Reklama:

Jaký byl první ročník
závodu Urban Challenge?

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Soutěže

Předpověď počasí sice slibovala déšť, ale monzuny jsem tedy nečekal. Už v pátek večer začal lijavec, který jsem snad ještě letos neviděl. A pokračoval celou noc až do sobotního dopoledne. Představa, že v tomto počasí poběžím závod, i když jen 5 km, mě upřímně děsila. Ani to, že se z části poběží zastřešenými továrními halami, mi náladu nezvedlo. No, co se dá dělat. Zabalil jsem nepromokavou bundu a teplé ponožky. Jakmile jsem zapnul zip batohu, pršet přestalo. Tomu se říká skvělé načasování!

Tuto sobotu se běžel první ročník ryze městského závodu Urban Challenge. Nečekejte gladiátory, predátory, radiátory, ani válečníky s chocholkou na hlavě. Tady Vás čekají auta, kladiva, pivní sudy, náklaďáky a odlehčený překážkový závod, který si prostě musíte užít. Závod se konal v pražských Vysočanech mezi Kolbenovou a Českomoravskou ulicí. Jeden čas jsem na Českomoravské bydlel a ve Vysočanech deset let pracuji, ale že by tam byl prostor, kde by se dal běžet překážkový závod, aniž by se muselo běhat po chodnících a silnicích, jsem nevěděl. Teď už to vím.

Tovární komplex Pragovky je hodně velký a hodně zchátralý, ale právě kvůli tomu má své kouzlo. Někdo by mohl říci, že to kouzlo je až postapokalyptické. Rozbořené budovy, rozbité silnice a chodníky porostlé travou, vysklená okna a všude plno zeleně. Až se stanu režisérem, tak sem půjdu točit svůj první zombie horor. Závodníkům by měli pořadatelé po závodu udělat prohlídku komplexu. Při běhu se člověk přeci jen moc nepokochá. A to je škoda.

Jako základna pro zázemí sloužila závodům přilehlá louka, která je dostatečně velká, aby poskytla potřebný komfort. Stánky s občerstvením, toi-toiky, registrace, úschovna, dětská dráha, ani stage se nemusí nikde tísnit a všude je dostatek místa. Díky velkému prostoru se může na první pohled zdát, že je všude málo lidí, ale to zase úplná pravda nebyla. Startovalo přes 600 závodníků, to je docela dost. Rodiče z řad závodníků mohli své potomky vyslat na dětskou překážkovou dráhu, za jejíž absolvování dostali děti stejnou medaili jako jejich závodící rodiče. Což se jen tak nevidí. O to větší nadšení pak v dětech i dospělých vzbuzovala.

Start

Startovalo se od 9:00 (kdy se na start postavilo cca 70 závodníků), po čtvrthodinách až do 15:00 (kdy startovalo necelých 20 závodníků). Já šel na start v půl jedné, takže akorát tak k obědu. Není proto divu, že nás na startu nebylo ani deset. První metry tratě nás vedly po silnici, to byla vlastně jediná "udržovaná civilizace", kterou jsme cestou potkali. Kousek rovně a pak dvakrát doprava. Oficiálně nás na trati uvítalo krásné bílé nákladní auto Praga, za kterým byla šibalsky schovaná louže. Doufal jsem, že se mokru vyhnu, ale nevyhnul jsem se. Další překážka mě utvrdila v tom, že jde vážně o jedinečný závod. Kde jinde by se Vám podařilo přelézat devět popelnic na tříděný odpad (těch pěkně kulatých, na sklo). Nevím, jak se to stalo, ale po docela krátké chvilce jsem běžel sám. Všichni zůstali někde vzadu a jen občas jsem za sebou někoho zahlédl. Prostě se těch necelých deset lidí po trati tak rozprostřelo, že jsme se vzájemně poztráceli. Většinou potřebuji někoho, kdo mi udává tempo - buď někoho před sebou, koho se snažím dohnat, anebo někoho za sebou, komu se snažím utéct. Tady jsem si musel vystačit sám a zhruba od poloviny jsem se musel držet, abych nezmírnil tempo.

Toho, že by chyběl nějaký delší běžecký úsek, jsem se bát nemusel. Čeho jsem se však trochu zalekl, bylo to, že jsem se ztratil. Nikde ani živáčka (naštěstí ani zombie mrtváčka) a značení nikde. Ale stačilo se držet vyšlapané cesty a běžet rovně. Prostor, kde se závodilo, nebyl zase tak velký, ale trať byla dokonale vymyšlena - člověk pořád někam zahýbal a uhýbal, takže nakonec nikudy neběžel dvakrát.

A co ostatní překážky? Byly lehké, těžké, nepřekonatelné? Až asi na jednu překážku šlo o lehké překážky, které jsou opravdu dělány pro všechny závodníky. Spíše šlo o zábavu než o opravdové otestování závodníkovy síly a jeho odhodlání. Opravdová zkouška v podobě dvoumetrové zdi se mnoha závodníkům vyhnula. To bylo poznat podle vyšlapané cestičky kolem ní. Já si ji poctivě dal, bez ní by to prostě nebylo ono. Po více jak 15 letech jsem si také vyzkoušel šplh na tyči. Lano a jeho zrádnosti znám, ale tyč už tak dobře ne. Naštěstí je to daleko jednodušší, úkolem navíc bylo dostat se po ní dolů, ne nahoru. Provaz jsme si ale vyzkoušeli také - jako Tarzani. Tam bylo jediným úskalím vypočítat si, jak vysoko se lana chytit, aby se dalo z auta na dřevěnou bednu přehoupnout a nemuselo se ve swingu rychle šplhat nahoru či dolů. Zde byla i občerstvovací stanice s možností doplnit energetické zásoby v podobě energy drinků. Jediné, co tam chybělo, byl odpadkový koš na použité kelímky.

Šplh jsem uplatnil zase jinde. Šplhalo se po cargo síti, žebříku a nosníkové konstrukci (to bylo docela záludné, protože šlo vlastně o žebřík s šikmými příčkami). Přelézalo se a přeskakovalo cokoli. Od zátarasů přes pneumatiky (dokonce se přelézala pneumatiková hora) až po osobní a nákladní (to se i podlézalo) auta.

Nosily se pivní sudy. Bohužel prázdné. S plnými by to byl větší adrenalin. U demoliční překážky mě docela překvapila věta: "Vem si kladivo a buš do auta, jak dlouho chceš." Vzal jsem tedy kladivo a bušil do auta, co to šlo. Pokud člověk není vandal, tak se k takové činnosti v životě nedostane. Takže zadní okno, sloupek dveří, přední kapota, přední blatník, pár minut jsem tomu autu věnoval. Divím se, že z auta na konci závodu nezůstala jen placka. Holt to asi všechny nebavilo tak jako mě.

Abych se ještě krátce vrátil k té postapokalyptické atmosféře. Hodně ji podpořili překážky-nepřekážky jako probíhání temných chodeb osvětlených maximálně tak slabým zeleným světlem. To mělo hodně dobrou atmosféru, člověk se mohl dokonce i bát. Tedy kdyby neběžel a nevnímal vše jako z rychlíku. Bát jsem se začal až zpětně, když zapracovala setrvačnost a dostihla mě fantazie.

Na jiných závodech se závodník může setkat s různými variantami monkey baru. Prolézací konstrukce z lešení, přes kterou se ručkuje. Zde obdoba nechyběla, ale byla v lehčí variantě. Neručkovalo se, ale přelézalo se za pomoci rukou a nohou. Tyče, chcete-li nosníky, byly od sebe asi metr a půl. Jedna vlevo dole pro nohy a druhá vpravo nahoře pro ruce. Takže závodník vlastně vytvořil přeponu pomyslného trojúhelníku a sunul se vpřed. Trocha bláta se na tyčích našla, takže úplně jednoduché to nebylo. Jako poslední překážka byla další varianta monkey baru, která mi přišla snad ještě těžší než samotný ručkovací monkey bar. Konstrukce byla připravená na ručkování, ale u jednotlivých příček, za které se závodník drží, byly ještě dvě příčky diagonálně. Takže šlo vlastně o pavučinu z lešení, kterou musel závodník prolézt. Horní příčky byly obdélníkové, takže se moc dobře nedržely. Měl jsem pocit, že každou chvíli zapadnu mezi spleť železných tyčí.

A pak už zbýval jen cíl. Medaile na krk a občerstvení v podobě nabídky společnosti Shock nebo čistá voda pro ne-shockisty.

Příprava

A jak jsem se na závod připravoval? Bohužel nijak. Měsíc před závodem to byla dovolená, plno práce a nakonec nemoc, takže jsem běhal naposledy před měsícem. Navíc se mnou běžely rýma a kašel (hajzlíci). Ale i tak jsem si splnil svůj limit třiceti minut. Na závod se vyplatí běžecká příprava se zaměřením na krátké tratě a sprint (ideální bude intervalový trénink). Překážky zase tolik síly nepožadují.

Závěr

Sobota byla vydařená, a to jak z pohledu počasí, tak z pohledu samotného závodu. Já si ho užil a věřím, že většina závodníků také. Kdybych ho měl doporučit, tak je to nejjednodušší vstupní brána do světa překážkových závodu na českém trhu. Kdo si pořád není jistý, jestli jsou překážky to pravé, tak šup na příští Urban Challenge, tam to poznáte. Závod je vcelku krátký a překážky nejsou těžké. Mají tady velkou šanci se dobře umístit "sprinteři", kteří nejsou až tak silově založení. Není zde potřeba nic tahat, vytahovat, přenášet, šplhat, ručkovat, neběží se kilometry do kopce a z kopce atd., závodník se může plně soustředit na rychlý běh.

Kdybych měl něco vytknout (před závorku, ať je to dobře vidět a dá se to pak lehce vykrátit), tak je to určitá laxnost dobrovolníků či pořadatelů na trati. Většina z nich si se sklopenou hlavu něco ťukala do telefonů a na závodníka se ani nepodívala. Vím, že na mě asi nebude zrovna příjemný pohled, když běžím kolem a funím jako zubr. Tak je možné, že ignorovali jen mě, také v tom určitě hrála roli doba oběda. Dále mi chyběl větší dohled na překážkách, aby závodníci nešulili, obzvlášť když jsou přední místa hodnocena… i když jde jen o běh pro zábavu.

Překážky na letošním Urban Challenge:

  • nákladní auto Praga na přelezení
  • kontejnery na tříděný odpad
  • nošení pivních sudů
  • šplh po cargo síti
  • přeskakování pneumatik
  • přelézání hory pneumatik
  • šplhání po tyči (dolů)
  • lezení po žebříku
  • prolézání prolézačkou (z lešení)
  • traverz po lešení (ruce - nohy)
  • demolice auta
  • houpání na provoze
  • "občerstvovačka"
  • přeskakování zátarasů
  • přeskakování aut
  • podlézání náklaďáku
  • přelézání zdi
  • slalom v kopci
  • podlézání sítě (obdoba "ostnáče")
  • temná chodba (zelené světlo)
  • žebřík z nosníků
  • překonání kontejneru na odpad


Urban Challenge 2016 - fotogalerie



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Nadpis:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 54 sekundami?



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2017 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2017 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra