Reklama:

Martina Donátová: "Rozdíl mezi soutěžní a mimosoutěžní váhou byl extrémní."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Partners Cup 2016
- výsledky
BFC Adel Cup 2016
- výsledky
FitBalance Czech IFBB International Cup 2016
- výsledky

Přinášíme Vám rozhovor se závodnicí a zároveň naší kolegyní z redakce Martinou Donátovou, která se před rokem a půl rozhodla radikálně změnit svou postavu a životní styl. Cílem a zároveň třešničkou jejího fitness dortu se staly tři podzimní pohárové soutěže, které se konaly v Čelákovicích, České Lípě a v Praze.

Jak sama níže v rozhovoru přiznala, neměla absolutně žádná očekávání, a přesto se jí podařilo na prvních závodech skončit druhá, další závody vyhrát a na třetích být šestá. Vy si nyní můžete přečíst, jak se k posilování dostala, co ji k velké změně přimělo a s jakými věcmi se v průběhu přípravy musela potýkat.


Marťo, prozraď nám na začátek něco o sobě.

Je mi 26 let, starám se v Ronnie.cz o marketing a reklamu a baví mě cvičit. Za poslední rok jsem celkově změnila životní styl, změnila práci, abych byla v oboru, který mě baví, a zkusila si první závody v bikiny fitness. Závodní váhu jsem měla 54 kg a teď mám o 10 kg víc. Byla jsem celkově na třech závodech, všechny byly pohárové. Vybírali jsme je s mým trenérem Vláďou Pajičem, který mě celý rok připravoval, za což jsem moc ráda.

Jak dlouho cvičíš?

Sportu jako takovému se věnuji odmalička. S posilovnou jsem začala před rokem a půl poté, co jsem si udělala kurz Fitness akademie Ronnie.cz.

Jaký byl původní cíl? Viděla jsi někde bikiny a chtěla jsi závodit?

Jednak jsem to začala hodně vnímat na Facebooku - různé proměny a podobně, dost mě oslovily Adenike a Sabina Kaderková. Viděla jsem, že ten progres jde, přitom mě vždycky hrozně štvalo, že ať jsem dělala bojové, nebo silové sporty, tak jsem nikdy nebyla spokojená s tím, jak vypadám. Vždy jsem měla dost kilo i s pohybem pětkrát týdně, chtěla jsem si proto vybrat sport, u kterého vydržím, a dotáhnu to do konce. Mým cílem nebylo vítězství na soutěži v bikiny fitness, mým cílem bylo udělat proměnu a dokázat si, že to v půlce nevzdám. Závody byly jen třešničkou na dortu.

Jaké jiné sporty jsi ještě dělala?

Aikido jsem dělala od deseti do čtrnácti let, to byl takový začátek bojových sportů, ale bylo to na mě málo výbušné, takže jsem si potom našla kolem šestnácti kickbox, u toho jsem vydržela osm let. Závodila jsem, ale do těch fightů jsem nebyla vždycky dobře připravená , to mě spíš demotivovalo, než nakoplo.

A v kickboxu se ti postavu nedařilo formovat podle tvých představ?

Tam jsem jela všechno v kategorii open nad 70 kg a podobně. (smích) Ale také jsem pak měla nějaký důležitější zápas, kde jsem se poprvé setkala se sacharidovými vlnami, když jsem shazovala asi 8 kg za 3 týdny, nějaký hrozný masakr. Vůbec jsem to neuměla, ale shodila jsem. Akorát jsem do toho fightu šla úplně vyčerpaná a nestálo to za nic.

Zmínila jsi trenérský kurz naší akademie, bylo to pro tebe přínosné, i když se tím teď neživíš?

Jsem ráda, že jsem si ho udělala, protože co se týkalo svalů a posilování, byla jsem úplný začátečník, takže jsem neměla žádné zkušenosti oproti ostatním, kteří se účastnili se mnou, ale už třeba cvičili dlouho. Nicméně mi to dalo základy pro správné cvičení a povědomí o tom, co se s tělem děje. Výživu už jsem měla celkem zmáknutou předtím, takže to do sebe dobře zapadlo. Ale nic to nemění na tom, že jsem stejně šla a sehnala si trenéra, protože je to důležité, hlavně kvůli psychice.

Takže bys začínajícím holkám, které by chtěly nějakou proměnu, případně závodit v bikiny fitness, doporučila sehnat si trenéra?

Ano, protože si myslím, že žádná holka s málo zkušenostmi to nemůže dotáhnout tak, aby na tom pódiu vypadala dobře. Není to vůbec jednoduché. Můžou si cvičit, můžou zhubnout, můžou nabrat svalovou hmotu, ale podle mě nikdy nedokážou bez zkušeností odhadnout, jak mají na těch prknech vypadat, jak udělat formu, nemluvě o odvodnění v závěru přípravy. Obzvlášť v kategorii bikiny fitness, kde přesně není dané, co jak má vypadat. Ty to netušíš a potřebuješ oko odborníka. Ale samozřejmě ani trenér není stoprocentní záruka. Každopádně když trenéra máš, je to super, protože tě drží po psychické stránce. Když jsem ho nad sebou měla já, pořád jsem se hlídala a jela striktně, protože jsem se rozhodla ho poslouchat. Nevymýšlela jsem ptákoviny.

Měla jsi vždycky silnou vůli?

Já ji mám silnou, když mám pevně stanovený cíl. Když ho nemám, je to pro mě horší.

Kdy ses rozhodla, že svou formu prodáš na pódiu?

Těsně předtím, než jsem začala cvičit, jsem trénovala na půlmaratón, na který jsem se hecla. Potřebovala jsem mít nějaký den, na který se budu připravovat. Baví mě dělat věci, které si budu pamatovat, a budu z nich mít zážitky. Ta příprava tě posune dál, musíš budovat vůli a trpělivost. Tu jsem třeba neměla vůbec, tohle mi k tomu strašně pomohlo. Potom jsem se rozhodla pro fitness, že přetvořím postavu podle svých představ v posilovně. Našla jsem si trenéra s tím, že pokud to půjde, jak si stanovím, tak bych šla zkusit závody. To byl v tu chvíli nepředstavitelný extrém, do kterého ale půjdeš a dosáhneš svého cíle.

Jak moc tě to ovlivnilo ve stravě?

Totální najetí na krabičky, striktní režim.

Omezovalo tě to v životě?

Trochu asi ano, ale snažila jsem se to vždycky přizpůsobit tak, aby to co nejméně obtěžovalo okolí.

Používala jsi v přípravě doplňky?

Ano, v objemu jsem měla kreatin, hodně glutaminu, BCAA, HMB, tribulus a 80% protein.

Měli jste objemovou a rýsovací fázi? Jak to vypadalo třeba v objemu?

Hrozně jsem jedla. (smích) Kvůli tomu, že jsem si v přípravě na půlmaratón spálila i dost svalů, tak to bylo potřeba nahnat. Jedla jsem pět jídel denně. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. K snídani to bylo velké množství vloček s hodně tuky a bílkovinami. Jedla jsem hodně masa, těstovin, rýže, celozrnné chleby, vločky, vajíčka, všechno možné. Objemové období bylo dobré díky tomu, že jsem si ráno mohla dělat třeba zdravé lívance a podobné věci. Pocit hladu jsem rozhodně neměla, ale taky jsem dost nabrala. Měla jsem asi 73 kilo, takže objem vs. dieta skoro 20 kilo rozdíl, docela extrém. Opravdu hodně jsem nabrala, ale snažila jsem se to brát tak, že to k tomu patří, i když jsem si pořád nedovedla představit fázi, kdy budu hubená.

Jak probíhala dieta?

Ono to nebylo nijak drastické, jídlo jsme ubírali postupně a měnili jídelníček, hráli jsme si s živinami, zkoušeli různé způsoby hubnutí. Postupně se váha snižovala a postava tvarovala. Jak se člověk postupně mění, tak mu to vůbec nepřijde. V objemu jsem si připadala stejná, jako když jsem byla v dietě už hubená.

Příprava není jen o objemu a dietě, ale také o prezentaci na pódiu. Ty ses zúčastnila pózovacího semináře u nás ve Fitness Ronnie.cz Vysočanská pod vedením Míši Růžičkové, že?

Předsoutěžní pózovací semináře ve Fitness centru Ronnie.cz
Pravidelně před každou soutěžní sezónou probíhají ve Fitness centru Ronnie.cz Vysočanská pózovací semináře s Michaelou Růžičkovou pro kategorie žen a nově s Tomášem Mikulou pro kategorie mužů. Účast je samozřejmě zdarma. Semináře začínají asi 4 - 6 týdnů před startem soutěží. Podrobné informace najdete včas na našich stránkách.
Je to tak, bylo to asi na hodinu a půl a byly jsme tam dvě bikiny a jedna bodyfitneska. Míša nám pomáhala s pózováním, takže nám ukázala, ve kterých pózách jsou svaly nejvíce vidět. Pak jsme se učily chodit, protože s tím jsme měly docela velký problém kvůli podpatkům. Úkolem bylo, aby ten pohyb byl co nejpřirozenější. Několikrát nám řekla, co u každé té pózy udělat. Člověk si to tak zapamatoval a potom to mohl na pódiu využít. Ve Vysočanech je dobrý prostor, protože je tam velké zrcadlo, plocha a hodně světla. Ale absolvovala jsem i další pózování, třeba u Daniely Bečkové.

A jak to šlo pak na pódiu?

Bylo to hrozné! (smích) Protože jsem duchem spíš na bojové sporty, proměnit se v někoho, kdo pózuje a předvádí se, bylo pro mě fakt těžké. Nakrucovat a dělat ze sebe "nanynku" nebyl můj šálek kávy, ale nakonec to bylo hezké a bavilo mě to. Největší stres jsem měla právě z pózování, ale seminář tomu dost pomohl. Kdybych ty rady neměla, tak vůbec nevím, co tam dělám.

Jaký byl třeba poslední týden před závody?

Já jsem se na to hrozně těšila, protože mě zajímalo, jak superkomenzace probíhá, jak to funguje, jak se člověk cítí a podobně. To splnilo účel, protože jsem si tím prošla. Co si pamatuji, nejhorší bylo vysazení soli. Po tom jsem cítila největší únavu. Na závodech to ale dopadlo lépe, než jsem čekala. Vůbec jsem netušila, jak to bude probíhat nebo jakou budu mít formu.

Jak to tedy nakonec dopadlo?

Na prvních závodech v Čelákovicích jsem byla druhá. Když jsem vlezla na pódium, tak se mi spustil jakýsi autopilot, který jel za mě a něco tam předváděl. Vůbec jsem nevěděla, jestli volají mé číslo, nebo ne. Za druhé místo jsem byla moc ráda, nemohla jsem tomu uvěřit. Druhé závody v České Lípě byly ještě hezčí, tam jsem se cítila hodně dobře. Nejen kvůli tomu, že jsem vyhrála, ale především díky velké podpoře přátel. Dost záleží na tom, koho s sebou máte a jaká je tam podpora. Umocní to zážitek z výhry, když to máte s kým sdílet.

Co pozávodní dojmy?

Čekala jsem deprese, protože mi několik holek řeklo, že to bude strašné, ale vzhledem k tomu, že se to uklidnilo samo, nic takového nenastalo. Samozřejmě jsem si chtěla udržet formu co nejlepší a co nejdéle, ale na druhou stranu je příjemnější vrátit se na chvíli do toho normálnějšího života. Cvičit chodím pořád, ale tolik nehrotím krabičky a chci asi poznat, jak se tělo chová, když necvičím podle konkrétního plánu. Do Vánoc tomu dám oddech a budu si sportovat podle pocitu. Co se týká dalšího závodění, jasnou představu úplně nemám. Nevylučuji to, protože bych si to asi ještě jednou zažít chtěla, ale ne kvůli těm medailím. Vzhledem k tomu, jak to chodí v kulturistice, tak bych k nějakému většímu posunu musela sáhnout po něčem silnějším než po suplementech, což se mi nechce. Tím pádem je ta vize stoupání výš a účasti na lepších závodech možná sice reálná, ale chce to X let cvičení, a proto nevím, zda to takhle výhledově dokážu říct.

Jaké doporučení bys měla pro holky, které by chtěly udělat podobnou přeměnu nebo se chtěly postavit na prkna?

Snažit se to vybalancovat tak, aby ztratily co nejméně kamarádů, aby to nemělo brutální vliv na vztahy okolo. To znamená, že to, že se Vám změní život a životní styl, je v pohodě. Je jasné, že to budete mezi kamarády zmiňovat a všichni to uvidí, ale je dobré, když s nimi někam jdete do hospody a jdete na vodu, ne na pivo, tak se s nimi nebavit jenom o fitness. Další důležitá věc je nenechat se oblbnout všemi věcmi v tom fitness světě. Čím jste v něm hlouběji, tím víc Vám ostatní věci přijdou normální. I když jsem do toho šla s tím, že nechci sypat, tak jsem i přesto měla období, kdy jsem nad tím rozmýšlela, protože okolo Vás jsou lidé, kterým to připadá normální. Taky nad tím začnete přemýšlet, zda je to normální, nebo ne. Když jsem to dilema měla, bavila jsem se o tom s trenérem, který mi řekl, že když s tím vnitřně nejsem srovnaná, ať to nedělám.

Chtěla bys někomu poděkovat?

Určitě rodině, všem kamarádům, kteří mě celou dobu podporovali, tobě a Ronnie.cz za tuto příležitost a samozřejmě Vláďovi.


Foto:
Alena Syslová


Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

13.12.18:14violence - Krásná práce, milá slečna *1*
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra