Už jste někdy slyšeli jméno Wim Hof? Ne? No, možná ho znáte pod přezdívkou Iceman. Také ne? Tak to musíme napravit, protože tak zajímavého člověka rozhodně musíte poznat.
Wim Hof je jeden z těch lidí, kteří umí takové kousky, na které ostatní běžní smrtelníci jen nevěřícně hledí, zatímco jim v hlavě šrotují myšlenky, jestli se náhodou nejedná o mazaný trik, protože něčeho takového přeci lidské tělo nemůže být schopno.
Jejich reakci se nelze divit, uvážíme-li, že Wim Hof má na svém kontě takové zběsilosti, jako půlmaraton za polárním kruhem, který v minus 30 uběhl pouze v šortkách a bos, také jen v šortkách, i když tentokrát obut, vystoupal na Mount Everest až do výšky 7300 metrů, na jeden nádech uplaval 57,5 metru pod ledem zamrzlého finského jezera jen v plavkách a plaveckých brýlích, 1 hodinu a 53 minut vydržel sedět v nádobě s ledem o teplotě minus 20 °C, čímž se zapsal do Guinessovy knihy rekordů.
Wimův příběh přitom začal nenápadně, nevinnou zimní procházkou v parku před téměř třiceti lety. Těžko odhadnout, jestli se chtěl mladý Hof jen ukázat, nebo zda ho skutečně tak neodolatelně přitahovala zamrzlá vodní hladina, každopádně ze sebe shodil šaty a ledovou lázeň okusil. Ve vodě vydržel asi 30 vteřin, ale ten pocit se mu tak zalíbil, že od té doby začal s každodenním otužováním. Zjistil přitom, že chlad zřejmě umí zvládat lépe než většina ostatních, a rozhodl se vyzkoušet, kam až bude schopen tuto svoji dispozici rozvinout. Vytrvalým cvičením se dopracoval k tak neuvěřitelným extrémům, že se pravost jeho umění rozhodl otestovat americký televizní pořad Fact or Faked. Test probíhal tak, že nechali Hofa ponořit do nádoby s ledem, stejně tak jako druhou testovanou osobu. U obou mužů byla po celou dobu monitorována teplota těla a tepová frekvence. Zatímco druhý muž začal po 20 minutách vykazovat vážné známky podchlazení a musel pokus ukončit, Wim Hof v ledu vydržel 90 minut, přičemž si po celou dobu uchoval stálou vnitřní teplotu i stejný tep.
Jelikož chtěl Wim Hof vyvrátit veškeré pochybnosti o svých schopnostech, dal své tělo v plen vědeckému zkoumání. Nechal se testovat a výsledky výzkumu byly ohromující. Ukázalo se, že tento ledový muž skutečně umí vůlí ovlivnit svůj autonomní nervový systém, což do té doby bylo považováno za nemožné. Co ale víc, Wim Hof tvrdí, že tato schopnost nebyla dána jen jemu, ale že je přístupná každému, kdo ji bude trénovat. Aby své tvrzení dokázal, vycvičil několik lidí, kteří byli posléze také testováni a dosáhli obdobných výsledků.
Tento ledový muž nyní předává své umění dál, a to jak prostřednictvím výukových seminářů, tak skrze své žáky, ke kterým patří i Kelly Mostard. Právě Kelly vedla o víkendu 5. - 6. března 2016 v Praze dva semináře s názvem Ice Training, kterých se zúčastnili zájemci z Česka, Slovenska i Maďarska.
Seminář sliboval účastníkům takové benefity jako optimalizace zdraví, pocit štěstí nebo zlepšení sportovního výkonu, ovšem řada z účastníků přiznala, že jejich hlavní motivací pro přihlášení na workshop byla spíš chuť poodhalit něco víc z tajů a schopností lidského těla.
Metoda Wima Hofa má tři nosné pilíře, a to dýchání, koncentraci a vystavování těla chladu. Všem těmto součástem byla na pražském workshopu věnována pozornost.
Začínalo se zostra, a to fyzickým testem na maximální počet opakování kliků. Každý účastník si svůj výkon zapsal a poté již následovalo dechové cvičení zvané Tummo Power Breathing. Před jeho zahájením Kelly, vzděláním biochemička, vysvětlila, jaké procesy při tomto způsobu dýchání v těle probíhají a s jakými pocity se mohou účastníci v jeho průběhu setkat. Cvičení spočívalo v tom, že řízená hyperventilace byla prokládána zadržováním dechu, respektive setrváním ve výdechu. V praxi to vypadalo tak, že se účastníci měli přibližně třicetkrát hluboce, ale uvolněně nadechnout nosem a zase lehce vydechnout. Po třicátém nádechu se mělo vydechnout a ve výdechu vydržet tak dlouho, dokud se neozvala potřeba se opět nadchnout. 
Délku zádrže dechu si každý účastník zapsal a pokračovalo se dalším kolem, kterých mohlo být celkem až šest, záleželo na tom, jak se kdo cítil.
Během dechového cvičení vládla v tělocvičně velmi zvláštní a nutno říct, že silná atmosféra, jako by tu probíhal nějaký šamanský rituál. Všichni přítomní měli zavřené oči, soustředěný výraz, nikdo nemluvil, jediným zvukem tu bylo hluboké dýchání desítek plic. Zdánlivě jako by se nic nedělo, ale za zavřenými víčky lidí, kteří dechové cvičení absolvovali, se odehrávalo mnohé.
"Ze začátku jsem měl návaly tepla, postupem času jsem začal cítit brnění v končetinách a lehkost v hlavě. Musel jsem trochu zpomalit dýchání a víc ovládat svoje tělo, ale jinak to bylo ok," říká jeden z účastníků, další přidává vlastní zážitek: "Mám zkušenosti s pránajámou, tedy dechovým cvičením, které se používá v józe. Oproti pránajámě mělo toto dechové cvičení volnější průběh a já osobně se u něj dokázal více uvolnit. Během cvičení jsem cítil teplo v oblasti břicha a zároveň jsem měl pocit úsměvu a radosti, takže pro mě to bylo příjemné."
Že co člověk, to jiný prožitek, dokládají pocity dalšího účastníka: "Já jsem byl na odpadnutí a během celého cvičení jsem měl pocit chladu. Když jsem se ale soustředil na zadržení dechu a podání výkonu, cítil jsem se nesmírně jasně a koncentrovaně."
Ačkoli pocity měli jednotliví účastníci různé, na jednom se shodují. Během cvičení byli všichni schopni po každé další hyperventilaci zadržet dech na delší dobu a ve finále se mnoho z nich dostalo i na víc než dvojnásobek času prvního pokusu.
Po dechovém cvičení přišel toho dne již druhý test na maximální počet opakování kliků. Tentokrát měli všichni během nich zadržet dech a bylo zvláštní, že mnoho lidí tentokrát udělalo více kliků než napoprvé.
Následovalo fyzické cvičení v podobě několika jógových ásan, které jsou všechno možné, jen ne pohodlné. V těchto pozicích se měli všichni snažit o pravidelné uvolněné dýchání. Cílem nácviku bylo udržet klidný dech i v nepříjemné poloze či nepříjemné situaci, což si všichni mohli potrénovat v ledové lázni, která byla "zlatým hřebem" workshopu.
Křest ledem probíhal v připravených nafukovacích vanách na školním hřišti a rodiče s dětmi, kteří si tu hráli hokejbal, byli asi jak v Jiříkově vidění, když se tu poměrně početná skupina začala nejdřív rozcvičovat a posléze se svlékat do plavek.
Jako je to se vším, tak i poležení v ledu bylo pro každého jinak obtížné. Někdo se usmíval jakoby nic a zdálo se, že by nepohrdl ani chlazeným koktejlem, jiný musel netradiční koupel těžce rozdýchávat a věnovat značné úsilí tomu, aby šok z ledové vody potlačil.
Zřejmě to není pravidlo, ale zde se zdálo, jako kdyby ledovou challenge lépe zvládali ti, kteří se nebáli a do vody vstupovali s tím, že se vlastně nic neděje, zatímco lidé, kteří ke koupeli přistupovali s respektem a možná až obavou, na tom byli o poznání hůře.
Zvláštní, že v tom, jak kdo zvládá chlad, prý nezáleží na tom, jestli je dotyčný muž, či žena, jestli je hubený, nebo tlustý..."Je to hlavně o přístupu a o hlavě," tvrdí lektorka Kelly Mostard.
Koupelí Ice Training skončil a nyní již bude záležet na každém z účastníků, co si z něj odnesou. Pro někoho to možná byla jen jednorázová zážitková akce, jiní budou mít třeba snahu se získanými informacemi dále pracovat. Ať tak, či tak, jedno je jisté. Dýchání, meditace a otužování, to je kombinace, která má potenciál.
Seminář s Kelly Mostard zorganizoval a led do vody sypal Petr Růžička, učitel pohybu, jehož názory a neotřelé tréninkové přístupy naleznete na facebookových stránkách Pohyb je život.
Ice Training s Kelly Mostard v Praze
Víte, že...
