Reklama:

Radikální změna (IX.):
21 kg zmizelo jako nic

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Opět tu máme další čtenářku, která se rozhodla zveřejnit svou cestu za lepší a štíhlejší postavou. Její jméno je Kateřina, na našich stránkách ji můžete najít pod nickem kaculee a je jí 22 let. Zatím stále studuje a mezi její největší zájmy patří jízda na koni. Říká o sobě, že je milá osoba závislá na dávkách endorfinu. Na úvod o sobě napsala: "Jsem obyčejná studentka Vysoké školy, která našla zalíbení ve sportu, ke kterému nikdy neměla blízko. Kromě jízdy na koni bylo slovo sport něčím sprostým. Vždy jsem byla při těle, pamatuji si, jak mi mamka od malička říkala že jsem silnější. Ale už nechci být." Celý její příběh si můžete přečíst níže.


Ráda bych se i já podělila o svoji cestu k fitness a všemu, co s tím souvisí. Začnu pěkně od začátku. Mé jméno je Kateřina a moje výška je 161 cm. Nikdy jsem nebyla takové to dítě, které sedí doma na zadku u počítače či televize, cpe se z nudy a tloustne. Mým velkým koníčkem jsou koně a jízda na koni. U nich jsem strávila veškerý svůj volný čas. V 10 letech tahat kolečko s hnojem mi nepřišlo nenormální. Pokud jsem si přeci jen našla chvilku, rodiče mi dovolili chodit na různé kroužky, jako je například břišní tanec, step, scénické tance. Na druhou stranu jsem nikdy nebyla líná se dobře najíst. Už na základní škole, kolem 4. třídy, jsem začala registrovat, že ostatní holky jsou o pár kilo lehčí, ale měla jsem v okolí i slečnu, která byla podstatně těžší než já. První impuls k tomu, začít něco dělat se svojí váhou, přišel již v tomto věku, kdy jsem slýchala narážky typu špekoun, tučná kachna atd. Nejdříve jsem se snažila jen odpoledne nejíst a víc a víc se hýbat u koní. Bohužel přišlo zranění půl roku jsem měla sádru. Za tu dobu jsem nakynula ještě více a následoval rok rehabilitací, kdy jsem mohla sportovat jen velmi opatrně. Současně přišla puberta, kdy se tělo mění, a mně přišlo, že jen přibírám. Na střední školu jsem chtěla přijít jako krásná hubená slečna. Jako včera si pamatuji ten den, kdy jsem stála doma na váze a zasekla se, že přestanu jíst. Skutečně jsem to dokázala, váha šla dolů rychlostní cca 0,8 kg za den. S dnešními zkušenostmi si myslím, že to byla pouze voda. Pamatuji si ten hlad, který mě svíral, ale byla jsem přesvědčená, že to musím vydržet. Takto "hubnout" mi vydrželo asi týden, pak už jsem se musela najíst a střídala jsem dny, kdy jsem jedla, a dny, kdy jsem hladověla. Takto to vypadalo celé léto, ale co jsem si dala za cíl, jsem splnila - na střední jsem přišla o 10 kg lehčí.

Internát, náročná škola, školní stravování na intru, konec koní a hlídání od sestry, to vše udělalo své a na střední jsem opět začala nabírat. Abych vysvětlila to hlídání od sestry - mám dvojvaječné dvojče, které nikdy s váhou problémy nemělo, ať sní, co sní, nic se jí neuloží, doma mě ovšem pozorovali a nelíbilo se jim, jak moc jsem zhubla. Sestra šla na internát do stejného města a kontrolovala mě, zda něco jím. Ve druháku jsem si našla přítele, jeho rodina ovšem pořádala každý den hotové hody. Hlavní v každém jídle bylo maso, každý večer v létě grilování, tučné jogurty, sýry, salámy a to vše bylo na denním pořádku. Přes prázdniny jsem u nich trávila spoustu času a podepsalo se to i na mojí váze, s postupem času jsem už nemohla maso ani vidět a byla jsem vděčná za jogurt k večeři. V té době jsem vzhled vůbec neřešila, viděla jsem, že přítel také není žádné tintítko, a vyhovovalo mi, že je větší, aspoň když mě objal, tak to byl "kus chlapa".

Dva roky uběhly jako voda a já nastoupila na vysokou. V prváku jsme se s přítelem rozešli a já upadla do depresí, co dál. První kluk, první rozchod. Jediným vhodným řešením, které jsem viděla, bylo odjet. Rozhodla jsem se ze dne na den, sbalila kufry a odjela do Švýcarska pracovat ke koním. V té době jsem byla hodně oplácaná, vážila jsem 70 kg, což bylo na mé drobné postavě razantně znát. Ve Švýcarsku jsem byla úplně sama, nikoho jsem neznala, neuměla pořádně anglicky a stáj, která na první pohled vypadala perfektně, byla pod slupkou naprosto příšerná. Denní režim vypadal zhruba takto - 5:30 budíček, 6:00 nástup do práce - krmení, házení hnoje, stříhání koní, čištění, chystání na ježdění, ježdění, vyházet hnůj před obědem, nakrmit koně a 12:30 - 13:30 pauza na oběd, 13:30 nástup zpátky do práce, opět házení hnoje, chystání koní, krmení koní a v 18:00 konec. Neustále se všude musela dodržovat čistota, zametalo se, po každém ježdění se museli vyčistit důkladně všechny věci, co ten kůň měl na sobě. Majitelka nesnášela, když nás viděla jen stát, to byl vždycky "céres" a vymyslela milion dalších věcí, které se musely ten den stihnout. Nevypadá to tak strašně, problém byl, že přišla jezdit třeba v 17:30, a když chtěla odjezdit tři koně, museli jsme tam s ní být třeba do 21:00. Volno žádné. Pohybu byl dostatek, ale jak to bylo se stravou? Byla jsem zvyklá snídat, to jsem si udržela i zde. Snídaně byla vždy vločky, malá mistička, a mléko. Na oběd jsme chodili do místní restaurace, a když už jsem byla v restauraci, přeci si nedám rýži a kuře, s naprosto klidným svědomím, kolik jsem dnes udělala práce, jsem si dala většinou hranolky a nějaké maso, zeleninu upravovali tak odporně, že se nedala pozřít. K večeři většinou byl McDonald's z nedalekého centra. Moc energie na vyvařování mi tehdy nezbývalo, byla jsem ráda, že jsem spadla do postele a odpočinula si na další den. Vydržela jsem tam tři měsíce, neměla jsem s sebou váhu, ale ty tři měsíce mi pomohly dát dolů dvě konfekční velikosti, i přes ten McDonald's a hranolky k obědu.

Druhá práce ve Švýcarsku mě zavedla do naprosto odlišné stáje, všechno bylo v poklidu, bylo nás na práci víc než dost, majitelé nám platili snídaně, dávali nám dny volna, zvali nás občas na večeře. Nebe a dudy. V této stáji jsem se více zaměřila na to, jak vlastně jím, a na to, že bych mohla začít cvičit. V té době začala být populární 30denní výzva. Začala jsem s bříškem, přidala jsem dřepy. Výsledky se moc nedostavovaly, nevím, co jsem dělala špatně, možná najednou velký skok z toho shonu a stresu a tělo se s tím nestihlo poprat tak rychle. Ač se mi tam moc líbilo, vrátila jsem se do Čech dostudovat vysokou.

Po návratu jsem si našla přítele, který boxoval. Naprosto mě uhranulo jeho tělo, ty vyrýsované svaly, bylo to něco neuvěřitelného a strašně se mi to líbilo. V té době jsem vážila cca 63 kilogramů a nosila velikost 40 - 42. Poprosila jsem jej tedy, aby mi pomohl. Sestavil mi plán na cvičení doma. Bylo to na 5 dní, každý den švihadlo na rozehřátí, pak 4 - 6 cviků formou kruhového tréninku. Tělo se začalo měnit, zpevňovat, kila šla dolů. Po třech měsících cvičení mi to ale nestačilo. Chtěla jsem víc, zdálo se mi, že tělo stagnuje a už si na cvičení zvyklo. Nakoupila jsem tedy Rotanu, stepper, začala jsem běhat, přidávala si ve cvičení další a další kruhy. Byla jsem schopná jít běhat 10 km, přijít splavená, vydýchat se a dát si hodinu posilování. S jídlem to bylo složité, jedla jsem jako pták, jen tak do zobáčku, aby se neřeklo, hodně vlákniny, abych neměla hlad, a hlavně rýži s jogurtem ke všemu - ke svačinám, k obědu, k večeři. Když jsem ale byla u přítele, nedělalo mi problém do sebe nacpat smažený sýr v bulce či nějakou jinou baštu od Vietnamců. Váha mi klesla na 49 kilogramů, vylézaly mi klíční kosti, pánevní kost jsem měla vystouplou tak, že když jsem si lehla na bok na zem, udělaly se mi modřiny. Okolí bilo na poplach, ale já neposlouchala a cvičila dál jak o závod. Zlom nastal, když jsme se s přítelem rozešli. Přestala jsem cvičit, moc jsem nejedla, přesto jsem si váhu udržela. Po měsíci jsem začala normálně jíst, ale necvičila jsem, váha šla nahoru. Začala jsem studovat zdravé stravování, experimentovat a znovu najela na jeho plán. Tentokrát už v klidu, že to dělám pro sebe. Studovat své tělo mě baví čím dál víc. Momentálně je to půl roku od rozchodu, začala jsem pravidelně chodit do fitka 3x týdně, opět jezdím na koních, přihlásila jsem se na kurz nutričního asistenta, abych začala lépe rozumět potřebám svého těla. Konečně jsem spokojená. Vážím 54 kilogramů, myslím, že na moji výšku je to akorát, netrpím hladem, jídelníčky si zatím sestavuji sama a fungují, stejně tak cvičební plán.

Tento příběh snad bude aspoň pro někoho inspirativní. Není zde velký pokrok, shodila jsem rychle 21 kilogramů hlavně nezdravou stravou a přemírou pohybu. Ale nestojí to za to hladovění, nedostatek energie, stres a spousty dalších problémů. Teď, když si k obědu dám hovězí s rýží podle jídelníčku, stále bojuji s tím, že toho je moc, hlava si to myslí, ale hlava se taky musí zapřít a dovolit mi to sníst. Podle zdravých návyků a správného pohybu se hubne a tvaruje, ne těmi způsoby, které mám za sebou. Mým snem je postavit se na pódium, bude tu ještě hodně práce. Držte mi palce.


Prošly/i jste i Vy radikální změnou životního stylu a Vašeho těla? Motivujte i Vy ostatní, ukažte jim, že to jde!



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

01.11.10:07mirus - Super, držím pěsti. Pokračuj (y).
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
Víte, že...
...poslední objednávka v obchodě
Ronnie.cz byla před 52 sekundami?
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínLenka Strolená - trénink před mistrov...
cb490763 (16:00) • Tyhle sportovní podprsenky to je peklo... kdo se má soustředit pak na to co v tom videu...
magazínFyzioterapeut radí: Rameno (II.) - ar...
Skinn3r (11:32) • A co začít doplňovat ve vyšších davkach minerály jako je například Vincentka a další kd...
magazínFyzioterapeut radí: Rameno (II.) - ar...
powerplateau (20:33) • Hezký článek. Skvěle popisuje fakt, že artrotické změny v žádném případě nekorelují s b...
magazínJakub Prchal - trénink nohou
thaarm (23:18) • Hlas ako Karel Gott *1*
magazínRonnie Coleman o odložené operaci
Xavnajdak (22:04) • Bicepsova žila objemnejšia než nohy. Klobuk dole pred nim co v zivote dokazal, ale takt...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra