudovítem Majorem. Ten mi totiž zprostředkovaně přes náš někdejší rozhovor položil obdobnou otázku, na kterou jsem mu již nestačil odpovědět. Mojí odpovědí budiž příměr k výběru mezi "dvěma možnými výhledy" - z okna autobusu, nebo z okénka letadla. Já osobně si po mnoha všedních cestách autobusem vybírám letadlo. Člověk sice z té výše nerozezná tolik detailů, může však i přes objektivně velmi úzký průzor spatřit mnoho neobvyklých souvislostí a vše vidí tak nějak s nadhledem.

Dnes Vám tedy nabídnu výhled nad celým jedním kontinentem. Rozsáhlým a rozmanitým světem Pavla Nesnídala, dvojnásobného vicemistra ČSSR a čtyřnásobného mistra ČSR, držitele dvou zlatých medailí z Polska a NDR a jednoho z nejúspěšnějších československých kulturistů tzv. první generace, jenž sklízel medaile při každé pohárové soutěži. V průběhu jeho desetileté závodní kariéry v letech 1967 - 1977 došlo k nejzásadnějším faktickým změnám našeho sportu. Pavel Nesnídal k nim přispěl nejen jako závodník, ale i jako trenér a svazový činovník. Členitý charakter jeho sportovního světa široce rozvíjí i malířský, herecký a hudební kraj. Pavel Nesnídal totiž postupně prošel rolemi divadelního kašéra, herce - externisty, uměleckého keramika, malíře a člena hudební skupiny. To, jak se postupně utvářel svébytný svět dnes již devětašedesátiletého štramáka, poodhalí nejen jeho několik následujících odpovědí, ale i sada autentických fotografií.

Sportovní kariéra a životopis Pavla Nesnídala
rok událost nebo aktivita
1948narozen v Horní Bříze
1961 - 1963lední hokej, fotbal, atletika
1963 - 1965sportovní gymnastika
1965kanoistika
od roku 1966kulturistika, oddíl Slavia VŠ Plzeň, trenér Ladislav Filip
1967první kulturistické závody:
oddílový přebor, okresní přebor a Sandow Mariánské Lázně - 1. místo
Pohár časopisu "Trenér a cvičitel" - 4. místo
setkání s osobním vzorem Jurajem Višným
1967 - 1977účast na mistrovských a pohárových soutěžích:
mistrovství ČSR - 4x 1. místo, 3x 2. místo
mistrovství ČSSR - 2x 2. místo, 4x 3. místo, 1x 4. místo, 1x 6. místo
pohárové soutěže - obvykle 1 - 3 soutěže ročně, vždy medailové příčky
starty v reprezentaci ČSSR:
Polsko - Pohár Trybuny ludu - 3. místo
NDR - mezinárodní mistrovství Východního Německa - 1. místo
1972narození syna Tomáše
1978přestěhování z Plzně do Děčína, působení v oddíle TJ Spartak Děčín
1980narození syna Luďka
1992návrat do Plzně

Kdy přesně jste vzal činky poprvé do rukou a co bylo důvodem vašeho odklonu od dosavadních sportů - hokeje, fotbalu, atletiky, gymnastiky a kanoistiky?

K čince jsem se poprvé dostal až v tělocvičně stavební průmyslovky v mých patnácti letech. Jedna vážila 45 kg (kulová), druhá 60 kg (vzpěračská). Možnosti cvičení s nimi však byly minimální. Neznal jsem žádné cviky a mimo školní tělocvik jsem neměl šanci se do tělocvičny dostat.

Už ve svých čtrnácti jsem si ale začal více všímat možností svalového rozvoje. Tehdy mi byla nejbližší sportovní gymnastika, která mě zaujala i elegancí pohybu. Přihlásil jsem se proto do gymnastického oddílu. I přes rychlý výkonnostní růst jsem po dvou letech skončil. Hledal jsem totiž progresivnější způsob na rozvoj síly, začal jsem proto chodit do kanoistického oddílu. V té době jsem uvažoval i o vzpírání, ale nenašel jsem dost odvahy, abych některý oddíl v Plzni navštívil. Postupem času se ve sportovních časopisech začaly objevovat články o cvičení s činkami, expandery či jiným náčiním na rozvoj svalstva a síly. To mě okamžitě zaujalo. Dodnes vzpomínám na polský časopis "Sport pro všechny" nebo občasné instruktážní články v našem "Stadionu". Tehdy jsem poprvé objevil i fotografii Juraje Višného se zatnutým břichem, rukama v bok a nohou opřenou o zeď. Tím bylo rozhodnuto. Jeho příběh "z hubeňoura svalovec" byl totiž i můj problém a cíl. Začal jsem proto improvizovat a skládat vlastní závaží, se kterým bych mohl cvičit. Namísto lavičky posloužilo například žehlicí prkno nebo sáňky. Kotouče na velkou činku jsem vyrobil z betonu zalitím plechovek od zavináčů. S tímto vybavením a rozšiřující se zásobou cviků jsem cvičil první rok doma v obývacím pokoji a v létě pak venku na zahradě. Tehdy se psal rok 1965.

S kulturistikou jste začal v roce 1966 v oddílu Slavia VŠ Plzeň pod vedením Ladislava Filipa. Jak tehdejší oddíl a jeho posilovna vlastně vypadaly?

Oddíl, který vedl trenér Ladislav Filip, byl na VŠ strojnické, kde Ladislav Filip působil jako odborný asistent a vedl sportovní činnost. Informaci o existenci oddílu jsem tehdy získal z denního tisku, kde byl na fotografii František Pánek v impozantní póze s rukama v bok. Se štěstím jsem byl přijat na podzim 1966. Přihlášených bylo totiž podstatně více než volných míst. V oddílu bylo 20 až 25 cvičenců, rozdělených v nevelké školní tělocvičně do pěti družstev podle výkonu v bench-pressu. Po čtrnácti dnech jsem postoupil ze třetího družstva do prvního s požadovaným limitním výkonem 90 kg. Tréninkovou hodinu jsme zapisovali na papír s uvedenou tabulkou na zápis, kde byl plánovaný cvik a počet opakování lomený váhou nářadí a počtem sérií. Plán tréninku byl pro všechny stejný! Každé družstvo mělo jednu velkou činku a jedny jednoručky. Neměly jsme tehdy žádné kladky ani hrazdu.

Po půl roce mi pan Filip navrhnul, jestli bych nechtěl jít na kulturistické závody. Něco takového jsem vůbec nečekal, ale jeho důvěra ve mně a hlavně možnost kvalitnějšího individuálního tréninku třikrát až čtyřikrát týdně mě přesvědčily. Dostal jsem i rady na správné stravování, a tak jsem se rychle zlepšoval.

Kolik oddílů tehdy v Plzni působilo a jak populární vlastně kulturistika v Plzni a jejím okolí byla?

Účast závodníků na okresních přeborech svědčila o velké popularitě kulturistiky. V Plzni a okolí působilo odhadem pět až sedm oddílů. Bylo však ještě hodně těch, kteří cvičili doma (v garážích a sklepích), nebyli registrovaní, a tak jen přihlíželi. V prvopočátku byly kulturistické oddíly součástí jiných sportů jako jejich vedlejší činnost, například se vzpěrači a zápasníky. Až po uznání kulturistiky jako samostatného sportu a jejího svébytného zahrnutí do řad ČSTV vznikaly i samostatné kulturistické oddíly.

Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.
Pavel Nesnídal

Jak zásadně se změnil váš pohled na kulturistiku po vašich prvních závodech v roce 1967? Změnil jste poté svůj jídelníček nebo způsob tréninku?

Můj první závod byl oddílový přebor v domácí tělocvičně s několika málo diváky. Závod jsem vyhrál a na druhou soutěž jel za dalších čtrnáct dní - do Mariánských Lázní na Cenu Sandow. Z oddílu jsme jeli tři - František Pánek, Pavel Hora a já. Všichni tři jsme vyhráli vlastní kategorie, tu poslední z celkových čtyř vyhrál místní borec Luděk Nosek. Byl to pro mě úžasný zážitek, zvláště pak pózování Luďka Noska působilo jako velká a bouřlivá show! Dostal jsem tehdy obrovskou chuť na sobě tvrdě pracovat a stále se zlepšovat. Třešničku na pomyslném dortu pak zajistila fotografie ze závodů v denním tisku. Na fotografii jsem byl zachycen společně se svými soupeři na stupni vítězů.

Posléze jsem požádal trenéra pana Filipa o individuální trénink a možnost častějšího cvičení. Vzhledem k tomu, že jsem trénoval v tělocvičně školy a její prostor byl maximálně využit, přistoupil jsem na cvičení ve stísněném prostoru nářaďovny při hodinách tělocviku. Byl jsem ale maximálně spokojen a trénoval jsem, jak to jen šlo. S trenérem Filipem jsme kromě toho zkonzultovali i konkrétní jídelníček. Ten jsem se pak snažil včetně denního režimu poctivě dodržovat!

Osobnost Ladislava Filipa byla pro můj vstup do závodní kulturistiky velkou výhrou. Jeho zápal pro tento sport byl úžasný a já jsem se to snažil maximálně využívat k rozšiřování svých chabých znalostí. Každé léto jsme jezdili na čtrnáctidenní soustředění do Chomutova a na Máchovo jezero, kde jsme si užívali dvoufázového tréninku. Ladislav Filip byl doslova čítankovým příkladem toho, že "kdo chce zapalovat, musí sám hořet". Za hodně mu vděčím!

Závodil jste celkem 10 let. Jak se v uvedené době měnil váš tréninkový plán a denní režim? Co bylo vlastně obvyklým jídelníčkem a jak jste získával informace o cvičení?

Moje závodnická aktivita trvala od roku 1967 do roku 1977. V roce 1968 jsem se zúčastnil prvního mistrovství Československé republiky, čehož jsem si velice považoval, neboť tou dobou jsem byl prvním rokem na vojně a podmínky nebyly rozhodně ideální. Vyhrál jsem ale oba postupové závody - okres i kraj, a tak jsem postoupil i na republiku do Bratislavy. Tam jsem skončil na šestém místě, což bylo do té doby mé nejhorší umístění. Když jsem ale viděl všechny borce kolem sebe, ptal jsem se sám sebe: "Co tady dělám?!"

Po vojně jsem začal opět tvrdě trénovat, a když jsem v roce 1970 vyhrál mistrovství České republiky v Plzni, bylo mi jasné, že jedu zase dál. V roce 1971 jsem se ale oženil a potřeboval proto každou korunu. K nevelké výplatě, která "šla" celá na jídlo, jsem si přivydělával - kondičním trénováním pro veřejnost, malováním obrazů, statováním v divadle a jinými příležitostnými brigádami.

Od roku 1972 jsem trénoval převážně v oddílu TJ Slovan Karlov, kde jsem měl k dispozici neomezené tréninkové možnosti s kvalitním zařízením. Po celou sportovní kariéru jsem ale závodil za TJ Slavii VŠ Plzeň, která mi zase vzhledem k výsledkům zajišťovala možnost refundace mzdy při dopoledním dvoufázovém tréninku, případně přispívala na stravu - tzv. "kalorné" ve výši 400 Kčs. To mi umožnilo další kvalitní trénink. I přes veškerou osobní snahu manželky jsme ale žili doslova "z ruky do úst". Roky v manželství byly ale nejlepší v mém sportovním růstu!

Překlady článků ze zahraničních časopisů (obvykle anglických) byly studnicí tréninků, které jsme neustále zkoušeli a různě kombinovali. Přesto nám bylo jasné, že nemůžeme do písmene kopírovat trénink, který měl třeba Arnold nebo Frank Zane. Jejich podmínky byly snad po všech stránkách naprosto nesrovnatelné s těmi našimi.

Kolik tvarohu, vajec, sýra a masa jste například denně snědl?

V objemovém období byla strava podstatně pestřejší. Základ tvořil jeden kilogram tvarohu, půl kilogramu masa, obvykle hovězího, pět až osm kusů vajec, dále pak ryby a sýry. Přílohou byla obvykle rýže, brambory, chléb, ovoce a zelenina. Mezi nápoji se kromě vody objevovaly i dva litry mléka a dvě až tři piva. Předzávodní dieta se omezovala na půl kila vařeného hovězího masa - bez příloh. Během dne jsem snědl ještě jeden až jeden a půl kilogramu měkkého tvarohu, cca třicet deka eidamu, pět až sedm kusů vajec a zeleninu, někdy přišel na řadu i zavináč.

Závodníci nejvyšší úrovně se obvykle vzájemně sledují i napříč oddíly. Byl mezi takovými závodníky nějaký vyhlášený "jedlík" nebo "dříč"?

Nemluvilo se ani tak o kvantech zkonzumovaných potravin, ale spíše o kombinacích jídel nebo o koktejlech, ve kterých býval základem většinou tvaroh a mléko. Tehdy se obvykle přidávalo takzvané "Laktino" (sušené mléko), vejce, rajská jablíčka, banán, pečenáče, případně vše, co šlo rozmixovat a mělo výživnou hodnotu. Pro navonění směsi se užívala vanilková esence a jiné.

Jinak velkým jedlíkem býval Petr Tlapák, který dokázal spořádat neskutečné množství jídla - například po závodech v Komárně! Byl jsem oproti němu asi tak na polovině jeho dávek. Petr se přitom neustále krmil sušenkami.

Petr Stach dokázal naopak během několika minut sníst dvě kostky měkkého tvarohu (půl kila) přímo z obalu, aniž by se při tom napil. Jen při pohledu na něj se člověk "dusil". Byl také velice cílevědomý a neskutečný tréninkový dříč. Když v sérii opakování cviku všichni končili, on dokázal udělat další 1 - 2 opakování. Měl nezměrnou vůli. Dříčů ale bylo víc, to však samo o sobě nebylo to nejdůležitější. Tréninkovou dřinu jsme totiž považovali za samozřejmý základ úspěchu.

Zkuste jmenovat závodníky, kteří vás během vaší kariéry opravdu zaujali a měli podle vás takzvaně "dar od Boha“.

Lojza Pek vynikal skvělým metabolismem. Dokázal zužitkovat naprosto vše. Josef Bartoš a Jirka Stašek byli zase vyhlášení "pergamenovou kůží" - minimálním množstvím podkožního tuku během celého roku, například Bartoš 3,5 %. Bob Divílek udivoval naopak úžasným rozsahem pohybu, neuvěřitelnou ohebností, pohybovou koordinací a precizností svalové prezentace.

O soutěžích v kulturistice se obecně moc nevědělo.
Pavel Nesnídal

Postupně jste získával velké množství svalové hmoty. Kulturistika byla tou dobou ale mladým a režimem asi nepříliš vítaným sportem. Jak to vnímali běžní lidé ve vašem okolí?

Nárůst svalové hmoty byl každopádně pro okolí patrný, ale nikdy jsem se nesnažil se na veřejnosti nějak "předvádět". Přece jen mi to ale pomohlo na jeviště plzeňského divadla, kde jsem byl v sedmdesátých letech zaměstnán jako malíř dekorací a kašér. Byl jsem obsazen do opery "Turandot" (Giacomo Puccini) jako perský princ a následně do operety "Na tý louce zelený" (Jára Pospíšil) jako cirkusový zápasník. O soutěžích v kulturistice se obecně moc nevědělo. To, že jsme museli podávat i silové výkony, bylo zcela neznámé. Veřejnost ale přijala kulturistiku poměrně rychle, ta se tak stala velice populární. Začlenění kulturistiky do řad ČSTV, aby se stala dalším plnohodnotným sportem, však nebylo vůbec jednoduché. Vytvořenými pravidly soutěží bylo v počátku potřeba ukázat, že i kulturista má vedle objemného svalstva také sílu a že se nejedná jen o "nafouknuté" svaly.

Můžete nám popsat atmosféru tehdejších kulturistických závodů - jejich organizaci, vybavení, financování, ceny a celkově vývoj?

Sám nevím, kdy se u nás konaly první závody v kulturistice. Domnívám se ale, že jsem byl v šedesátých letech u jejich počátku. Od schválení kulturistiky novým sportem zahrnutým do ČSTV se začaly konat mistrovské postupové soutěže - okresní a krajský přebor, mistrovství České a Slovenské republiky, ti nejlepší postoupili na mistrovství ČSSR. V době, kdy byly do soutěží zahrnuty i silové disciplíny, byl samotný závod dost náročný, neboť se celý odehrál v jednom dni. Do dvou dnů byl rozdělen až na mistrovských závodech ČR, SR a ČSSR. Tehdy se tzv. "silovka" konala první den. Druhý den dopoledne proběhla povinná sestava a hodnocení svalového rozvoje. Soutěž postupovala po výškových kategoriích od nejnižší po nejvyšší. Počátky kulturistiky stály na juniorských a mužských kategoriích, přičemž jejich rozdělení bylo dáno výškou. Do konce roku 1972 byly v obou generacích jen dvě výškové kategorie - u juniorů do 173 cm a nad 173 cm a u mužů do 175 cm a nad 175 cm. Od roku 1973 již existovaly čtyři výškové kategorie - do 169 cm, do 174 cm, do 179 cm a nad 179 cm.

Povinná sestava zahrnovala předepsaný soubor deseti základních póz, kde se posuzovala kvalita provedení jednotlivých postojů, koordinace a elegance pohybu. Hodnocení svalového rozvoje bylo provedeno v pěti předepsaných pózách (hrudník - prsa, paže - ramena, záda, břicho a stehna - lýtka. Večerní finále vrcholilo volnou sestavou na nahranou hudbu. Každý soutěžící musel mít vlastní nahrávku na magnetofonovém pásku. Atmosféra závodů byla vždy výtečná a při volných sestavách nejlepších závodníků přímo bouřlivá. Náklady na cestovné hradila tělovýchovná jednota závodníka, ubytování zajišťoval pořadatel. Ceny měly spíše upomínkový charakter - diplom, medaile, pohár, případně věcná cena.

Takto výkonnostně laděné byly soutěže až do roku 1977. Pak následovala změna pravidel. K velké radosti většiny kulturistů byla zrušena do té doby povinná silová část (bench-press) a soutěžící se následně dělili do váhových kategorií. To už jsem ale osobně nezažil, pokud nepočítám jediný neoficiální závod na podzim roku 1977. Tehdy jsem totiž se závoděním skončil.

Zmíněná „silovka“ (silová kvalifikace) skončila před mnoha lety. Datovala se však od počátku kulturistických soutěží. Jak vlastně probíhala, co zahrnovala a jak se v průběhu let měnila?

Od prvních soutěží byla silová část velice důležitou složkou soutěže. Na celkovém výsledku měla šedesátiprocentní podíl, což svědčí o jejím tehdejším významu. Svalová prezentace byla jakousi nadstavbou. "Silovku" tehdy tvořily tři disciplíny - tlak vleže (bench-press), bicepsový zdvih s oporou zad a dřep s činkou vpředu.

Na každou disciplínu byly tři pokusy jako u vzpěračů. Výkony se pak přepočítávaly dle tabulek s ohledem na váhu závodníka. Součet tvořil bodový vstup do soutěže. Estetickou část tvořila volná sestava, někdy i na "živou hudbu" (bigbítové kapely). Od roku 1967 se bicepsový zdvih již neprováděl a silovka měla takzvané silové limity pro vstup do soutěže. Kdo nezvládl požadovaný limitní výkon, určený podle tělesné váhy, nemohl dále soutěžit. Například soutěžící, který vážil 86 kg, musel zvednout 115 kg v bench-pressu a shodně i ve dřepu vpředu. Nutno říct, že pro většinu závodníků to nebyl problém. Tato změna byla velice důležitá pro soutěžící s menší silovou dispozicí a svalová prezentace tak byla rozhodující pro výsledek soutěže.

Po dalších asi dvou letech přišla další změna, definující jedinou silovou disciplínu - tlak vleže. Opět šlo ale o maximální výkon přepočítaný na momentální váhu závodníka. Bodování silovky bylo od té doby již nízké, a to v rozsahu 2 až 5 bodů. V celkovém součtu známek (tj. silovka + estetika) to nemělo na konečné pořadí velký vliv, jedině v případě stejného bodového ohodnocení borců za estetickou část. Soutěžní váha Lojzy Peka v roce 1976 byla pro příklad asi 106 kg. Tou dobou zvedl v silovce na bench-press neuvěřitelných 200 kg a získal tak maximum, tj. 5 bodů. Je ale fakt, že se tehdy jednalo o mistrovství ČSR a Lojza nebyl v tom momentu na vrcholu formy. Na mistrovství ČSSR tak byl jeho výkon již menší. I tak byl Lojza vnímán jako hromotluk.

Náročnost silových soutěží byla evidentní, jelikož šla proti principu přípravy na soutěž. S ohledem na maximální vyrýsování svalstva docházelo ke snížení tělesné váhy i síly. Odbourání tohoto československého výmyslu tak bylo zcela legitimní, trvalo však velice dlouho.

Jak jste se váhově a silově vyvíjel během let vy?

Po příchodu ze základní vojenské služby v roce 1969 jsem vážil 82 kg a benčoval 120 kg. Na mistrovství ČSR v roce 1970 jsem soutěžil s váhou 85 kg, pak jsem si celá léta držel soutěžní váhu 87 kg (při maximálním vyrýsování). Nejvyšší výkon v bench-pressu na mistrovských závodech byl 157,5 kg, za což jsem získal 3,80 bodu. Můj osobní rekord v bench-pressu byl při tělesné váze 93 kg v mimosoutěžním období výkon 180 kg.

Ve druhé části rozhovoru s Pavlem Nesnídalem se dozvíte třeba o tehdejším postavení kulturistiky
v zahraničí, o jeho svěřencích, o jeho uměleckém životě i nynějším vztahu ke sportu.


Pavel Nesnídal - fotogalerie




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

07.03.23:24deiw - Tyhle `vzpomínkové` články jsou vždycky super, díky za ně...
07.03.21:35Pipo - Marczus má pravdu, chyba autora - díky za upozornění ;-)
07.03.20:47LaFontaine - Díky za postřeh, opraveno. Chyba byla na mé straně. +1
07.03.20:11Marczus - Josefe Paulíku,chlape,čti to po sobě :-) Dnes šestadevades..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...
magazínLuis Rodriguez po Arnold Classic vymě...
maxpoint97 (23:38) • Za mě rozhodně Justin neměl špatnou formu, ten zakopanej pes je jinde *1* Buď se na...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie