Muscle&Fitness 1/2017: Supertalent

Text: JAN SMEJKAL

Foto: ZDENĚK DRYÁK

Pavel Beran

Datum a místo narození: 14. 6. 1993, Plzeň
Bydliště: Plzeň
Vzdělání: středoškolské (gymnázium)
Zaměstnání: osobní trenér
Klubová příslušnost: Eagle Fitness Praha
Stav: svobodný
Výška: 183 cm
Váha: soutěžní 103 kg, mimosoutěžní 115 kg

Největší objev na české kulturistické scéně současnosti, ale dost možná i v celé její historii. Tak referují kulturistická média o 23letém Pavlu Beranovi, který získal profesionální licenci na základě absolutního vítězství v amatérském bodybuildingu na nejprestižnější mezinárodní kulturistické soutěži v České republice - EVLS Prague 2016. Pokud by někdo přece jen zpochybňoval úvodní větu, jeden fakt je zcela nepopiratelný: jeho věk nás opravňuje k tvrzení, že profi karta v dosud juniorském věku je u nás naprostý unikát!

Postavit se mezi profesionály, to bývá výsledkem mnohaletého úsilí a většinou i vrchol možností naprosté většiny kulturistů - a přesto 99 % z nich toho nikdy nedosáhne a jejich snaha zůstane v rovině snů a nenaplněných přání. A najednou se objeví jakýsi Pavel Beran a již na své druhé soutěži získá profi kartu. Situace téměř v rovině fantazie, kdyby to nebyla pravda. Pavel ale není žádná "rychlokvaška", jak by si leckdo mohl myslet. Nicméně ani jeho by kdysi pravděpodobně nenapadlo, že se z 15letého obtloustlého mladíka, urputně bojujícího s obezitou, stane po osmi letech tréninku nejzářivější česká kometa kulturistických soutěží. I přesto, že se Pavel Beran nachází teprve na začátku své kariéry, jeho raketový vzestup a zřejmý potenciál jsou pádnými důvody přiblížit jeho cestu k dosavadnímu vrcholu i - na jeho věk - vyzrálé myšlenky a názory.

Stará škola

Pavel rozhodně neměl snadný vstup do života, o čemž svědčí i jeho slova: "Narodil jsem se v Plzni, a když mi byl rok, otec od rodiny odešel a tak ho v podstatě vůbec neznám. Odstěhovali jsme se s matkou k prarodičům do Koloveče - obce (dnes již městys), vzdálené asi 50 km od Plzně. Matka si zde našla přítele, kterého já dnes považuji za svého otce. Poté jsme se přestěhovali do Dolní Kamenice, blízko Holýšova, kde jsem navštěvoval devítiletku a po jejím absolvování mě přijali na plzeňské gymnázium."

Co se týče sportování, Pavel se nijak zvlášť neodlišoval od svých vrstevníků. Postupně však zjišťoval, že mu nevyhovují vytrvalostní sporty, navíc se dostával do pubertálního věku a začal se více zajímat o svůj vzhled. A to byl trochu problém - chtěl se již líbit děvčatům, ale pociťoval jako handicap svoji zavalitou postavu. S tím se ovšem nehodlal smířit, což byl jenom krůček k tomu, aby začal dělat kulturistiku.

No, pokud se tak dalo nazvat cvičení v garáži - v primitivních podmínkách, které dnes již spíše pamatují průkopníci kulturistiky u nás. Pavel však na toto, řekněme, "iniciační" období nedá dopustit: "Právě v takovém prostředí se rodily legendy. Překonávání překážek bylo prověrkou toho, jak má člověk svůj sport rád a co vše je schopen pro něj obětovat."

Pavel tenkrát neměl k dispozici žádné stroje. Považoval to však paradoxně za výhodu, protože si tak vybudoval dobré silové základy díky cvikům s těžkými činkami. S kamarády byli v podstatě samouci, ti starší předávali svoje zkušenosti těm mladším. To ovšem neznamená, že by byli pouze empirici, vítaným zdrojem informací byly kulturistické publikace. Pavel nijak nezakrývá, že většinu poznatků tenkrát nacházel v časopise MUSCLE&FITNESS. A ačkoli o stravě toho v té době mnoho nevěděl, výsledků v podobě výrazného zhubnutí a nárůstu svalové hmoty bylo dosaženo.

S tím pak vzrůstala i motivace, jež je u Pavla záležitostí ryzí interiorizace: "Dokážu se motivovat sám, nepotřebuji k tomu žádný vnější podnět. Nicméně plakáty kulturistů zlaté éry, které visely na stěnách naší posilovny, mne samozřejmě inspirovaly. Jsem přesvědčen, že nikdo nic lepšího nevymyslel, než slavní kulturisté 80. a 90. let minulého století. Prostě stará škola je pro mne jediná a především prověřená cesta k úspěchu."