Některé pozice nemusí vypadat na první pohled zrovna bezpečně.
Letní dovolená. Letíte do příjemné destinace několik časových pásem daleko, kde je moře opravdu až kýčovitě azurové. Co Vás čeká po nastoupení do letadla a usazení se na místo? No, nejspíše Vás poctí svojí přítomností velmi milá a příjemně vypadající letuška a seznámí Vás se základními bezpečnostními pravidly při letu. Na Novém Zélandu Vám zase pustí instruktážní video plné hobitů. Já sice nejsem ani hezká letuška, ani roztomilý hobit, ale i tak Vás dnes provedu základy bezpečného létání. Protože...
Bezpečnost především
Náš pohybový aparát vydrží sice většinou hodně, ale nezničitelný opravdu není. Do terminátorů máme hodně daleko. Funkčními a strukturálními poruchami našeho pohybového aparátu jsem se už proto zabýval v několika předchozích článcích. AcroYoga je náročná sportovní aktivita. Proto není divu, že i při ní je riziko vzniku těchto potíží.
Nejvíce na očích je při cvičení AcroYogy hrozba akutních traumat. Zlámané kosti, natržené svaly, luxace kloubů. Řekněte sami, koho něco takového nenapadne, když vidí okolní fotky a na nich ty nešťastníky balancující pouze na rukách nebo na nohách vysoko nad zemí. Nejlépe ještě hlavou dolů. Je třeba se těchto zranění obávat? Ve své praxi už jsem viděl opravdu mnoho roztodivných úrazů a zranění z nich vyplývajících. Takové věci se občas stávají a mohou nás potkat opravdu kdekoliv a kdykoliv. AcroYoga nebude výjimkou.
Pravdou ovšem je, že je u AcroYogy riziko větší než u většiny sportovních činností provozovaných běžnou populací. Při běhu sice můžu také uklouznout na igelitovém sáčku od brambůrků a následně si při pádu zlomit ruku. Stejně tak se dokonce můžu zmrzačit i v posilovně na běhacím páse. Stačí z něj "vyletět" a při nárazu do zdi si potrhat vazy v kotníku. Ne, tentokrát to nemyslím ani trochu v nadsázce. Tyto věci se nedávno staly dvěma mým pacientkám. AcroYoga je ale přeci jen o trochu nebezpečnější i než zuřivý sprint na běhacím páse.
Největší riziko zranění hrozí klasicky úplným začátečníkům a potom ostříleným cvičencům. Proč i jim? Ego je mocný nepřítel. Proč bych si měl zvát spottera, když cvičím několikrát týdně už nějaký ten pátek, že? Však se vždy zraní jen ti amatéři, co se sotva udrží ve vzduchu. Pýcha předchází pád. U tohoto sportu to platí minimálně dvojnásob. Je jedno, jak dlouho cvičíte nebo co všechno už umíte. Člověk by měl vždy dodržovat při cvičení jisté zásady bezpečnosti. A to ať už je profík, který uchvacuje svými filmy na YouTube celý internet, nebo začátečník, který zvládne odcvičit čtyři pozice a je z toho zpocený až za ušima. Pojďme se tedy podívat, na co si při cvičení dát pozor.
Létání na římse není zrovna bezpečná zábava.
Spolupráce a komunikace je až na prvním místě
AcroYoga je o souhře (alespoň) dvou cvičících jedinců. Základem úspěchu je a vždy bude jejich vzájemná spolupráce a kvalitní komunikace. Bez toho to opravdu nepůjde. Jak báze, tak i letec musí svého partnera vždy upozornit na své další plány. Pokud svému letci neřeknete, co se chystáte udělat, je tu velká šance, že Váš neskonale dokonalý přechod do jiné pozice neustojí a proletí se maximálně tak k zemi. Ať už proto, že se lekne, nebo se jen nedokáže dostatečně připravit na to, co ho čeká. Letec by se zase neměl bát své bázi říkat, co a jak cítí. Kde je třeba více zatlačit, změnit polohu nohou nebo kde potřebuje trochu do pozice pomoci. Zde platí jednoduchá rovnice: čím více mluvení, tím méně boulí. AcroYoga prostě není pro individualisty.
Soustředění je (také) až na prvním místě
Tento bod se bude trochu více týkat těch pokročilejších cvičenců. Začátečníci se soustředí většinou celou dobu, jako by byli spíše před maturitní komisí, než na louce a sportovali. A tak by to ideálně mělo zůstat napořád. No dobře, možná to nemusíte až tak přehánět. Ale soustředit se je třeba stále a ne zrovna v malé míře. Co si koupit k večeři, můžete vymyslet až ve sprše po cvičení. AcroYoga není běh, abyste vypnuli mozek a dali si deset koleček na oválu. Při ní deset přeskoků z ptáka do trůnu s hlavou v oblacích nedáte. Ano, jednotlivé pohyby a cviky se Vám nakonec také dostanou pod kůži jako u ostatních sportů. Motorické učení funguje i zde. Stejně tak se nakonec dokážete sladit i s vaším sparingpartnerem, jestliže spolu budete trénovat dostatečně dlouho a intenzivně. Možná se dokonce naučíte předvídat některé jeho pohyby. Ale vnímat se musíte navzájem stále. Jeden z Vás může udělat chybu, dostat křeč nebo třeba zakašlat, a pokud mu ten druhý zrovna v tu chvíli vypráví o tom, co se dělo v práci, je na další bouli zaděláno. Zde mohu mluvit i z vlastní zkušenosti. Trocha nepozornosti při velmi jednoduchém cviku doprovázená nepředpokládaným rychlým pohybem letce způsobila pád, který skončil zlomeným prstem na jeho ruce. Co nám z toho plyne? Nemyslet na blbosti, soustředit se na cvičení a snažit se stále vnímat svého partnera.
Spotter není voyer
Inverzní pozice otestují důkladně letcovu důvěru v bázi.
Už v prvním článku jsem se zmínil o třech rolích v AcroYoze. Kromě báze a letce je tou třetí ještě spotter. Jeho úkolem je stát na stráži u cvičící dvojice a zakročit, pokud hrozí bezprostřední nebezpečí pádu, nebo zachytit již padajícího letce. Většině letců navíc jeho přítomnost dodává důležitý pocit bezpečí. Rozhodně není, zač se stydět. Při nácviku nových prvků je jeho role obzvláště důležitá. Kromě zachraňování nepovedených pokusů, kterých je vždy ze začátku požehnaně, může poskytovat cenné rady a cvičící pár navádět. Být dobrým spotterem není lehká práce, ale i to k AcroYoze patří. Pokud máte tu možnost, vždy jeho služby využijte. Na vedených lekcích, workshopech nebo AcroYoga jamech se vždy někdo ochotný najde. Spíš se můžete právě na lekcích a workshopech setkat s opačnou situací. Bez spottera Vás nenechají cvičit. Tuto roli na sebe bere buď lektor, nebo spíše ve většině případů jiný návštěvník lekce. Když jsem se AcroYoze na lekcích učil já, probíhalo to právě takto. Jeden pár cvičil, další pár jim dělal spottery a potom se role obrátily. I při spottování se můžete naučit spoustu věcí od svých "chráněnců".
Samozřejmě mohou nastat, a pokud to se cvičením začnete myslet vážně, tak později budou velmi často nastávat situace, že není nablízku nikdo, kdo by Vám kvalitní spotting poskytl. Budete cvičit sami doma, v parku nebo třeba v létě u vody. Však v tom je také krása tohoto sportu. Ke cvičení toho opravdu moc nepotřebujete a provozovat ho můžete, skoro kdykoliv se Vám zamane. Bez kvalitního spottera je ale o to více třeba důsledně dodržovat ostatní zásady bezpečného cvičení a nácvik nových těžkých prvků raději odložit na později. Učit se "zvedačku" na opuštěné louce za městem není zrovna ta nejbezpečnější věc na světě. Kde je ale obecně vhodné cvičit?
Římsa nad propastí není ideální místo ke cvičení
Ne, to tedy rozhodně není. Sice se někde v tomto článku válí fotka dvou individuí, kteří přesně tohle dělají na brněnském Petrově, nikomu ale tyto sebevražedné pokusy nedoporučuji. Na cvičení AcroYogy toho moc nepotřebujete. Vystačíte si s jakoukoliv podložkou nebo dekou, na kterou se dá lehnout, v ideálním případě si rozložíte "jógamatku" a můžete se pustit do akce. Já už jsem ale třeba tak líný, že sebou vždy někde plácnu a nic si pod sebe nedávám. Důležitější je spíše, kde se rozhodnete sebou plácnout. Když ne na římsu, tak kam tedy?
Když si letec chce hrát na vrtulník...
AcroYoga se cvičí jak venku, tak i v různých prostorách mezi čtyřmi stěnami. Asi netřeba moc polemizovat nad tím, co je lepší. Pokud to počasí dovolí, není nad to cvičit pod širým nebem. Toto moje přesvědčení je blízké i drtivé většině lektorů, kteří se zabývají cvičením AcroYogy u nás v republice. Co to pro Vás znamená? Pokud se rozhodnete navštívit vedenou cvičební lekci někdy mezi pozdním jarem a brzkým podzimem, čeká Vás s největší pravděpodobností návštěva útulného parku nebo upravené louky. V Brně a v Praze určitě. Stejně tak i AcroYogové jamy budou okupovat tato místa. Ideální místo bude tedy dostatečně volná, rovná plocha, kde Vás nebude obtěžovat nadměrný ruch a hluk. Parky, louky, travnaté plácky za domem. Invenci se meze nekladou. I na pláži se dá krásně zacvičit, jestliže okolo sebe máte pár metrů místa. Písek je už sice na cvičení náročnější povrch než hezká travnatá plocha, ale zvládnout se to na něm dá také. Jediný problém bych viděl při cvičení na tvrdých površích (to platí i o cvičení v tělocvičnách atd.). Betonové a kamenné plochy nejsou vhodná místa jak na případný pád letce na ně, tak i na jeho pád na bázi. Skřípnutých končetin a prstů jsem již viděl několik, stejně jako modřin a menších pohmožděnin.
Když nastane zima nebo se země rozhodne zchladit letní bouřkou, není zbytí, musí se pod střechu a do tepla. Ideální podmínky jsou zde ale stejné jako při cvičení pod modrou oblohou. Dostatek volného prostoru, žádné nebezpečné překážky, měkčí povrch a vysoký strop. S tím bývají problémy nejčastěji. Spousta multifunkčních sálů ve fitness centrech nebo tanečních a jóga studiích nemá zrovna vysoké stropy. I když letcovi nehrozí nebezpečné setkání třetího druhu se stropem, jistě mu nebude příjemné, pokud mu při létání nad hlavou bude zbývat pár centimetrů místa. Tvrdšími povrchy Vás zase uvítají tělocvičny a sokolovny. Vysoko zde můžete sice létat, jak je libo, jen ty pády potom bolí. V takovýchto případech je provizorním řešením použití většího množství podložek a jejich naskládání v širším okolí v dostatečné vrstvě.
Vysoko nad zemí se můžete ocitnout často.
Bobřík odvahy splněn
Cvičení AcroYogy Vám u skautů na splnění bobříka odvahy nejspíše stačit nebude. Pokud budete dodržovat těch několik výše zmíněných doporučení, tak určitě ne. Ano, úrazy se při ní občas stávají. Ano, běhání je asi bezpečnější. Adrenalinovým sportem ale AcroYoga opravdu není.
A co její dlouhodobý vliv na náš pohybový aparát? Můžu si i při tomto typu sportovní zátěže vypěstovat zánět v lokti, nebo snad dokonce vyhřezlou ploténku? Pokud jste již dříve četli některý z mých předchozích článků, znáte na tyto otázky již dávno odpověď. Samozřejmě zní "ano". Nezáleží, co děláme, ale jak to děláme. Setkávám se velmi často s názorem, že je cvičení jógy (teď mám na mysli fyzická cvičení) vždy zdravotně prospěšné. Náš pohybový aparát si při tom úplně chrochtá blahem. Kam se na ni hrabe to neohrabané tahání činek. Fuj, takový mrtvý tah. Úplná "sodoma gomora". Toto je opravdu velmi krátkozraký pohled na věc. Jakákoliv pohybová činnost může mému tělu stejně tak dobře prospívat, jako mu škodit. Jóga v tomto ohledu není výjimkou. Znám spoustu profesionálních cvičitelek jógy, jejichž pohybový aparát jim opravdu závidím. Znám ale i velké množství těch, které mají svoje těla v horším stavu než mnozí crossfiteři.
Opravdu nezáleží na tom, co děláme, ale jak to děláme. Při sportu i mimo něj. Namaste. A zase někdy příště.
Hop, hop a letím!
Levitace v praxi
Plynulé přechody mezi jednotlivými pozicemi jsou vždy náročné.
