Černý panter Serge Nubret (IV.)

Zvláštní mystika

Aby byl obrázek o Sergi Nubretovi úplný, je třeba zastavit se také u jednoho tajemného, polemického a asi nejdráždivějšího aspektu jeho osobnosti. Byl hluboce věřící a jako většina jeho antilských vrstevníků byl vychován v katolické víře.¹ Od tradičního náboženství se však postupně odklonil a vytvořil si jakousi směs mysticismu s výraznými ezoterickými prvky. V autobiografické knize Je suis… Moi et Dieu, kde o svém mystickém myšlení rozsáhle pojednává, čteme: "Dnešní náboženství vycházející z křesťanství představují pouhé dogmatické výklady, které v mnoha ohledech Kristovo učení zkreslují a podsouvají mu kde co. Tato náboženství způsobila mnoho krveprolití a utrpení ve jménu Boha, který však nic z toho nechtěl. (…) Četl jsem Bibli a stále jsem se k ní vracel. Načerpal jsem v ní SVOU víru. Naprosto osobní a jedinečnou." ² Filosofie Serge Nubreta byla jistě projevem jeho otevřenosti vůči světu a snahy mu více porozumět, ale faktem je, že šlo z velké části spíše o výpotky vzácně přesahující úroveň hospodských průpovídek. Skládala se z jednoduchých formulek a klišé o lidské existenci a zhusta přebírala velká náboženská témata.

Serge Nubret například věřil v osud a naprosto odmítal svobodnou volbu. Vše již bylo podle něj dopředu napsáno - Bůh naše životy naprogramoval na "svém velkém počítači". (Myšlenka velkého myslitele Francise Lalanna!) Jako všechny mystické směry vychází Nubret z manicheismu založeném na existenci dobra a zla. Píše k tomu: "Na základě svých úvah a pozorování jsem dospěl k jistotě, že všechny věci jsou tvořeny jediným principem: duší světa, jež je spojením pozitivní síly a negativní síly, které jsou v neustálém vzájemném působení." ³ Byl rovněž přívržencem numerologie či astrologie, věřil v předtuchy a reinkarnaci. Ve své knize také vypráví historku o vědmě, která mu údajně předpověděla kariéru. To vše je pro racionálně založeného ateistu, jako jsem já, těžko pochopitelné, ale spíše mě to pobaví. Zneklidňující však začíná Nubret jako "filosof" být, když už jeho myšlení hraničí s tím nejzpátečničtějším tmářstvím.

Některé pasáže knihy Je suis… Moi et Dieu jsou v tomto ohledu výmluvné. Autor se v nich často noří do dosti směšného mysticko-filosofického deliria, přičemž si na různých místech sám protiřečí. Pronáší například takovéto nehoráznosti: "Věda dnes dochází k tomu, že většina nemocí má psychosomatický původ. Nějak jsme si je vytvořili." ⁴ Jednak je toto tvrzení nepravdivé (psychosomatická onemocnění samozřejmě existují, ale žádný lékař, vyjma zástupců alternativní medicíny, nikdy neřekl, že většina nemocí má duševní příčinu), jednak je zarážející, že o dvě stránky dříve se Nubret snaží dokázat, že svoboda rozhodování neexistuje a že naše životy jsou předem určeny. Na nic ve svém životě tedy nemáme vliv, ale na to, že nám v těle začne bujet rakovina, ano? Nubret jde ještě dále, když zpochybňuje vědu jako takovou. Jeho dosti šílené postuláty nás zavádějí o deset století nazpět, do hlubokého středověku: "Podle naší pomýlené vědy by mělo ve vesmíru existovat několik miliard galaxií seskupených v miliónech kup a supergalaxií, z nichž každá obsahuje miliardy hvězd. Učíme se také, že rychlost světla dosahuje 300 000 km za sekundu. (…) Světlo by tedy mělo být nejrychlejší ze všeho. Jak by tedy bylo možné stvořit svět? Všechno jsou to lži, bludy. JÁ JSEM je nejrychlejší ze všeho, protože on je VŠECHNO, je okamžitý, je mimo čas, netýká se jej kategorie rychlosti, protože se nepotřebuje hýbat, aby mohl BÝT… stále a všude!" ⁵ Serge Nubret se tímto přidává k nejzpátečničtějším náboženským myslitelům, jimž uniklo, že doba přinesla změnu, pokrok a nový způsob chápání světa.

To jsou tedy dosti zvláštní aspekty osobnosti Serge Nubreta, který zejména ke konci svého života formuloval své mysticko-filosofické myšlení, jež kolem sebe šířil. Právě v kontextu této ezoterické nauky vznikla jeho stěžejní idea o "třech silách". Ve své knize to vysvětluje následovně: "Symbolicky to vyjadřuji a shrnuji jako jednotu tří sil: fyzické, emoční a duševní. I když se to nezdá, je první, fyzická síla, nejméně důležitá. Sama o sobě není ničím, nemá žádnou vlastní hodnotu. Emoční neboli citová síla, tedy hluboká láska k tomu, co děláme, je mnohem podstatnější, stejně jako třetí síla, síla duševní. Je to neochvějná vůle jít kupředu, ať se stane cokoliv, protože věříme tomu, co děláme. A protože jsme přesvědčeni, že jiné možné cesty není!" ⁶ Když tedy chceme v čemkoliv uspět, musíme se vnitřně sjednotit, uvést tyto tři síly ve svém nitru v symbiotické spojení.

S touto neškodnou filosofií můžeme, či nemusíme sympatizovat, ale protivné je, že se jí Serge Nubret systematicky zaštiťoval před útoky svých odpůrců, kteří pochybovali o tom, že mohl být během celé své sportovní kariéry "čistý". Když jej obvinili z užívání steroidů, řekl například toto: "Začal jsem cvičit v roce 1958, když se ještě o chemických doplňcích nevědělo, alespoň ne mezi kulturisty. (…) Lidé nevědí, jaké možnosti člověk má, když se jeho tři síly spojí.(…) Když se tyto tři síly ve vás spojí, můžete všechno, přirozené hormony vašeho těla jsou připraveny vám pomoct. Hodně lidí tomu říká 'dar'." ⁷ Takže za tou ohromnou svalovou hmotou, kterou vybudoval, nestojí umělá anabolika, ale přirozené hormony vylučované vlivem blahodárného působení oněch tří sjednocených sil. To jsme zase zpátky u naprostého medicínského ezoterismu.

Serge Nubret takto vysvětloval rovněž délku svých tréninků. To díky emoční síle, tedy díky "hluboké lásce k tomu, co děláme", mohl v posilovně strávit 5 hodin tréninkem. Tato doba byla dle něj důležitá také proto, aby mohlo tělo (opět v důsledku sjednoceného působení sil) uvolnit dostatek přirozených anabolických hormonů, jako je testosteron. Stručně řečeno, Serge Nubret si nevybudoval tělo komiksového superhrdiny pomocí steroidů, ale díky schopnosti spojit své tři vnitřní síly. Každému je asi jasné, jak pokrytecká jsou tato prohlášení. Aby nepřiznal veřejné tajemství, zabarikáduje se tento velký šampión naprostým popíráním a raději vymyslí poněkud pokulhávající ospravedlnění. I když to nic nemění na obdivu, který pro něj lidé mají, je to docela škoda.

Tuto pachuť při vzpomínce na Serge Nubreta vyvažuje jiná stránka jeho osobnosti, totiž jeho bojovný duch, který z něj dělal zapáleného a nezdolného člověka. Alespoň takový obrázek si většina lidí zachovává v paměti. Bohužel není bez poskvrny.

Poznámky:

¹ "Mohl jsem být židem, muslimem, nebo buddhistou. Nebo zůstat nevěřící. Ale vzhledem k tomu, že jsem se narodil ve francouzských Antilách, kde tvoří 90 % obyvatel katolíci, neměl jsem tehdy na výběr." (NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 15)

² NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 22

³ NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 34

⁴ NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 37

⁵ NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 38

⁶ NUBRET, Serge. Je suis… Moi et Dieu, str. 55

⁷ Internetové fórum Planète Muscle, 7. července 2006