Reklama:

Tomáš Kaas: "Pumping předloktí je na motokrosu extrémní. Takový se
v posilovně nezažije."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

S Tomášem Kaasem jsem se prvně sešla v únoru letošního roku, díky čemuž se zrodil minulý rozhovor. Neznala jsem tohoto člověka, nikdy předtím jsem o něm neslyšela a představa, že budu dělat rozhovor s dalším (teď mi někteří promiňte) nudným a zarytým trojbojařem a že se budeme bavit jen o nazvedaných kilogramech a o "tvrdých" trénincích v posilovně, že budeme řešit správnou a ještě správnější techniku dřepu a hodnotit výkony ostatních sportovců jiných federací, mě nenaplňovala moc velkým nadšením. Nic takového se ale nedělo, a přestože jedním z Tomášových cílů bylo naplno se věnovat silovému trojboji a přípravě na závody, přesto je dnes, po půl roce, všechno jinak. Svůj cíl si splnil a jde dál. Co se změnilo a proč se nakonec vrátil ke své srdeční záležitosti, k motorkám, to se dozvíte v následujících řádcích.

Když jsme spolu před půl rokem dělali rozhovor, byl jsi rozhodnutý skončit s motokrosem a vrhnout se do přípravy na silový trojboj, a přesto teď taháš za plyn a sjíždíš kdeco. Co tě vedlo k této změně?

V první řadě zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz. Když se podívám do zpětného zrcátka, tak s aktivním závoděním, tzn. kdy jsem se naplno věnoval terénním soutěžím typu enduro, motokros a cross country, jsem oficiálně skončil už na jaře roku 2006, a i když se říká "nikdy neříkej nikdy", myslel jsem, že to je definitivní. Měl jsem pak tedy ještě pár motorek, poslední v roce 2012, ale už jen vyloženě pro zábavu. Ono mít doma krosku nebo enduro s tím, že se půjdu jednou za měsíc svézt s kamarády po okolních kopcích, to je úplně něco jiného než opravdová příprava na závodění. Navíc když pro mě v tu dobu hrál prim silový trojboj.

A co mě vedlo ke změně? Dnes je velice moderní používat označení "syndrom osobního vyhoření". Asi tak jsem se cítil po zisku titulu mistra ČR na jarním mezinárodním mistrovství České republiky v silovém trojboji. Pro mě samotného to bylo dost nečekané, vždy jsem si říkal, že mně, hyperaktivnímu člověku vždy nabitému pozitivní energií, se nic takového přihodit nemůže, ale stalo se. Rozhodl jsem se poté ukončit kariéru trojbojaře a jsem přesvědčen, že v tu chvíli jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Na návrat do sedla jsem v tu chvíli neměl ani pomyšlení. Myšlenka se zrodila v hlavě mých nejlepších přátel, já jsem v tom vlastně úplně nevinně. (smích)

Takže ses tuto sezónu ještě silovému trojboji věnoval - kde a na jakých závodech jsme tě mohli potkat? Jak sis tyto závody užil?

Letos jsem od začátku roku směřoval přípravu k jednomu cíli. Tím bylo již zmíněné mezinárodní mistrovství ČR v silovém trojboji konané 10. - 12. dubna v Praze pod hlavičkou FČST (Federace Českého silového trojboje). To, jak jsem si závody "užil", víceméně souvisí i s tím, proč jsem trojboj jako aktivní závodník opustil. I když se mi povedlo vybojovat titul mistra ČR v kategorii do 125 kg mužů EQUIP, tak jsem rozhodně nepředvedl to, na co jsem měl natrénováno. Do Prahy jsem odjížděl už v pátek s dosavadní "životní" formou a 123 kg tělesné váhy. Soutěž byla rozdělena do tří dnů a já jako vedoucí klubu SK Ironbulls Domažlice měl na place, tuším, 10 závodníků, pro které jsem chtěl udělat maximum. Možná i proto to se mnou dopadlo tak, jak to dopadlo. Snažil jsem se každého soutěžícího dokopat k co nejlepšímu výkonu, byl jsem na place od rána do pozdních večerních hodin jak v pátek, tak v sobotu. V rozcvičovně jsem nakládal osy, vázal bandáže, hlídal nástupy soutěžících, až jsem z toho nějak úplně zapomněl na sebe. Na to, že v neděli taky závodím. První varování bylo už vážení v sobotu večer, kdy jsem navážil pouhých 119,7 kg. Nevím, jestli už tou dobou na mně seděl nějaký bacil, protože už odpoledne začalo extrémní pocení a já nechtěně odvodňoval jak blázen.

Vše vyvrcholilo v noci ze soboty na neděli, kdy mě nejdřív někdy po půlnoci vzbudil ukrutný bolehlav, pokusil jsem se to zaspat, což se nepodařilo a někdy od 3 hodin v noci to vygradovalo takovým způsobem, že jsem zbytek noci zvracel až do rána do deváté hodiny. Úplně jsem se třásl jakousi zimnicí a věděl, že je konec. I když se jen tak nevzdávám, tak v tu chvíli jsem si vůbec nedovedl představit, že do soutěže nastoupím. Nechtěl jsem ale zahodit tříměsíční přípravu, nacpal jsem se vším možným, co jsem sehnal v hotelové lékárně, a už jsem jen očekával zlepšení.

Musím v tuhle chvíli poděkovat zejména parťákovi Lukášovi Žigmundovi, který se perfektně postaral o moji přítelkyni Světlanu Marečkovou, která závodila dopoledne. Já ten její velký den, okořeněný ziskem titulu mistryně ČR a novým republikovým rekordem v mrtvém tahu, pomalu nevnímal. Snažil jsem se přežívat v ústraní a nabrat aspoň trochu sil na odpoledne. Nemohl jsem do sebe dostat nic k jídlu, snažil jsem se aspoň doplňovat tekutiny. No a jak s tímhle má jít člověk závodit? Nakonec jsem tedy za pomoci Lukáše a dalšího oddílového parťáka Petra Petráše vyrazil do rozcvičovny. Nebýt Petra, nezvedl bych ten den vůbec nic. Petr, sám v tu dobu zraněný, mě doslova obletoval a jako zkušený závodník věděl přesně, co potřebuju. Za to mu patří obrovský dík. Stejně tak Lukášovi za perfektně navázané bandáže. Nakonec se mi povedlo nazvedat alespoň 320 kg v dřepu, 220 kg v benči a 320 kg v mrtvém tahu, z čehož jsem byl ale opravdu zklamaný, protože jsem nezvedl třetí pokus ve dřepu na 340 kilech a třetí benč s 240 kg. Obojí byly váhy, které by za normálních okolností padly na pohodu. V mrtvém tahu jsem naopak zvedl bez obtíží i 330 kg, ale bohužel jsem nahoře začal s činkou přepadávat dozadu a s povelem rozhodčího "odložit" jsem ji odhodil, tudíž neplatně. Každopádně do Prahy jsem odjížděl s tím, že musím bez problémů prolomit hranici 900 kg, na což jsem natrénováno měl, ale bohužel... Kdysi jsem někde četl rozhovor s Pavolem Jablonickým, kde řekl, že kulturistika je strašně nespravedlivý sport i v tom, že člověk na něco celý rok trénuje a přijde jedna nemoc a všechno je pryč. Bohužel to tak skutečně je a nejen v kulturistice.

A poté jsi tedy skončil?

V tu chvíli, že bych dozvedal a řekl si "mám to za sebou, končím", to ještě ne. V tu chvíli mě to vůbec nenapadlo. Ale přijeli jsme domů a druhý den viróza pokračovala. Promarodil jsem skoro 14 dní, shodil na 114 kg a v kombinaci s těžkým zaměstnáním jsem se najednou sám sebe zeptal "proč já to vůbec dělám". Po všech možných zraněních, kdy jsem si tuhle něco natrhl, tamhle něco natáhl, několikrát pohnul s plotýnkou, navíc po dvou operacích, jsem si řekl, že to asi bylo další varování, že by to asi na chvíli chtělo ubrat plyn. Někdy po třech týdnech od soutěže jsem vyrazil na trénink do fitka, že se jen tak protáhnu, a najednou jsem zjistil, že tam nejdu s radostí. Že se mi to, co mě tolik let bavilo a na 100 % naplňovalo, najednou úplně hnusí. V tom jsem si uvědomil, že pauza tedy opravdu musí být. Jenže nejsem člověk, který si pod pojmem "pauza" představuje jen ležení na gauči. V dobách závodění na motorce jsem měl atletickou postavu a naběhal jsem stovky kilometrů, řekl jsem si tedy, že bych mohl zkusit zase trochu někam popoběhnout. Chtěl jsem především zlepšit bídnou kondici, která jde při trojboji stranou. Kupodivu mě to začalo bavit víc, než jsem čekal, a s tím, jak šla váha dolů, jsem přidal kolo a řekl si, že zkusím váhu stáhnout pod 100 kg. V tu dobu jsem dojel na kole navštívit dlouholetého přítele Pepu Císlera a u odpolední kávy z něj vypadla ta hříšná myšlenka: "Když už jsi tak zhubnul, co zase zkusit řídítka?" No a už jsem v tom lítal! (smích)

Shodil jsi teda kila navíc, sžíváš se znovu s motorkou. Jaké to bylo, znovu si na ni sednout s vědomím, že se jí chceš věnovat i nadále?

Ono to nebylo ze začátku tak jednoduché. Nejprve bylo důležité dát hlavy dohromady, vyřešit především finance a pak vícero otázek, na které jsem si neuměl sám odpovědět. Kdybych měl opět závodit na motorce, tak v jaké disciplině? Motokros? Enduro? Jakou kubaturu? Čtyřtakt, nebo dvoutakt? A jakou značku? Vždy mě to táhlo víc k enduru, tak jsme nakonec společně s mým z dalších velkých podporovatelů a nejlepším mechanikem v jedné osobě Davidem Ouřadou vybrali motocykl Husqvarna FE 501 poslední generace. Vymýšleli jsme to dlouho a i realizace motocyklu pro mě byla dost zdlouhavá. První svezení proběhlo teprve před měsícem s velkým respektem, ale zároveň s obrovským nadšením, protože jsem nechápal, kam až se vývoj dostal za posledních 10 let, co jsem měl naposledy fungl nový motocykl. Měl jsem v tu chvíli úsměv od ucha k uchu, protože mi Husqvarna sedla hned od prvního kilometru. V tu chvíli jsem si uvědomil, že pokud to vezmu za správný konec, můžu v tomhle sportu ještě trochu rozvířit vody. Stejně tak jako jsem se posledních 9 let věnoval naplno závodně silovému trojboji, budu se i závodění v enduru věnovat na 110 %! (smích)

Kdo pro tebe byl podporou v letošní trojbojařské sezóně a kdo je pro tebe oporou v motokrosu?

To nejde říct tak obecně, to musím rozdělit do několika rovin. Materiálně mě v silovém trojboji, nejen letos, ale už v minulém roce, nejvýrazněji podpořila společnost Survival, web Ronnie.cz a samozřejmě Martin Jebas. Mohl jsem si dovolit doplňky výživy, které jsem dřív nikdy nezařazoval, nebo když už, tak minimálně. Tím myslím hlavně kvanta glutaminu a BCAA, které jsem dával doslova po hrstech. Vyloženě celou přípravu na letošní MČR jsem měl naprosto perfektní podmínky, co se týče doplňků výživy, a bylo to sakra znát. Už jsem to několikrát zmínil i v mém logu, který jsem si tu donedávna vedl. Díky osobním zkušenostem z přípravy vím, že Survival je absolutní špičkou na našem trhu, a i kdyby naše spolupráce skončila, budu nadále kupovat jejich produkty. Můžu se na ně spolehnout hlavně v pro mě nejdůležitější otázce a tou je čistota složení a kvalita použitých surovin. Co se týká podpory tréninkové, největší dík patří samozřejmě majiteli mého domovského fitka Sportovní centrum Domažlice Radku Hojdovi, protože nám vytvořil to nejlepší zázemí k tréninku s naší bandou. Obrovský dík patří také Michalu Kotlanovi, který je mou pravou rukou ve vedení oddílu. Oporou v motokrosu jsou mi zejména již zmiňovaný David Ouřada a Josef Císler, kteří mi pomáhají jak materiálně, tak předáváním zkušeností atd. Jsou to lidé, na které se můžu obrátit s problémem klidně o půlnoci a vždy mi ochotně vše pomůžou vyřešit. To se v dnešní době cení nejvíc. Jinak mě těší zájem hlavně fanoušků, kteří mě nejvíc dostali hlavně na pražském MČR v trojboji. Do té doby jsem nevěděl, že mi fandí tolik lidí i jen díky vedení tréninkového deníčku tady na Ronnie.cz. Během víkendu jich za mnou přišly desítky jen tak poklábosit nebo se vyfotit nebo pro nějakou drobnou radu atd. Udělalo mi to opravdu neskutečnou radost. Díky!

Jak probíhají tvé tréninky na motorce? Jak často jezdíš? Máš ještě vůbec čas zajít si pořádně zamakat do fitka?

Snažím se trénovat na motorce alespoň 3krát, ideálně 4krát týdně. Dnes už není možné jezdit si někde po lese, takže trénink probíhá vždy na uzavřené buď enduro, nebo motokrosové trati. Když to vezmu ve zkratce, tak to probíhá asi tak, že v týdnu po práci přijedu na trať, dám si jen pár zahřívacích koleček, poté cca 15 minut pauza a pak dám třeba 3x 20 minut na ostro. Na prvním tréninku, který proběhl teprve před měsícem, jsem nevydržel ani 4x 5 minut. Samozřejmě vše záleží na volném času, takže se třeba někdy musím spokojit jen se dvěma patnáctiminutovkami, o víkendu strávím na trati skoro celý den. To se snažím nejprve zahřát rozklusem, poté třeba 2x 10 minut vlažným tempem a pak několik 15 - 30minutových cyklů na ostro. Samozřejmě střídám tréninky zaměřené na rychlost, na techniku jízdy jako takovou a technické pasáže. Co se týče kondice, jsem připraven perfektně, teď už jen uvolnit šlachy rukou, které mám extrémně zkrácené z let v posilovně, a zvýšit odolnost vůči kyselině mléčné, protože pumping, hlavně předloktí, je na motokrosu extrémní. Takový se v posilovně nezažije. (smích) Představte si třeba, že pumpujete biceps do pálení, už sami nevymáčknete ani jedno opakování a s pomocí sparinga tam nasázíte třeba další dvě tři vynucená. Bolest v bicepsu je šílená a člověk se pak pomalu není ani schopen sám poškrábat za uchem. (smích) No a na motorce se vám při motokrosu napumpuje předloktí k úplně stejné bolesti, ale tady vám nikdo nepomůže, nemůžete se pustit, musíte se držet, pumpovat stále dál po celou dobu soutěžní jízdy. A na to se musí vytvořit odolnost, která se získá jen ježděním. Bohužel to není záležitost, která se dá natrénovat během pár tréninků. Tohle je běh na dlouhou trať a ještě mě dlouho bude omezovat.

Změnil se u tebe v něčem posilovací trénink oproti trojbojařské přípravě?

Klasický posilovací trénink v sezóně nepřipadá v úvahu. Zkracují se tím šlachy, což je na motorce nežádoucí. Posilovací trénink se jezdí v zimním období, ale já ho v následujících pár letech potřebovat rozhodně nebudu. Díky trojboji mám na enduro naposilováno na 10 let dopředu. (smích) Takže jediný trénink, který je potřeba, je zvyšování kondice. Tím mám na mysli aerobku, u mě například již zmiňovaný běh a kolo. Snažím se to kombinovat. Jako vše, co dělám, dělám i tohle na maximum a vím, že málokdo je v enduru připraven na stejné úrovni jako já. Enduro jezdci jsou na rozdíl od motokrosařů až na výjimky většinou flákači, kteří trénují většinou jen na motorce. Třeba minulý týden jsem i přes extrémní vedra a těžké zaměstnání dal během 5 tréninků 200 km na kole a 40 km běhu a k tomu 3 tréninky na motorce. V pracovní týden to pro mě znamená běh většinou ráno před prací, nebo pozdě večer a trénink na motorce po práci. O víkendu trénink na motorce dopoledne a odpoledne kolo. Nebo naopak. Jsem zvyklý makat a v tomhle zacházím do extrémů. Mnohokrát mi i sama přítelkyně vyčítá, že si nejsem schopný dát den volna, ale jsem v tomhle stará škola. Odchoval mě jeden z našich nejlepších jezdců historie, dnes už enduro legenda Bohumil Poslední. Vždy jsem ho měl jako svůj největší vzor. Byl pověstný právě svou zarputilostí, co se týká tréninků na kole a běhu, když toho namakal vždy ze všech nejvíc. Snažím se jít na to stejnou cestou.

Jak jsi na tom s výživou? Předpokládám, že právě výživa byla důležitou součástí toho, abys shodil přebytečná kila, která ti pomáhala v trojboji, ale brzdila by tě na motorce.

Samozřejmě, bez změny jídelníčku by nebylo možné nic. Razantně jsem sesekal sacharidy. V pondělí až pátek jedu nízkosacharidovou dietu. To u mě znamená v podstatě jen vejce, zelenina, maso, zelenina, sýry, zelenina. Sem tam v práci, když padám na hubu, nebo před tréninkem dávám ovoce, hlavně broskve nebo hrušky. Nevím proč, ale cítím po nich energii, jakou necítím z žádného jiného ovoce, a zaženou mi hlad stejně tak. V sobotu mám pak typický prasečák, kdy se neomezuji v ničem a perfektně mi to zase rozjede metabolismus, který se ve dnech na minimu sacharidů zpomaluje. Neděle je taková volnější, ale už se snažím držet sacharidy do 200 g za den. Prvních 14 dní, co jsem s tímto způsobem stravování začal, jsem měl teda hroznou krizi. Neustálý pocit hladu a hlavně ty chutě. Ale vydržel jsem to, stáhl se mi žaludek a už si to užívám. Kupodivu ani necítím ztrátu energie. Spíš naopak. Většinou jsem unavený po sobotním prasečáku, kdy mě přebytek jednoduchých cukrů jednoduše uspí. (smích) Obecně se snažím využívat znalostí získaných působením v silovém trojboji a spoluprací se špičkovými kulturisty a vyplácí se. Od dubna do července jsem shodil už 27 kg, ze 123 na 96, a ideálně to chci dostat na hranici 90 kil, což je ale na motokros nebo enduro stále hodně. Jen motokrosová výstroj, boty, přilba, chrániče, to je dobrých 8 - 10 kg. V tomhle je moje velká nevýhoda oproti ostatním závodníkům. Až na pár výjimek nemá nikdo z české špičky víc jak 80 kg.

Zmiňuješ motokros, enduro. Nevím, kdo z našich čtenářů se pohybuje ve světě motorek, ale mohl bys v krátkosti nastínit, jaký je mezi tím rozdíl?

Lidem se tyto disciplíny pletou, většina vidí jen motorku se špuntama místo pneumatik a hází tak vše do jednoho pytle. Ale je v tom veliký rozdíl. Motokros se jede na uzavřeném okruhu, který má většinou kolem 1500 - 2000 metrů. Při motokrosu jsou dvě tréninkové jízdy, při kterých si jezdec má možnost trať projet a najít rychlé stopy. Dvě jízdy jsou pak soutěžní, ostré. Do nich vždy odstartují všichni jezdci té dané kubatury najednou. Logicky - kdo dojede první, je vítěz. Čas jízd se pohybuje od 15 do 30 minut, záleží na výkonnostním stupni soutěže. Jezdec tak stráví na trati jen cca 1 - 2 hodiny.

Naproti tomu enduro se víc podobá automobilovým soutěžím rally. Jezdec startuje do soutěže samostatně a ta je rozdělena většinou do dvou soutěžních dní, při kterých jezdec stráví v sedle i 6 - 8 hodin. Na každý den je připraven terénní okruh o délce 50 - 100 km, který se jede každý den třeba 3 - 4krát, a v každém kole na jezdce čekají 2 rychlostní zkoušky. Cross a enduro test, kde rozhoduje zajetý čas. Rychlostní zkoušky si jezdec ale nemůže natrénovat, pouze si je ve dni před soutěží může projít pěšky. To je ten největší rozdíl oproti motokrosu. Člověk musí umět jet takzvaně naslepo, a protože se jede celý den, trať se tím pádem každým kolem mění nejen díky projetí od dalších závodníků startujících například o hodinu později, ale i díky povětrnostním vlivům. Většinou tak na závodníka čeká v každém kole nějaké adrenalinové překvápko. Tím pádem se u jízdy musí mnohem víc přemýšlet a ne tam jen bezhlavě cpát plyn, jako je to na motokrosu. Kolikrát mi stačilo například v blátě v krizovém místě na pár vteřin zastavit, rychle okouknout situaci a v klidu polehounku místo prokličkovat bez jakéhokoliv problému, skoro suchou nohou. Z vysoka jsem se tak vysmál těm bezhlavým pilotům, kteří v přemíře snahy, že "víc plynu znamená rychleji", zahrabali motorku až po nádrž.

Pak tu jsou ještě soutěže enduro sprint, kde se jedou celý den stále dokola jen rychlostní zkoušky, a velmi oblíbené soutěže cross country. To je v podstatě motokros na okruhu, který má cca kolem 6 - 10 km, namotaném ve volné přírodě a soutěží se na 100 - 120 minut. Startují do něj vždy všichni jezdci najednou, rozdělení podle kubatur, vždy pouze s minutovými odstupy. To znamená, že pak po trati jede třeba i 100 motorek, což je zrovna případ závodu, kterého jsem se minulý týden zúčastnil.

Počkej, neříkal jsi, že máš motorku teprve měsíc? To už ses zúčastnil závodu? Co to bylo za soutěž, jaké to bylo po té době a jak jsi dopadl?

Tak je fakt, že jsem za ten měsíc stihl najet pouze necelých 350 ostrých km, což u mě odpovídalo jen asi 8 motohodinám v sedle, to je opravdu nic, ale chtěl jsem to zkusit. Cítil jsem se na motorce perfektně fyzicky, tak jsem využil příležitosti konání soutěže v podstatě "za domem". Pouze nějakých 40 km od místa mého bydliště se 25. 7. konal další ze závodů seriálu ETK&MTZ Mototechnika Cup 2015. Kvalitně obsazený seriál, ve kterém vždy startuje za celý soutěžní den i přes 200 motocyklů. Já jsem se po mnohaleté pauze přihlásil do kategorie hobby (neregistrovaní jezdci) kubatury E3 (nejsilnější motocykly), kde jsem si chtěl hlavně otestovat motorku v ostrém nasazení a vyzkoušet, jak na tom s dosavadně nastaveným tréninkem opravdu jsem. Trochu jsem znervózněl, když jsem zjistil, že mám v kategorii 27 jezdců a že startujeme až jako poslední s minutovými rozestupy až za kubaturou E2 (41 jezdců) a E1 (32 jezdců). V soutěžní den zavládlo extrémní sucho a všudypřítomný prach vše ještě ztěžoval. Nervozita ze mě opadla hned po odstartování, kdy jsem do první zatáčky přijel jako šestý a hned ve třetí zatáčce jsem se ujal vedení. Protože jsem zezadu dojížděl mnoho pomalejších jezdců startujících před námi, tak jsem se nevyhnul 3 pádům a dalším chybám, ale i tak jsem si poměrně v klidu dojel pro vítězství s náskokem přes 2 minuty. Byl to ale doslova extrémní závod, protože v tom šíleném prachu jsem jen během prvních třech kol předjel na 80 jezdců a místy jsem neviděl doslova nic. O tom, jak se v takových podmínkách dýchá, ani mluvit nemusím. Přesvědčil jsem se ale, že trénink mám nastavený správně a že jsem snad držet řídítka ještě nezapomněl. (smích)

Pokud chci ale opět zrychlit na úroveň českého mistráku, musím závodit co nejdřív s nejrychlejšími. Proto jsem se rozhodl na příští soutěž konající se již 15. 8. (pozn. red.: rozhovor vznikal dříve, než se tato soutěž konala) přihlásit i s minimem najetých kilometrů mezi nejrychlejší profíky do kategorie open. Fyzicky jsem soutěž v kategorii hobíků zvládl bez problémů, rychlost sice zatím nemám takovou, jakou jsem měl před lety, ale mám zkušenosti, které už mi nikdo nesebere. Navíc sedlám špičkovou techniku, kterou jsme s mechanikem vyladili k dokonalosti. Uvidíme, jak se s tím poperu. Rozhodně nedám profíkům nic zadarmo, nehodlám tam být jen do počtu.

Říkal jsi, že chlap má silový vrchol někdy mezi 35. - 45. rokem, předpokládám tedy, že si toto období nenecháš ujít a sám budeš zvědavý na to, co se v tobě skrývá. Uvidíme tě tedy ještě někdy mezi trojbojaři závodit?

No, to všechno samozřejmě za předpokladu, že bych nevypadl z tréninku. Po tom, co jsem si myslel, že už se nikdy nevrátím k soutěžení na motorce, sice už slovo NIKDY vyslovovat nebudu a bůh ví, co přijde za pár let, ale teď se chci naplno věnovat enduru a myslím, že u toho teď zas pár let vydržím. Chci všem dokázat, že ne nadarmo jsem byl kdysi členem užšího výběru pro start v juniorské reprezentaci na mezinárodní šestidenní motocyklové soutěži (mistrovství světa družstev) přezdívané též motocyklová olympiáda. Ve zbytku letošního roku se tak chci postavit na start ve všech možných soutěžích jak v cross country, tak v motokrosu, enduro sprintu a řádně se tím připravit na příští rok, kdy bych se chtěl už zúčastnit kompletního seriálu MČR enduro. Věřím, že se mi ve zbytku letošního roku podaří dohnat mnoholetý výpadek a že budu v příštím roce rovnocenným soupeřem těm nejrychlejším enduro jezdcům u nás.

Díky za rozhovor, díky všem fanouškům, všem přátelům a firmám, které mě podporují. Díky své úžasné přítelkyni Světlaně a všem dobrým lidem přeji mnoho životních úspěchů a splněných snů... A hlavně - život je krátký, tak dělejte, co vás baví, mějte před sebou jasný cíl a jděte si za ním!




Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

05.09.15:01Liny - Chlape pro mě seš frajer.Naprosto tě chápu vůně benzínu je..
05.09.08:31Tom.K. - Diky. Zajmu by bylo jeste vic, kdyby byl cas. :-) Ja byl v..
05.09.08:28Tom.K. - Diky Bejku! Tobe taky, sleduji Te stale! :)+1
04.09.08:48Jenda26 - přesně tak, opravdu hezký článek a je dobré vidět ,že i ta..
03.09.21:47člověk - Pěkný počtení Tome :o) Ať se daří !
03.09.20:54Tom.K. - Díky.
03.09.20:53Tom.K. - Díky. Jo je to fakt radost na tom jet. :)
03.09.20:39fismaistr - dobrý rozhovor!+1
03.09.16:16kome - To slušná přeměna. Držím palce na dalších závodech. S tou ..+1
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ INZERÁTYpráce Jatomi Fitness Palladium hledá trenér...
Hledáme aktivního trenéra/trenérku do Jatomi fitness Palladium.
práce Posila do trenérského týmu Fitko Václ...
Do zavedeného klubového fitness na Václavském náměstí hledáme nové kolegy a kolegyně na pozici os...
práce Nabídky práce
Akutně hledáme lektorku na cca 2 měsíční záskok (do května) zaběhnuté lekce TABATA - každé Ponděl...
práce Hledáme recepční do MTV Fitness
Hledáme recepční do fitness centra MTV Fitness & Squash Praha 9 - Kyje. Zajímáte o fitness a rádi komunikujete s lidmi? Tak se s Vámi rádi potkáme! Požadujeme: příjemné vystupování, spolehlivost, pracovitost, základní,uživatelskou znalost PC, trestní bezúhonnost Nabízíme: příjemné sportovní prostředí a výborný kolektiv, firemní benefity (volný vstup do všech poboček MTV Fitness, solárium a další). Nástup možný ihned. Své životopisy zasílejte spolu s fotkou na email: silviemtvfitness@seznam.cz
bazar Snožování technogym
Prodáme snožování technogym, 6900,- V dobrém stavu, máme nové a tyto pošleme dále.



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údaje
Copyright © 2010-2018 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2018 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV NOVÉ  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie  ::   Fitness centra