Nechtěl bych, aby tento článek vyzněl jako tisíce dalších pseudomotivačních článků. Čím déle bydlím v Americe, tím více bych Vám chtěl předat něco, co pro mě osobně má strašnou hodnotu. Je to síla osobní zkušenosti. Zkušenosti, kterou bych určitě nikdy nenabyl, pokud bych zůstal doma u maminky a tatínka v Česku a vydal se cestou, která mi byla předurčena od prvního dne, kdy jsem se před 24 lety narodil.
Když jsem se hlásil na střední školu, začal jsem chápat, že průmyslová škola mě připravuje na život, který opravdu nechci žít. V té době jsem o věcech hlouběji nepřemýšlel, stačilo mi pouze vidět, jak moji rodiče každé ráno velmi brzy vstávají a vydávají se na několik hodin do práce, která je ve své podstatě již nenaplňuje a stala se pro ně stereotypem. Bylo mi jasné, že něco podobného čeká i mne, a proto jsem byl odhodlaný to změnit. Začal jsem se prostřednictvím jedné sociální sítě, která již bohužel neexistuje, učit angličtinu a začal jsem cvičit, což je taky důvod, proč píši tento článek.
Vidím to jako včera. Měl jsem zhruba 185 cm a pouze 60 kg. Dnes si myslím, že hlavní důvod, proč jsem začal cvičit, bylo nízké sebevědomí. Byl jsem zkrátka moc hubený. Myslel jsem si, že když si vyléčím svůj "mindrák" tím, že budu cvičit a naberu hmotu, budu si více věřit. Částečně to fungovalo, alespoň v té době jsem si to myslel. Nicméně vděčím tomuto přístupu za to, že mě udržel "ve hře" prvních několik měsíců, které jsou pro většinu lidí kritické. Ze začátku jsem cvičil s činkami, víceméně jsem vůbec nevěděl, co dělám. Neuplynulo ani pár měsíců a na YouTube jsem objevil video od člověka, který si říká "Hannibal For King", tedy styl klasického street workoutu, kterému jsem naprosto propadl. V Karviné, odkud pocházím, nebyl v té době nikdo, koho by takový styl cvičení zajímal. Proto jsem chodil sám na improvizovanou hrazdu před naším panelákem - vždy večer, až když byla tma, protože jsem si nevěřil. Mám to stále před očima. Při každém shybu, který jsem dělal s vypětím všech sil, jsem sledoval hrazdu, jak se pomalu přibližuje, a nebe bylo při tom plné hvězd. Protože jsem o cvičení nevěděl vůbec nic, dělal jsem to téměř každý den. Máma se divila, kam každý večer na chvíli chodím. Myslela si, že lítám někde za holkami, ale já jsem se přitom snažil každý den udělat o jeden přítah víc než předešlý den. Myslel jsem u toho na to, jaké by to bylo se takhle přitahovat na pláži v Santa Monice, kterou jsem viděl na dalších videích od lidí, kteří trénovali street workout v Los Angeles. A když se právě teď v Santa Monice takhle přitahuji, když dám opakování s číslem třicet v jedné sérii, uvědomím si, jak velkou cestu jsem ušel a jak jsem rád.
Od klasického street workoutu jsem upustil, když jsem si začal uvědomovat, že většina věcí, které děláme, už nemá se základní myšlenkou cvičení s vlastní vahou nic společného.
Lidé kolem mě se začali zabývat trénováním prvků, které připomínaly spíše zdegenerovanou gymnastiku. V té době jsem prostřednictvím YouTube opět objevil něco nového - styl Ida Portala. Ido je extrémista. Některé věci dělá dobře a souhlasím s nimi doteď, jiné pokládám za absolutní zbytečnost. Nicméně mě to dost obohatilo a opět jsem se naučil spoustu nového. Odmalička mi něco říkalo, že bych měl jet do Ameriky. Možná to bylo tím, že část mé rodiny bydlí v Chicagu. Doma se o tom občas mluvilo. Věděl jsem, že to musím zkusit. Neměl jsem téměř nic, tím nic myslím materiální věci. To, co jsem ale měl, byla nesmírná touha něco dokázat. Zatím jsem ani nevěděl co, jak a kdy, ale věděl jsem, že to nějak půjde. Nechtěl jsem prostě být jen další Michal z Karviné.
Chtěl bych, aby tento článek byl hlavně pro lidí, kteří žijí aktivním životním stylem, posilují, sportují a mají rádi pohyb, proto se nyní přesuneme do současnosti. Bylo pro mě nezbytné Vám ukázat, jak dlouhou cestou jsem si prošel, abych se dostal do současné reality. Reality, která je někdy hrozně tvrdá, ale za kterou jsem hrozně rád. Co tě nezabije, to tě posílí. A právě tato realita ukovala moji postavu, moje dovednosti a moji povahu.
V současné době - po téměř čtyřech letech života v Los Angeles - jsem si vytvořil vlastní styl cvičení, který zahrnuje všechny mé zkušenosti a znalosti z oblasti silového tréninku, balancování na rukou, cvičení na gymnastických kruzích a cvičení pružnosti a pohyblivosti. Nově jsem teď začal s brazilským jiu-jitsu, které se mám možnost učit od těch nejlepších lidí v tomto oboru (Kron Gracie, Nate Diaz a další členové Gracie rodiny).
O každé z těchto disciplín bych mohl napsat samostatný článek, ale účelem tohoto článku je spíše Vám představit, kdo vlastně jsem a co dělám. Díky širokému rozsahu mého zaměření mám možnost učit mému stylu širokou škálu lidí jak formou osobního kontaktu, tak teď i nově v rámci online coachingu pro lidi z Česka. Snažím se je vést osobním příkladem. Nikdy neučím něco, v co sám nevěřím a co sám nedělám. Vždy podporuji pouze všestranný rozvoj bez zanedbávání určitých částí. Cvičím úplně každý den, ač se to pro někoho může zdát šílené a nelogické. Ale já prostě nedělám věci, které dělají všichni. Každý den strávím procvičováním určité disciplíny, takže se nemám šanci nijak přetrénovat. Jeden den například patří stojkám a balancování všeobecně, kdežto druhý den patří dřepům se závažím, dřepům na jedné noze a celkově rozvoji nohou. Takhle to jde celý týden.
Víkendy většinou trávím na plážích. Ano, na těch plážích, o kterých jsem snil, když jsem začal na staré rezavé konstrukci dělat první shyby. Večer jdu trénovat jiu-jitsu a potrénovat si třeba s Natem Diazem. Proto Vám chci prostřednictvím těchto článků přiblížit, čeho jde dosáhnout, když člověk opravdu chce. Aby bylo jasno, nesnažím se být ani v jedné disciplíně šampiónem. Stačí mi, když budu ve všech disciplínách průměrem, protože když budete průměrní ve všem, jste nejlepší. Dost mi to připomíná desetiboj, tedy olympijskou disciplínu. Žádný desetibojař neporazí specialistu, který se zaměřuje pouze na jednu disciplínu, nicméně v deseti disciplínách braných jako celek nenajde konkurenci.
Los Angeles je centrum prakticky všeho, na co si vzpomenete. Bydlí zde většina osobností ze světa kulturistiky, fitness, vzpírání i bojových umění apod. Prostřednictvím článků bych Vám rád přinášel informace právě od těchto lidí a sdílel s Vámi svoje zážitky.
Moji tvorbu můžete sledovat prostřednictvím sociálních sítí na Facebooku, na Instagramu, ale také na YouTube, kde s kamarádem Kamilem točíme videa o tom, jaký je život v Los Angeles a v Americe celkově. Je tam i spousta videí jak o cvičení, tak o mém pojetí stravy, odpočinku apod.
To, co v mém životě nenajdete, je stereotyp.
Neustále zažívám nové zážitky a potkávám nové a skvělé lidi. A právě o tohle bych se s Vámi rád podělil. Jen málo Čechů má možnost být na tak úžasných místech, jaká jsou v Los Angeles, a ještě méně jich má možnost trénovat s takovými lidmi jako já. Proto si to nechci nechat pro sebe.