Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Josef Žižka (II.): "Letos mám
v plánu asi 43 závodů."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Josef Žižka (I.):
Se 135 kg na Spartan Race
V první části rozhovoru jsme Vám představili překážkového závodníka Josefa Žižku. Kdo ji vynechal, tak by to měl co nejdříve napravit. Dnes Vám přinášíme druhou část, která je snad ještě zajímavější než ta první, takže se na ni pojďme hned vrhnout.

Prý pochopíš až v cíli. Je to tak? Co jsi v cíli pochopil, na co jsi myslel, když už jsi to měl konečně za sebou? Je to na každém závodě stejné, nebo už ta finálová euforie opadá?

Je to tak. Na prvním závodě jsem měl neuvěřitelnou radost, že jsem dokončil. Na těch dalších jsem mnohdy myslel na zcela přízemní věci - plechovku Red Bullu, teplé jídlo, horkou vanu, spánek. Prvním mezníkem, který naplnil slogan "pochopíš až v cíli", pro mě byl můj první Spartan Beast v Krynici, kde jsem současně dokončil první Trifectu - tam jsem definitivně pochopil, že OCR je cesta, kterou chci jít, která mi dává smysl, a hlavně, že to je ta správná cesta k novému životu.

Druhým takovým byl extrémně náročný Army Run - Army na Ještědu, kde nás všechny strašlivě ožral hmyz poté, co jsme se na prvním ostnáči vymáchali ve smradlavém bahně. Tam jsem si celkově hrábl hodně hluboko do rezerv. Bylo nás tam jen 363 finišerů. Zkompletoval jsem tam všechny tři obtížnosti Army Runu a uvědomil si, že stejné kombo (komplet Army Run sérii + Spartan Trifectu) může mít tak 200 lidí. Fajn pocit.

Třetím pak bylo dokončení Spartan Super Tokaj a tím i Double Trifecty. Tam jsem hodně bojoval sám se sebou. Jel jsem tam s partou přes noc, takže v okamžiku startu jsem byl na nohou už 28 hodin. Za sebou 700 km za volantem, měl jsem trochu teplotu a cítil jsem se fakt mizerně. Lilo jako z konve, osm stupňů, ohavný podzim. Do poslední chvíle jsem zvažoval to odpískat, ale nedalo mi to a šel jsem. Devět hodin jsem se trápil s kopami bahna, tolik jsem ho nikdy nezažil. Poslední dvě hodiny jsem sestupoval z kopců potmě s čelovkou. Po setmění šla teplota výrazně dolů, a jelikož jsem měl hadry stále mokré z dunk wall v lomu Tarcal, byla mi celkem zima. Když jsem konečně po osmé večer došel do cíle, nastoupila obrovská úleva. V duchu mi běžela hlavou úvodní sloka písně od Petera Nagyho: "Sme už starí na rozprávky, ale zase mladí na prehry, nekrmte nás tým, čo bolo a čo bude, aj tak sme stále frajeri." Byl to sedmnáctý závod a i bez něj bych teoreticky mohl být se sezónou spokojen, ale kdybych tam býval tu Double Trifectu nedokončil, nevydržel bych sám se sebou.

Láká Tě nějaká exotika? Třeba Spartan Race v Hongkongu nebo třeba výlet na mistrovství světa OCR?

To víš, že ano. Loni koncem roku byl poslední Spartan 17. prosince v Saúdské Arábii. Hledal jsem možnost, jak se tam dostat. Bez pozvání od "sponzora" je ovšem nemožné získat vízum. Velmi jsem zvažoval i Spartan Cuba, dokonce jsem si i zajistil startovací slot. Přežil bych i enormní startovné 500 dolarů, za ten zážitek by to stálo. Jenže pak zemřel "El Comandante", takže už se nebude "závodit u Fidela". Hlavně jsem si však propočetl předpokládané náklady a pod 50 000 korun bych se nebyl schopen dostat. I kdybych to spojil s dovolenou a válením na pláži (které by mě stejně bavilo tak tři dny), ta suma by mě prostě iritovala. Smysluplnější pro mě je investovat ji, dejme tomu, do deseti závodů po Evropě a za stejné peníze tak získat mnohem více zážitků. Z méně známých sérií jsem byl loni v prosinci na Getting Tough - The Race v Rudolstadtu, letos se z exotičtějších míst chystám na Spartan Super do Andorry a na premiéru Night Sprintu ve Vídni, na oboje mám již zaplaceny registrace. Určitě ještě nějakou exotiku doplním.

Jaká je pro Tebe ideální délka tratě?

Od postele k lednici? No ale vážně, ideální délka tratě pro mě je taková, kde dojdu do cíle polomrtvý, s nepřítomným pohledem, v zombie módu a se smrtí v očích. Protože teprve tehdy vím, že jsem si zase sáhl na dno a o kousíček posunul limity. Samozřejmě čistě z hlediska fyzické konstituce snáze zvládám kratší tratě, na delších hodně trpí klouby. Hodně také záleží na počtu překážek. Na Army Run Army v Liberci jsem měl osobní rekord 460 angličáků. Z 60 překážek to znamenalo 15 nesplněných, tedy čtvrtinu. A 10 jsem si přidal, protože posledních 90 jsem dělal v aréně a 100 se mi líbilo zaokrouhleně více. Tam mě i přes 18 km délky ten závod opravdu bolel. Pár týdnů poté jsem se do Liberce vrátil na Spartan Beast a téměř 30km trať mi dala opravdu co proto. Byl to pro mě tehdy čtvrtý týden po sobě na závodech a na start jsem šel trochu "nakřáplý". Dokončil jsem a dva dny poté skončil prvně v životě na šest dní ve špitále na kapačkách s peritonzilárním abscesem. To byla pro mě ideální délka tratě, protože tam jsem alespoň trochu narazil na určité mantinely.

Co nějaká překážková slečna? Je pro Tebe důležité mít lásku ke sportu a překážkám společnou? Nebo jinak, chtěl bys mít partnerku stejně zapálenou do závodění a překážek?

Ha, minové pole. Protipěchotní miny Claymore americké výroby se směrovou detonací mají na přední straně napsáno "Front Toward Enemy" - přední stranou k nepříteli. No a podobně použiji já odpověď na tuto otázku. Jen doufám, že na příštím závodě na všemi milovaném "oštěpu" neposloužím slečnám coby terč já.

K první otázce - překážková, ani žádná jiná slečna po mém boku není. OCR pro mě není cestou, jak poznávat slečny, nýbrž cestou, jak poznat sám sebe.

Ke druhé otázce - ano, v každém vztahu je nejdůležitější sdílet společné zájmy a společně je také prožívat. Počáteční slepá zamilovanost, poháněná endorfinem, dopaminem, serotoninem a dalšími fajn ingrediencemi, pomine. Pak nastoupí realita, která je o tom, zda oba partneři mají vůli neustále na vztahu pracovat a zda mají společný náhled na život. Vztah je v podstatě jako vlak, který má někam jet, a partneři v něm jsou jako dvě kolejnice. Pokud to má fungovat, musí koleje vést stejným směrem, mít mezi sebou určitý rozchod (individuální volnost), ale současně spousty pražců, které je spojují a vytváří jim pevný základ. Pokud je pražců málo, koleje se pod tlakem vlaku rozjedou každá jiným směrem a vlak vykolejí.

Ke třetí otázce - ta by spíš měla znít, jestli bych chtěl partnerku. Podívej, ony překážkové slečny a dámy, které vídám na závodech, jsou bezpochyby nádherné a přitažlivé bytosti, ale myslím, že péči a starost o ně bez větších problémů přenechám mladším, hezčím, šikovnějším, perspektivnějším. Jestliže můj první závod byl náhodnou recesí, tak na ty další jsem se šel doslova "schovat do lesů" právě před slečnami. Vyhovovalo mi být jen "číslem", v podstatě postupuji pořád stejně - přijedu, odejdu si závod, v cíli sním banán a jedu pryč. Nemám ani špetku tendencí se seznamovat či poznávat jakoukoliv ze slečen blíže. Na trase samozřejmě, pokud je třeba, kterékoliv z nich pomohu. Pak si jdu po svém. Proč? Protože jak říkají Američané, "I'm done with them"! Vyhlásil jsem prostě vztahovou stávku a začal žít v duchu hesla "život single = dvojnásobná zábava, poloviční útrata". Z vnitřního přesvědčení se stále snažím ke slečnám a dámám chovat jako gentleman, pokud některá slečna či dáma za mnou přijde a chce komunikovat, neodmítám je, přibylo mi z OCR komunity touto cestou dost kamarádek. Nicméně nevyvíjím žádnou aktivitu v tomto směru. Je mi 36 a jsem v podstatě ve skvělé situaci - nic už nemusím, už jen můžu. Mám syna, mám dceru, oba ve své péči. Mám dobrou práci. Mám svobodu, dělám si přesně to, co chci. Pokud bych na tomto stavu měl cokoliv měnit, musel bych o tom být velice přesvědčen a mít k tomu velmi dobrý důvod.

Jaké jídlo máš nejraději?

Červy na závodech? I když na to nevypadám, jídlo není mou prioritou. Nejsem nikterak přehnaně vybíravý. Jím, abych žil, nežiji, abych jedl - slovy klasika. Vzhledem k tomu, že hodně cestuji, snažím se vždy poznat místní kuchyni. Z kulinářských zážitků, které bych vyzdvihl, to byla určitě kachna na pomerančích, kterou jsem měl v Pekingu, a polévka "lagman", kterou jsem ochutnal v Bachčisaraji na Krymu, stejně jako domácí šašlik od kočovných Arménů a Gruzínců v horách nad Jaltou. Za poslední rok mi ale největší radost udělaly těstoviny od mé dcery, protože je udělala pro mě, kus čokolády od mého syna, protože se se mnou rozdělil o poslední, a dort k narozeninám od mé dlouholeté kamarádky, protože ač má kopu svých povinností, našla si čas, aby ho s jejími dcerami upekla.

Oblíbená hudba? Co posloucháš při sportu? Nebo jsi typ sportovce, který potřebuje kolem sebe absolutní klid a mír?

Co se hudby týče, je to můj velký koníček. Nejraději mám rock a heavy metal a troufnu si říci, že mám v hlavě poměrně širokou encyklopedii písní. Z prvních pár tónů obvykle určím interpreta i skladbu. Rovněž mám v hlavě spousty textů. Od mládí jsem si je překládal, abych písně pochopil. Čerpám z nich velmi často inspiraci. Jsou tam totiž vepsány mnohé životní zkušenosti, pravdy a příběhy. Ovládám naprosto plynule angličtinu, velmi slušně němčinu, rusky se v pohodě domluvím. Díky tomu vnímám nejen hudbu, ale i text dané písně. Často se pak nad ní dále zamýšlím a opakovaně se k ní vracím.

Při sportu hudbu neposlouchám. Nejde o to, že bych a priori potřeboval klid a mír, ale o koncentraci. Hudba je možná fajn na stepperu či pásu ve fitku pro udržení rytmu, při mnoha jiných sportech ale narušuje koncentraci. Na lyžích, stejně jako na kole, chci mít stoprocentní přehled o svém okolí a potřebuji všechny smysly "volné". Se sluchátky v uších bych ohrožoval okolí i sebe.

Každý v sobě má ten potenciál se zvednout z gauče a začít sportovat. Je jen na každém, jak ho využije a co pro něj bude tím impulsem k akci. Kdybys neřešil tehdejší životní situaci, šel bys do extrémního překážkového běhu?

Ne, to by mě nejspíš ani nenapadlo. Tehdy jsem ani netušil, že nějaký překážkový běh existuje. Každá složitá životní situace se dá pojmout dvěma způsoby - jako velké neštěstí, nebo velká šance. Krásné na tom je, že u podobných životních mezníků Tě život obrazně řečeno kopne z vyhřátého bezpečného bytečku do studené chodby, kde fouká. Stojíš, za Tebou dveře, ze kterých jsi přišel, a víš, co je za nimi. Před Tebou a kolem Tebe řada dalších dveří, ale Ty nevíš, co Tě tam čeká. Můžeš reagovat vlastně ne dvěma, ale třemi způsoby. První z nich je ten, kdy se budeš ohlížet zpět a snažit se dostat do bytečku, který znáš. Tím jen ztrácíš čas, většinou už se ani vrátit nelze. Druhý je ten, že budeš přešlapovat na místě v té studené chodbě, ale to pak dříve či později zmrzneš. No a třetí, že začneš otevírat ty další dveře a dívat se, co je za nimi a kam vedou. Tímto třetím způsobem jsem reagoval já. Otevřel jsem některé postranní dveře, které nikam nevedly, tak jsem je zase zavřel. A ukázalo se, že za těmi, které byly přímo přede mnou, jsou OCR závody. A že je to cesta, která vede vpřed.

Je asi těžké říct, jakou závodní sérii máš nejraději, ale já se zeptám. Která závodní série je Tvoje srdcovka?

Stejně jako ve všem se i u OCR snažím jít do hloubky a vidět pod povrch. Budu brát v potaz jen série v ČR, tedy nikoliv jednorázové závody, a vezmu to z více aspektů. Shodou náhod jsem se postupně seznámil s mnoha lidmi, kteří stojí za tou či onou sérií, a je pro mě nesmírně důležité, že jsou to lidé, kterých si mohu vážit, a s nimiž mám v mnoha ohledech společný náhled na život. V tomto ohledu jsou mi velmi blízké Spartan a Gladiator, u ostatních neznám lidi ze zákulisí natolik, abych mohl soudit. Z hlediska samotných závodů je každá série úplně odlišná a každá něčím zajímavá. Spartan má asi nejnadupanější atmosféru a je nejvíce high-tech. Gladiator má dle mého naprosto výjimečnou lokalitu v ČR, noční Josefov byl téměř mystickým zážitkem. Army Run je nejdrsnější a má nejvíce překážek na kilometr. Tím, že se profiloval lokalitami do vojenských újezdů, naplňuje můj vrozený sklon k militarismu. Nicméně abych korektně odpověděl na Tvou otázku v jejím původním znění, tak jako si každý z nás pamatuje první lásku, pamatuje si i první závod. Pro mě to byl Spartan Winter Sprint v Liberci, tam to vše začalo.

Kde Tě letos budeme moci potkat?

Mám v plánu asi 43 závodů, takže… skoro všude? Z toho, co je jisté - byl jsem na Dolní Moravě, budu na Winter Gladiatoru a chci všechny další Gladiatory. Chci i všechny Army Runy. Určitě budu na Spartanech Charity ve Vezsprému, v Koutech, v Trojmiastu, Krynici a na podzim v Andoře - Encampu a v Liberci. Vrátím se i na Urban Challenge, Wilsonka Race, slovenský Army Cross a určitě k polským přátelům na některý Runmageddon. Z pro mě nových jsem registrován na oba Excalibury, na Heroes Race, na Šnek Race, na Slovensku chci zkusit Rugged Race, v Německu pak alespoň jeden Tough Mudder. Bude záležet na čase. Sestavil jsem si tabulku se 100 závody OCR po celé Evropě a postupně označuji, které určitě ano, které určitě ne a které možná. Dal jsem ji i na FB do pár skupin, abych ušetřil práci ostatním.

Dolní Morava

Jak se Ti v sobotu běželo? Byla trať náročná technicky (překážky, terén, stoupání), nebo spíš psychicky (sníh, zima, vyčerpání)?

Trať byla náročná spíše množstvím sněhu, o běhu u mě nemohlo být řeči. Trochu to připomínalo bahnitou Tokaj, ta ale byla mnohem horší. Profil trati v pohodě, psychika také. Loni v prosinci v -7 °C na Getting Tough byly hned na začátku vodní příkopy, pak jsem šel v mokrém oblečení 23 km, to bylo o mnohem větší zimě. Nesmírně mě potěšilo zakomponování rozhledny do trasy závodu.

Dá se tento závod srovnat s Tvým prvním v Liberci? Který byl lepší?

Každý byl jiný. Liberec loni se více podobal klasickým letním závodům, trať nevedla hlubokým sněhem, byly náročnější překážky. Letošní Dolní Morava byla z mého pohledu spíše takovým napůl oddechovým zahájením sezóny, větší show. Sjezdy po zadku po zledovatělé stezce vedoucí od rozhledny k multiringu, vyloženě humorný sjezd na pytli slámy, překážky vybudované ze sněhu. Byla to snow párty a já si ji užil. Plánoval jsem to už dopředu, spal jsem na Dolní Moravě od pátku do neděle, vzal s sebou lyže a v neděli si sjel sjezdovku od rozhledny dolů ke Karkulce, a tak se odměnil za šlapání nahoru. Zastávám názor, že když už napadne sníh, je třeba si ho užít a trochu se vyblbnout. Touto optikou by vítězila Dolní Morava.

Už asi znáš plno lidi z prostředí závodů. Viděl jsi hodně známých tváří?

Určité "jádro" účastníků OCR je víceméně pořád stejné a potkáváme se pravidelně napříč Evropou. Z některých z nich se v posledním roce stali mí přátelé. Spojily nás zážitky na závodech a snažím se je vídat i mimo závody. Na závodech samotných je pak samozřejmě příjemné potkat známé tváře, jsme vlastně taková velká OCR rodina.

Závěr

Asi nebude moc závodníků, kterým překážkové závody tak moc změnily život. Staly se jejich vášní a životním průvodcem. Tito lidé v sobě každopádně mají velkou sílu, odhodlání a určitě tvrdohlavost, aby se poprali se všemi překážkami a vyráželi jim vstříc znovu a znovu. Stejnou sílu, odhodlání i tvrdohlavost musí mít i ve svém životě - tenhle "drajv" je táhne vpřed. Ať již bahnem, nebo samotným životem. My ostatní můžeme doufat, že část jejich síly a motivace přejde na nás a necháme se inspirovat ke zdolávání našich vlastních překážek.

Takže šup dolů z gauče, ven z kanceláří, obchodů a posiloven. Vyrazte načerpat sílu do bahna a nepohodlí. Každý má na to začít překonávat překážky.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 7 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie