[Text: Boris Orava]
Jubilejní 70. mistrovství světa mužů federace IFBB, vrcholná soutěž v kulturistice mužů, se konala stejně jako minulý rok ve španělském Benidormu. Tato lokalita přináší výhody dobrého zázemí, které tvoří spousta hotelů, a pěknou soutěžní halu pár minut chůze od nich. Nevýhodou je let s nutným přestupem, tím i vyšší cena letenky a náročnější cesta oproti mistrovství Evropy v Santa Susanně. Jisté je, že příští šampionáty budou díky dobrému zázemí pokračovat právě na těchto místech. Do Španělska se tedy soustřeďují vrcholné amatérské soutěže, což je pro tamní organizátory výhodou. My závodníci jsme tím trochu ochuzeni o možnost podívat se v rámci soutěže na nová a zajímavá místa.
Organizace
Na šampionátu byly všechny mužské kategorie kulturistiky i klasické kulturistiky, nejsou to tedy tak náročné závody jako ME, kde jsou úplně všechny kategorie. Vše bylo relativně s rezervou a v klidu. Hala v blízkosti ubytovaní bez nutnosti transferu je velkou výhodou, navíc je celkem hezká. Je to primárně koncertní sál s kaskádovými řadami stolů a příjemným posezením. A protože diváku moc nechodí, ve Španělsku už vůbec, všichni se do tohoto kulturního prostředí s excelentní akustikou pohodlně poskládají.
Prezentace byla den po příletu v pátek a pořadatelé ji zvládli lépe než dříve. Sice začala o hodinu později (typičtí Španělé), ale nebyla to hektická tlačenka jako minulý rok nebo v Santa Susanně. Probíhala na základě pořadových čísel, takže každý přibližně věděl, kdy půjde. Při vážení a prezentaci měli celkem systém, takže to docela odsýpalo.
Samotná soutěž začala v sobotu brzy dopoledne klasickou kulturistikou. Zde už jsem měl pocit, že se to strašně táhne. Pořadatelé totiž zařadili novou kategorii Games Classic Bodybuilding, kde byl nižší váhový limit a pouze dvě výškové kategorie. K tomu se vrátím později…
Zřejmě kvůli tomu se to tedy táhlo a na pódium jsem šel o dvě hodiny později, než byl předpokládaný čas. Docela mě to rozhodilo, protože jsem tam poslal rychlé cukry na napumpování. V čase, kdy jsem šel na pódium, nejenže už neměly žádaný efekt, ale zapůsobily negativně. Forma začala rychle odcházet.
Protože hala nemá velké zákulisní prostory, byl venku pro přípravu závodníků postaven velký stan.
Podobně jako minulý rok šlo zhruba po třech kategoriích rovnou jejich finále a vyhlášení. Pak šly další tři kategorie, opět návazně semifinále, finále a vyhlášení. To je výhodou pro závodníky - jakmile nastoupí na pódium, mají to rychle za sebou.
Průběh soutěžení navíc ještě urychlili jiným systémem soutěže, kdy z eliminace, ať už byl počet závodníku v kategorii jakýkoliv, vybrali do semifinále pouze deset závodníků, kteří v semifinále bojovali o TOP 6, tedy o finále. Myslím, že tento systém kromě zrychlení umožní rozhodčím také kvalitnější posuzování TOP 10 a nejlepších. Užší špička je přece zajímavější, než dlouze porovnávat závodníky, kteří tam viditelně nepatří.
Druhý den soutěže zase některé kategorie měly patnáctičlenné semifinále, což poukazovalo na zmatek v organizaci, který potom nastal. Druhý den, kdy jsem seděl v hledišti, soutěž nebyla plynulá - technické komplikace s hudbou, čekání na nástupy, zkrátka se to táhlo. Závodníky strašně brzy volali do zákulisí, kde zase dlouho čekali. I pro mě jako pro diváka to tento den bylo táhle a nudné.
Hodnocení soutěže a závodníků
Každým rokem stoupá úroveň kulturistiky a zejména klasické kulturistiky. Tento rok to však byl obrovský skok. Účast byla pestrá a kulturistické velmoci s velkým přehledem a obrovským náskokem zaujaly svá místa. Závodníci Íránu, Ázerbájdžánu, Kuvajtu a Egypta pobrali naprostou většinu medailí. Obvykle Íránci na prvních dvou místech, pak ostatní. Korea bodovala v menších kategoriích, sem tam něco urvaly Ukrajina, Polsko nebo Španělsko. Vystupování Íránců však bylo naprosto suverénní a nelze popřít, že v něčem musí být daleko dál než ostatní. Jestli je to genetika, podpora nebo lepší strava… Řekl bych, že všechno. Jako tým byli neskutečně silní, jen výjimečně jejich dominanci někdo narušil. Přesto se našlo pár závodníků, kteří jim trochu chleba ukousli. Další státy jim sekundovaly jako podle mapy. Řekl bych, že jsou o dvě třídy dál, další východní státy pak o třídu před Evropou.
Hodnocení vlastního výkonu
Tento rok jsem věřil, že budu bojovat o medaili. Po nástupu na pódium a prvním calloutu mi bylo jasné, že to tak nebude. Stál jsem za nimi, koukal na ně a říkal si: "Co je to za kategorii? Tohle není klasika." Loňský vítěz z Íránu byl pozitivní na dopingových testech. Jeho krajan na druhém místě dorazil i letos - jako by celý rok strávil v Oxygen Gymu. Neskutečný posun, hustota a papírová kůže, kterou asi prodávali na letišti, nebo nevím. Ázerbájdžánec třetí z loňska, za kterým jsem skončil na Evropských hrách i loni na MS, se také výrazně posunul. Všichni borci ve finále byli neskutečně hustí a tvrdí. Při prohlížení fotek jsem nepoznal rozdíl mezi klasickými a váhovými kulturisty. I kdyby mi forma vyšla přesně podle představ, je mi jasné, že tohle nikdy neudělám. Ne tím způsobem, jak to dělám já.
Ale ani nikdo z našich zemí. Pokud se nebude na MS víc testovat, aby na to všichni nekašlali a nebrali dopingové testy jako loterii a případnou závodní pauzu, nebudou rovné podmínky.
Resumé
MS je pod nadvládou Asie. My Češi a Slováci už nemáme šanci na medaile z této světové vrcholné soutěže. Viděl jsem to ve svojí kategorii i v dalších, kde bojovali naši sousedé. Když se někomu hodně zadaří, má šanci proklouznout do finále (5. - 6. místo), ale bez naděje na medaili to není moc dobrá motivace. Nemáme podmínky, abychom byli konkurenceschopní aktuální špičce na MS, u nás v ČR už vůbec ne, někdo má navíc i určitě hranice.
Verdikt
Novinkou byla kategorie Games Classic Bodybuiding, která má reprezentovat kategorii Světových her. Ve zkratce, nechápu smysl této kategorie - krájet kategorie na poloviční limity s nějakou vidinou, která je naivní a nereálná. Bohužel to je jedna z věcí, které mi došly v průběhu tohoto roku. Kulturistika nemá šanci se jako sport nikam posunout a nepomůže tomu žádná kategorie IFBB.
Mám na mysli zájem veřejnosti, globální sportovní akce a zařazení třeba klasické kulturistiky do širších sportovních soutěží. Světový prezident IFBB sice mluví jinak, ale já už to samé poslouchám roky. Realita jde úplně opačným směrem. Kromě toho, že už ani nezveřejňují výsledky dopingových kontrol, díky kterým bych měl oficiálně za loňský rok medaili, nelze brát jeho vyprávění o rozvoji kulturistiky jinak než jako útěchu.
Evropské hry v Baku před rokem byly fajn a měl to být první krok na světové sportovní soutěže. Bohužel si myslím, že to byl poslední krok, než se kulturistika uzavře sama do sebe - do té rodiny, jak o ní prezident mluví v každém proslovu před závody.
Tuto svou přípravu bych vyhodnotil jako velmi přínosnou, trochu experimentální a s výsledkem, který mohl být lepší, co se týče formy. Ale pokud ztratíte víru v to, co děláte, přijdete o nejlepší doping. Můj postoj vůči kulturistice se změnil. Možná jsem dospěl nebo jsem se možná změnil já. Ale soutěžní plavky nezahazuji. Byl jsem rozhodnut dát si příští rok pauzu, dál se uvidí.
Chtěl bych se více zaměřit na silový trojboj a po 15 letech trénovat za jiným cílem. Těším se na to - nedělat kompromisy a trénovat tak, jak mě baví nejvíc. Je to výzva, ale ne s takovým očekáváním jako v klasické kulturistice. V trojboji jsem na nule a nejvíc mě zajímá, jak se já sám mohu zlepšit. V nejbližší době mě čeká MČR RAW IPF, na které budu mít bohužel jen krátkou přípravu. Pak budu pokračovat v tomto stylu tréninku, věnovat se podnikání a rodině, rád bych také rozmrazil své zájmy, hlavně hudbu a kapelu. No a až přijde chuť, oprášil bych soutěžní plavky posílen zkušenostmi a zocelen trojbojem. Rád bych v budoucnu oboje kombinoval, mé zapálení pro železo a bodybuilding se nijak nemění, spíše se přetavuje na ušlechtilejší slitinu. Rozhodně bych uvažoval spíš o ME, vrátit se tam bojovat o medaili či obhajobu. MS už nám přece jen utíká, jak jsem psal výše.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podporují (Facebook, Youtube). Moji příznivci oceňují, co a jak dělám. A já si zase strašně vážím tohoto ocenění, které pro mě znamená víc než výsledky na soutěžích.
Rád bych poděkoval manželce Martině, nejbližší rodině a sponzorům, kterými jsou PT Servis, MadMax a Health Institute.
Boris Orava na MS v klasické kulturistice 2016
Foto:
nunobaptista.com
Radim Niederle
